Obvyklé dělení na prvobytně-pospolné, otrokářské, feudální, kapitalistické, socialistické a komunistické je podle mého názoru nesmyslné. V zásadě je společnost buď řízena mravním zákonem (společnost tradiční), nebo je od mravního zákona ‚osvobozena‘ (společnost liberální). Potom například otrokářství je pouze druh vztahů (často i smluvních – viz ‚staří Slávové‘ v Římské říši) a feudalizmus je způsob organizace státní moci (předání správy vymezených území určeným zástupcům). Socializmus se tak může nacházet ve dvou zcela rozdílných podobách – v podobě tradiční společnosti (občinový, ‚sovětský‘, nebo ‚reálný‘ socializmus), nebo liberální (trockizmus a podobné – více, či méně fašizující proudy). Kapitalizmus je obecným projevem liberální společnosti.

Popis tradičních a liberálních společností jsem uvedl v 1. díle. Zjednodušeně jde o to, jaký má mravní zákon odraz v právním řádu společnosti. Protože je mravní zákon obtížně vymezitelný a je spojen s velkou osobní odpovědností, i jen toto vyvolává sklon k liberalizaci společnosti. Liberalizace ale vnáší formalizmus neslučitelný s přirozeným řádem věcí. Formalizmus je totiž prostředkem k vyvázání se z platnosti mravního zákona a tímto způsobem se špičky společnosti zbavují společenské zodpovědnosti za své skutky a přeměňují se na elity.

Mimoto si musíme uvědomit, že pojmy ‚tradiční společnost‘ a ‚liberální společnost‘ jsou v rovině ideálu a skutečné zřízení té které společnosti se svému ideálu jen blíží. Obecně tak společnosti přiřazujeme určité společenské zřízení na základě její navenek hlásané filozofie. Tak například Spojené státy americké (SSA) jsou navenek jasně liberálním státem (arogantně hlásajícím a prosazujícím zničující liberalizmus), ale osobně se domnívám, že jejich vnitřní pevnost určují v podstatě neliberální protestantské občiny, které SSA kdysi založily. Dále jsou dnes v SSA velmi silné černošské, hispánské a čínské občiny, které sice bojují o své postavení – ale také mají zájem na přežití SSA.

Je dobré si uvědomit, že dnes jsme ve stavu, kdy se nám v této oblasti pojmy zcela zamotaly.

Společenská zřízení v toku času a z našeho středoevropského pohledu

Liberální společnost

Socializmus

Socializmus vznikl jako hledání východiska z liberální společnosti – ale i toto východisko zůstalo v liberální rovině. Proto původní ‚utopický‘ socializmus v praktické rovině vede k fašizmu (snaha slepit liberalizovaná individua do ‚svazku‘, ‚snopu‘ – fascie, ale za situace, kdy se ‚elity‘ nacházejí mimo působnost všeobecně platného mravního zákona – a tím i mimo příslušnou trestní odpovědnost za své skutky. Elity tak mohou v podstatě s právní oporou svého konání volně manipulovat ostatní společností, zatímco ta je na základě zvyků stále vázána buď přímo mravním zákonem, nebo čímsi na jeho způsob.

Ve skutečnosti úplně stejnou záležitostí je trockizmus. Potom, co fašistické Německo za druhé světové války učinilo fašizmus zcela nepřijatelný, stal se trockizmus jedním ze základů dalšího řešení – ale až později.

Zatím v době rozkvětu Sovětského svazu musely liberální elity ustoupit ze svých nároků a přistoupily na sociální demokracii.

Fašizmus

Základem fašizmu je liberální společnost, v níž se elity zbavily odpovědnosti za své skutky a širokou společnost zneužily pro své potřeby. Mimoto elitám časem došlo, že ještě výhodnější je nestarat se třeba i jen o ‚pseudo-mravní zákon‘ a přeměnit individua na dav. Ten je ještě podstatně snadněji manipulovatelný, protože individua davu nemají mravní zábrany a jsou schopna v zásadě bez odporu vykonávat zločiny (lépe: jakékoliv činy, které se zrovna hodí elitám a elity se přitom zbavují zodpovědnosti za ně).

Protože však v době prosazování fašizmu již bylo silné dělnické hnutí a to bylo v ostré opozici vůči elitám, elity sáhly k ještě jednomu opatření, kterým svému obyvatelstvu usnadnily přijetí fašizmu. Tím byla záměna nepřítele ‚dělnické třídy‘. Buržoazie (elity) nabídla dělnické třídě ‚spojenectví‘ s tím, že se vlastní dělnická třída promění na spoluvládce, kteří ovládnou okolní (slabošské) národy. Takto se dělnická třída dala ochotně naverbovat do válečného dobrodružství a jinak docela kulturní národ se nechal svést k nejvážnějším zločinům.

Fašizmus se navenek projevuje různě, jeho základní podstatou je právě výše uvedené zneužití široké společnosti elitami v liberální (občanské) společnosti. Veškerý rozdíl mezi italským fašizmem, španělským fašizmem, německým nacizmem a jakýmkoliv dalším fašizmem je pouze v drobnostech, vycházejících z místních kulturních podmínek. Nakonec odlišnosti od dalších vývojových podob liberální společnosti, pokud v nich není zavedena dialektika (což je jen jiná, slabší, podoba svátosti slova), jsou čistě kosmetické.

Liberální marxizmus

Inteligence v západní společnosti měla liberální vzdělání a nebyla schopna překročit jeho stín, když navíc tento směr vznikl v již dávno liberalizovaných společnostech. Mimoto samotný Marx svůj Kapitál také psal z čistě liberálních pozic a teprve po jeho vydání si začal uvědomovat neliberální povahu komunizmu, jako občinové společnosti. Proto celá široká vrstva, podporující Marxovo učení se soustředila okolo jeho liberálního a čistě mechanistického výkladu.

Jedinou výhodou oproti utopickému socializmu tak je dialektika, která brání vážným mravním prohřeškům. Jinak nepřinášel nic, kromě podvržení méně podstatných záležitostí.

Trockizmus

Trockizmus vyrůstal z úplně stejných základů, jako fašizmus a byl jen formálně doplněn liberálním marxizmem (trockisté v zásadě využívali marxizmus – ale i leninizmus – pro ryze formální a účelovou podporu svých postojů. Trockizmus se samozřejmě přizpůsoboval danému prostředí, jak se utvořilo Říjnovou revolucí v Rusku. V průběhu let tyto vlastnosti vystoupily na povrch. Byly příčinou vážných krizových jevů ve společnosti a následné čistky, jejíž krvavost byla způsobena právě pokusy nemorálních elit zneužít prostý lid (na způsob fašizmu). Obtížnost a krvavost obrodného procesu v Sovětském svazu vedla k rozhodnutí tvrdě se vypořádat s těmi, kteří vykazovali podobné sklony v dalších socialistických zemích.

Trockizmus stavěl na skrytí elit (velcí bankéři) před prostým lidem za jakoby vůdce tohoto lidu (Trockij). Přes neúspěch v socialistických zemích se s pádem socialistického tábora stal vůdčím vývojovým směrem liberální společnosti. Je třeba si uvědomit, že ačkoliv navenek se trockizmus neprojevuje tak agresívně, jako fašizmus (a koneckonců i jak se svého času projevoval v SSSR samotný trockizmus) je svým pojetím s fašizmem naprosto totožný. Vychází sice z dialektiky, ale svojí účelovostí zaručuje to, že když se to bude hodit, dialektiky se zbaví.

