V této části jsou rozpracovány hlavní principy koncepce základní školy.
Učitel
V každém tříletém období-cyklu je třídě přidělen mentor, který třídě pomáhá se studiem naprosté většiny předmětů. Pokud mentor nemá všechny znalosti potřebné k výkladu otázky položené žáky, najde si prostřednictvím jednotného personálního systému odborníka, který je schopen na tyto otázky odpovědět. I učitel se tedy sám učí. Současná situace, kdy každý člen učitelského sboru vyžaduje od každého dítěte dokonalé znalosti ve svém předmětu, vede k „přehřívání“ dětského intelektu. Mnohé děti potom přestávají přijímat cokoliv nového v nevědomé snaze ochránit svou psychiku (a důvodem je i to, že se učí tak, že se nedá nic zapamatovat a pochopit – musí se „šprtat“). Při takové záplavě různorodých informací (které se k nim valí od různých lidí, z nichž každý je ještě podbarvuje vlastním emočním pozadím), jejich nadšení k procesu učení jako takovému ochládá. Takový objem informací nedokáže zvládnout žádný z učitelů, žádný z nich by nebyl schopen učit předměty svých kolegů, přitom však každý z nich vyžaduje znalost svého předmětu „do puntíku“. Tato situace vede k tomu, že děti odcházející do života jsou většinou intelektuálně líné a pasivní. Podle výsledků prověrek na vysokých školách jsou zbytkové znalosti studijní látky v prvním ročníku 10-15%, ve třetím již jen 5-7%.
Třída se psychologicky váže na svého mentora, protože ten má rozvinutější a energeticky výkonnější psychiku, což klade vysoké nároky na morální a etické kvality mentora a na jeho osobní kvality.
Nejpřísnější kádrový výběr se týká právě mentorů.
Mentoři se mění každé tři roky, kdy žáci přecházejí z jednoho stupně (cyklu) do dalšího. Součástí je adaptační období, kdy s třídou pracují dva mentoři (současný a budoucí), aby se třída snáze adaptovala na nového člověka. Vezmeme-li v úvahu psychickou vazbu žáků na svého mentora, je to zvláště důležité.
Oddělená výuka
Vysvětlíme určité otázky oddělené výuky chlapců a dívek.
Jedním ze zásadních rozdílů mezi chlapci a dívkami je to, že při získávání nezávislosti na pudu sebezáchovy a instinktivních algoritmech chování davu a stáda:
- pro chlapce je přirozenější, aby si během získávání návyků překonávání nebezpečí a činnosti v nebezpečných situacích osvojovali intuici a předvídání nebezpečí;
- pro děvčata je přirozenější získávat připravenost k překonání nebezpečí na základě vlastního pocitu hrozícího nebezpečí, předvídání průběhu událostí jako příznaků hrozícího nebezpečí i potřebných reakcí člověka.
Jedním z důvodů psychologické neslučitelnosti, jak ve smíšených skupinách, tak ve vztazích mezi muži a ženami, je to, že v souladu se svým mravním nastavením jedni považují za nebezpečí to, co druzí jako nebezpečí nevnímají.Geneticky daná převaha jednoho ze dvou způsobů zajišťování bezpečí jednoho pohlaví by neměla v osobnostním rozvoji dítěte potlačovat druhý způsob, aby ve společnosti dospělých potom nedocházelo k tomu, že mezi oběma pohlavími vznikají vzájemné předsudky a nedorozumění, stejně jako neschopnost mužů vidět hrozící nebezpečí a neschopnost žen v podmínkách nebezpečí adekvátně konat, což je průvodním jevem jednostranného vývoje každého pohlaví.
Ve všech společnostech existují dvě dětské kultury: chlapecká a dívčí. Děti se oddělují od věku 2,5 roku. Oddělení zahajují dívky, které si začínají hrát odděleně od chlapců, ale ve věku 4 let iniciativu přebírají chlapci. Je to přirozený proces; není pravda, že to dětem vnucuje společnost dospělých. Děti to dělají samy. Společnost se tomuto procesu prostě přizpůsobuje a buď jej posiluje nebo oslabuje.
V dětství a dospívání předbíhají dívky v tempu vývoje své chlapecké spolužáky zhruba o 2 až 3 roky. Kromě dřívějšího fyziologického dozrávání jsou dívky na prvním stupni úspěšnější v učení.
Chlapci v tomto období, 7-10 let, jsou do značné míry ještě zaměřeni nikoli na učení, nýbrž na herní činnosti, chybí jim soustředění pozornosti na studium, což má za následek jejich horší studijní výsledky ve srovnání s dívkami. Výsledkem této situace je to, že u chlapců vzniká dojem, jsou hloupější než dívky. Když si uvědomují převahu svých spolužaček v učení, vidí také, že dívky jsou současně zralejšími osobnostmi než oni, chlapci. Kvůli tomu jsou chlapci ovlivněni dívkami i v komunikaci, dívají se na ně zezdola. Se zaměřením na dívčí polovinu třídy si chlapec postupně osvojuje částečně ženský pohled na svět, částečně ženskou reakci na události, částečně ženský postoj k sobě i ostatním. Výsledkem je člověk nepřizpůsobený k životu, neschopný skutečně mužského chování, odpovědný za sebe a své blízké.
