Prolog

Jako svérázný dovětek k několika článkům a komentářům o manipulaci, které vznikly v důsledku mého setkání s knihou Sergeje Kara-Murzy Manipulace vědomím (přeložil J. Šifrin, vyšlo 2020) si dovolím uvést krátký úryvek z knihy Harolda Aspdena „Fyzika bez Einsteina – ohlédnutí po 100 letech“ (Physics Without Einstein – A Centenary Review).

Na Aspdenově analýze je dobře vidět, jak se spolehlivě zdokumentované objevy devatenáctého století, publikované ve své době v prestižních časopisech jako je Nature nebo sborníky britské Královské společnosti, v současnosti bez okolků a pochybností prezentují všem školákům, studentům i veřejnosti jako převratné objevy jistého Einsteina, a to za hrobového mlčení a souhlasu vědecké komunity na celé planetě.

Závěry nechť si laskavý návštěvník našeho webu učiní sám. Bude-li se kromě toho cítit obohacen fyzikálním obsahem textu, přeji mu tuto dvojnásobnou radost a sám se z toho budu radovat.

E=Mc2 před Einsteinem

(C) Harold Aspden, 2005

Byl vzorec E = Mc2  součástí fyziky v době před Einsteinem, tj. před rokem 1905?  Pokud ano, proč svět považuje E = Mc2  za symbol Einsteinova génia?  Byla související představa, že lze uvolnit energii zničením hmoty a tím snížit hmotnost, zaznamenána před rokem 1905? 

Nebudu se pokoušet odpovědět na druhou z těchto otázek.  Pokud však jde o první a třetí otázku, odkazuji a budu pouze citovat z knihy The Recent Development of Physical Science od W.C. D. Whethama vydané v roce 1904.  Whetham byl členem Trinity College v Cambridgi, kde pracoval J. J. Thomson.  Připomeňme si, že J. J. Thomson v roce 1897 objevil elektron a později, v roce 1901, Kaufmann zjistil, že jeho hmotnost se zvyšuje s rychlostí.

Na straně 283-284 Whethamovy knihy čteme:

Podstata hmotnosti je elektronovou teorií vysvětlována jako účinek elektřiny v pohybu.  Kvantitativní hodnota efektu byla vypočtena Thomsonem, Heavisidem a Searlem. Definitivní experimentální důkaz učinil Kaufmann, když zjistil, že poměr (e/m) náboje k hmotnosti korpuskul vyvržených radiem se zmenšuje s rostoucí rychlostí.  Náboj je téměř jistě konstantní, a proto se hmotnost musí zvyšovat s rychlostí.  Teorie ukazuje, že pro pomalu se pohybující těleso elektrická setrvačnost vně malé koule o poloměru a, obklopující elektrizovanou částici, nezávisí na rychlosti a je změřena jako 2e2/3a, kde e je elektrický náboj částice.  Avšak když se rychost blíží rychlosti světla, tato elektrická hmotnost roste velmi rychle; na základě předpokladu, že veškerá hmota je elektrická, Thomson vypočítal poměr hmotnosti pomalu se pohybujícího tělesa a porovnal tyto hodnoty s výsledky Kaufmannových experimentů.

Tímto pozoruhodným způsobem bylo možné získat experimentální potvrzení teorie, že hmotnost je jevem elektrickým nebo éterickým.

V prostoru mezi těmito odstavci byla umístěna tabulka ukazující Kaufmannova měření rychlosti a poměru hmotnosti při pohybu určitou rychlostí k náboji, pro rychlosti od pomalého pohybu až do 95% rychlosti světla.  Vedle nich byly v tabulce pro porovnání hodnoty spočítané podle Thomsona.

Na straně 280 Whethamovy knihy z roku 1904, po předchozím odkazu na Thomsonovy myšlenky týkající se radioaktivity, se píše:

Zásadnější návrh učinil J. H. Jeans, který si představuje, že radioaktivita může být výsledkem splynutí kladných a záporných elektronů.  Podle této myšlenky dodává radioaktivním atomům energii skutečné zničení hmoty.

Takže jak vidíte, jestliže se vize atomové bomby a jaderné energie vynášejí jako uznání na podporu Einsteinovy velikosti obsažené ve vzorci E = Mc2, pak se sami sebe ptejte, proč za svou myšlenku z roku 1904 nebyl oceněn Jeans.  Byla publikována v časopise  Nature  2. června 1904 na straně 101 svazku  70.

