Předmluva

V naší současné společnosti nazrává velmi hluboká krize. Na první pohled to zatím není zřejmé, ale to je důsledek pouze délky lidského života. Zásadní průšvih představuje skutečnost, že dnešní mladí lidé nezakládají rodiny. To znamená, že až zestárnou, nebude je mít kdo nahradit a ve společnosti nastane již otevřená a velmi těžká krize. Vzhledem k tomu, jak dlouho trvá příprava nového pokolení, by taková krize neměla žádné jiné operativní řešení, než rozvrat této společnosti.

V tomto souboru článků předkládám čtenářům svoje zjištění o tom, čím je tato krize způsobena a kde hledat nápravu. Během mých studií jsem totiž zachytil řadu zpráv, které jsem původně ani nebyl schopen zařadit, ale namísto toho, abych je prostě nezohledňoval, jsem začal hledat jejich souvislosti. Ty jsem (dokonce i ke svému překvapení) nacházel a vedly mě zcela nepředpokládaným směrem. Pochopil jsem alespoň zhruba to, jak žila dřívější společenství a jak se jejich život lišil od společnosti současné. Pochopil jsem i to, že se budeme muset velmi pečlivě věnovat své vlastní prastaré minulosti. Toto je ve skutečnosti jediná cesta, která nás z nazrávající krize může vyvést.

Již ve své knize Bůh synergie jsem začal vnímat zcela odlišné pojetí vývoje lidské společnosti a základ, na němž stála tradiční společnost. Postupem času jsem pochopil i další záležitosti a celé toto nyní předkládám v ucelené podobě v tomto souboru článků. Dopředu upozorňuji, že se jedná o velmi hrubý pohled, jako kdybych v ruce měl jen malý střep z velkého hologramu. Promítám do něj svoje vzpomínky na moje prarodiče a jejich zvyky a promítám do něj svoje současná zjištění. Jsem si však jist, že tento obraz mohou doplnit i další – a tímto je vyzývám, aby tak v poznámkách učinili.

Nakonec upozorňuji, že s ohledem na povahu a v podstatě soudobou ‚neznámost‘ předmětu, jsem se mohl dopustit chyb. Již v těchto článcích přehodnocuji některé své dřívější názory a v budoucnu budu jistě přehodnocovat i obsah těchto článků.

Úvod

Nástupem liberalizmu někdy v 16.-17. století jsme ztratili celou řadu znalostí a celou řadu skutečností jsme si začali vykládat nesprávně. Protože liberalizace je až dosud v intelektuální rovině na postupu, chybné výklady stále ještě více a více ovlivňují naše vědomí a vedou nás do slepé uličky – dnes již velká část našich dětí není z řady důvodů schopna plnit svoje nejpřirozenější úkoly a není schopna převzít po nás štafetu života.

Výslovně zdůrazňuji, že tradiční společnost není nějakým ideálem, kde se lidé nacházejí ve stavu setrvalého štěstí, ale je živou společností, v níž si každý žije své radosti a strasti. Samotný stav společnosti je výsledkem působení vnějších i vnitřních tlaků, ustálených svátostí, tradice a mravního zákona. Tradiční společnost však lze považovat za ‚biogenní‘ – je zaměřená na přežití a stabilní život společenství. Taková společnost se stará o svoji svébytnost, čest a krytí svých potřeb ze svých zdrojů, které za tímto účelem udržuje.

Liberální společnost se zatím v zájmu malé skupiny ‚vyvolených‘ zaměřila na ‚právní čistotu‘ a odvrhla zájem o vlastní životaschopnost. Zaměření na ‚právní čistotu‘ znamená zájem na technice – proto je to společnost technogenní. Důsledkem chování liberální společnosti je kořistnický vztah ke zdrojům a jejich vyčerpávání a to vede k zániku své vlastní opory i ztrátě cti. Jelikož se společnost nezaměřuje na své přežití, ale na hmotné stimuly, lidé přestávají mít zájem zakládat rodiny, a společnost se stává společností zážitků. Mimoto tato společnost ničí i své vlastní zdroje a proto musí přecházet na využití cizích zdrojů. To vše znamená nestabilitu a z toho logicky vyplývá, že dříve, či později nastává rozvrat liberální společnosti. Jedinou otázkou je čas, kdy uzraje těžká krize.

Jelikož současný svět je již skoro celý navenek liberalizovaný, nastává i nedostatek vnějších zdrojů a to již znamená, že brzy bude muset nastat ‚lámání chleba‘.

Považuji proto za nezbytné zaměřit se na dnes již zapomenuté zásady tradiční společnosti a její obrodu. Přitom je potřeba věnovat pozornost tomu, že i nám nejznámější tradiční společnost naší minulosti byla silně zasažena a znetvořena liberalizmem (doba ‚socializmu‘).

Slovanská Tradice byla u nás zavedená ještě v 16. století a obrozovala se národním obrozením a vývojem po 2. světové válce – a stejně tak ruská Tradice představovala Ruskou říši a obrozovala se v sovětském zřízení. Na druhé straně západoevropská tradice v důsledku řady podmínek začala Tradici opouštět již před dávnými časy a s následky rozpadu Římské říše a následnými rozsáhlými válkami a nakonec i reformací Západ Tradici velmi tvrdě zcela opustil někdy ve 14.-16.století a nikdy ji neobrozoval. Ostatní podoby tradiční společnosti je sice také dobré mít ve vědomí, ale jsou nám již kulturně vzdálenější.

Proto bychom měli vynaložit velké úsilí na studium a znovupřijetí naší vlastní slovanské Tradice. To sleduje i název tohoto souboru článků.

Poznámky

Podle mých dosavadních zjištění má jazyk velmi velkou váhu při zpracovávání myšlenek – podstatně větší, než jsem se ještě nedávno domníval. Proto na toto výslovně upozorňuji a trochu rozvádím.

Používejme domorodý jazyk

Využívejme slova vlastního jazyka, jeho přirozenou stavbu a nepoužívejme ‚amébová‘ slova, učme se používat slova v plném významu a ve vazbě větných celků. (Amébová nebo prázdná slova jsou slova uměle zařazovaná do jazyka s cílem poztrácet bohatství jazyka a tím i schopnost uvažovat).

Mezi typická slova tohoto druhu patří například ‚progres‘, ‚region‘, ‚existuje‘, ‚produkce‘, ‚ekonomika‘ (ve svém deformovaném pojetí), ‚demokracie‘ a odvozeniny z tohoto slova (jako ‚demoislamisté‘ apod…) a spousty dalších.

Všechna tato slova se vyznačují tím, že nejsou v jazyce původní a vytěsňují z užívání vlastní původní slova – která jsou svým významem navázána na celý soubor dalších slov se svými vlastními významy a svým hodnocením. Toto je přitom zřejmě základní mechanizmus, zajišťující myšlení. Zavádění amébových slov do společnosti znamená ‚zhloupnutí‘ celé společnosti právě proto, že zbavuje jazyk bohatství těchto vazeb a významů.