Při oddělené výuce se nepředpokládá, že by dívky a chlapci byli rozděleni do různých budov, kde by všude visely zámky, mříže na oknech a ploty z ostnatého drátu, aby se chlapci a dívky v žádném případě ani neviděli. Naopak, za optimální je považována taková oddělená výuka, kdy se třídy „dívek“ a „chlapců“ učí v těsné blízkosti, za sousedními zdmi, s možností pravidelné komunikace v samostatných předmětech i v mimoškolních hodinách.
Samostatná výuka je nutná v předmětech jako: matematika, rodný jazyk[1], zeměpis, přírodopis, dějepis atd.
Společná výuka může probíhat v předmětech jako: společenské vědy, harmonie, tvořivost, tanec, hudba, třídy s mladšími dětmi (mateřská škola) atd.
Třída
Třída (třídní učebna) je školní místnost, kde třída (kolektiv) trvale pracuje. Tato místnost je přidělena třídě (kolektivu) na dobu školní výuky daného cyklu. Kolektiv žáků je za tuto místnost plně zodpovědný. To jej učí disciplíně a péči o společný majetek kolektivu.
Učebna musí být vybavena vším potřebným pro pohodlné rozmístění „vzdělávacích modulů“ (zařízení, pomůcek atd.), které dodává servisní oblast školy. Škola také bude mít několik speciálně vybavených laboratoří pro činnosti, které by v třídní učebně byly nebezpečné nebo obtížně proveditelné.
Je nezbytné, aby třída (učebna) měla přístup k vegetaci, aby se žáci mohli v případě potřeby usebrat a pohroužit do přírodního prostředí. Proto je účelné, aby v každé škole byly zimní zahrady nebo skleníky použitelné jak pro vzdělávací účely, tak pro pěstování čerstvé zeleniny a ovoce pro potřeby školy, včetně těch, které v dané klimatické oblasti nerostou. V teplých ročních obdobích je pro tyto účely nutné co nejvíce využívat přírodního prostředí.
Přestávky
Společné přestávky po každé hodině, kdy všichni žáci opouštějí třídy a jsou ponecháni sami sobě, jsou objektivním zlem, protože v důsledku napojení na mnohem mocnější kolektivní psychiku množství „žáků o přestávce” zničí veškerou algoritmiku psychiky, vytvořenou během předcházející hodiny. Stanovení pevných výukových cyklů 45 minut rovněž nepřispívá k všestrannému rozvoji studentů, protože třída může jeden úkol zvládnout za 10 minut a vše v daném tématu bude jasné a srozumitelné, zatímco na jiný bude potřeba hodina i více. Navíc, pevně stanovený časový rozvrh rozbíjí jakoukoliv projektovou aktivitu, pokud se ji vůbec pokusíme do výuky zavést. Dokonce i později, v praktickém životě, se pak objevují tyto pětačtyřicetiminutové psychické cykly. Po dobu 45 minut je pozornost soustředěna, potom nastává pokles a série selhání v řízení pracovního procesu. Poté je po dobu 45 minut práce opět stabilní a tak dále.
Tyto problémy lze řešit pružnou organizací času, to však vyžaduje jiný přístup, jak z hlediska organizace školy a její materiálně-technické základny, tak v otázkách výchovy a vzdělávání mentorů a obecně vyžaduje revizi principů výukového procesu.
Organizace času
Vzhledem k tomu, že přístup ke každému žákovi, stejně jako ke třídě jako celku, je individuální, učitel může subjektivně měnit čas, který bude třídě vyhražen pro konkrétní úkol.
Vliv učitele na řízení času týmu klesá s dozráváním třídy. To znamená, že starší děti si samy řídí čas, který chtějí věnovat tomu či onomu úkolu. Mladším dětem mentor více pomáhá při rozhodování, co a kdy budou dělat. Na začátku, v prvním ročníku (6-7 let), mentor řeší tuto problematiku zcela sám, ale postupně uvádí žáky do procesu hospodaření s časem.
Rozvrh
Každý týden může třída sama sestavovat rozvrh na další týden. Se znalostí celé učební osnovy jako celku si třída a mentor mohou určit svůj vlastní roční, měsíční a týdenní rozvrh. To je umožněno tím, že každá třída má jednoho mentora, díky čemuž potom není potřeba pevně koordinovat rozvrh mnoha učitelů různých předmětů a různých učeben.
Elektronický (informační) systém řízení času
Organizaci času lze provádět pomocí elektronického rozvrhového systému, který zajistí celkovou vzájemnou synchronizaci jednotlivých kolektivů školy.
Elektronický systém řízení času je přímo napojen na servisní systém. Třídy si jeho prostřednictvím koordinují čas používání určitých zařízení a pomůcek, řídí čas výuky, vytvářejí objednávky pro servisní oddělení.
[1] Pozn. překl.: v původním textu „ruský jazyk“. Z pochopitelných důvodů a pro snazší uchopení podstatného sdělení textu jsem si dovolil tento alternativní výraz.