Jeans sám byl dosti skromný, když vyjadřoval názor na to, komu by měla být připsána zásluha za poznání přeměnitelnosti hmoty a energie.  Ve své knize EOS or the Wider Aspects of Cosmogony z roku 1929 uvádí na straně 36: 

Před více než dvaceti lety jsem zaměřil pozornost na obrovské množství energie, které bylo dostupné anihilací hmoty, kladně a záporně nabitými protony a elektrony, které splývají a navzájem se anihilují, čímž se uvolňuje veškeré jejich vnitřní záření.  V tomto schématu neměla ani energie, ani hmota žádnou trvalou existenci, ale pouze jakýsi součet obou; jedno bylo, alespoň teoreticky, přeměnitelné na druhé.

Když jsem předložil tuto hypotézu, myslel jsem si, že obhajuji něco zcela revolučního a dosud neslýchaného, ale od té doby jsem zjistil, že Newton předvídal něco velmi podobného přesně o dvě století dříve.  V jeho „Optice“ (1704) nacházíme toto: „Otázka30.  Nejsou hrubohmotná tělesa a světlo přeměnitelné jedno v druhé; a nemohou tělesa přijímat velkou část své aktivity z částic světla, které vstupují do jejich složení?  Proměna těles ve světlo a světla v tělesa velice odpovídá běhu Přírody, kterou, jak se zdá, těší transmutace.

Tedy, pokud jde o samotný vzorec E = Mc2, pozorný čtenář vybavený skromnými znalostmi fyziky založenými na elektrické soustavě jednotek používané vědci koncem 19. století, může snadno ukázat , že elektrický náboj e obsažený ve sféře o poloměru a bude mít energii vnějšího elektrického pole e2/2a.  Thomson měl důvod věřit, že energie E elektronu byla 2e2/3a,a že tato energie odpovídá jeho hmotnosti M. Není pochyb o tom, že k tomuto výsledku dospěl předpokladem, že energie magnetického pole způsobená pohybem e při rychlosti v je (e/c)2v2/3a, a to je kinetická energie Mv2/2.  Spočtěte si to sami.  Pro libovolného studenta fyziky obeznámeného s teorií elektromagnetismu je to velmi snadný úkol.  Parametr rychlosti c vstupuje do akce v důsledku použití elektrostatických jednotek, které jsou vztaženy k elektromagnetickým jednotkám poměrem c.

Z rovnosti:

Mv2/2 = (e/c)2v2/3a

student fyziky pochopí, že:

Mc2 = 2e2/3a

což je energie E, kterou J. J. Thomson odvodil jako energii elektronu o poloměru a.

Takže, ačkoliv se konkrétní podoba vzorce E = Mc2  ve Whethamově textu z roku 1904 neobjevuje v kontextu tehdy aktuálního, nedávného vývoje fyzikální vědy, fyzika, kterou vzorec představuje, tam přítomna je, a je dobře vyjádřena v matematických pojmech.

16 komentářů

  1. Nekamenovat prosím. Nekritizuji. Jen takový laický dojem…
    To, že se jeden předmět po nárazu druhým předmětem pohybujícím se nějakou rychlostí posune o určitou vzdálenost a že se tentýž předmět po nárazu stejným předmětem pohybujícím se dvojnásobnou rychlostí posune o větší než dvojnásobnou vzdálenost a v ideálním případě po maximálním snížení tření o podložku, v přírodních podmínkách nejlépe pro pokus je asi na ledě, se předmět posune o čtyřnásobek vzdálenosti, to věděl asi už i pračlověk, ví to kdejaké předškolní dítě které si kdy hrálo na zamrzlém rybníku a mnozí to, že to tak je, i bez zkušenosti s nějakým pokusem cítí intuitivně. Že síla (nárazu) se rovná hmotnost krát rychlost na druhou se učíme již jako batolata při prvních krůčcích a pádech.
    Einsteinovo E = Mc2 je objev hodný batolete a dnešní věda je tolik zglajchšaltovaná právě proto aby to lidi mátlo a nerozuměli a zapomínali na základní principy stvořeného světa a života a mohlo z nich být uděláno hejno cvičených zdomácnělých opiček.