Učme se používat jazyk obrozenců

Naučili jsme se ‚přesnému vyjadřování‘, ale jazyk tím ztratil srozumitelnost. Nepoužíváme silné vazební členy – přechodníky, a celkově jsme jazyk ‚zprimitivnili‘. To znamená, že úplně stejně jsme zprimitivnili i své myšlení – protože řeč je jeho projevem.

Pojmy

Tradice, Moderna a Postmoderna

Toto jsou pojmenování způsobů uvažování člověka. Tradice představuje ten způsob uvažování a pohledu na svět, jaký se vyvinul u živých tvorů. V průběhu 17.-18. století v důsledku tlaku bohatých, kteří měli zájem se vyvázat ze svých povinností, vznikl prací lidí, jako Locke, Montesquieu, Malthus ad. umělý způsob uvažování, označovaný jako Moderna. Jelikož Modernu můžeme považovat za metastabilní uspořádání (není ustálena samovolným vývojem, je to zcela umělý výtvor), má snahu přecházet do stabilnějších podob. Tou na jedné straně je Tradice, ale je možné i sklouznutí do (podle mého) zcela rozvratné Postmoderny. Zde se budeme zabývat pouze Tradicí a Modernou (s kterou nám Postmoderna splyne).

Realizmus a subjektivizmus

Přirozený vývoj a tlak prostředí vedl živé tvory k co nejpřesnějšímu a nejúspornějšímu vnímání světa – vedl je k Realizmu. Na druhé straně Moderna ve svém filozofickém pojetí musela některé stránky jevů skrývat a jiné zdůrazňovat – proto pohled Moderny vedl k přijetí Subjektivizmu.

Realizmus rozlišuje abstraktní modely a jejich výslovné projevy. (viz pozn. 2) To znamená, že realizmus vytváří ideál (vzor jevu) – ale ten nepředstavuje žádnou skutečnost. Na druhé straně skutečné projevy tohoto ideálu jsou pouze jeho přiblížením (viz pozn. 3). Je třeba si uvědomit, že toto pojetí šetří nervovou práci, neboť jednotlivé jevy přiřazuje pod nějaké obecné (ideální) popisy. Tak například pro kočku ideál myši (jako potravy) představuje každou myš a jí podobné tvory (rejsky, potkany i krysy).

Poznámka 2: Toto bude nejsnáze pochopitelné pro lidi, seznámené s programováním, jmenovitě s objektovým programováním. Zde jsou na jedné straně abstraktní třídy a na druhé straně jejich instance s dědičností, polymorfizmem atd.

Poznámka 3: Jako příklad vezměme jógové pozice jako ideál, a to, jak je zaujmeme jako projev tohoto ideálu ve skutečnosti.

Subjektivizmus toto pojetí ve skutečnosti ve filozofické rovině odmítá a staví na tom, že obecné pojmy nejsou (jsou prázdné) a jsou pouze jednotlivé jevy. Filozofové toto označují jako Nominalizmus.

Stavy jevů

Na první pohled většina lidí odpoví, že oni uznávají obecné pojmy tak, jak jsem výše popsal realizmus. Ale toto je pouze zdánlivé. Ve skutečnosti my nyní pro to nemáme ani filozofický aparát. My známe pouze stavy Bytí (jako vyjádření, že daný jev [projev] je) a Nebytí (jako vyjádření, že daný jev [projev] není). Tyto stavy vyjadřují pouze stav daného projevu, ale nemáme společné vyjádření pro stav ideálu a jeho projevu. Vzhledem k významu tohoto spojení musel Realizmus nějaký takový pojem mít.

Tento chybějící pojem nejspíše vyjadřovalo v ruštině slovo ‚Недобытие‘ (ve svém původním významu) – z nedostatku jiných údajů do češtiny přepisuji jako Nedobytí. Tento pojem nejspíše vyjadřuje ‚nedokonavé‘, nebo ‚nenaplněné‘ bytí. Je to stav, kdy ideál je, ale v daném případě se neprojevil (nenastal jeho projev). Uveďme příklady:

  1. Virus jako živý tvor je ve stavu Bytí pouze v buňce, kterou napadl. Mimo ni nežije – je ve stavu Nedobytí (vniknutím do buňky se jeho stav změní na Bytí).
  2. Kniha na polici je ve stavu Bytí jako hmotný výtvor. Ale jako výtvor kultury je ve stavu Bytí pouze v době, kdy se čte. V ostatním čase je ve stavu Nedobytí (ale čtením se její stav znovu změní na Bytí).
  3. Hmotný předmět v regálu obchodu bezesporu je ve stavu Bytí. Ale zbožím se stane pouze v okamžik prodeje (přitom toto zboží dosáhne stavu Bytí). V regálu je zboží ve stavu Nedobytí.
  4. Většina semen zhyne, aniž získá příležitost, aby z nich vyrostla rostlina. Stav Bytí je podmíněný prostředím. Semena (jako budoucí živí tvorové) tak jsou kratší, či delší dobu ve stavu Nedobytí.
  5. Během života se uplatní jen malá část genů. Ostatní se nevyužijí – jsou z hlediska své funkce ve stavu Nedobytí (ale mohou se použít – jejich stav se může změnit na Bytí).

Nedobytí je Bytí bez nějakého svého vážného příznaku, zřejmě obvykle času. Virus mimo buňku nežije, kniha mimo společnost není kulturním výtvorem, neprodané zboží nenese svůj výnos, semena bez vláhy a půdy nerostou, gen bez svého spuštění nepracuje. Možnost se nemění na skutečnost. Rozdíl mezi Nedobytí a možností spočívá v tom, že možnost označuje budoucnost a Nedobytí současnost. Ale možnost obecně je výběr jedné možnosti a zánik ostatních (výhra v loterii), zatímco přeměna Nedobytí na Bytí nemění šance ostatních projevů. Je možný pouze zánik nositele Nedobytí. Dnešní fyzika říká, že velká část hmoty je ve skrytém stavu svého neprojevení – je tedy ve stavu Nedobytí. Pojem Nedobytí jde hluboko a lze jej asi považovat za základ tradičního vnímání světa, předpokládajícího nedělitelnost podmětu (subjektu) a předmětu (objektu). Toto ostatně poslední dobou potvrzuje i teoretický výzkum (viz chování částic v závislosti na tom, jestli se ‚pozorují‘). Zde se pravděpodobně nachází i řešení řady otázek (vakuum jako fyzikální jev) a otevírají se pro nás zcela nové obzory.

