Podtitul: jak vzniklo naše současné otroctví … aneb je to o „právu“
pokračování z https://kob-forum.eu/2022/05/26/system-soucasneho-otroctvi-1-o-legislative/

Jak již bylo vysvětleno v úvodu a minule, systém práva byl vytvořen pro řízení otroků.
Skutečný člověk (svobodná bytost) se má vždy řídit zdrojovým právem (zvaném též „přirozené právo“), jež je definované vyšším systémem (Zdrojem světa) a ne „právem“ určeným k ovládání otroků. Toto nejvyšší právo platné od Zdroje je formulované pomocí pravidel tzv. konů (viz minulé pokračování). Jedním z důležitých konů je i kon o povinnosti dodržování smluv. Smlouvy proto tvoří zvláštní vyšší kapitolu „nad tzv. právem“, především mezi svobodnými člověky.
Právě smlouvy byly využity pro totální zotročení lidstva – odebrání platnosti konů otrokům.
Kony nejsou zapisované, kony se žijí a proto je nutné jim rozumět a řídit se právě jimi.

Smlouvy a kony

Jedním z důležitých konů jsou i pravidla o smlouvách a závaznosti jejich dodržování.
Zvláštním problémem (nejhorším typem smluv) pak jsou tzv. „smlouvy nezrušitelné“ (nevypověditelné, věčné, tedy bez definovaných podmínek platnosti)“, do kterých mnohé lidské bytosti neuváženě vstupují.

Např. mladík ve svém erotickém oblouznění prohlásí „… navždy tě budu milovat“, což v dalších inkarnacích, když již pracuje na jiném životním plánu své duše, mu vyvolává velké problémy při nečekaném setkání se s pradávným partnerem, s nutností plnit takový dávný slib, o kterém nyní nemá ani jeden z nich žádné tušení.

Velmi závažné jsou smlouvy společenské platné pro velká seskupení bytostí (často i nepsané, mající v daném časoprostoru zvykovou podobu) – ty je nutné vždy dodržet. Obzvláště to pak platí pro smlouvy uzavřené vrcholnými představiteli těchto společenství a jsoucí tak závazné pro všechny členy daných skupin bytostí. Tyto smlouvy je nutno dodržovat vždy po celou dobu jejich platnosti a bezhlavě je neporušovat a neměnit, jinak vždy hrozí rozsáhlé tresty z titulu působení „vyšší moci“.[5]

Tato povinnost nenarušování místních zvyklostí platí taktéž pro každého přicházejícího cizince. O vstup do obsazeného prostoru musí vždy napřed požádat. Přicházející cizinec je vždy povinen se chovat podle místních „zvykových práv“ tak, aby je nenarušil – jinak musí být minimálně vyhnán (to pro něj v tom lepším případě). K automatickému vyvolávání jakýchkoliv změn svou přítomností přicházející cizinec nemá nikdy žádné právo. To by si měla uvědomit jednak veškerá náplava přicházející do Evropy a především pak všichni předprogramovaní bioroboti-vítači, kteří svým konáním takto pohrdají svými kořeny a všemi svými předky … a tím také přichází i o jakoukoliv budoucí možnost jejich magické ochrany i pomoci – jak doma, tak třeba i jednou v cizině.
Tvor odseknutý od svých kořenů je již jen slabý utržený list ve větru – to není člověk.

Tyto zvyklosti opřené o výše zmíněné přirozené právo, byť často nepsané, ty jsou totiž vždy platné a závazné pro všechny prvky množiny, jinak se množina rozpadá a zaniká (elementární pravidlo). Platí to pro všechny bytosti patřící k danému společenství a jsou závazné jak pro vztahy mezi nimi samotnými, tak i pro vztahy navenek k jiným cizím prvkům i množinám. Ta pravidla (zvykové právo) mají tedy do jisté míry i jistou vyšší váhu automaticky vymezit mantinely konkrétních jednání a chování spolu žijících bytostí a určitým způsobem je všechny směřovat k dodržení dohodnutých podmínek (konsensu). Je to součást jejich rodových egregorů (viz poznámku [7] na konci pod čarou), jejich společné síly ukotvené ve zvycích a vázané na vědění i zkušenosti předků.