    1. Author

      Juro, ale důkaz éteru je prakticky v každé učebnici 🙂 v tom to nebude.
      https://cs.puntomarinero.com/what-is-wave-particle-duality/
      https://cs.wikiversity.org/wiki/Vln%C4%9Bn%C3%AD_a_optika_(p%C5%99edn%C3%A1%C5%A1ka)
      To, co se tu prezentuje jako „vlnový charakter částice“ je ve skutečnosti šíření vln v univerzálním prostředí – éteru.
      Důležité je, aby v té učebnici byly i obrázky experimentu a vysvětlení jednotlivých výsledků (dvě štěrbiny, jedna štěrbina zakrytá, obě štěrbiny otevřené, ale částice pouštěné jednotlivě). Právě ten poslední výsledek je důkazem šíření vln v univerzálním prostředí. Kdo nemá po ruce vrhač jednotlivých elektronů, ten si může obdobný pokus udělat s lodičkama v bazénu – princip je stejný.
      Existuje ovšem plno učebnic, článků a přednášek na internetu (včetně článku ve Wikipedii), kde to jenom shrnuto ve slovech, jako tvrzení bez důkazu a bez obrázků – tam samozřejmě tenhle podvod nelze ukázat.

  2. Ježku, protože jsi se kdysi vyjádřil, že jsi nestíhal číst leva-net, tak posílám zdánlivě nesouvisející text týjající se chemie.

    Připomenu, že chyb na faktologické úrovni je možno udělat 10%, aby byl text přijat jako pravdivý. Chyb na metodologické úrovni je možno udělat 1%, aby byl přijat jako pravdivý … ale důsledky jsou závažnější.

    Jde o stejnou dobu, důsledky jsou na metodologické úrovni a stejně jak v tvém fyzikálním případě jde o Einsteina a jeho odmítnutí etheru. Tady sice Einstein nevystupuje, ale touto manipulací zmizela možnost existence etheru z chemie, která tam v původní verzi Mendělejeva byla (jen nebyl objeven).

    V matematice se ta metodologická chyba (s přenosem do chemie a periodického zákona) dá vyjádřit otázkou: Je 0 přirozené číslo?

    Dnes platí, že u některých učitelů (zpravidla ZŠ a albebra) není a u jiných (teorie množin, počítače) je. Což je jediná, takto nejednoznačná odpověď na otázku v nižší matematice, co jsem zjistil.
    http://leva-net.webnode.cz/products/nezfalsovana-tabulka-prvku-mendelejeva/
    http://leva-net.webnode.cz/products/konceptualni-pohled-na-falsifikaci-mendelejevovy-periodicke-tabulky/

  3. A není to jedno? Není podstatnější vědět, zda závěry těch vědců odpovídají objektivní realitě nebo je v nich skryta nějaká chyba, než vést dohady, kdo co objevil a kdo si to přisvojil? Těm všem jmenovaným pánům už je to dnes jedno.
    Totéž zlí jazykové tvrdí o Newtonovi – že publikoval mimo svých vlastních objevů i objevy jiných pod svým jménem. Budeme proto přejmenovávat Newtonovy zákony?

    1. Author

      Buď jste to nečetl nebo jste tomu textu neporozuměl. Přesně o to tam jde – jaké závěry vyplývají z newtonovské fyziky a kde jsou chyby (konkrétně dvě, jedna v Earnshawově větě a druhá v Larmorově vzorci). „Zásluhy“ Einsteina Aspden popírá jenom proto, že je to mainstreamová víra, přestože jeho teorie ve skutečnosti nic nevysvětluje. Účelem článku bylo ukázat, jak se masovou manipulací („stokrát opakovaná lež“) dá vnuknout celé populaci naprosto falešné přesvědčení, v tomto případě např., že E = mc2 „vymyslel Einstein“ a že je to „důsledek teorie relativity“ (ve skutečnosti J.J.Thomson a s relativitou to nijak nesouvisí), a že teorie relativity (ať už speciální nebo obecná) vysvětluje některé jevy (nevysvětluje, pouze v některých případech odvozením z nesprávných předpokladů náhodou vyjdou správné vzorečky).