Sociální demokracie

V době, kdy SSSR vzkvétal, panovala mezi elitami obava z toho, že je lid smete a vydá se ‚sovětskou cestou‘. To bylo pro ně zcela nepřijatelné a elity přistoupily k ústupkům: Přijaly názor sociální demokracie, že pro elity bude výhodnější nechat ‚ukápnout‘ nějaké společenské výhody (zajištění) prostému lidu s tím, že samotná sociální demokracie přijme postoj ‚cesta je vše, cíl není nic‘ – přesněji za zdáním společenského boje za zájmy prostého lidu se tohoto boje vzdá. Zároveň elity přijaly představitelé sociální demokracie mezi sebe. Toto nakonec vedlo k tomu, že sociální demokracie nejen vzdala příznivý postoj k Sovětskému svazu, ale příznivě se postavila k bezuzdnému vykořisťování 3. světa – a tak (podobně jako u fašistů) se nechala uplatit elitami.

Na druhé straně se tímto způsobem podařilo v liberálně-demokratických zemích dosáhnout významných společenských záruk. Nelze však přehlížet skutečnost, že s pádem SSSR elity začaly postupně, ale nepřetržitě omezovat tento soubor společenských záruk a ‚střední třída‘ se tak postupně propadá do bídy. Sociální demokracie je vytlačována Novým světovým řádem.

Nový světový řád

S postupným omezováním sociální demokracie po pádu SSSR začala růst váha řešení, vycházejícího původně z trockizmu, které získalo označení Nový světový řád. Jeho základem je napůl skrytá, ale také již napůl otevřená velice úzká celosvětová elita, která se pokouší přebírat s pomocí manipulace vědomím a dalšími podobnými prostředky vládu nad pokud možno celým světem.

Nový světový řád je dalším vývojovým stupněm liberální společnosti. V zásadě alespoň v podobě sociální demokracie vychází z dialektického liberálního marxizmu, ale právě ve své současné podobě dialektiku opustil a tím se otevírá prostor pro nabrání ryze fašistických rysů.

Ve skutečnosti se situace (naštěstí) poněkud zvrtává, protože zaměření těch nejvyšších elit na finance (abstraktní pojmy zbavené skutečného významu) vyvolává ohromné potíže v ovládání zemí a vede k určitému vnitřnímu napětí uvnitř samotných elit a snaze části z nich se věnovat nejen číslům na účtech (správně chrematistika), ale i stavu hospodářství (původní význam pojmu ekonomie; viz D. Trump). SSA se dostávají do stavu rozkladu a to dává určité naděje do budoucna. Tyto úvahy mají pouze dvě slabiny: Není jasné, kdy ke zhroucení SSA dojde a není jasné, kolik mrtvých to doprovodí. Dnes však můžeme považovat za jisté, že Pax Americana se chýlí ke konci a tím pádem zřejmě ‚Nový světový řád‘ nedostane čas ani prostor pro svoje zfašizování.

Tradiční – občinová společnost

Toto je tradiční společnost, založená na mravním zákoně a tradici (včetně svatosti). Po liberalizaci západoevropské společnosti byla tradiční společnost vytěsněna na okraj zájmu. Pozornost ji začal věnovat až K. Marx a pojmenoval ji ‚komunizmus‘ (anglicky ‚občina‘ = ‚commune‘). V dalším však představitelé západoevropského dělnického hnutí (II. Internacionála) se tohoto pojmu zbavili (šlo o dávno liberalizované společnosti, v nichž občina již neměla ohlas) a začali používat pojem sociální demokracie, když jejich uvažování zůstalo v čistě liberální rovině. Proto celé toto hnutí občinovou společnost opustilo.

Slovanská občina – sovětské zřízení

Na začátku 20. století zůstal jediný velký stát s částečně občinovým zřízením, zachovávající alespoň zdání suverenity – Ruská říše. Do Ruska se také soustředila obroda občinové společnosti, když občina vcelku překvapivě (pod novým názvem sověty) předvedla během 1. ruské revoluce svoji ohromnou sílu.

Mimoto Kara-Murza upozorňuje, že v předchozích desetiletích (za vážné krize modernizace Ruska, hladomorů a parazitující šlechty) v Rusku proběhla velmi široká celospolečenská diskuze o možnostech dalšího vývoje. Během ní se probírala celá řada možností společenského vývoje, o jakých se na ‚vyspělém‘ Západě vůbec neuvažovalo. Z těchto úvah musíme vyzdvihnout především narodniky (dále zde byli marxisté, ‚děkabristé‘, černosotněnci, liberálové, euroasijci a ti všichni v mnoha odstínech – zatímco Západ znal pouze liberály a liberální marxisty). Samotní narodnici vycházeli z proslovanských, ale v dalším období nabrali více-méně teroristické rysy. Později však z původní proslovanské filozofie vyrostli novonarodnici a ti již vybudovali celý teoretický a odůvodněný projekt budoucnosti Ruska. Mezi klíčové postavy patřili Čajanov, Vernadskij a Kondratěv. Další významnou postavou (euroasijství) je Ključnikov.

Novonarodnici sice nepřevzali v Rusku vládu, ale prozřetelností Lenina nakonec vybudovali po hospodářské a filozofické stránce sovětskou společnost. Celá NEP je dílem Čajanova a nakonec i další politika SSSR byla přes marxistická prohlášení veskrze nemarxistická a orientovala se nikoliv na ‚vyspělou Evropu‘, ale na ‚Euroazijství‘ – stavěla na klíčovém postavení Ruska na pevnině.

Naneštěstí rozsah vnitřních bojů i ohrožení zvenčí omezily pozornost věnovanou duchovní stránce společnosti. Další nepříjemností bylo to, že ruská inteligence byla vzdělána přísně liberálně (často v západní Evropě) a v nejmenším nerozuměla tradiční společnosti. Lenin tyto potíže obešel tak, že v jednotlivých případech velmi úporně a rozumně dokazoval rozumnost řešení, vyplývajících z tradičních řešení. Takže s marxistickými hesly prováděl čistě nemarxistickou politiku, ale lidé okolo něj to ani netušili. Stalin se potom zaměstnal hospodářskými záležitostmi a neměl čas na dohadování se o teoretických, ani o duchovních záležitostech. Stalin jen úporně varoval národohospodáře, že v sovětské společnosti je třeba uvažovat o zcela jiných klíčových kategoriích, než v kapitalistické politické ekonomii. Jenomže ti zůstali v zajetí představ o tom, že politická ekonomie je věda o zbožní výrobě (a nikoliv o ekonomice v původním smyslu toho slova). Po Stalinově smrti se tak politická ekonomie (zaměřená výhradně na v tradiční společnosti okrajovou záležitost) stala ideologickým základem vnitřního rozvratu sovětského zřízení.

Pod pojem slovanská občina spadají i velmi blízké občiny dalších slovanských zemí, m.j. i Československa. Blízká je i dříve poněmčená NDR a nakonec tato řešení jsou blízká i dalším společnostem (Vietnam, Lýbie).