Další pojmy

  • Dialogičnost – dohoda na významu pojmů mezi tím, kdo zprávu sděluje a kdo ji přijímá.
  • Denotace – konotace Denotace – jak chápe zprávu sdělovatel zprávy (řečník, psaný text). Konotace – jak chápe zprávu příjemce.
  • Lid – občina lidí spojená kulturními prvky a dějinnou pamětí. Má povahu ‚superorganizmu‘. Liberální společnost tento pojem nezná – s vážnými důsledky v kultuře (viz další díl).
  • Ekonomie a chrematistika – pod pojmem ekonomie bychom měli chápat vedení hospodářství v jeho naturální podobě a nikoliv postupy zvyšování výnosnosti podnikání. Zato, u nás zcela neznámý, pojem chrematistika představuje hromadění hmotných statků nikoliv pro krytí potřeb společnosti, ale jako chorobný jev (jak na úrovni svých původců tohoto konání, tak i na úrovni společnosti, která toto zlo schvaluje).
  • Kopné právo – právní institut tradiční společnosti. Vyjadřuje na jedné straně právo a na druhé straně i povinnost všech členů společnosti podílet se na rozhodování a vždy dospět ke všestranně přijatelnému řešení. Kopné právo zavazuje všechny ke kompromisům za účelem dosažení rozhodnutí, schopnosti konat a vylučuje opozici.
  • Mravní zákon je soubor pružných pravidel vytvářející se usazováním zkušeností (tradic) do vědomí.
  • Tradice – je 1) součást souboru kulturních prvků společnosti (viz další díl), 2) smluvené označení společenského zřízení zahrnujícího tradici a související kulturní prvky (viz dále) a 3) způsob uvažování, založený na realizmu.
  • Svátost – nedotknutelnost základních stavebních prvků společnosti. Tyto pojmy (nepodmíněně) nepodléhají rozumovému hodnocení, protože leží v nejhlubších základech společnosti a není možnost, jak ověřit jejich správnost. Pokud dojde k jejich zpochybnění, má to obecně zhoubné dopady pro společnost. Svátosti jsou zřejmě většinou součástí tradice (případně legend), jako kulturních prvků. Svátostí jsou pouze nejvýznamnější prvky Tradice, ostatní prvky Tradice jsou ‚svaté‘ podmíněně – a proto nejsou svátostí.
  • Tradiční společnost je společenská organizace živých tvorů, kde vztahy mezi živými jedinci se zakládají na mravním zákoně a tento se uznává i v právních záležitostech. Tradiční společnost se dále vyznačuje tím, že uznává Tradici, legendy ad. jako součást své kultury a má ve svém základě soubor nedotknutelných svátostí.
  • Liberální společnost je společenská organizace (pouze) člověka, v níž vztahy mezi živými jedinci se zakládají na psaném zákoně a na mravní zákon se ve společenských, a natož právních záležitostech, nebere zřetel. (Viz např. rozhodnutí soudu ve věci Nagyové a Rittiga – ‚bylo to nemorální jednání, ale k tomu soud nepřihlíží‘.)

Dodatek

V tomto článku (a v mých poznámkách pod ním) jsem se sám dopustil víceznačného výkladu. Protože by to v dalších dílech vyvolávalo zmatky, ustoupím od pojmu ‚Nedobytí‘ a budu psát o Ideálu a jeho Projevu. Toto podání také bude pro nás srozumitelnější.

Tímto však diskuzi v tomto směru uzavírat nechci, naopak tyto pojmy považuji pouze za prozatímní a opisné. Je možné, že hledanou trojicí pojmů pro ideál, jeho projev a jeho nepřítomnost mohou být Jsoucno-Bytí-Nebytí. Zde by to opravdu chtělo vyjádření filozofa se znalostmi tak 15. století.

41 komentářů

  1. Velmi potřebné téma . Precizní a srozumitelné podání .Měl by číst každý, kdo jde do verbálního nebo písemného projevu . Pokud ovšem do toho jde s úmyslem něco užitečného předat svému okolí a ne posluchat ozvěnu vlastních sdelění. Díky i za další pokračování.
    Až teď jsem pochopil dříve diskutované Nebytí . Už tohle téma je na samostatnou debatu , Daleko přesahuje jen materiální chápání Světa a dobře vyjadřuje jeho kontinuální ,spojitou (i když ne vždy ZJEVNĚ) skutečnou podobu.

    1. Author

      Hmmm… To je něco, co si již ani neuvědomuji. Jedním z prvních dopadů těchto mých studií bylo to, že jsem zcela odmítl ono obvyklé dělení na materializmus a idealizmus – i toto jsou jen (a hodně pitomá) ideologická košťata. Pokud se vzchopím, zkusím o tomto napsat pokračování.

      1. jen upřesnění . Myslel a psal jsem materiální jako fyzicky (smyslově) ověřitelné . Ne materialistické chápání. Tomu snad ani nerozumím.
        Ale dobrý příklad nepatrného rozdílu pojmů se značně odlišným obsahem.

  2. Jednak bych ráda předem podotkla pro čtenáře tohoto webu, že tento materiál nemá nic společného s Koncepcí sociální bezpečnosti, čímž ovšem nijak nenaznačuji, že by nemohl mít svou hodnotu a přínos. A teď k tomu, co si o tom po tomto prvním článku myslím. Ano, jazyk je velice důležitý a ano je to nástroj, kterým můžeme být do určité míry neuvědoměle ovládáni a řízeni způsobem, který si nejsme v případě, že nemáme potřebné znalosti, uvědomit. Ale přijde mi úsměvné trvat na tom, že některá slova jako například „progres“, „region“, „existuje“ jsou v tom smyslu ostrakizována, přestože jsou již v jazyku zažita a u lidí vyvolávají v mysli dost určité obrazy (zda úplně stejné je vždy subjektivní, a to včetně slov, či slovních spojení, vět a tak dále v čistě rodném jazyku). A na druhou stranu jsou zcela běžně v textu užívána slova jako mechanismus, amébová slova, moderna, postmoderna, denotace, konotace a tak dále. Neprotiřečí si to poněkud? A co slovo liberalismus – to je vůbec hodně ohýbané slovo, kterému se každý snaží dát svůj smysl, takže podle mne už svůj jasný obsah, pokud ho kdy vůbec mělo, cestou zcela poztrácelo :-). Stavit na něm tedy jako na základu svého výkladu už mi přijde z podstaty věci podezřelé.
    Dále k dějinám jednotlivých národů a slovanství jako takovému. Zdá se mi, že výklad toho, co se v dnešní době děje, manipulace s lidmi a tak dále, by se měl opírat nejprve o obecně lidské vlastnosti, jako je to mimo jiné popisováno v Koncepci sociální bezpečnosti bez opory na tradice či zvyky konkrétního národa či množiny národů (slovanství). (Zde ovšem nemám nic proti konkrétním příkladům uváděným z prostředí, kde člověk žije a které tudíž dobře zná, jež se navíc dají zobecnit a najít podle nich paralely v dějinách fakticky jakéhokoliv národa.) Já mám za to, že mechanismy ovládající lidi se opírají především o tyto obecné mechanismy účinkující napříč národy. Jsou-li odborně a hlavně dlouhodobě (aniž by si toho lidé všimli) používány, dokážou rozvrátit a zaúčinkovat na každý národ, jak je toho dokladem fašismus v Německu, stejně jako fašismus na dnešní Ukrajině, která by k jeho zavedení díky svým dějinám měla mít daleko menší předpoklady, přesto praxe dokládá něco zcela jiného.