Nicméně nade všemi smlouvami vždy nejvyšším arbitrem jest samotný Zdroj veškerenstva, Stvořitel všech vesmírů i principů. Ten má oprávnění ze své vůle zrušit (anulovat) dokonce i smlouvy nezrušitelné, pokud je o to požádán.
Může to být východisko z pastí neuvážených slibů – výsledek a realizace toho však vždy spočívá na Jeho Vyšší Vůli a On k nám promlouvá jazykem symbolů a životních okolností. Schopnost tomu porozumět je dána vždy osobním vztahem mezi konkrétním člověkem a Zdrojem veškerenstva a ten je každý povinen sám rozvíjet a udržovat.

Ve vesmíru platí, že člověk není podřízen zákonům vytvořenými lidmi, nýbrž je svobodnou bytostí a je podřízen jen svému Stvořiteli a ve svém konání omezen jen jím stanoveným přirozeným právem (kony světa)[6], jež však musí dodržovat, a to i ve vztahu k jiným bytostem.
Jedním z velmi vysoko umístěných konů je právě svobodná vůle, která ke svobodnému člověku neoddělitelně patří a je jeho integrální součástí. Zároveň však má povinnost i plně respektovat svobodnou vůli jiných člověků (živých bytostí). Výjimkou je, pokud si jedinec svá práva vědomě omezí smlouvou, kterou se k něčemu takovému zaváže (tedy k nějakému svému omezení, třeba i jen z části). Pokud se tedy někdo dobrovolně podle jakékoliv smlouvy jím svobodně uzavřené postaví do role pro něho smlouvou definované (je smluvní stranou), pak podmínky tohoto svého smluvního vztahu musí splnit a všechno své další jednání tomu musí podřídit (souvisí to s jiným konem … „odpovědností za své činy i za svá slova“). Již jen z tohoto důvodu proto každá smlouva musí obsahovat i klauzuli o podmínkách ukončení své platnosti a pokud chybí, měla by být odmítnuta jako nekorektní – je to past.
Pokud ta podmínka není nikde ve smlouvě zakotvena a smlouva již „běží“, je možné požadovat revizi smlouvy (druhá strana však nemusí na změnu/doplněk přistoupit), anebo, pokud jsme byli do smlouvy nějakým způsobem vmanévrováni, žádat u Otce nebeského o zrušení takovéto nekorektní smlouvy. Co nás to bude stát, to se dozvíme právě prostřednictvím onoho „jazyka životních okolností“, (tedy zaplatíme za svou dřívější neobezřetnost).

Smlouva vzniká různými způsoby, je vždy závazná – vždy také s sebou nese povinnost ji splnit.
Popisuji pouze smlouvy regulérně platné, nezabývám se smlouvami falešnými (podvodnými).
Smlouva vzniká následnými možnostmi (a podle toho i v různých formách):
1) písemně (pro účel pozdější kontroly je smlouva vždy archivována);
2) ústně (domluvou mezi stranami a většinou bývá platnost stvrzena podáním ruky);
3) jednáním podle zažité konvence platné v daném časo-prostoru (zvyková forma);
4) dopředným veřejným ohlášením záměru jednou ze stran vznikající budoucí smlouvy a v uznávané lhůtě její automatické potvrzení nerozporováním druhou smluvní stranou (velmi záludná forma, často užívaná i v magii).