Konfuciánství

Další významnou skupinou jsou země stavící na konfuciánství (Čína, Japonsko, Korea a Indočína). Ty uvnitř zachovaly zásady občinového zřízení, ale navenek se projevují jako kapitalistické státy. Jsou založeny na Tradici – a je potřeba je pečlivě studovat. Je to však již Tradice dosti odlišná od naší, proto se na jejich obyčeje nemůžeme spolehnout. Tyto země jsou v každém případě na vzestupu.

Další občinové společnosti

Vedle toho jsou na Zemi i další a rozsáhlé občinové společnosti, ale jsou to velmi často jen periférie kapitalistické společnosti (jsou velmi významné i v SSA). Jejich vliv je proto slabý (má se většinou za to, že se jedná o kapitalistické/liberální společnosti).

Komunizmus

Během dalšího vývoje se začal rozlišovat ‚komunizmus‘ jako jakási ideální podoba lidské společnosti. Tuto deformaci zavedli právě liberální marxisté (zřejmě především Bucharin). Ve své samotné podstatě to je nesmysl, protože komunizmus je právě a jen občinová společnost. Naneštěstí se názor v liberálně uvažující inteligenci prosadil. V samotných socialistických zemích se proto pojem komunizmus používal jen zřídka (Chruščovovy nesmysly) a více se používal na Západě – kde byl symbolem hrůzy.

Sovětský (reálný) socializmus

V samotných socialistických zemích se (také pod vlivem liberální inteligence) prosadilo označení ‚socializmus‘ – přesto, že se jednalo o fakticky nepřátelský liberální projekt. Sovětský (reálný) socializmus tak je tradiční společností, v níž tuto skutečnost inteligence nepřiznala. Inteligence zůstala liberální a tak tradiční společnost pokřivila a postupem času prosadila názor o ‚nesprávných‘ základech socializmu.

K tomu došlo proto, že Lenin v zásadě opustil marxistický projekt, ale jsa obklopen samými marxisty, nemohl si dovolit to prohlásit otevřeně (oprávněně se obával, že se vzepřou – viz trockisté). Sovětský projekt byl čistě novonarodnický a vycházel z filozofie proslovanských. Takže Lenin narodnické zásady vysvětloval a obhajoval jako zvláštnosti ruské cesty (což byla pravda) a vzhledem k jeho pověsti člověka opovrhujícího ‚narodnickou lyrikou‘ mu to procházelo. Stalin již raději místo mluvení vůbec jen pracoval. Po jejich smrti však liberálně uvažující marxisté a inteligence zůstali a během krátké doby úspěšný novonarodnický projekt zcela zničili. Slovy Andropova: „Neznáme zemi, které vládneme.“

41 komentářů

  1. No nevím, tohle je podle mne už úplný guláš. Socialismus, že zůstal utopický? To je směšné. Právě Stalin dokázal, že taková společnost je plně funkční a navíc perspektivní i z hlediska svého rozvoje. Tady se motá spousta pojmů, přičemž liberalismus, nevím proč, je brán jako jakýsi univerzální pojem, kterým není a nikdo ho tak nevnímá. Tady z toho úplně vypadává, že elity jsou fakticky kosmopolitní a velmi dobře organizované, že mají díky prostředkům a znalostem nahromaděným ve svých rukou velké možnosti, jak ovlivňovat řízení a vyrábět různé ty -ismy. (A pak “vědecky” vysvětlovat, jak a proč vznikly) To je to, co obyčejní lidé v Rusku netušili a podcenili. Dokázali plán elit zvrátit a začít realizovat to, co mělo zůstat jen pěknými slovy vedoucími k dalšímu -ismu (marxismu) a dařilo se jim. Jenže neměli představu proti čemu stojí. Až osobou Chruščova se “elitám” opět povedlo zmocnit se řízení a pomalu začaly cestou manipulací diskreditovat ten “utopický” /já padám/ socialismus. A dokud si tohle lidé neuvědomí, že socialismus byl funkční a bylo to to nejlepší společenské zřízení, jakého zatím lidé v nám známých dějinách dosáhli, tak se věci kupředu nepohnou. A diskreditovat ideu socialismu jako utopie je krok zpátky. Je to jen další nepřátelský útok. Stejný jaký je veden informačně na levici jako takovou. Protože to vždy znamená, že se lidé spojí v něco, co umožní lépe žít většině. Proto je diskreditována, jak jen to jde. Dneska je levičák Biden a LGBT… To je ze stejné studny jako “utopický” socialismus a tyran Stalin.

    1. Author

      Jde o to, že pojem socializmus má původ v v liberální ideologii, ne, že zůstal utopický. V liberální společnosti socializmus prostě sklouzává k fašizmu (většina drží hubu a krok, a vyvolení s nimi manipulují podle svých představ). Pro to, co byl socializmus je lepší slovo komunizmus – které jsme však měli za jakýsi ideál. Jenže to nebyl ideál, ale zcela běžná skutečnost. Nejpodstatnější však na tom je to, že inteligence nebyla schopna uvažovat jinak, než liberálně – viz například Štrougalovy paměti. Nebo někdo z vás znal, jaký byl význam voleb za socializmu? Já ne. Co se týče kosmopolitizmu elit – to je záležitost teprve posledních několika staletí – liberalizace společnosti. To je skutečně rakovinový nádor společnosti.
      Ano, ‘socializmus’ je správně Biden, ačkoliv všichni cítíme, že je to nesmysl.

      1. Podívejte se, můžete si tomu říkat, jak chcete. Já osobně jsem část života prožila za socialismu, a nevidím důvod tu dobu nazývat jinak, a také mi nikdo nemusí vykládat, co byly jeho přednosti a negativa. Ty přednosti výrazně ta negativa převažovaly, ale to očividně není dnes pro “intelektuály” podstatné. K čemu jsou volby dnes? To byste mne rozesmál.

        1. Author

          Jsme na ‘proruském webu’ tak jedno ruské pořekadlo: Říkej tomu třeba hrnec, ale na plotnu to nedávej.
          Jenže je zde jedna podstatná skutečnost, k níž jsem se postupně dostával prokousávaje se Stalinem a která postupně zcela jasně přesahovala Stalina i s Leninem dohromady. Jde o to, že SSSR přežil všehovšudy ~70 let. To je velmi málo. Bagrationové vládli 1000 let, dynastie Čou 8, Přemyslovci 5, dynastie Chan, Habsburkové, Arpádovci atd. 4 staletí a i ti Lucemburkové, co zapomněli, jak na děti, tu byli 130 let. Naproti tomu tolik oslavovaný SSSR se po pouhých 7 desetiletích rozpadl – zevnitř. Že by ostatní dynastie nebyly pod tlakem? Blbost!
          Prostě toto samotné ukazuje na to, že v SSSR byl někde ‘zakopaný pes’ (a upozorňuji, že takto jsem to také dostal přímo ‘na talíři’). Proto pokud chceme vůbec být schopní nastolit otázku sovětského zřízení (říkejte tomu jak chcete), musíme být schopni rozumně vysvětlit, proč se po tak krátké době zhroutilo – jinak to jsou naše vzpomínky jen nedůvěryhodné pitomosti. Kara-Murza (a také Fursov, Šiškin, Sapelkin, Katasonov, Spicyn ad.) toto zhroucení vysvětlují tím, že formálně přijatá ideologie neodpovídala skutečným základům zřízení a v okamžiku, kdy chyběla ‘záchranná brzda’ se noví vůdci začali řídit onou formální ideologií – tedy pro danou situaci nesmysly. Mě osobně se toto vysvětlení zdá smysluplné a proto jsem ho přijal (ve skutečnosti vysvětluje i řadu dalších věcí, které jsem si ujasnil právě v podobě tohoto souboru článků). Jde tedy o to, že právě inteligence (za jejíhož člena jsem se kdysi také hrdě považoval a dnes se za to/ni stydím) zde strašlivě selhala.
          A k čemu jsou volby dnes? To jsem napsal v minulém dílu.

