V. Děvjatov: Koncepce vzdělávání pro 21. století (1)

Nyní již zesnulý Vladimír Michajlovič Zaznobin nastolil v lednu 2016 téma roku „jak by mělo vypadat vzdělávání v jednadvacátém století“. Ve druhé polovině roku se pak na toto téma konala mezinárodní konference v Bruselu, kde autor následujícího textu přednesl dva zajímavé referáty, přičemž jeden z nich lze pokládat za základ následujícího výkladu budoucí koncepce vzdělávání.

ÚVOD

Dnešní vzdělávací systém, postavený na výuce knižní moudrosti, se dostal do slepé uličky, už jen proto, že společnost je ve všeobecné kulturní krizi. Filosofie, Psychologie, Sociologie, Politologie, Historie, Ekonomie – tyto obory se staly mrtvými. Východiskem je nahradit převládající pedagogiku kódující (programující) pedagogikou  metodickou – výuku především dovedností samostatného vytváření nových poznatků postupně tak, jak bude přicházet jejich potřeba.

Takový vzdělávací systém bude mít trochu jiný formát a rozsah budování učebních procesů, protože by měl být zaměřen na to, aby v žácích rozvíjel umění a návyky poznávání a tvořivosti namísto vtloukání do hlavy již dříve zapsaných znalostí, které mají být nekriticky přejímány .

O jednom z možných obrazů takového vzdělávacího systému a organizace vzdělávacího procesu si povíme v našem článku.

Rodný dům

Kde začíná proces vzdělávání každého člověka?

Proces stávání se člověkem začíná rodičovskou výchovou. Síla základů budoucí osobnosti závisí na tom, jak mladé páry chápou, znají a mají schopnost „vychovávat své děti“. Mladé páry musí pochopit, co to znamená být rodinou.

Určitá matrice možností, míra budoucího člověka, je založena ještě před početím. Proto je důležité, s jakými myšlenkami, sny se rodiče rozhodnou přistupovat k početí. Rodiče často sní o svých budoucích dětech dlouho před početím.

V minulosti se rozumělo samo sebou, že výuka dětí spočívá na předchozím pokolení rodičů (prarodičů), v jejichž středu děti vyrůstaly. V dnešní době je možné vytvářet poradenská střediska – „Domy rodičů”, shromažďující zkušenosti z výchovy nasbírané předchozími pokoleními, v těchto střediscích školit mladé páry a rodiny, předávat celistvé (shromážděné a vybroušené) zkušenosti předků. Tím se v žádném případě nenahrazuje výchova mladší generace celou rodinou (matka, otec, babička, dědeček, bratři, sestry), ale naopak může být dobrou pomocí, zvláště v dnešní době, kdy většina rodin přerušila návaznost tří generací: dědů, otců a dětí. K tomu je nutné zajistit normální podmínky k bydlení, ve kterých by vícegenerační rodina mohla pohodlně žít a rozvíjet se.

„Domy rodičů“ se mohou stát rodinnými pomocníky, archivy užitečných znalostí a spojit poradnu pro budoucí rodiče, prenatální (perinatální) centrum, porodnici a středisko pro sledování kojenců.

Obzvláště stojí za pozornost možnost výuky dítěte v děloze. Dítě v děloze živě reaguje na stav matky a již tam začíná aktivně vstřebávat informace, které se k němu dostávají zvenčí. Proto bude užitečné pořádat pro těhotné matky různé druhy terapií – chromoterapie, muzikoterapie, aromaterapie a manuální terapie. Základy světonázoru je možné položit již v období nitroděložního vývoje. Existuje slavná anekdota. K jednomu moudrému psychologovi přišel v 6. měsíci těhotný pár. Ptají se: „Povězte nám, kdy bychom měli začít vychovávat naše dítě?“ A on odpoví: „Už máte 6 měsíců zpoždění.“

Věk batolete (0-3 ROKY)

Nejdůležitější etapa utváření světového názoru začíná bezprostředně po narození dítěte. Každé zdravé dítě, které se narodí, má obrovské možnosti rozvoje schopností pro všechny druhy lidské činnosti. Tyto možnosti ale nezůstávají neměnné a s věkem se postupně vytrácejí, slábnou a čím je člověk starší, tím hůře své schopnosti rozvíjí.

Masaru Ibuka, jeden ze zakladatelů japonské korporace Sony, věří, že do tří let probíhá proces vzdělávání, potom už následuje převýchova.

Ve své knize „Ve školce už je pozdě”[1] odhaluje myšlenku, že malé děti mají schopnost naučit se čemukoliv:

„Studie fyziologie mozku na jedné straně a dětské psychologie na straně druhé ukázaly, že klíčem k rozvoji mentálních schopností dítěte je jeho osobní zkušenost s poznáváním v prvních třech letech života, tedy v průběhu vývoje mozkových buněk. Žádné dítě se nerodí jako génius a nikdo se nerodí jako hlupák. Vše závisí na stimulaci a vývoji mozku v klíčových letech života dítěte. Jedná se o roky od narození do tří let věku. Ve školce už je na výchovu pozdě.”

Schopnost mozku dítěte vstřebávat informace je mnohem vyšší než u dospělého. Jen se ho nebojte „překrmit“ nebo přebudit: dětský mozek nasává vědomosti rychle jako houba, ale když má pocit, že je plný, vypne se a nové informace přestane vnímat. Neměli bychom mít obavy z toho, že dáváme dítěti příliš mnoho informací, ale že je to často příliš málo na to, aby se dítě plně rozvinulo.

Toto období je zvláště důležité pro utváření základů morálky. Proto je důležité, aby v tomto období bylo dítě obklopeno pozitivními příklady chování. Rodiče musí být velmi opatrní při výběru linie svého chování v přítomnosti dítěte. V samotné společnosti je nutné vypěstovat si návyk věnovat zvláštní pozornost chování v přítomnosti miminek. Bude to užitečné pro děti a pro dospělé to bude svérázný praktický způsob nácviku vůle.

Pokud je řeč o městském prostředí, lze pro miminka a jejich rodiče v „Domě rodičů“ organizovat různé druhy terapií: chromoterapie, muzikoterapie, aromaterapie. V menších obcích a na venkově je nezbytné organizovat takové terapie ve volné přírodě.

Je užitečné mít zimní skleník a letní park, kde by rodiče mohli být společně s dětmi. V parcích může znít klasická hudba, ať už živá nebo reprodukovaná. V lesních porostech je hudební pozadí přirozené (zpěv ptáků, šum listí, hmyzí trylky).

---

[1] Ibuka, M.: Kindergarten Is Too Late; ISBN  978-0671240363 https://www.amazon.com/Kindergarten-Too-Late-Masaru-ibuka/dp/0671240366