    1. Author

      zkusím postupně odpovědět.
      1) “Jazyk” – Předpokládám, že jste nečetla knihu Bůh synergie, protože to byste mi ji “omlátila o hlavu”. A asi ani Manipulaci vědomím, protože tam to trochu vysvětluji. Trochu podrobněji: Boha synergie jsem psal asi 8 let. Při dokončování jsem si stále více uvědomoval, že některé skutečnosti i konstrukce znám již dlouho, ale “neviděl” jsem je. Proto hned po odevzdání knihy do tiskárny jsem začal rozebírat, proč jsem je “neviděl”. Rozebíral jsem si některé zprávy a dokumenty a nejprve jsem si uvědomil, že u některých souvětí vznikají potíže s jejich pochopením – a kupodivu nejméně s řídce používanými přechodníkovými vazbami (potom jsem náhodou přečetl pár knih z obrozenecké doby a počátků Československa a zjistil jsem, že se na nich při čtení kupodivu “nezasekávám” – nemusím se vracet a číst souvětí znovu). Mimoto jsem si všiml, že v některých větách se jakoby “rozpadá” význam a při letmém čtení se význam věty ztrácí – a toto jsem nakonec spojil s cizími slovy, jaká jsem sám dost používal. (Přitom jsem si vzpomněl na moje hutnické vzdělání, jaké jsem měl potíže s pochopením a osvojením slov jako eutektikum, peritektikum apod. – například jsem do diagramů namísto l (liquid) a s (solid) psal k (kapalné) a p (pevné) skupenství – teprve takto jsem to chápal.) Takto jsem došel k vylučování těch cizích slov – ale opravdu jen tam, kde to vůbec jde (moderna, tradice, konotace, denotace…). Jinak máte pravdu v tom, že jazyk sám by zde nemusel být takto uveden, je to však takové “postrčení” napomáhající uchopení předkládaného jevu.
      2) “Liberalizmus” – to je opravdu jedno z ideologických košťat (bude jich zde více – mimo jiné i socializmus a komunizmus) – a takto jako takové koště ho i uvádím. Nebo bych měl psát “osvobození”? – to by bylo zneužití tohoto slova. Já zde “liberalizmus” používám v jeho původním významu (teď koukám, že to je až v dalších pokračováních) – jako “osvobození od mravního zákona”.
      3) “Mechanizmy ovládání lidí” – Já osobně si myslím, že zde na Zemi jsou společenští živí tvorové již … hodně dlouho, ale naše teorie jsou staré – no vlastně většinou souvisejí s rozvojem liberální společnosti – viz Manipulace vědomím. Podle mě je třeba uvažovat tak, že hlubší úrovně vědomí nejsou našimi “vyššími” teoriemi vůbec zasaženy a řídí se vlastními – a nám dnes prakticky neznámými mechanizmy. Myslím, že sám jsem byl hodně dlouho právě takový vysoce “technický” člověk, ale pochopil jsem (pozdě) tuto naši odtrženost od základů společenského života. Proto také vznikl tento soubor článků.
      4) “Fašisté na Ukrajině” – během svého “stalinského” studia jsem zjistil, že Duce teprve o fašizmu snil a na Ukrajině již byl zaveden v praxi…

      1. Budete se divit, ale Boha synergie jsem četla. Uznávám ho z hlediska faktologie, ale už ne z hlediska metodologie. A co vy, četl jste například, co to znamená: Glokaja kuzdra šteko budlanula bokra i kurdjačit bokrjonka. ? 🙂

        Pokud vás to zajímá, tak se to dočtete zde v kapitole 2.1

        http://leva-net.webnode.cz/products/zaklady-sociologie/

        A jako návnadu vám napíšu začátek:
        «Před mnoha lety měla v prvním ročníku jednoho z jazykovědných školních zařízení začít první hodina vstupní přednáškou na téma Úvod do jazykovědy.
        Studenti se ostýchavě rozesadili na svá místa: profesor, kterého očekávali, byl jedním z nejvýznamnějších sovětských lingvistů. Co nám asi poví ten člověk evropského věhlasu? Jak zahá-jí svou lekci?
        Profesor si sundal cvikr a přehlédl posluchárnu dobrosrdečným dalekozrakým pohledem. Potom nečekaně zvedl ruku a ukázal prstem na prvního chlapce, který se mu namanul.
        „Nu, tak třeba vy…“, promluvil bez jakéhokoliv úvodu. „Pojďte sem k tabuli a napište… Napíšete nám… tady větu. Ano, ano. Křídou na tabuli. Takže pište: Glokaja… Napsal jste to? Glokaja kuzdra.“
        Studentovi se takříkajíc zastavil dech. Už předtím se cítil stísněně: první den, dokonce se dá říci první hodina na vysoké; oba-vy, aby se neznemožnil před spolužáky; a teď tohle… Vypadalo to na nějaký žert, chyták… Strnul a rozpačitě se podíval na vědce.
        Ale jazykovědec na něj jenom dál hleděl přes skla svého cvikru.
        „Nu? Co že jste tak znervózněl, pane kolego?“, zeptal se a naklonil hlavu „Nic hrozného na tom není… Když kuzdra, tak kuzdra… Pište dál!
        Chlapec pokrčil rameny, jakoby se sebe shodil tíhu veškeré odpovědnosti a rozhodně napsal to, co mu diktovali: Glokaja kuzdra šteko budlanula bokra i kurdjačit bokrjonka.
        Z posluchárny se začal ozývat tlumený vzruch, ale profesor jen zvedl oči a souhlasně si prohlédl tu podivnou větu.

        1. Author

          Že metodologicky neuznáváte Boha synergie? Vždyť v úvodu píši, že jsem původně viděl Stalina zle – a tedy musel jsem si vypracovat nějaký aparát, kterým bych svoje zjištění ověřil (a trvalo to ostatně asi 3 roky – ještě před psaním knihy). Ale je pravda, že jsem kladl důraz na čtivost – zdůvodnění jsou v poznámkách pod čarou. Ostatně, pokud jde o bokrjonka, toto jsem nečetl, ale i tak již dávno považuji jazyk za záležitost matematiky (asi Vám moc neřekne, že zkoušející z matematiky se mi omluvila, že mi chtěla dát dvojku, když jsem jí od pasu a bez přípravy předvedl Taylorův rozvoj). Jako poloviční programátor říkám, že tak, jako v programu chyby mění jeho chování, tak v jazyce mění význam. Ostatně slovník Kara-Murzy je velmi bohatý a občas nestačí ani slovníky synonym, ani výkladové slovníky a potom zapadám přesně do takového rozboru, jaký je popsán v té knize. (Rád bych si přečetl mnohé, ale poslední desetiletí takřka nemám čas – a to ani nemáme televizi.)

      2. Čo sa týka pojmu “liberalizmus”, tak som rád že vznikol novotvar z cudzieho slova (latinčina) a nešlo o zámenu nášho pôvodného slova “sloboda/oslobodenie”. Pri zámenách pojmov za iné vznikajú oveľa väčšie problémy. Preto nie je ochota Rusov prekladať niektoré ruské výrazy ako “svidomy”, “nezaležnaja” atď. pretože sú zneuctené zamenených významom. Takto náš výraz “sloboda/oslobodenie” nestratil pôvodný význam, a “liberalizmus” sa dá presne definovať.

  3. Ještě k tomu „nedobytí“. Já vím, asi jsem zatracený šťoural, ale když řeknu své dojmy, tak to třeba pomůže lépe osvětlit to, co bylo původně zamýšleno jako smysl? Tak například semeno pokud nevzklíčí, je prý ve stavu nedobytí, a co když to semeno rozemelu na mouku, ze které upeču chléb? Z mého pohledu tak naplnilo účel svého bytí. Z pohledu někoho jiného ne, protože nevzklíčilo. Navíc květina vzklíčí, rozkvete, odkvete a vyprodukuje semena. Z jejího pohledu naplnila svoje bytí a vyprodukovala konečný produkt, kterým je semeno. Je v tomto ohledu tedy z jejího pohledu semeno ve stavu bytí či nedobytí? Někdo používá knihy jako prostou dekoraci svého interiéru s tím že ani nezamýšlí si je někdy přečíst. Z jeho pohledu tedy kniha v tomto stavu naplnila účel svého bytí jako dekorace interiéru. Nějaká entita (např. egregor) nemusí vůbec knihu číst, aby věděla, co obsahuje, z jejího pohledu je tedy kniha po napsání vždy ve stavu bytí. A tak dále a tak podobně. Jaký tedy vůbec má smysl tento pojem, k čemu má posloužit? K tomu, abychom si uvědomili, že pro někoho je barva zelená a pro jiného zelenkavá?

    1. Author

      Zde jsem na tenkém ledě a i zatím nejlepší vysvětlení (ono video, které jsem tehdy po tom povídání poslal – a na které se asi nikdo nepodíval) asi není zcela v pořádku. Jde o to, že v tom videu se pro tyto stavy používají pojmy “истина”, “недобытие” a “небытие”. Zatím to překládám jako “ideál” (hmmm… ta jazyková čistota; dále mě napadá slovo “vzor” – ale i k němu mám výhrady), “nedobytí” a “nebytí”. Ale my dnes běžně známe a používáme pouze pojmy “bytí” a “nebytí”. Mimoto se postupně přikláním k použití slova “jev” pro ideál a slova “projev” pro jeho určité vyjádření.
      K tomu semenu (a jak jsem to zatím pochopil a jsem vůbec schopen to vyjádřit): Je třeba si uvědomit, že (například) semeno mohu považovat za hmotný předmět, za potravinu, nebo za živého tvora – a v každém případě jde o jiný vzor. Potom stav tohoto předmětu závisí na tom, jaký ideál (vzor) použiji. Pokud ho použiji jako potravinu, pak vlastně semletím sice zaniká jako živý tvor, ale naplňuje se jako potravina – a jako hmotný předmět pouze mění svůj stav. Podobně kniha – záleží na tom, jaký vzor použiji, podle toho se tento předmět bude “chovat”.
      K čemu pojem “nedobytí” je? (Díky za tuto otázku – přesně toto je třeba co nejlépe probrat.) Z toho, co jsem zatím pochopil, jde o vyjádření úsporného realistického uvažování (prostřednictvím vzorů) a já bych raději pro začátek vyšel z toho, jak třeba právě kočka vybírá kořist – tedy “něco”, co se chová jako přiměřeně velký hlodavec nebo pták (podobně také například pracují programy v protilodních raketách, v mýtných branách atd.). Pokud daný předmět vyhovuje danému vzoru – lze ho v daných cílech použít a slovo “nedobytí” vyjadřuje tento soulad. Otázka knihy jako estetického prvku… Co v daném případě uvažovat o vzoru “estetický prvek” (aniž by to vyloučilo použití dalších vzorů)? A co s tím s obsahem známým kolektivnímu vědomí? V prvé řadě to, že ačkoliv slovo “ergeror” znám, musel jsem se podívat do slovníku na jeho význam (abych nezačal psát pitomosti) – to jsou ta cizí slova a potíže s jejich chápáním. Ale žádný předmět NENÍ ve stavu bytí (přesněji ve stavu ideálu), protože tento stav je vyhrazen vzorům. Vzory (ideály) jsou obecně platné (věčné) (popisy), zatímco skutečné předměty jsou vždy dočasné. (Zde je potíž skutečně v tom, že alespoň zatím nevím, jak se tyto stavy doopravdy nazývaly.) Prostě pořád záleží na tom, jaký ideál-vzor pro tu knihu použiji. (Vůbec pozoruji, že ta realistická filozofie je velmi pružná a podobá se nejvíce ze všeho vlnové mechanice (dualistická povaha částic, princip neurčitosti atd.).

      1. Já to video viděla. Problém je, že se hodně chytrých lidí snaží přijít na stejné věci různými cestami. Vy navrhujete tu svou, mně se zase zdá srozumitelnější a pochopitelnější cesta popsaná v Koncepci, ovšem cíle jsou stejné. A musím říci, že by se ty cesty určitě dokázaly vzájemně obohatit. A co se týče pracovního vytížení, tak nemám ráda, když se na něj v těchto případech někdo odvolává , jako bychom snad my ostatní měli času nazbyt. A co se týče Boha synergie a metodologie, tak je to tak, že moje “vzorce” se stále ještě neshodují s těmi vašimi, přestože jste na cestě se k nim přiblížit 🙂

        A dále, si myslím, že místo bytí, nedobytí a nebytí je lepší vysvětlení v trojjedinosti viz:
        A tento systém trojjedinosti matérie-informace-míry — mezně zobecňujících pojmových kategorií a jejich vzájemných vazeb v hranicích Všehomíru – je jednotný pro porozumění a popsání všeho v hierarchii Všehomíru od mikrosvěta do makrosvěta včetně života civilizace.

        Ze stejné publikace, kde je to blíže vysvětleno.

        1. Author

          No, snažím se tou trojjediností prokousat, ale mám dojem, že je to něco jiného. Toto připomíná Knihu proměn. A pokud jde o přiblížení “vzorců”, je otázkou souřadného systému, co se k čemu přibližuje 🙂
          Ostatně – pokud jde o trojjedinost Boží – myslím, že mám v tomto směru jisté překvapení…
          A na straně 109 je hrubá chyba: „Energie“ je ve fyzice definována jako schopnost konat mechanickou práci – za to bych vyletěl jak z fyziky, tak z fyzikální chemie. Máme totiž energii volnou (schopnou konat práci) a energii vázanou (která konat práci nemůže). (případné vysvětlení mohu podat – ale sem to nepatří)

    2. Jestli on Jirka to nebo… nemyslel jak se třeba používá ve slově недочеловеки atp. Čili jako od slova nedokonalost. Semeno nebo kniha jsou dokonalé v procesu zrání nebo výroby. Je úplně jedno, zda to první půjde na mouku nebo do země a to druhé bude čteno nebo na okrasu.
      U nědočeloveka jde o to, že “zvíře” nebo “zombík”, tudíž se nedovyvinul do (bohem) plánované úrovně, zůstal fungovat na nižším než plánovaném stupni. Kdyby se takové věc stala zrnu, nebude zrnem ale nedozrnem, nevyklíčí, ani mouka z něj nebude. A nedokniha nebude knihou, ale archy nebo nanejvýš nesvázanými stránkami, tudíž nesplní ani roli dekorace nebo daru. Ano to zboží v tom regálu nemusí být v podobě “nebo”, když obchodník za něj výrobci již zaplatil a ten je spokojen.
      Měli bychom si vysvětlit, kterak budeme nabízenou předponu “nedo” vnímat a zda je nám v češtině k užitku. Význam недо в ruštině si myslím, chápu.

