DOSPĚLOST

Práce

Pracovní proces by měl být organizován tak, aby měl každý pracovník čas na vzdělávání, ať už jako součást pracovního procesu a (nebo) samostatně.

Je třeba dosáhnout takového kulturního růstu společnosti, který zajistí všem členům společnosti všestranný rozvoj fyzických a duševních schopností, aby členové společnosti měli možnost získat vzdělání dostatečné k tomu, aby se stali aktivními činiteli společenského rozvoje, aby si mohli svobodně vybrat povolání a nebyli doživotně připoutáni na základě stávající dělby práce k jednomu povolání.

Co je k tomu potřeba?

„Bylo by omylem domnívat se, že tak rozsáhlého kulturního růstu členů společnosti lze dosáhnout bez zásadních změn současného stavu organizace práce. K tomu je nutné nejprve zkrátit pracovní den alespoň na 6 a později i na 5 hodin. Je to proto, aby členové společnosti měli dostatek volného času na všestranné vzdělávání. K tomu je dále nutné zavést povinné všeobecné polytechnické vzdělání, které je nezbytné k tomu, aby členové společnosti měli možnost svobodné volby povolání a nebyli doživotně připoutáni k jediné profesi. Dále je nutné radikálně zlepšit životní podmínky a zvýšit reálné mzdy dělníků a zaměstnanců nejméně dvojnásobně, ne-li více, a to jak přímým zvýšením peněžních mezd, tak zejména dalším systematickým snižováním cen spotřebního zboží.“ (Stalin J. V.: Ekonomické problémy socialismu v SSSR, Státní nakladatelství politické literatury, 1952).

„Je pro mě těžké představit si, jaká může být ‚osobní svoboda‘ nezaměstnaného, který hladoví a nenachází uplatnění pro svou práci. Skutečná svoboda existuje pouze tam, kde bylo odstraněno vykořisťování, kde není utlačování jedněch lidí druhými, kde není nezaměstnanost a žebrání, kde se člověk netřese strachy, že zítra může přijít o práci, domov, chleba. Pouze v takové společnosti může být skutečná osobní a jakákoli jiná svoboda, nejen ta na papíře.“ (Stalin J.V.: Rozhovor s Royem Howardem 1. března 1936).

Stát je povinen:

• Vytvořit takové ekonomické podmínky, aby se rodina mohla rozvíjet, řešit své problémy, rodit a vychovávat děti aniž by její členové (dospělí i mladiství) byli nuceni hledat si přivýdělky a pracovat přesčas; na všechny potřeby rodiny by měl stačit plat z jediného zaměstnání a různé sociální dávky. K tomu je nutné odstranit úroky v systému půjček a omezit burzovní spekulace při zachování její společensky užitečné směnné a koordinační funkce.
• Změnit politiku televizního vysílání – televize musí přestat mladou generaci rozkládat, vnášet do její psychiky společensky škodlivé postoje k životu, v nichž úspěch jako by ospravedlňuje prostředky k jeho dosažení, jako jsou: finanční podvody a hazard, násilí a jiné formy svévolného chování, zhýralost a perverze v sexu, styl života na vysoké noze atd. Stát je povinen zahájit propagandu:
  • absolutní abstinence jako životní normy ve vztahu k alkoholu (včetně piva), tabáku a dalším omamným látkám (drogy);
  • svědomité práce a života, bez parazitování jedněch na práci a životě druhých, jako hlavního zdroje blahobytu pro každého a prostředek k zajištění vnitřně bezkonfliktní společnosti.
• Zároveň je nutné především zastavit vysilující proud kreslených filmů rozvacejících psychiku, kterým jsou děti vystaveny prakticky od věku miminka – tedy lidé ve věku, kdy se formuje základní kostra morálky a celkové psychiky jedince.
• Vypracovat vzdělávací standard a na pedagogických vysokých školách organizovat hromadná školení vychovatelů jeslí, mateřských škol a učitelů základních škol, jako praktických psychologů (čili nositelů psychologické praxe) s mnohostranným vzděláním, kteří by pomáhali předškolním dětem v osvojení psychických dovedností nezbytných pro úspěšné a neunavující studium na základní škole. Učitele této kategorie je potřeba připravovat nikoliv z řad čerstvých absolventů, kteří toho sami ještě mnoho neznají a neumějí, ale z řad lidí, kteří již mají vyšší pedagogické vzdělání a praxi ve škole jako učitelé předmětů, a také z řad zkušených zástupců jiných profesí, které vyžadují systematickou komunikaci s lidmi.

SYSTÉM KÁDROVÉ REKVALIFIKACE

Všechno řeší kádry! (Kadry rešajut vsjo)

Ve společnosti vždycky existuje bezstrukturní pohyb kádrů, zároveň však funguje Jednotný státní systém personálního zabezpečení (JGSKO – jedinaja gosudarstvennaja sistěma kadrovogo obespečenija). Jednotný systém rychleji reaguje na požadavky a je schopen je rychleji vyřešit. To znamená, že lidé si buď mohou hledat práci samostatně nebo se mohou obrátit na jednotný personální systém.

STÁŘÍ

Starší lidé by se měli podílet na výuce mládeže a na výchově dětí. Musejí předávat své zkušenosti. Pokud to nemohou dělat v rodinách, je nezbytné zapojovat je v mateřských, základních i středních školách.

Komunikace s dětmi je pro seniory psychicky i fyzicky užitečná (prodlužuje se délka života). V dnešní kultuře lze ještě stále říci, že jak děti, tak senioři částečně kašlou na konzumerismus – jedni ho ještě nepotřebují, druhým pro změnu už není třeba.

Navíc na nich spočívá rozbor minulosti, přinejmenším v rozsahu vlastní zkušenosti, na nejvyšší úrovni v rozsahu celospolečenském, a také „poučení z chyb“ ve prospěch budoucích generací.