          1. Zastřešovat se názorem autorit znamená nedostatek vlastní argumentace, to jen tak na okraj. Ostatně například Sapelkin v jednom videu argumentačně, na faktech dokládá, že po Stalinově smrti došlo fakticky ke státnímu převratu a vše, co bylo založeno se pomalu, ale jistě začalo otáčet tak, aby se potom pan Šifrin divil, co že ho to v té občanské nauce učí. Pitomosti, to dá rozum. Protože nás pomalu kormidlovali k útesu a nehodlali nás učit řízení a vysvětlovat nám, jak se vodí ovce za nos. Po Stalinově smrti se měnily i učební osnovy. Ano, dělalo se to pozvolna a tak, aby si nezkušení, nedávno ještě negramotní lidé, nepovšimli, co se vlastně děje. To ovšem nic nemění na tom, že dokonce i v pozdním socialismu, obzvláště tady u nás v ČSSR jsme si fakticky neměli nač stěžovat a také jsme se neměli zač stydět, jako je tomu dnes, kdy se jako stát podílíme na všech západních špinavostech. Stačilo porozhlédnout se kolem, dokonce i v těch nablýskaných západních “demokraciích” ta špína v jejich okrajových čtvrtích vyvěrala na povrch, nemluvě o bídě zemí třetího světa. Pro nikoho nebylo tajemství, kde se bere ten západní “blahobyt”. Kdo chtěl, ten to viděl, kdo nechtěl, neviděl. Špatné bylo, že nám podsekli naší faktickou oporu, kterou byl SSSR. Tam ovšem lidem život znepříjemňovali daleko více a ostřeji. Proto mohu pochopit chování jejich, ale nijak neomlouvám chování naše. A proč socialismus nevydržel? Protože neustál ten tlak, který byl vyvoláván jak uvnitř něj i zvenčí. Protože lidé měli málo informací o řízení a podceňovali hrozby a to i ty, na které je reálně komunisté (i ta “příšerná komunistická propaganda”) upozorňovali. Protože se sami odmítali v čemkoliv angažovat, ale rozumu měli na svých kuchyní vždy na rozdávání. Tak si zacinkali klíči a teď jsou v tom svrabu, v jakém jsou. A sami se z něho vyhrabat zase nedokážou. Je možné, že jim opět Rusko podá ruku, bude-li samo dost silné, a já jen doufám, že budeme mít dost rozumu, abychom se jí chopili. Ale zadarmo nám nikdo nic nedá, chce to i vlastní úsilí. Socialismus byl pro “elity” příliš nebezpečný, a proto proti němu vrhly všechny své zdroje a znalosti a vy si teď potřebujete jen odůvodnit, že vás celou dobu někdo nevodil za nos, to se vám ale nepovede. Můžete to ale do budoucna změnit.

          2. Author

            Protože nevím, jak odpovědět na Ireninu poznámku (chybí tlačítko odpovědět), odpovím takto:
            To, co říká Sapelkin (a nejen on), píši v Bohu synergie také. To je zcela jasné. Ale toto byl státní převrat, nikoliv civilizační převrat. “Zemřel nám král, ať žije král!” Na výstavbě společnosti se nic nezměnilo, i když začaly rozkladné procesy. Jenomže ani moje maminka, která ‘za Stalina’ navštěvovala v SSSR školu, nic z toho, na co jsem se jí ptal, se ve škole neučila. Prostě základní popis společnosti ve 40. a 70. letech byl stejný, jako byl stejný (ale úplně jiný) základ společnosti. To je to, o čem se tady hádáme.
            Co se týče toho západního liberálního blahobytu i cti tradiční společnosti – plně souhlasím. Jen upozorňuji, že rok 1989 byl v roce 1960 otázkou kdy a ne jestli. Vůbec nezáleželo na vůli chrastit klíči, ale na naší neznalosti vlastní společnosti. To je o tom, že základ společnosti byl jiný, než jsme se učili. Tlak (zvenčí) jistě byl, ale důležitější byl tlak zevnitř – naše neznalost.
            Vůbec, zkuste si přečíst knihu Prigogina Řád z chaosu – tak se celkem barvitě popisuje, jak se nenápadný vývoj může náhle změnit a stát zcela nepředvídatelný – to je to, co jsme prožili (v hlavě) v 80. letech. Rok 1989 již byl samozřejmě nějak naplánován a tak nějak to také dopadlo – ale zakládá se to na našich vadných přístupech – našem špatném naprogramování – z naší školy – našimi učiteli – pod dohledem socialistických úředníků – a vedení ÚV KSČ. Tady nebyla třeba žádná nauka o řízení (takový adaptivní PID regulátor je výborný a matematicky řešitelný model), tady to chtělo slyšet, že společnost se takatak organizuje, nějak vybírá řešení a pak se musí vše vyladit a získat společný souhlas. A takový řád je přirozený… – nic víc nebylo potřeba a na václaváku bylo tak 1% z těch, co přišli v roce 1989, zatímco ostatní by otevřeně souhlasili s vysláním vodních stříkaček – a stejně jenom ke strašení…
            Ale pozor – za ‘třeskáče’ jsme neměli elity, ale pouze vrchnost. Elity jsou vynález té ‘svobody’ – to je důsledek ‘osvobození’ vrchnosti. Elity se nezodpovídají, vrchnost ano (viz Bucharin, nebo Slánský).

          3. Šifrin. Já s vámi nesouhlasím s tím souhlasem 🙂 Ono je to totiž tak, že jsou lidi manipulováni. Jsou vytvářeny tendence, podle kterých se začínají neuvědoměle chovat a nakonec stejně “elity” udělají natvrdo to, co si většina nepřeje. To je o tom řízení a to je to, co by si lidi měli uvědomit. Úplně názorně je to vidět na Výmarské republice. Když si s těmi informacemi z “tlustých knih VP SSSR”, vlastního rozumu a zkušeností přečtete Starikova Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina, tak uvidíte, jak manipulovali německý národ, jak mu UMĚLE vytvořili podmínky pro to, aby ho zmobilizovali k válce. A přes to přese všechno se jim to nezdařilo úplně. Přes všechny jejich znalosti a zdroje nakonec vítězí v lidech ta lidskost a svědomí a projeví se ta skutečnost, že k té manipulaci “elita” musí využívat lži. Pořádali volby za volbami a lidé jim toho Hitlera stejně většinově nezvolili. Nakonec ho tam museli dosadit natvrdo a k válce je přinutit fakticky rozpoutaným terorem. Problém je v tom, že většina lidí je stále přesvědčena, že tohle všechno se děje samo sebou, tak nějak samo. Jenže tak to není. Jsme manipulováni a dokud si to neuvědomíme, tak se tomu nebudeme moci bránit. Teď to všechno tak hezky vyplavalo díky koronaviru, že už to nemůže nevidět jen slepý. A nevím pod čím dohledem jste za socialismu byl vy, já se tu cítila zcela svobodně. A s těmi školními osnovami. Bolševici museli především zvládnout plnou negramotnost (po těch skvělých carských vládách, které byly tak “dobré”, že jim vláda vydržela déle než bolševikům, pročpak asi), přesto měli ve školách předměty jako logika a psychologie, které byly po Stalinově smrti rušeny. Neboť “elity” dobře ví, že znalosti znamenají moc. Takže Stalin procesy nastartoval moc dobře, jenže je lidé nedokázali uchopit, nechali se nakonec zase tou “elitou” obloudit. A ano, byl to státní převrat, který měl nový, můžete klidně říci i “civilizační”, způsob života opět zvrátit a udělat z něj napodobeninu bez obsahu. Přesto na to, kolik měl Stalin let na to, aby ty procesy nastartoval, se jim zatraceně dlouho nedařilo to zvrátit, protože museli postupovat cestou manipulací a lží. Pokud teď někdo lidem brání prohlédnout to, co se tehdy doopravdy stalo, tak jim brání vzít si z toho zkušenost. Tvrzení, že socialismus byl nefunkční či utopický je prachsprostá lež.

          4. Author

            Nějak nerozumím nesouhlasu se souhlasem – já odpovídal na Vaše slova: …jako je tomu dnes, kdy se jako stát podílíme na všech západních špinavostech. Stačilo porozhlédnout se kolem, dokonce i v těch nablýskaných západních “demokraciích” ta špína v jejich okrajových čtvrtích vyvěrala na povrch, nemluvě o bídě zemí třetího světa. Pro nikoho nebylo tajemství, kde se bere ten západní “blahobyt”…
            Níže jsem se před chvíli kriticky vyjádřil k socializmu – ale nikdy jsem si nestěžoval na nějaký dohled. A to jsem si sám občas potíže udělal – ale tak jsem to i bral. Co se týče školních osnov – prosím mluvme o Československu – tady povinnou školu zavedla Marie Terezie. Tady to opravdu bylo pouze o hlouposti úředníků a jejich nadřízených – systému. V SSSR mám příbuzné a vždy jsem tvrdil (i za socializmu), že tam byla úroveň školy vyšší, než u nás. Ale v této jedné věci to tam byla stejná hrůza, jako tady, nepodsouvejte ликбез.
            Co se týče elit – osobně si myslím (za socializmu se toto slovo nepoužívalo), že to je zkresleno současností. Tehdy jsem si ve skutečnosti na vrchnost nestěžoval (dokonce jsem napsal dopis Štrougalovi). Ty naše (i moje) kecy byly takové zvláštní – to vysvětluje Sovětská civilizace 2, už jsem tam na to narazil. Takže za socializmu elity nebyly. Přečtěte si výpis z plenárního zasedání VKS(b) z března 1937 (odkaz v Bohu synergie) – tam je to dost jasné – a přímo od vrchnosti.
            A opravdu to neberte tak, že po Stalinovi (elity) začaly dělat všechno pro to, aby zamaskovaly své konání. Dost o tom bude v Sovětské civilizaci – 1 i 2. A opravdu, netvrdím, že ‘socialismus byl nefunkční či utopický’ – já jen tvrdím, že to ve skutečnosti byl komunizmus, ale především potíž byla v tom, že ti, co rozhodovali o řešeních, používali jiná schémata, než měli.
            A k současnosti a koronaviru: Osobně poslední 2 týdny tvrdím, že musí být šířen uměle. Protože za hlubokých a suchých mrazů, kdy je vody ve vzduchu velmi málo (a ten virus nesmí vyschnout), tak nám počty šly nahoru. Když virus pochází z jeskyní, kde je stálá teplota okolo 10 st.C a vlhkost skoro 100% – tak 10x více, než bylo nedávno. A všimněte si, že toto nikdo neřekl – a asi nikdo to neřekl ani Babišovi – protože pro něj by toto byla spása. Babiš nesporně patří k elitám – ale tady to prostě stojí jinak. Žádné elity, ale zase jen hloupost inteligence (úřednický aparát). Ukázková byla ředitelka SÚKL před pár dny ohledně Sputniku V – prostě platy za ‘odpovědnost’, ale odpovědnost žádná – jen strach a neznalost. Tady je velká část těch pomluv elit – a jen tak mimochodem především zase od inteligence (viz Kara-Murza: Manipulace vědomím).

          5. Šifrin, tohle už by asi bylo příliš nadlouho, možná někdy sesmolím nějaký článek na to téma, ale psát, že se něco děje z “hlouposti úředníků”, je neuvěřitelně naivní a dokládá to, že o řízení toho víte stále velmi málo (tím ovšem nepopírám, že v tom hloupost částečně svou roli také hraje, ale pouze jako faktor, se kterým se počítá, hlavní tendence jejich chování je řízena strukturně a bezstrukturně a zcela účelově)

          6. Šifrin, jen reakce na ten nesouhlas se souhlasem, byla to reakce na toto: “a pak se musí vše vyladit a získat společný souhlas”

      2. Jen menší zamyšlení – společenská zřízení jsme se za mých “mladých let” učili odvozovat podle vlastnictví výrobních prostředků. Čili byla to prvobytně pospolná společnost, pak systém otrokářský, feudální (feudalismus), kapitalistický (kapitalismus), socialistický (socialismus) a budoucí komunistický (komunismus).
        Čili jde o to, co vlatně popisujete – zda společenské-vlastnické systémy nebo politické systémy. Protože marxismus, leninismus, stalinismus, trockismus, demokracie jsou politické systémy.
        Možná tímto nasměřuji znalejší, společenské vědy nebyly zrovna mou silnou stránkou..

        1. “Protože marxismus, leninismus, stalinismus, trockismus, demokracie jsou politické systémy.“ – do jednoho pytle strčené řekněme 2 ideologie, 1 koncepce (maskovaná marxismem), 1 psychická porucha (která se může vyskytovat u různých ideologií) a 1 mechanismus vládnutí – nejde tedy o 5 příkladů téhož, třeba 5ti politických systémů

        2. “společenská zřízení jsme se za mých “mladých let” učili odvozovat podle vlastnictví výrobních prostředků” – takže to bylo z pohledu pouze jedné ideologie, marxismu; další věc je, jak to odpovídá realitě, resp. zda neexistuje jiný pohled, realitě bližší

        3. Author

          ‘Společensko-vlastnický’ systém vznikl teprve v liberalizované společnosti. Právě proto tvrdím, že nemá smysl mluvit o prvobytně pospolné společnosti, otrokářství a feudalizmu. Toto je ve skutečnosti náš pokřivený pohled na minulost. Před liberalizací se výrobní prostředky přidělovaly podle schopnosti je obsloužit. Zde vzpomenu na dobu socializmu: nebylo soukromé vlastnictví, ale osobní vlastnictví – pod které výrobní prostředky NESPADALY. Ty ‘patřily’ knížeti – v tom smyslu, že kníže vyjadřovalo moc společnosti a mělo povinnost je přidělovat občinám.
          Kromě toho si myslím, že marxismus, leninismus, stalinismus, trockismus, demokracie NEjsou politické systémy, ale několik zcela různých oborů: Marxizmus a leninizmus(?) leží někde mezi filozofií a politickou ekonomií. Stalinizmus je v podstatě podoba mobilizované tradiční společnosti upnuté na splnění nezbytných cílů. Trockizmus je potom jednou z variant, jak zavést podvratné (falešně občinové) zřízení. A demokracie je jenom ideologické koště použitelné jakýmkoliv způsobem (dobře popisuje Kara-Murza v Manipulaci vědomím).