  4. Marníte čas a energii, pane Šifrin. Tak jako marxista- dialektický materialista nepřesvědčí katolíka (ani evangelíka), že se mýlí a že jsou o krok (dva) v poznání pozadu, nepřesvědčíte ani Vy zdejší názorově konzistentní, leč jednostranně na výklad VŠEHO pouze pomocí KSB, zaměřenou komunitu, o své pravdě…

    1. Čas marníte vy, Vlasto. Šifrin a Irena jsou na jedné lodi a váš pokus o vhození granátu mezi ně jistě oba přejdou jen pozvednutým obočím. KSB to (ztrátu informační kontroly nad procesem) zobecňuje pojmem Zákon času ..

  5. toto treba preštylizovať: “My známe pouze stavy Bytí (jako vyjádření, že daný jev [projev] je) a Nebytí (jako vyjádření, že daný jev [projev] není). Tyto stavy vyjadřují pouze stav daného projevu, ale nemáme společné vyjádření pro stav ideálu a jeho projevu. Vzhledem k významu tohoto spojení musel Realizmus nějaký takový pojem mít.

    Tento chybějící pojem nejspíše vyjadřovalo v ruštině slovo ‚Недобытие‘ (ve svém původním významu) – z nedostatku jiných údajů do češtiny přepisuji jako Nedobytí. Tento pojem nejspíše vyjadřuje ‚nedokonavé‘, nebo ‚nenaplněné‘ bytí. Je to stav, kdy ideál je, ale v daném případě se neprojevil (nenastal jeho projev).”, pretože ja som z hľadiska kontextu prvého odstavca očakával, že uv ediete nejaké iné slovo pre slovo ideál. Chyba je v tom prvom odstavci, pretože nedefinujete ten ideál – čo to ten ideál je. Bytie – Nedobytie – Nebytie… Čo je ideálom v tomto prípade? Musíte to jasne napísať, lebo takto je to mätúce a čitateľ sa v tom stráca, nevie presne, o čo vám ide.

    1. Author

      To máte pravdu, včera jsem si všiml rozporu v těch mých vyjádřeních. Napřed jsem uvažoval, co tam nechám, ale nakonec jsem to víceméně s malou úpravou nechal všechno (i s rozpory). V prvé řadě proto, že zatím sám nevím, co je správně, případně k čemu se přiklonit. Další je nakonec i to, co budu uvádět o pralogickém myšlení – tento rozpor zde bude jeho příkladem.
      Potíž je opravdu v tom, že já ty původní pojmy neznám a teď se je pouze snažím obnovit. To, o tom ideálu a jeho projevu je pouze moje konstrukce. Takto se nabízí 2 řešení:
      1) Bytí-nedobytí-nebytí – když v ruštině je Истина stav Бытие a dále tam je Недобытие a Небытие (а jaký je rozdíl mezi Истина a Бытие?)
      2) [neznámý pojem]-Bytí-Nebytí (žádné Nedobytí tam takto nebude a [neznámý pojem] možná pro jednoduchost nahradíme “ideálem”, nebo „vzorem“ a Nedobytí se přemění na nám snadněji pochopitelné Bytí). To vše s výhradou, že se jedná o soudobý výklad.
      V zásadě tento “trojstav” vynechat nechci, protože je zjevně podstatný. Ale zatím nechci přepisovat ani ten článek a ani ty moje příspěvky, protože si říkám, že je třeba nechat trochu pracovat čas. Za nějaký týden se k tomu v nějaké podobě vrátím a přepíši to do provázanější podoby – ale asi v novém článku a tento původní zůstane jako “vývojový prvek”.
      V každém případě Vám děkuji, že jste si tohoto rozporu všiml.

      1. istina a bytie…
        bytie – jestvovanie – jsoucno (česky (dúfam, že som to slovo neskomolil)) – objektívna realita
        istina – informácia popisujúca to-ktoré konkrétne bytie – skutočnosť

      2. Podľa mňa to v článku je napísané dobre. Napr. vezmime si ako príklad slovo “človek”.
        – Ideál je “Človek” (stav Istiny = v súlade s najhlbším pochopeným zámerom, zmyslom života).
        – V stave nenaplnenosti je to nedoČlovek = (telo dozreté, ale duch nie. Jedinec nedosiahol svoj fundamentálny zmysel života, chápaný v Tradičnej spoločnosti jednotne)
        – a tretie je stav nebytia, nejestvovania, neexistencie.

        nedobytie = nedokončené bytie;
        nedočlovek = nedokončený človek (vývojovo)

        Ten vzor sa síce môže chápať, že vec môže slúžiť na veľa účelov, a človek môže mať veľa životných misií, ale tu zrejme ide o jednotné kolektívne chápanie vecí z pohľadu Tradičnej spoločnosti. Ak som to správne pochopil.

      3. Ešte doplním: a Tradičná spoločnosť predpokladám definuje VZORY tak, aby udržovali spoločnosť konzistentnú, aby ju rozvíjali a nerozkladali. T.j. odmieta také vzory, ktoré by viedli k nenápadnému rozkladu spoločnosti.

          1. Ono to může být jako s číselnou osou. Záporná čísla coby negativní jevy, nulová jako startovací bod a kladná jako cílový realizovaný stav. Když řeknu rozdíl mezi demokracii je v tom že jedinec se pohybuje mezi nemravným až mravným a sám se rozhodne co bere jako nemravné. Přičemž z posice jiného pozorovatele který má svou stupnici od nemravného coby špatného následovaného bezmravností čili počátečním nepoučeným stavem až k cílové mravnosti je pochopitelně nepochopitelná svoboda démona rozhodovat o tom co už je kosher nebo v pořádku anebo co už je za hranou to jest chucpe…

  6. Z toho všetkého, čo tu bolo napísané by som rád uviedol niekoľko poznámok a informácií – keďže je táto téma z vašej strany chápaná ako vývojový projekt, a je niekoľko potenciálnych stavebných prvkov, ktoré by vám mohli (z môjho pohľadu) pomôcť ho hlbšie uchopiť. Komentáre tu môžu byť iba krátke, preto to rozkúskujem podľa logických celkov. Zmieňovali ste slová jazyk, istina, programovanie, atď. – čo sú veľmi dobré úvodné kontexty v hlavnej línii vášho príspevku, ktorý chápem ako nájdenie jednotiacich prvkov pre spoločnosť pre jej budúci vývoj, ktorá sa z dôvodu tlaku prostredia a globálnej reality stáva stále viac vnútorne rozpoltenou. Na otázku, či táto téma je, alebo nie je súčasťou KSB asi najlepšie svojho času odpovedal Pjakin po vydaní k práci o vojne, keď uviedol – doteraz sme ju vydať nemohli/nesmeli (voľne parafrázujúc). A spomínal samozrejme aj ďalšie témy, ktoré v KSB podľa neho chýbajú. Možno KSB čaká práve na toto svoje rozšírenie ” Z českých luhů a hájů” … ;-).

    1. 1a. Istina – v starom význame stavebný prvok poznania, ktorý sa skladá z mnohých súčastí, jednotlivé jej prvky súčasná civilizácia nazýva termínom “pravda” a môžu byť navzájom aj protirečivé, ale v celom komplexe, pre toho kto niektorú konkrétnu istinu pozná, tvoria koherentný celok a človek môže potom na základe toho celku “čítať” príslušnú realitu z nadhľadu a s poznaním všetkých ostatných súvislostí bez toho, aby v rámci konkrétnej istiny mal všetky aktuálne informácie k dispozícii. Dá sa predstaviť ako brúsený mnohosten – keď sa naň pozeráte, svetlo (v preklade pozornosť, alebo vnímanie) pri pohľade naň odlišuje svetlé alebo tmavé hrany, avšak pri jeho pootočení sa zmenia inak, svetlo sa stane tmou a naopak, ale pre istinu (mnohosten) sa stále nič nezmenilo.

    2. 1b. Istiny boli podľa mňa rozbité ako prvé, aby na úrovni myslenia a jazyka vznikli konflikty a tieto mohli byť následne moderované podľa potreby rôznych klanov, konfesií a pod. pre využitie v riadení, manipulácii. Príkladom istiny v KSB je napr. “globálne riadenie”. Jej jednotlivé hrany sú – 5 druhov sociálnej moci, 6 zovšeobecnených priorít riadenia, 5 druhov sociálnej idiocie, globálne projekty, atď. Ovládajúc túto istinu môže Pjakin s veľkou mierou pravdepodobnosti popisovať a predikovať vývoj v ktorejkoľvek časti sveta. Konflikty v diskusiách potom naopak vznikajú preferenciou a stavaním rôznych prvkov tejto istiny proti sebe, ako napr. židia vs. GP vs. štátne elity a pod. (a Pjakin “nerozumie”, čomu ľudia nerozumejú, keď je “vsjo jasno”). Istiny sa prelínajú, môžu obsahovať rôzny vrstvy reality alebo byť relatívne homogénne.

    3. 2a. Jazyk a programovanie – tuto naozaj len vo veľkej krátkosti. Ak staviate na slovanstve a chcete spoznať a použiť skutočný hĺbkový význam slov a symbolov, je vhodné mať predstavu a podľa možnosti aj ovládať aspoň jedno z troch aktuálne dostupných “starých” obrazových písiem. Aj Newton svojho času povedal, že dosiahol to, čo dosiahol len preto, že stál na ramenách obrov. Karuna a Bukvica sú dostupné aj v slovenčine (Karunu som tuším videl aj v češtine), Svetelná gramota zatiaľ len v ruštine. Svetelná gramota je niečo ako zdrojový kód, Karuna je kompilátor, kedy jednotlivé runy vznikli spojením znakov Svetelnej gramoty (používali žreci). Bukvica je ako programovací jazyk Basic. Jestvujú ešte aj “Trjagy” – objemnejšie už tzv. priestorové písmo, zatiaľ nedostupné. O čo ide – vo Svetelnej gramote máte napríklad 11 typov písmena “i”, načo? Každé znich má iný obraz, význam a inú vibráciu – ak si ruské slovo “Mir” napíšete 1-timi spôsobmi, máte 11 rôznych významov. Načo? Vyskúšajte si pre každé “i” jógickú polohu, ktorá sa s ním spája, kontext s inými slovami a uvidíte. Biblické “pomiešanie” jazykov je v podstate marketingový názov na zrušenie poznania istín a sploštenie stoviek obrazových a vibračných znakov Slovanov do prázdnej 22 znakovej latinky.

    4. 2b. Svetelená gramota – https://yadi.sk/d/M_fgHjZv3HKvVE, hlavná kniha “Bukovnik” – inak úžasné dielo, potom Karuna a Bukvica od Lauberta https://www.martinus.sk/?uItem=296790&gclid=EAIaIQobChMI5863qs3K7gIVukiRBR1XpwZbEAQYASABEgJ0F_D_BwE, Karuna na čítanie ešte https://www.martinus.sk/?uItem=241790. V knihách sú aj základné slovníky slov, ktoré môžete na základe obrazu jednotlivých znakov, ich vibrácie, postavenia v slove, skúmať a zisťovať realitu do veľkej hĺbky a spätne po vynorení sa použiť ktorýmkoľvek spôsobom. Tieto knihy obsahujú aj dejinný kontext a hodnotenia, ktoré však nedosahujú úplnosť istiny “globálneho riadenia” KSB, bolo by ale hlúpe ich hodnotiť len na tomto základe, pretože ich pôvodný účel je iný a majú aj iné istiny, ktoré KSB vôbec neobsahuje. Na otázku – čo z toho je “pravdivé” a čo zmanipulované – nuž, KSB operuje termínom vnútorný kanál/spojenie so Stvoriteľom, tak ho využite a overte. Myslené bez irónie.

    5. 3. Jeden z komentárov p. Irena – “Zdá se mi, že výklad toho, co se v dnešní době děje, manipulace s lidmi a tak dále, by se měl opírat nejprve o obecně lidské vlastnosti, jako je to mimo jiné popisováno v Koncepci sociální bezpečnosti bez opory na tradice či zvyky konkrétního národa či množiny národů (slovanství). Já mám za to, že mechanismy ovládající lidi se opírají především o tyto obecné mechanismy účinkující napříč národy. Jsou-li odborně a hlavně dlouhodobě (aniž by si toho lidé všimli) používány, dokážou rozvrátit a zaúčinkovat na každý národ, jak je toho dokladem fašismus v Německu, stejně jako fašismus na dnešní Ukrajině, která by k jeho zavedení díky svým dějinám měla mít daleko menší předpoklady, přesto praxe dokládá něco zcela jiného.” – Toto je komplikovaná téma – Ukrajinci sú Rusi, vieme z dejín. Už to samo o sebe hovorí o tom, že bola prerušená slovanská tradícia, zvyky, spálené rodové knihy, záznamy, vybitá časť obyvateľstva (odborne). USA zainvestovali 5 mld. USD do fašistického majdanu. Tak isto by sme o Slovákoch mohli povedať, že podľahli fašizmu a pritom tu bol len dosadený Matovič a jeho klika (pred voľbami pod 5%, po voľbách 25% …). Tento typ generalizácie nesedí.

      1. K tomu bych jen dodala, že praxe je kritériem pravdy. Většina Němců mohla být proti fašistům, ale bylo to co platné? Výsledek – nejprve koncentráky a pronásledování samotných Němců, kteří se tomu nebyli schopni vzepřít s následným vývojem v podobě zformování armády, víme s jakým důsledkem. (Přitom se tomu Němci bránili, jen neubránili, Hitlera museli fakticky dosadit, protože ho lidé ne a ne zvolit – viz Starikov Kdo přinutil Hitlera přepadnoust Stalina). Na dnešní Ukrajině může být 80% obyvatel (v současném stádiu) proti juntě v Kyjevě – praktický výsledek? Zatím žádný, ovšem dojde-li na ten správný impuls, může se to během, řekla bych hodin, zcela otočit na druhou stranu. A ano my Češi i vy Slováci už podléháme fašismu, kterému se také nejsme schopni vzepřít. Stačí se podívat na naše oficiální představitele. Jsme součástí fakticky fašistické organizace NATO, naše tajné služby se podílejí na jejich špinavostech a na to všechno jim svými daněmi přispíváme. A v podstatě nás do této situace všechny dotlačili stejnými nástroji, tj. reagujeme všichni (ve své většině) fakticky jednotně bez ohledu na národnost, stačí vytvořit ty správné podmínky. Rozdíl může být pouze v aktuálním stavu, v jakém se ten který národ právě nachází, čemuž se nástroje více méně jen přizpůsobí. V konečném důsledku jsme všichni lidé a nemyslím si, že by k tomu, abychom se polidštili, bylo zapotřebí jedenáct i.

        1. Author

          To, co jste napsala, je hodně nepříjemná pravda, bohužel i my máme hodně másla na hlavě. A myslím, že je potřeba to zkusit rozebrat a na základě toho se začít chovat. V každém případě počítejme, že klíčové bude získat mládež – ale jakmile se o to pokusíme, staneme se cílem nenávistné kampaně.

        2. Ako som uviedol predtým, je to komplikovaná a mnohovrstevná téma, na ktorú asi najlepšie odpovedá veta ” … a zory sú tu tiché”. Hlavné bojisko je historicky počas stáročí inde a u nás sa to mení s tým, kto aktuálne dominuje, bez možnosti nejako intenzívnejšie situáciu ovplyvniť – to je po A. Je tu však aj B, ktoré hovorí o tom, že tie mladé ženy si to aj tak za seba museli “odmakať”. A to, akým spôsobom, je už vecou každého individuálne. Tých jedenásť “i” je niečo, čoho znalosť podľa mňa odlišuje tvorcu od konzumenta – ktorému stačí jedno “i”, ale to je len môj pohľad. Avšak v jednom z vašich prekladov Pjakinových otázok odpovedí sa vyjadril nasledovne – čo znamená číslo 44? Je to číslo žrecov. Nemáte však žiadnu západnú literatúru tohto charakteru, ktorá by s nejakým číslom 44 vôbec operovala, ale v tých zdrojoch ktoré som hore uviedol, to dohľadáte. Tých narážok na tieto zdroje aj v základných knihách KSB je dosť a títo ľudia to podľa mňa majú prejdené, môj názor.

          1. Já to chápu a tyhle vědomosti v žádném případě nezatracuji, ale to nic nemění na tom, že takto do hloubky se vydá málo lidí a je zapotřebí rozšiřovat informovanost širokých vrstev. Je nutné to dělat krok za krokem, protože i tito lidé své životy řídí a řídí je na základě zcela mylných informací. A ta Jitra jsou zde tichá, to je opravdu dobrý příklad. I malé bitvy jsou vybojované bitvy.

    6. Záverom – ak by niekto namietal, aká je vlastne užitočnosť istinného a vibračného poznania slov – Jefremov napríklad písal, v Hodine býka, že Tormansanom (starým Pozemšťanom) chýbala schopnosť psychologického posúdenia iného človeka – to je jedna z možností využitia. Z môjho pohľadu taktiež skolabovanie diskusie “starej vody” (predchádzajúca web-stránka KSB) bolo spôsobené aj tým, že energie ľudí sa cez slová navzájom spájali (čo sa deje vždy ako pri omši alebo futbalovom zápase), avšak vibrácia (torzné pole) konkrétnych slov a slovných spojení vo výslednej vibrácii spôsobovali to, čo Hox (admin stránky) nazval ako závislosť na reakciách a každodennom stave vývoja diskusie, prípadne ako nekonečný boj o dominanciu niektorého názoru na popis reality, čo mu už zasahovalo negatívne do bežného života. Preto, ak sa na tomto webe dal priestor tejto téme (alebo aj hociktorej inej), mal by sa skôr chápať ako spoločný projekt, do ktorého ľudia prispievajú a autor (a prípadne admin) sa vo výsledku rozhodne, kam to bude celé smerovať. Odlesky jednotlivých právd, akokoľvek atraktívne a príťažlivé, nevedia vybudovať niečo nové, spoločné, len rozširujú boj a averziu – v podstate pre mnohých už nudné aspekty reality. Toľko moje 2 centy k tejto téme.

      1. Každá reforma, zejména i ta trockisty Lunačarského (Luna-tsar-skij) abecedu “zjednodušila” a významy zploštila a ořízla.

        1. Author

          Lunačarskij tuto reformu pouze podepsal – tu připravovala již před válkou carská vláda. Ale Lunačarskij zase podporoval přechod ruštiny na latinku.

  7. Myslím, že tá postupnosť: nebytie – nedobytie – istina (bytie) presne naznačuje to, o čo v Tradičnej spoločnosti išlo. Totiž múdrosť overená vekmi je základom stability spoločnosti, jej harmonického žitia. Preto sa v tradičnej spoločnosti snažili približovať k istine (a cez istinu k múdrosti). Svet je tvárnu, veci vznikajú a zanikajú pritom každá vec alebo bytosť má svoje vyššie predurčenie-poslanie. Veciam alebo človeku môžeme predložiť rôzne vzory (poslania), no niektoré vedú k degradácii spoločnosti a iné vedú k stabilite a rozvoju.

    Tradičná spoločnosť sa snažila hľadať a ľuďom vštepovať tie trvalé a nadčasové vzory – poslania. Aby nad tým vôbec ľudia premýšľali, tak práve kvôli tomu existovali výrazy ako nedobytie (nedočlovek). U zvierat je to dané inštinktami, ktoré ich vedú plniť svoju životnú misiu, ktorá je predovšetkým v zachovaní rodu. Preto nemá zmysel hovoriť, nedomačka, nedopes. No človek sa vyvíja od inštinktívneho k intelektuálnemu, preto to potrebuje mať podložené aj rozumovo, aby nežil ako zviera a spoločnosť nevyzerala ako svorka alebo stádo.
    U vecí je viac-menej jasné, čomu slúžia primárne. Strava je na jedenie, nie na tvorbu umenia alebo prehadzovanie sa s ňou. Ak si pomýlime poslanie lesov a dreva, tak to môže viesť k devastácii prírody. Treba poznať priority, čo je primárny účel, čo druhoradý a čo až treťoradý účel veci. A ten primárny je vždy najdôležitejší a musí byť zabezpečený.

    Podľa mňa takéto lexikálne zmýšľanie v tradičnej spoločnosti je podobné tomu, ako boli v minulosti používané kánony vo výrobe a remeselníctve. Kánony boli súborom stáročiami overených pravidiel ako sa veci smú robiť, a ako sa robiť nesmú. Nešlo len o technický aspekt výroby, ale aj mravný. Neskôr, s nástupom vedy, boli kánony odsúvané do pozadia a nahrádzané vedeckými postupmi a štandardami. Lenže tieto už nezahