Z kapitoly X. (Lidé z propasti II.) NÁŘEK HLADOVÝCH. „Můj otec má mnohem více životní síly než já, poněvadž se narodil na venkově.“ Mluvčí, veselý, mladý Londýňan v East Endu, naříkal na svůj chabý, tělesný vývin. „Pohlédněte na moje hubené paže.“ Vytáhl siČtěte dále…

A znovu jsme u série, že vše se nejlépe pozná ve srovnání, věděl to i Julius Fučík, a také si uvědomoval sílu hromadných sdělovacích prostředků a jejich vliv na řízení společnosti, na kvalitu jejího života, kterou mohou zvyšovat, nebo takéČtěte dále…

Z kapitoly VIII. (Lidé z propasti II.) DĚTI. V East Endu můžete viděti jeden pěkný výjev, ale jenom jediný – a jsou to děti, tančící na ulicích, když přijde muž s kolovrátkem. Je to překrásné pozorovati tyto malé občany, tuto novou generaci, jak seČtěte dále…

V porovnání se pozná mnohé. A proto si Lidi z propasti proložíme jinými informacemi, aby to porovnání bylo, jak se patří! Lidé bděte! Moskva v lednu 1935, Julius Fučík Kolem domu moskevského sovětu jde opět jedna z tisíce volebních demonstrací. Muzika. Za muzikou rudéČtěte dále…

V porovnání se pozná mnohé. Co si třeba přečíst Londonovu knihu Lidé z propasti, z roku 1902 o tom, jak se říše, nad níž nezapadalo Slunce, ve svých dobrých časech starala o své občany a porovnat to s tím, co dokázali pro lidi udělatČtěte dále…