    2. Myslím si, že matení pojmů a diskreditace rozběhlých procesů je dosti efektivní způsob řízení davu. Spousta lidí, i vybavených vysokým formálním vzděláním, nahlíží na dění kolem sebe tak, že hodnotí pouze statické stavové příznaky černý/bílý, anděl/ďábel. Nejlépe tak, jak jim to navrhnou autority (třeba i absolventi prestižní základní školy 🙂 ). Jak jsem si konečně včera večer potvrdil v rozhovoru s kamarádem. Nepotkali jsme se názorově na budoucnosti Západu, na odkazu Stalina a Beriji, na smyslu vzniku ČSR v roce 1918, na chápání pojmu historický stát/účelově vzniklý stát. Socialismus byl podle něho katastrofou (získal během něj vysokoškolský titul), ale také tvrdil, že nesnáší fašismus (SPD a snahy o obnovu vlastenectví). Nemluví o Rusech, ale o rusácích. Dlužno podotkout, že po více než 30 letech práce u jednoho zaměstnavatele skončil celkem nedavno na dlažbě. Pak jsme debatu ukončili, a stočili jsme to na hory a cestování. Přece jenom se známe čtyřicet pět let.

      Omlouvám se, za možná příliš dlouhý úvod. Chtěl jsem vlastně říci, že to pojmové zmatení je celkem pěkně viditelné u trockismu. Trockij je pořád na “pokrokovém” Západě vnímán jako rozšafný intelektuál a dobrý rétor. Naopad Stalin jako ďábel, který nedělal nic jiného, než že likvidoval lidi v gulazích. Nějak se cudně přehlíží, že také nesmiřitelně likvidoval fašisty. A s trockisty to měl také jasné. Revolucionář Ernesto Che Guevara – zbožštěný symbol, tolik oblíbený mezi západní mládeží. Na druhé straně revolucionář Fidel Castro výrazně neoblíbený na “pokrokovém” Západě. Trockista měl a pořád zřejmě má otevřené dveře na akademickou půdu. Stalinista nikoliv – stalinismus přece není dostatečně salonfähig. Třeba by se pro začátek možná stačilo držet toho, co napsal jakýsi Matouš zvaný Lévi (7:16-20): “Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce…”. Ale to už je o vnímání procesu, nikoliv aktuálního stavu.

      Dnes mám na oběd zbytek včerejší, nicméně velmi dobré bramboračky. A tak při ní budu o tom zmatení pojmů zase přemýšlet.

      1. “zbytek včerejší, nicméně velmi dobré bramboračky” – který ovšem bývá často ještě chutnější než bramboračka 1. dne; taky bych si dal 🙂

      2. Author

        K těm ‘rusákům’ a socialistickému vš diplomu: A divíte se? Vždyť to, co se ‘za třeskáče’ vykládalo v občanské nauce bylo zcela otevřeně v hrubém protikladu s tím, jak socializmus fungoval. Jaký jsme si mohli udělat názor? Jedině takový, že to celé kolem nás je nesmysl !!!
        Ano, my jsme měli socializmus za špatný strom, protože rodil krásná jablka, jenže nás učili, že na něm rostou jahody.
        A dobrou chuť 😉

        1. Můjj vztah k prožité minulosti je velmi osobní . Ti, kteří měli tu možnost (a já tvrdím za sebe i štěstí), ) že významnou část života prožili ve společenském systému deklarovaném jako SOCIALIZMUS mají nespornou výhodu. Jejich výpověď je autentická . bez ohledu na to, zda je vůči systému kladná ,neutrální, či záporná . Tolik k probíhajíci diskusi.
          Pro mě byla prožitá a MNOU zhodnocená minulost mládí a začátku dospělosti tím zásadním ettalonem srovnávání se současností konce dospělosti a nástupu seniorství .
          Pokud mi někdo položí triviální otázku , kdy jsem za sebe i rodinu měl pocit životní jistoty,perspektivy a bezpečí. pak to bylo v celém svém životním období 1950-89.
          A přesto zhloupl a zvonil
          Takže-pojmy ano, ale pro ty, kteří neprožili .

        2. Těžko je hodnotit záměr autora, zda chce pojmy vyjasnit nebo zamlžit, jak naznačila paní Irena. To nevíme a je to věcí cti autora. Ovšem proč máme Váš osobní názor brát jako pravdu??
          Ještě doplním Boletuse – podstata socialismu nebyla špatná (společné vlastnictví výrobních prostředků..), chybou byla NÁSILÍM protlačovaná “vedoucí úloha dělnické třídy – diktatura proletariátu”.. A když se k moci dostaly postupně pochybné kádry, je jasné, že celý systém padl, za jistého nadšení lidí. Ale byl nahrazen systémem ještě horším, to je paradox..
          Škoda, že se k tomuto tématu nevyjádřil HOx, jeho názor by byl jistě velice ceněný..

          1. Chyby jsou vždy lidské a to co se jeví jako chyba pseudo-řídícího kádrového korpusu, to může být cílem toho skutečně řídícího korpusu. Každý podle míry chápání…
            To k té vedoucí úloze dělnické třídy. Ona ta teze byla samozřejmě delší (rolnictvo a pracující inteligence), jde spíše o to slůvko NÁSILÍM. V tom byl samozřejmě záměr a skrytá mina. Právě ta tvořila vnitro-českoskoslovenský základ Pražského jara.

          2. Author

            Opravdu se snažím vyjasnit, ale potíž je (dnes) v již značně odlišném chápání skutečnosti. Já to dřív viděl úplně stejně jako Irena (a asi i jako Vy), ale jak jsem se do toho zahrabal, zcela jsem obrátil způsob pohledu. Tady se to snažím popsat – ale jde to ztuha. Opravdu jde o odlišný způsob uvažování. Zkuste se znovu podívat na 1. díl – na realizmus Tradice a subjektivizmus Moderny. Viz https://kob-forum.eu/2021/01/30/slovanska-tradice-1/
            Vaše tvrzení: podstata socialismu nebyla špatná (společné vlastnictví výrobních prostředků..), chybou byla NÁSILÍM protlačovaná “vedoucí úloha dělnické třídy – diktatura proletariátu”. – je z pohledu tradice nesprávné. Toto vše byly svátosti a proto nebyly překročitelné – nejen fakticky, ale i o tom uvažovat. To je totiž o způsobu činnosti mozku a jinak to zřejmě nejde. “Kádry” pochybné nebyly – to je to, co se tady snažím vysvětlit, “kádry”jely v mezích marxleninizmu (tedy liberálně zkur… marxizmu), zatímco to zřízení mělo základ v neliberální slovanské občině popsané Čajanovem. To totiž například znamená úplně jiné postupy při rozdělování výrobních prostředků, než jak vyplývají z marxizmu, navíc s liberálním uvažováním. A že to bylo nahrazeno horším systémem – to jinak ani nešlo.

