Na situaci v Izraeli vidíme, jak dva (zdánlivě?) vzájemně protichůdní aktéři společně pracují na stejném úkolu: zabít co největší počet nezúčastněných civilistů a zlikvidovat státnost (státnosti) na území bývalé Palestiny (viz mapa britského mandátního území Palestina).
Ponechme stranou biblické souvislosti a podívejme se na souvislosti vojensko-politické.
Shrnutí z druhého videa v předchozím odstavci (klikněte na odkaz): jakási skupina ozbrojených útočníků napadla izraelské civilisty, přičemž ozbrojené složky Státu Izrael dlouhé hodiny nijak nereagovaly. Útočníci byli vybaveni jen lehkými dopravními prostředky (padáky, skútry, osobními automobily) a vyzbrojeni většinou spíše lehce (samopaly, pistole, nože, granáty). S takovou výbavou by si žádná armáda světa nedovolila seriózně zaútočit.
Měli rakety, řeknete si. Rakety směřovaly převážně na civilní cíle. Každý by si snadno spočítal, že po překvapivém útoku by měla od dobře vycvičené armády, zvyklé na teroristické hrozby, následovat protiofenzíva, jejímiž nejsilnějšími zbraněmi jsou tanky a letectvo. Hamás všechny letecké základny ze svých útoků údajně naprosto vynechal.
Jako odvetu zahájila IDF systematické ničení pásma Gazy, „hnízda teroristů“, až na to, že nejvíce to zasahuje civilní obyvatelstvo. Obyvatelé Gazy jsou vyháněni ze svých obydlí, bombardováni na evakuačních trasách a v úkrytech, v nemocnicích, mešitách i v křesťanských chrámech.
V této řeži, kde umírají tisíce lidí, vidíme zřetelnou „spolupráci“ dvou soupeřících sil: Hamásu (a v jejich řadách s velkou pravděpodobností i bojovníků bývalého „Islámského státu“) a IDF. Oba viditelní aktéři mají na svém kontě životy nevinných lidí. Posuzováno podle mravnosti prostředků, ať jsou jejich cíle jakékoliv, jsou to cíle nemravné, odsouzeníhodné. A v obou případech se jedná o genocidu.
V událostech na Blízkém Východě můžeme zároveň vidět příklad mnohonásobně vložených procesů.
Proces nejnižší úrovně, vraždění izraelských i zahraničních civilistů, jakoby směřuje proti Izraeli. Tuto nelidskou zvrhlost se její původci snaží lakovat na bílo jako „legtimní odpor proti okupantům“ palestinské země.
Akce na nejnižší úrovni pochopitelně posloužila jako impuls ke spuštění reakce, procesu na vyšší úrovni, odvety Izraele. Odveta je natolik brutální a podsouvání myšlenky, že „každý obyvatel Gazy je terorista nebo kryje teroristy“, je natolik zřejmě absurdní, že se nelze ubránit myšlence, zda situaci nevyužívá vedení Izraele k tomu, aby vyčistilo území, které potřebuje k dosažení uceleného území státu. Za pozornost stojí i to, že izraelský výklad situace obsahuje princip kolektivní viny, kterou naše demokratická a humanistická společnost ještě nedávno zcela odmítala, a odsuzovala jej zvláště ve spojitosti s politikou nacistické Třetí říše a holocaustu.
Brutální genocida obyvatel Gazy vzbuzuje silné reakce po celé planetě, nejvíc pochopitelně v arabských a muslimských zemích. My zatím nemůžeme tušit, zda takto vyhrocené události nepovedou ke konečné likvidaci Izraele, která je deklarovaným cílem některých zemí (Írán), ale překvapivě ji údajně naznačil i Henry Kissinger ve svém projevu v roce 2012 („za deset Izrael nebude existovat“) – tvrzení zde. Toto by tedy byl proces vyšší, třetí úrovně.
A jak by vypadal proces ještě vyšší, čtvrté úrovně, v němž by likvidace Státu Izrael byla pouhým prostředkem k dosažení „vyššího cíle“ (jakého?)?