Ty možné způsoby je nutné více osvětlit:

ad 1) smlouva písemná:
Tento způsob je nejčastější a metodicky dobře propracovaný. Existují různé varianty záznamu, ověření i archivace. Mnoho lidí si myslí, že to je jedině možný a platný způsob i forma smlouvy – což je mýlka – viz další možnosti.

ad 2) smlouva ústní:
Pokud však existuje audiozáznam či videozáznam, pak je to vlastně jiná forma „písemné smlouvy“ a je také archivovaná, tedy z archívu kdykoliv doložitelná svým plným zněním. Řídí se tedy pravidly podle bodu 1).
Ústní smlouvou tedy je jednání pouze v případě bez přímého záznamu vzniklého v okamžiku jednání mezi zúčastněnými smluvními stranami a u jednání mohou být i svědci (ale nemusí). Ať svědci jsou či nejsou, tak i tato smlouva je plně závazná a je okamžitě registrována informačním polem vesmíru. Nesplnění takového ústního ujednání či slibu s sebou vždy přináší následnou „magickou odplatu“ nad rámec chápání, jež často bývá časově odložená. Viz poznámka pod čarou [5].
Vesmír jisté věci prostě nepromíjí.

Zvláštními variantami jsou i smlouvy svaté (široká plejáda variant) a také jednostranné sliby a též všechna neuvážená prohlášení.
Proto pozor na neuvážená slova i myšlenky, i ty jsou vesmírem zaznamenávané!
Praktická rada pro zrušení následků špatných úvah a myšlenek: ihned po uvědomění si jich a jejich následné škodlivosti se k nim musíme ihned v mysli vrátit a nahlas vyslovit: „mažu mažu mažu“.
Pozor též na velmi časté a hlavně zbytečné teatrální potřásání rukama – často se to vymstí právě s ohledem na magickou sílu stisku ruky jako potvrzení závazné smlouvy (ať si již vzniku té smlouvy jsme vědomi či nikoliv, zvláště nedávali-li jsme při diskusi či „nezávazném hovoru“ dobrý pozor na smysl všeho vysloveného)!

ad 3) smlouva vzniklá jednáním:
V každém lokálním místě časoprostoru obývaném živými bytostmi existují jisté konvence chování a jednání, jež jsou závazné a není vhodné je narušovat. Je dobré si jich všímat, respektovat a dodržovat je. Jejich porušení je danou komunitou stíháno a trestáno. Např. vstupem do samoobsluhy se podřizujeme konvenční zvykové smlouvě jednání v ní, tedy že při odchodu řádným a obvyklým způsobem uhradíme námi vybrané zboží (případně cokoliv zničené, či také další spotřebované služby). Ne-li, i kdyby to hned nebylo, tak ale trest nás stejně časem nemine … o to se vesmír jednou postará, byť v jiné formě. A to pak jednou žehráme na „podivný osud“, což je karmický dopad za něco (provinění), na co jsme již dávno zapomenuli.
Tento typ smlouvy tedy vzniká dobrovolným jednáním, kdy jím na sebe někdo automaticky přebírá jistý závazek a vyjadřuje svůj souhlas a podřízení se jisté realitě podle nějaké smlouvy (nemusí ani vědět, zda je někde zapsána). V předchozím příkladu je to společenská smlouva (konvence jednání) během návštěvy samoobsluhy. Tedy dobrovolně vstupujeme do tohoto smluvního vztahu a jednáme podle něj – potvrzujeme tak platnost té smlouvy i pro nás. Z tohoto smluvního závazku lze vystoupit až po splnění všech závazků či uhrazení všech dluhů v něm vzniklých – opuštěním daného časoprostoru (ve kterém tato konvence platí), anebo když vše je hromadně anulováno radikální změnou kvality onoho časoprostoru v důsledku působení událostí vyšší moci – kdy pak zároveň jsou definována zcela nová kompletní pravidla.
Platí i pro jednání každého cizince v jiné zemi.
Platí i pro úhradu nákladů komunity vynaložené na vzdělání svého člena.
Nikdo z této planety neodejde dříve, dokud nevyrovná všechny své karmické dluhy.