          3. Šifrin: Vy jste to nikdy neviděl jako já (z té knihy o Stalinovi to tam problublává neustále, přestože je tam snaha o objektivitu). Vy si jen potřebujete vysvětlit, že jste měl pravdu, když jste fakticky socialismus sám potápěl, pomlouval a nevážil si ho. Ono si to vysvětlit tím, jinak to vlastně nešlo, je nejjednoduší a k sobě samému nejšetrnější. Zda to ovšem přispěje k lepšímu chápání světa, už je otázkou.

          4. Author

            Máte pravdu Ireno. Když jsem porovnával to, co jsme se o té tehdejší společnosti učili s tehdejší skutečností, tak jsem nacházel hromadu zásadních rozporů. A co jsem s nimi měl dělat? Dělat, že je nevidím? Já jsem opravdu hledal soulad modelů se skutečností (na tom stojí koneckonců i ten Bůh synergie) – a ten tam nebyl ani náhodou. Z tohoto hlediska jsem vždy patřil a patřím mezi lidi uvažující matematicky, nebo spíše fyzikálně (i v tomto vidím odlišnosti). Z tohoto pohledu jsem se obecně na společenské vědy (a zvláště tu tehdejší oficiální teorii M-L) díval svrchu. A tento pohled jsem měl nejen já, ale v podstatě i celé moje široké okolí (které takovéto myšlení nemělo).
            A v tomto jsem se nezměnil dodnes. Pouze jsem ten soulad našel, ale jinde, než měl být. O tom je právě tento soubor článků – berte ho jako moji zádušní mši za reálný socializmus. A osobně si myslím, že pokud chceme prosazovat ve své podstatě tehdejší hodnoty života, musíme být schopni předložit vysvětlení, proč velké skupiny lidí byly proti ‘rusákům’ a socializmu a musíme být schopni předložit rozumné návrhy na celospolečenská řešení – a ta musí být prostá těch hrubých chyb, jaké to mělo ‘za socializmu’. Jedině takto můžeme získat lidi a zbavit je toho zažraného ‘rusáctví’ atd. A právě uvedení novonarodnického řešení jako základu tehdejší společnosti tento projekt zbavuje těchto chyb. (Ano, tím pádem čeká na překlad Čajanov a Engelgardt – Kara-Murza bude).
            A k těm mým proměnám: Obracet jsem začal již dávno – docela překvapivě v souvislosti s ‘pražským jarem’. Na vojenské katedře. Když jsem plnil funkci dozorčího a neměl co dělat, našel jsem knihovnu politruka a tam asi 3,5m nejrůznějších a netříděných, bez ladu a skladu naházených dokumentů o roce 1968. Tak jsem je přečetl. A vzpomněl jsem si, že děti, které přišly do 6. třídy z vesnic okolo, měly (na rozdíl od nás – městských) na rok 1968 zcela neutrální pohled (zatímco jejich rodiče byli dokonce ostře ‘proruští’. Od té doby jsem tvrdě razit názor, že celé pražské jaro byla ohromná špína (ještě před několika lety jsem se o tomto stačil za chvilku s jedním člověkem ostře pohádat).
            Probublávání a snaha o objektivitu: Boha synergie jsem nepsal pro prostalinského fanatika, ale většinového československého člověka, který právě nabral hodně kritičnosti k socializmu, SSSR i Stalinovi – a takových je podle mě většina. Já ji psal tak, aby čtenář během čtení pochopil, že věci se mají jinak. Tento Váš pocit vyplývá z mého záměru. A také se přiznávám, že jsem si (z výše uvedených důvodů) socializmu moc nevážil. Ale věřte tomu, že to byla obrovská spousta lidí (nejen já) a bylo to vědomí nesouladu společenské teorie a skutečné výstavby země – a toto porazilo socializmus. Toto byla skutečně vina tehdejší vrchnosti a inteligence.
            Takže já prostě potřebuji logicky navazující vysvětlení, jinak to prostě neberu. Ale v roce 1989 jsem necinkal. Sice jsem tam tenkrát došel, ale to žvanění se mi hned zkraje nějak nelíbilo, proto jsem se rychle stáhl, a jak se začalo cinkat, tak jsem odtamtud vypadl. Ne, že bych se chtěl ospravedlňovat.

  2. Ja bych poprosil o pokracovani. Mam pocit, ze rosumim. Precetl jsem Vasi knizku Buh Synergie. Hodne ,mne otevrela oci.

  3. @Irena.@Šifrin
    Váš názorový střet je velmi užitečný .Připomíná mi velmi kvalitní debaty ne někdejší Vodě. ( srpen 68. čs.legie) . Já se nemohu pochlubit tou jasnou názorovou vyhraněností ,jakou reprezentuje Irana, ani tím zmoudřením(?), o kterém mluví JŠ.
    To své selhání jsem si zhodnotil a osobně zařadil. Bez pádu na dno není šance na odraz nahoru, ale jen poletování.
    Teď vím a podle toho i konám . Už nevěřím, ale prověřuji a mám skvělé pomocníky. Svědomí a Rozum.

  4. Author

    Pan Galuško to myslím napsal s nejlepším svědomím a napsal to tak, jak to viděl. Je to drsné, ale podle mě víceméně správně. Ale nenapsal o tom, s čím se nesetkal – a to je dost příznačná záležitost. Psal o falešném odbojáři, co chtěl od Brežněva metál, ale nepsal o skutečných partyzánech a jejich pomocnících, kteří podobné požadavky neměli…

  5. Zaujal mě formalismus a zmíněné vyvázání se elit ze zodpovědnosti. Myslím, že je to obecnější, už se to zdaleka netýká jen elit. S tím úzce souvisí byrokratizace, která stále zesiluje. Projevuje se to v tvorbě zdánlivě nesmyslných postupů, požadavků, norem, atd. – stal se z toho nástroj na řízení / ovládání. Kolik lidí dnes děla skutečně prospěšnou práci (vytváří potřebné věci nebo služby) a kolik to jen imituje? Jsou na tom existenčně závislí, a proto to podporují. Formalizmus potlačuje osobní iniciativu a zodpovědnost, obchází svědomí. V tom se skutečně odlišujeme (v Čechách né všichni) od západu. Formalismus byl z počátku asi dobý sluha, ale jak postupně zesílil stal se z něho zlý pán. Dnes už defacto brání dalšímu rozvoji. Rozpor s realitou zesílil, a aby nedošlo k probuzení svědomí a nezhroutilo se kvůli tomu davo-elitární zřízení, jsou nuceni řídící pozice obsazovat jedinci bez svědomí – psychopaty a to dál prohlubuje rozpory.

    1. Já bych řekla, že růst té byrokracie je také daný snahou za každou cenu zvýšit zaměstnanost, aby nedošlo k sociálnímu výbuchu. Takže místo toho, aby nám digitalizace život usnadňovala a osvobozovala nás od práce (snižoval se počet pracovních hodin), tak nám ho ztrčuje. Zrovna dnes jsem v práci narazila na jednoho extrémního “formalistu”, měl štěstí, že byl nadosah jen elektronicky 🙂 Já nevím, lidé měli byste se trochu zamyslet, co to z vás vyrábějí. Sami se vztekáte, když vás někdo nutí k očividným byrokatickým hloupostem, a jakmile sedíte na svém pracovním místě, tak se v nich sami začnete vyžívat. Podle mne je jedním ze způsobů, jak proti tomu bojovat a dávat ve společnosti najevo, že o tom víme, a že se nám to nelíbí, právě tomuto fenoménu házet takříkajíc klacky pod nohy, kde se to jen dá. Omotává nás to stovkami nití, ale nakonec nás to utáhne a spoutá tak, že nás to zadusí. S tím svědomím souhlasím, leckdy je jednodušší dostát formalitě před lidským a rozumem podloženým přístupem.

