Rupert Alvin by byl měl větší starost o svou uprchlou dceru, kdyby nebyl měl doma tolik nesnází, které ho plně zaměstnávaly. Zdálo se, jako by se byli toho léta 1919 rozzuřili všichni ďáblové v puritánské Nové Anglii. Pár miliónů mladých vojákůČtěte dále…
Betty šla do Radcliffu /Radcliffe College – ženská odbočka Harvardské univerzity/. Byl to kompromis sjednaný mezi ní a rodiči; bude-li mýti úctyhodné učitele a bude-li čísti zdravé a poučné knihy, které jí poradí, může bydliti v bytě své babičky, a veČtěte dále…
Z těchto úryvků se dozvíme, jak žili chudí lidé v Itálii i Americe a jak fungují bezstrukturní „elitářské“ filtry, jakým byl například „Šicí kroužek“ či nepsaná pravidla pozvánek na večeři do rodin s „modrou krví“, na což se vázal nejen společenský životČtěte dále…
Pokračuji v úryvcích z literatury, v rámci tematického zaměření Vše se nejlépe pozná ve srovnání. Takže se podívejme, jak americký spisovatel viděl život v Bostonu na začátku 20. století. Spisovatel se podle své předmluvy rozhodl tuto knihu napsat v roce 1927 v půl desáté večer pacifickéhoČtěte dále…
Žil kdysi zlý vévoda Gordion, černou duši měl, svědomí z kamene. Pravdu tiskl, lidi mučil, a jako sýček doupě má, Gordion ve zlu přebýval. Nejvíce pak ze všech se mu znelíbil stařec Miron-poustevník, pokorný za pravdu bojovník, neohrožený světa dobroditel. ZavoláČtěte dále…
Na Kladno putují misionáři, tak jako mezi divochy do dálné Afriky. „Cožpak bolševici nejsou divoši? Jsou ještě něco daleko horšího. To nevíte, co se všechno v tom Rusku děje. Víte, že tam socializovali ženy? Jo, jo, milá paní, jen si přečtěteČtěte dále…
Ivan Olbracht navštívil SSSR v roce 1920 a své zážitky a pozorování sepsal ve třech knihách Obrazů ze soudobého Ruska, toto je z třetí části. Vybrala jsem to, protože ty informace jsou i dnes velice aktuální. Bohužel s tím dovětkem, že dnes byČtěte dále…
STRAŠIDLO BOLŠEVISMU NEDÁ SPÁT TAKÉ ČESKÉ BURŽOAZII Rušně začal na Kladensku rok 1919. Z Ruska se začali vracet českoslovenští zajatci, legionáři i komunisté. Hlavní legionářské voje byly na Sibiři. O jejich existenci, síle i činnosti kolovaly nejrůznější báchorky a pověsti. TytoČtěte dále…
Je to ostuda, ale o knihách Antonína Zápotockého jsem se dozvěděla až od sovětského spisovatele Borise Nikolajeviče Polevého, z jeho knih Siluety a Setkání na křižovatkách, proto jsem si je také z antikvariátu pořídila, přečetla a ani trochu nelitovala. Dnes nebudu citovatČtěte dále…
Pokud si chcete na příkladu zkušeností jedné rodiny, která nikdy nestála stranou událostí, udělat celkový obrázek o tom, jak u nás žili lidé, oč bojovali a jakými způsoby od Rakouska-Uherska až po první republiku, takový dějepis říznutý občanskou naukou podanýČtěte dále…