  4. Každý, kdo se zajímá o fyziku, ví, že speciální teorii relativity formulovala Einsteinova žena Mileva Maričová.
    Podobně to bylo i s obecnou teoiri relativity, kde se Einstein dostal do slepé uličky a teprve pomoc Milevy a dalších teoretických fyziků pomohla dovést výpočty do zdárného konce.
    Význam A. Einsteina se 100 let znatelně přeceňuje – vynikne to obzvlášť při srovnání jeho životních etap – mládí, kdy žádný matematický talent neprojevoval, pak „zázračné“ období 1903 – 1915 a nakonec posledních 30 let života (1925 – 1955), kdy už nedokázal nic a žil z minulé slávy…

    1. Author

      Einstein svoje „objevy“ vždycky někde kradl, a když z něj udělali celebritu a upíchli ho na významný, a tedy velmi viditelný profesorský post, už si to nemohl dovolit, takže od té doby nic „nevymyslel“ (= nemohl opsat). Zlí jazykové tvrdí, že s ním prý sionisté původně počítali na post prvního prezidenta Izraele. Pokud by to bývalo takto proběhlo, tak by samozřejmě nikomu nepřipadalo nápadné, že prezident mladého státu už nevyprodukuje žádné vědecké poznatky, protože v praktické politice by na to neměl žádný čas. Avšak tím, že to Einstein odmítl (pokud je tedy tahle pověst vůbec pravdivá…) a nechal se instalovat na profesorský post, vytvořil situaci, kdy se legitimně můžeme ptát, proč po tolika zásadních a průlomových objevech a poměrně komplexních teoriích nenapsal už nikdy nic přínosného a omezil se na filozofické a politické glosy. Mám pocit, že svým chlebodárcům ve své době nadělal docela dost vrásek a vynutil vznik masivní propagandistické kampaně.

  5. Dopředu upozorňuji, že vlnovou mechaniku jsem ve škole měl před asi 40 lety, ale pokud vím, tak Einsteinova zásluha je v něčem jiném. On totiž dokázal pospojovat několik zjištění z několika dosti vzdálených oblastí fyziky. Takže nejen „E=mc2“ není jeho, ale ani transformace v závislosti na rychlosti – to je, pokud si pamatuji, tzv. Lorencova transformace a pochází z Maxwellových rovnic. Einstein jakoby pouze posbíral střípky a udělal z nich jednotný obraz.
    Jinak ono to v rozvoji vědy je tak, že někdo něco vymyslí a další k tomu vymyslí další kousek. A tak dál. V této oblasti je ještě spousta dalších jmen a v zásadě lze říci, že třeba bez Rutherfordova (v zásadě od začátku pitomého) modelu, by nevznikl Bohrův model (jen o málo méně pitomý). Bez Bohrova modelu by se nedal nouzově slepit kvantový model atomu a teprve na jeho základě vznikl vlnový model. Ten je sice spojen se Schrodingerem, ale musí se tam počítat i Rutherford, Planck, de Broglie, Bohr, Pauli a řada dalších.

    1. Author

      Koukám, že si ten text málokdo přečetl pořádně. Ta útlá knížka (38 stran v angličtině, asi 40 v češtině) vůbec není o tom, kdo má jaké zásluhy (to je uvažování davově-elitární ovce).
      Aspden ukázal, že s použitím fyziky tak, jak byla známa v roce 1905 (tzn. před relativitou) lze jednak odvodit všechna tvrzení připisovaná teoriím relativity a Einsteinovi, jednak lze určit vlastnosti éteru (o kterém v roce 1905 Einstein prohlásil, že neexistuje, a místo něj se zavedly abstraktní matematické rovnice, u kterých nikdo není schopen srozumitelně vysvětlit, jaký je jejich fyzikální smysl), a z těchto vlastností éteru se dá odvodit podstata dalších jevů, zejména magnetismu (který v relativistické fyzice žádné fyzikální vysvětlení nemá – prostě je tady a basta fidli) a gravitace. Ta gravitační část je stručně vysvětlena v poslední část knihy, není tedy v tomto úvodu.
      Podstata sdělení té knihy je: fyzikou známou do Einsteina lze vysvětlit vše, co údajně popisují teorie relativity, a se znalostí vlastností éteru je to úplný fyzikální popis Vesmíru, včetně toho, co pomocí teorií relativity popsat nebo vysvětlit nelze.

        1. Author

          No, když se na to koukám, něco na tom je. Hlavně jsem asi nezvolil dobře téma a obsah – vidím, že to v podstatě neodpovídá tomu, na co jsem chtěl zaměřit pozornost. Je to ilustrace, ale chybí tam asi to hlavní, malinko podorbnější kontext toho, jak je dnešní věda zglajchšaltovaná, takže se „vědci“ bojí, stydí přiznat věci, které mají přímo před očima. Což ani nevylučuje to, že jich to spousta vůbec nevidí.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..