ad 4) smlouva vzniklá vyhlášením (prohlášením):
Velmi často se stává, že záměr (obsah, náplň smlouvy) jedné ze smluvních stran, který musí být vždy dopředu v předstihu oznámen, bývá úmyslně zveřejněn v jinotaji tak, aby si toho nikdo nepovšiml a nevěnoval tomu žádnou pozornost. Např. formou sci-fi filmu (též i příběhy zakomponovanými v náboženských textech). Teprve později bývá odhaleno, o jaké proroctví se v těch obrazech jednalo (přesněji úmyslnou predikci budoucnosti, tedy programování budoucí reality). To proto, že nikdo řádně nedomyslil smysl oněch obrazů, že se tomu nikdo včas nepostavil a onen záměr neanuloval (nutno analyzovat ze správného úhlu pohledu, zveřejněním odhalit smysl a záměr díla a hlavně jako celek veřejně odmítnout). A zatím všichni, co tu filmovou slátaninu s nadšením sledují v kině či televizi tomu naopak předávají část své životní energie – k možnosti realizace záměru takto nastíněné společné smlouvy o průběhu budoucích událostí (zúčastňují se tak vytvoření egregoru [7] určeného k jejich záhubě). To vše se zakládá na uplatnění znalostí praktické magie oné utajené špičky na vrcholku pyramidky prvního schématu.
V případě svatých písem – kdo později potom ví, co je pravda a co ne, co bylo programování a co je varování (co je sděleno, může být změněno). Např. Janovo proroctví – i když právě v tomto případě to není Janova chyba, že mu nerozumíme, ale naše. On jen svými slovy a s užitím tehdejší „terminologie (symbolů)“ popsal a předal viděné obrazy s popisy kauzality k varování, čeho je nutno se vyvarovat, do jakých pastí nesmíme upadnout.

Při postupné realizaci/dosažení stávajícího způsobu zotročení lidstva celé planety byla použita strategie právě té 4. formy vzniku smlouvy (vyhlášením), s následným uplatněním (požadováním) jednání všech lidí popsaném ve 3. formě vzniku smlouvy (stvrzení druhou smluvní stranou – v tomto případě tou následně poškozenou). Tedy vyžadování a donucení každého k jednání, jež vede k akceptaci jeho zotročení nenápadným administrativním postupem. Tímto uplatněním „magické praktiky“ vytvoření smlouvy touto „salámovou metodou“ postupně vznikal celý systém současného právního matrixu stínové světovlády (satanistické bažiny), se současným udržováním všech lidí v iluzivním nevědomí. K tomu byl postupně vytvořen i celý administrativní systém řízení společnosti (zpracování důležitých informací v písemných formách, např. rodná čísla, psaní jmen na dokladech a pod.), který byl všem lidem (otrokům) vnucen. A ti stálým užíváním tohoto zvláštního „konvenčního“ režimu vedení písemností tak stále a při každé příležitosti takto před vesmírem opětně demonstrují (vyjadřují) svůj souhlas se svým otrockým postavením. Každým úředním dokladem, každým užitím tzv. kreditní karty, každým předložením průkazky výhod otroka toho či onoho „obchodního řetězce“ – neustálým potvrzováním a psychickým upevňováním své otrocké poslušnosti.

Praktickou aplikací těchto postupů jsme si opět nedávno všichni prošli ve zrychlené formě, kdy záměr již byl rozpoznatelný (mnozí tušili a do nastavené pasti již nepadli). Došlo k vyhlášení o ohrožení (chimérou „C19“), což nemělo vůbec žádnou právní závaznost. A pod vlivem „mediálního bububu“ mnozí navrhovanou smlouvu plně akceptovali, což následně potvrdili svým požadováním provedení již nevratné změny ve svém genetickém kódu (stali se výrobkem, jenž někomu patří). A navíc svůj budoucí závazek (setrvání v otroctví i po přicházející změně a osvobození lidí) stvrdili písemně podpisem na dokumentu, jenž je nyní uložen v nejpřísněji střeženém a chráněném místě.

Tatáž technika vyhlášení však byla použita i proti zotročitelům a celý jejich bývalý systém a struktura moci již řadu let nejsou platné! Všechny firmy (státy, vlády, parlamenty, ministerstva a celá vertikála moci) po celém světě patřící bažině byly jinou mocí zrušeny naprosto stejně a právoplatně, jako byly kdysi původně vytvořeny.
Avšak neinformovanost lidí a hlavně setrvačnost sociálních systémů je značná, rovněž tak i setrvačnost všech psychických programů v lidech navázaných právě na staré formy myšlení a ovládání lidí … podléhání vnějšímu řízení namísto poslouchání svého vnitřního hlasu – hlasu Otce nebeského – promlouvajícího prostřednictvím intuice. Proto se lidé stále ještě podřizují matrixu, přestože on se snaží sec může dokázat, že již dožil, že neplatí a jeho moc se hroutí, a hlavně že jeho oprávněnost již padla přesně v duchu a podle jím vynucovaných pravidel (zákonů), a že tedy již odchází ze scény. A o tom existuje zase řada jiných indicií i dílčích důkazů. Jenže kdo nechce vidět, nevidí, i když si o tu realitu rozbije čumák.
Proto si jej prostě rozbít musí – a sám.


Platnost smluv

Vždy platilo, že smlouva platí a musí být naplněna, ať se to zrovna někomu hodí či ne. Pro Slovany a mnohé jiné národy je typické, že tyto zásady prostě dodržují, mají je v krvi, vstřebávají je od mala ve své kultuře – již od pohádek. Na rozdíl od Anglosasů, kteří většinou v okamžiku, kdy se jim to hodí a nejsou donuceni mocí, tak své závazky neplní a vždy zradí (mají pouze své zájmy). Na internetu jsem zaslechl jedno přísloví: … je jen jedno větší neštěstí, než mít Angličany za nepřítele – být jejich přítelem.
Nejsou jediní – jsou i jiné sociální celky, které si podvodnost svého jednání a nedodržování smluv vůči jiným dokonce zakotvili v systému svého náboženství a ještě i zapsali ve svých svatých textech. Zapomínají však, že všechny tyto skutky se k nim nakonec vždy vrátí formou vyšší moci a za vše budou muset jednou zaplatit, úroky jimi zavedené vrátit a své splatit a všechny nenaplněné závazky splnit. Dokonce i slib daný větru se musí splnit, natož vše co řekli živé bytosti, jakkoliv jimi pohrdané a zotročené.
Zdroj má absolutní paměť a u něj je spravedlnost.

Příklady a důkazy z reálu – nechť si každý najde sám.

Podrobněji tématem práva a legality se zabývá příklad vztažený k naší aktuální situaci na Zemi – viz podkapitola „Politika, propaganda, právo“ v pojednání „Duše a očkování, aneb co provede očkování s duší?



Poznámky pod čarou:

[5] Krásným příkladem tohoto druhu je následný vývoj dění smlouvy se slibem, že NATO se nikdy nebude rozšiřovat a nebude v budoucnu posouvat své hranice směrem k Rusku – jak bylo Gorbačovovi slíbeno prezidentem USA. Následky nedodržení tohoto slibu – smlouvy uzavřené „per huba“ ze strany USA, EU a NATO vůči Rusku, ty dnes sledujeme v přímém přenosu a na jejich konci je důsledek – již blízký zánik všech těchto tří velkých seskupení.
Porušovat dané slovo není dovoleno ani Satanovi!

[6] V brzku budou problémy vyvolané tzv. autorským právem, které bude zřejmě nutno celé revidovat případně zrušit. Než k tomu dojde, mnozí geneticky modifikovaní lidé budou nemile překvapeni skutečností, do které se neuváženě nechali vmanévrovat na základě podvodu. Řeč je o smluvně-právním dopadu absolvovaného očkování. Genetickou modifikací dobrovolně požadovanou a provedenou vakcinací se automaticky stali výrobkem, jenž patří majiteli patentu toho postupu. Nejsou již ani lidé (otroci), jsou již jen věcí, kdysi biologického původu, a i se svým veškerým majetkem plně patří svému „tvůrci“ – majiteli.

[7] Egregor je energeticko-informační silové pole vytvořené s určitým cílem/záměrem a bez vlastního samostatného zdroje energie. Schází mu schopnost koncentrace volné energie tak, jak to umí lidské živé bytosti z prány, proto musí být napájen energií svých příznivců, ale čerpá ji i z odpůrců. Je vnořen v obecném energeticko-informačním poli planety mezi jinými obdobnými poli a ovlivňuje další vývoj ve vymezeném časoprostoru, především ve prospěch toho, kdo jej stvořil či kdo jej umí ovládat/řídit.

Pokračování – lidé a moc – https://kob-forum.eu/2022/06/05/system-soucasneho-otroctvi-3-lide-a-moc/

10 komentářů



  1. Přemýšlím už dlouho, jak z tohoto systému vystoupit. Domnívám se, že úplně to není možné. Stále musím někde bydlet, tedy platit daň z nemovitostí, zdravotní pojištění atd. Již jsem jednou v evidenci, mám RČ, OP a tedy zcela mimo systém žít nemůžu. Nebo ano?

    1. Author

      Odpovědí na tuto tvou otázku se již delší dobu zabývá hnutí, které lze označit termínem „živý člověk„. Existuje v tom několik variant postupů (i různých pracovních týmů), od čistě individuálního vystoupení/vysvobození, až po společenství, které si vytklo za cíl docílit tohoto efektu „án-blok“ pro všechny. Možné to však je a řeší se tím i ekonomika jedince.
      Tedy pro ty, kteří se mezitím neupsali „ďáblu“.

      Postup je poměrně neuvěřitelný, zrovna tak jako vše, co vedlo k tomuto současnému stavu, kterého je problém si i všimnout. Natož pochopit, jak to vlastně funguje – což je to nejpodstatnější – pochopit pravidla hry vnucené matrixem. Před časem jsem byl nucen se tímto tématem zabývat podrobněji a nucen rozmotat předivo vazeb a narazil právě na to, že jádro pudla je v tzv. „právu“ a jeho historickém vývoji. Z rozmotávání těchto souvztažností právě mělo být jen krátké pojednání o právu a postupu, a nakonec při maximální stručnosti z toho vzniká seriál všech souvztažností. A ty mají svou logiku, jako konec konců každý program. Jak stručně popsat postup pasti, do které nás GP vmanévrovával postupně několik tisíciletí?

      Pokud si z divadelní hry máme odnést poučení, musíme ji shlédnout celou.

      Co je však důležité, není ani tak problém se vymanit z matrixu, jako do něj znovu nespadnout. A to souvisí se zralostí duše a výcvikem jedince.
      K samostatnosti a také k odpovědnosti.
      Prozatím jedince každého samého.
      Jenže jsme na konci období (výukového cyklu) a každá duše i národy a civilizace, veškeré současné lidstvo nyní skládá praktickou maturitní zkoušku ze svého žití a finální účet Otci nebeskému (tak jej nazýval učitel Ježíš). Proto vše je zdánlivě velmi chaotické.

      Seriál ještě nekončí a situace ve světě se mění každým dnem.

  2. Velký pozor na slovo „musí“.
    Ono se toho mnoho „nemusí“ v tomto světě, v této inkarnaci, …
    Zjevně se nic nemusí, když se splní smluvní pokuta za nesplnění díla / služby podle smlouvy.
    Jistě lze smlouvu vypovědět i jednostranně, když to smlouva nebo „vyšší předpis“ umožňuje.
    I takoví (ne)konceptuálové jako tvůrci (nového) občanského zákoníku to formulují velice mírně: „smlouvy mají být splněny“ viz 89/2012, § 3, odstavec 2, bod d).


Napsat komentář