      1. Jen poznámka – IT technologie a robotizace jsou také “slepé/svědomí zbavené” následování algoritmu zadaného programátorem. Tam nás chtějí západní elity dotlačit.

      2. Author

        Mám obavu, že to je příliš velký optimizmus. Spíše se sami (inteligence) svojí zbabělostí zaháníme do houšti předpisů, v nichž se sami nevyznáme a proto vydáváme další a máme čím dál větší strach cokoliv udělat. Navíc si myslíme, že jsme spolkli veškerou moudrost světa…


  6. Jste ztracen, pane Sifrine. Pulka ctenaru tomu nerozumi, tak text obdivuje, druha pulka mu take nerozumi, tak ho rozporuje.

    1. Author

      Myslím, že nemáte tak úplně pravdu. Ano, mnozí tomu nerozumí a rozporují to, ale další cítí, že na tom něco je. A myslím, že jsou i tací, co se nad těmito dávno zapomenutými záležitostmi i začali zamýšlet. Tady jsme v obtížně vyjádřitelné oblasti a je třeba o tom začít mluvit. Jiná cesta vpřed podle mě není.

      1. Souhlas Jirko. Jen o tom piš dál , Právě v diskusi k těmto “zapomenutým tematům” a v hledání obsahu a významů mnoha frekventovaných slov je ten přínos. Nesouhlas je nejlepší motivátor k pohledu z jiného úhlu .

      2. Metoda, jak udrzet funkci obciny, musi byt vzdy nasilna (mocenska), pane Sifrine. A nebude funkcni, dokud nebude monopolni. Korozi jednoty zpusobuje pritomnost konkurencniho schematu. Jelikoz socialismus je “lidsky”, musi konkurenci, jez vyvera z lidskych genetickych dispozic, vzdy pripustit (nasadit si ves do kozichu). Proto velmi spravne pisete, ze pro vychodisko z liberalismu zvolil socialismus liberalni metodu. To byla konecne i podstata hlavniho Stalinova ukolu (problemu), jez se nechapavcum jevi jako tyranii. Diky.

        1. Author

          Myslím, že si nerozumíme. V prvé řadě píšete o socializmu (s lidskou tváří? – to je příznačné). Socializmus prostě JE projekt liberálního světa – a Vy tam právě vnášíte liberální představy. Občinová společnost NENÍ liberální – ale to NEZNAMENÁ (a není k tomu žádný důvod), že by měla být násilná. A protože společenská organizace občiny vzniká odspoda – tak jak byste tam to násilí chtěl dotlačit? To je dohoda o tom, že více rukou více udělá. To je dobrovolná účast a násilí vzniká pouze tam, kde se poruší tyto dohody. “Genetické dispozice” jsou nesmysl, člověk je tvor společenský a tato společnost je dílem kultury – tedy negenetického dědictví. Co se týče Stalina, jde o to, že sovětské zřízení je přímým nástupcem tradiční ruské společnosti, ale většina vzdělaných členů strany byli liberálové do morku kostí. A právě oni to zk… Stalin se v zásadě podobnému dohadování vyhýbal, ale byl to zřejmě především on, kdo prosadil někdy na přelomu 20. a 30. let svátost slova – v jeho jednotlivých krocích já vidím Tradici, ale v celku mám dojem, že i on hodně udělal pro liberalizaci společnosti. Ono to bylo takové zvláštní – vyrazíte vlevo a dojdete doprava…

          1. Ja bych rekl, ze si rozumime dobre, jen to popisujeme jinak. Kratce k socialismu: i zde byla zachovana liberalni predstava vlastnictvi, coby statku vyrvaneho prirode a znepristupnenemu nevlastnikovi.
            S obcinou to bude uz horsi: prirozenou vlastnosti cloveka je odpor proti podrizenosti. To plati i pro obcinu, nebot kazda shoda je vyjadrenim (ukoncenim) predchazejici neshody. Bez neshody neni nasledne shody a to proto, ze kazdy clovek hodnoti svet subjektivnim a tedy odlisnym zpusobem. Co se nesmyslu geneticke dispozice tyce, tak to jsme resili zrovna minuly tyden na baraku: jeden chtel desinfikovat, protoze mu desinfekce voni a druhy byl proti, protoze mu smrdi. To je velmi jednoduchy pripad, kdy socialita taha za kratsi kus provazu a situaci je treba resit mocensky. Uvedomelost s tim nema co delat.
            Sam jste to napsal: “pote, co porusi dohody”, coz implicitne obsahuje predpoklad, ze dohoda byla uzavrena nasilim a proti vuli, coz bylo pozdeji vyjadreno v jejim poruseni.
            Dale tu mame 4%-6% lidi bez znamek socialniho citeni a s nimi si obcina neporadi jinak, nezli mocensky. Coz ve vetsine pripadu nelze provest selektivne, ale pouze skrze presumpci kolektivni viny, tedy zakonem. Obcina timto stigmatizuje vlastni lidi a musi jim to ospravedlnit. Ovsem kdo se ospravedlnuje, ten je, jak vime, jiz z poloviny vinen, coz vede k oslabeni obcinove legitimity.
            No nic, tohle jsou stovky otazek a tisice stran odpovedi, to asi tady v diskuzi nezvladnem 🙂 Diky! A to i za vasi knihu!

          2. Author

            Každý uvažujeme jinak. Socializmus, jako útvar vzniklý na liberálních pojmech, samozřejmě nese liberální představy (m.j. o majetku) – ale v rámci tradiční společnosti nemůžete mluvit o “vyrvání přírodě” – protože Tradice uznává kosmizmus – jednotu celého světa. “Shoda jako překonání dřívější neshody” – to je nejstrašnější malthusiánství – to je například v hlubokém rozporu s rodinným životem (i když během dospívání dětí to tak nemusí vypadat). Pokud chcete nějak takto uvažovat, správně to platí opačně (a vychází to z kosmizmu – vědomí jednoty a souladu celého světa): neshoda je zrušením shody. Tento postoj potvrzují i zvířata (jak domácí, tak i divoká – pokud sám nemáte takovou zkušenost, přečtěte si Stíny zapomenutých předků). “Shoda” totiž je výchozím kalkulem na přežití – ale tato shoda není totožnost (někomu smrdí, někomu voní). Například ras byl dříve potřeba v každé vsi – ale smrděl všem ostatním a proto bydlel většinou vzdáleně od ostatních. A do té občiny opravdu patřil. Zatím nejvyšší trest v tradiční společnosti je vyobcování – nepřizpůsobíš se – vypadni a nes si následky; nikdo tě totiž nenutí žít s námi/podřizovat se společné vůli/atd. Dnes to vypadá jako sranda, ale počkejme, jen co přijde “široké do úzkých” – pak se vědomí těchto pravidel rychle obnoví.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *