Začínáme žít Anton Semjonovič Makarenko A co my? Také začínáme žít? část I.

Přečetla jsem si znovu po dlouhé době knihu Začínáme žít od Antona Semjonoviče Makarenka. Myslím, že by to měla být povinná četba, a to nejen v Rusku. V dnešních ruských politických pořadech se dost často tamní mediální „elity“ nevyhnou nutnosti obracet se ke zkušenostem Sovětského svazu. Pominu skutečnost, že zobecňují a nerozlišují různá období SSSR, což je z hlediska řízení nesmysl. Něco přece muselo způsobit ten ve světě nevídaný ekonomický růst a vůbec celospolečenský rozvoj a něco zase muselo následně přivést k jeho úpadku. Neměli by tedy tyto dámy a pánové to něco hledat především? Máme se přece učit na svých chybách. Jenže to nemohou, protože to očividně není cílem jejich řízení. Ještě by lidé začali přemýšlet a hledat, kde se to vlastně zlomilo a proč. Odtud by potom byl už jen krůček k tomu, aby tyto informace využili k dalšímu budování své společnosti na skutečně spravedlivých základech. Makarenko se především snažil v praxi vytvořit pozitivní tvůrčí kolektiv, tj. lidi sjednocovat ve společném úsilí a ne je atomizovat a štvát proti sobě, jak se to děje dnes a v mnohém se mu to povedlo. Je příznačné, že když k tomu hledal cestu, často ve své knize poukazoval na skutečnost, že je velmi snadné místo toho sklouznout ke zformování bandy, fakticky založené na zločineckých principech, kde se vyprofiluje nějaký ten vůdce a zbytek kolektivu se potom odstupňuje příslušným způsobem, na jemu přiblížené privilegovanější okolí, tělesnou stráž, obyčejné členy bandy a nějaké ty otloukánky, aby se banda měla čím bavit. Podíváme-li se na to z hlediska Koncepce sociální bezpečnosti, tak Makarenkův program byl velice nebezpečný pro davo-„elitářskou“ společnost, a jako takový se zákonitě musel stát trnem v patě „elitářům“ a terčem jejich útoků. Jedním z důležitých nástrojů „elitářů“ je věda, jejímž prostřednictvím se snadno dají lidem vnucovat na základě „vědeckých“ poznatků pěkné nesmysly. Jestliže si totiž lidé neuvědomí, že věda je jedním z důležitých nástrojů řízení, mají tendenci tyto nesmysly od „autorit“ přebírat, aniž by je podrobili svému kritickému zhodnocení, protože prostě předpokládají, že to „odborníci“ udělali za ně. Zde je například úryvek z jeho knihy vypovídající o tom, že dnešní praktiky používané v západních společnostech, nejsou žádnou novinkou, že je „vědci“ zkoušeli protlačit i v Sovětském svazu:

Pomalu jsme zapomínali na našeho „nejhezčího“, zapomínali jsme na nepříjemnosti s tyfem, zapomínali na zimu s omrzlýma nohama, se sekáním dříví a s klouzačkou, v úřadě lidového vzdělání však nemohli zapomenout mých „arakčejevských“ pravidel kázně. Začali se mnou mluvit také téměř arakčejevsky: „My vám ten váš četnický pokus zlikvidujeme. My potřebujeme sociální výchovu a ne mučírny!“ Ve svém referátě o kázni jsem si dovolil zapochybovat o správnosti thesí tehdy všeobecně přijímaných, tvrdících, že trest vychovává otroka, že je nutno poskytnout plnou volnost dětské tvořivosti, že je nutné nejvíce spoléhat na samosprávu a sebekázeň. Dovolil jsem si vyslovit pro mne nepochybné tvrzení, že dokud není vytvořen kolektiv a orgány kolektivu, dokud není tradic a nejsou vypěstovány prvotní pracovní a životní návyky, má vychovatel právo použít donucovacích prostředků a nesmí se jich zříkat. Tvrdil jsem též, že nelze zakládat všechnu výchovu na zájmu, že vypěstování smyslu pro povinnost bývá často v rozporu se zájmem dítěte, zvláště v jeho vlastním pojetí. Dožadoval jsem se výchovy otužilého, silného člověka, jenž dovede konat i práci nepříjemnou a nudnou, žádají-li si toho zájmy kolektivu. Celkem jsem hájil zásadu vytvoření silného, a třeba i drsného, nadšeného kolektivu a jen v kolektiv jsem skládal všechny své naděje; moji odpůrci mi strkali pod nos zásady pedologie a vycházeli jen „z dítěte“. Už jsem byl připraven na to, že kolonii „zlikvidují“, ale denní starosti kolonie – osevní kampaň a stále ještě probíhající opravy její druhé části, nedovolovaly, abych se pronásledováním úřadu lidového vzdělání nějak zvlášť trápil. Kdosi mě patrně chránil, poněvadž mě nelikvidovali velmi dlouho. A co je prostšího než člověka odvolat?

V těch politických pořadech se někdy diví, jak se mohlo bolševikům podařit vyhrát občanskou válku, když proti nim stáli interventi, bílí podporovaní Západem a bolševici měli naopak na začátku jen velmi slabou zdrojovou základnu. Myslím, že odpověď na to jim dává Makarenko ve své knize. Když se mu totiž konečně povedlo takový kolektiv i přes všechny klacky, které mu házeli pod nohy, zformovat, začalo být otázkou, co dál. Jak to vše dál rozvíjet? Logické by bylo, jak mu to také bylo na začátku nabídnuto, získat větší životní prostor pro jeho kolonii, aby mohli postupně do již zformovaného kolektivu přibírat nové problémové děti, které by se stávaly jeho součástí a postupně se mu přizpůsobovaly. Jenže „někdo“ se postaral, aby touto logickou cestou jít nemohli a o tuto možnost Makarenka připravil. Nemyslím, že to byla náhoda. A potom mu nabídli, aby se přesunul se svým kolektivem 120ti dětí do kolonie, kde bylo 320 zanedbaných, zdivočelých problémových dětí. Věděli, že když je uvidí, tak je prostě nedokáže nechat bez pomoci a předpokládali, že těch 320 zdivočelých dětí, ten jeho malý kolektiv bez problémů převálcuje, čímž fakticky odepíší všechny jeho přínosné novátorské metody. A jak to dopadlo? Ta třistadvacetičlenná kolonie se prakticky okamžitě přizpůsobila tomu stodvacetičlennému kolektivu. Proč? Protože těm dětem ukázali pozitivní cestu, přijali je mezi sebe a ukázali jim, že lepší život možný je. To samé udělali bolševici, a proto se lidé přidali v občanské válce na jejich stranu. A co nabízí lidem dnešní Rusko? Bandu s lidskou tváří? Banda nemůže mít lidskou tvář. Mohou v ní být mírnější podmínky, ale její podstata se tím nezmění. (To proto je stále v politice Sovětský svaz tabu a není divu, že nadnárodní řízení prostřednictvím médií, pracuje na jeho neustálé diskreditaci.) Asi je troufalé tohle vyčítat Rusku při pohledu na Západ. Jenže problém je v tom, že dostatečné zdroje a zkušenosti ze SSSR má právě jen Rusko, a tak je jeho údělem tohle využít a navázat na to. Zároveň je to pro něj i cesta, jak se ubránit a přinést lidem opět lepší svět. Dokud budou hrát tu jejich hru na bandy, bude cesta k vítězství těžká, ne-li nemožná a na jejím konci bude stejně po čase čekat stejný úpadek, jaký dnes probíhá na Západě. Bandy totiž nemají za svůj cíl zlepšovat život většině lidí ve společnosti, ty se starají jen o to, jak co nejvíce prostředků jakýmikoliv způsoby získat pro sebe. Stát tak nemá jednotnou lidskou koncepci, je roztříštěn na tisíce zájmů různých band, které se mohou sice dočasně dát v zájmu přežití ve válce na šesté prioritě částečně dohromady, ale buď se jim to nepovede natolik, aby v ní vyhráli, nebo se hned po zklidnění situace mezi nimi znovu rozpoutá nový boj o zdroje.

A proto si myslím, že by si ti lidé, kteří jsou v rozhodovacích funkcích, záleží jim na Rusku, a mají dobré úmysly, měli opět jednou sednout k Makarenkovi a přečíst si jeho knihu Začínáme žít, aby si osvěžili, čím lidé v SSSR začínali, s čím se potýkali, kam až se dostali a proč. Třeba by je to posunulo rychleji dál. A těm, kteří dobré úmysly nemají a žít v bandě se jim zdá nejlepší variantou, aby si udrželi své nadstandardní životní podmínky, připomenu film Moskva slzám nevěří. Tam je taková pěkná scénka, kde jedné bandě kluků, která si myslí, že nad ní není, ukáží, že vždy může narazit na bandu silnější a se zlou se potázat. A to nemluvím o tom, že takový život jim prostě nemůže přinést štěstí.

Ve druhé části jsem vypsala několik zajímavých úryvků z Makarenkovy knihy, které se mi zdály zajímavé, doporučuji vám si je přečíst, jsou velmi poučné.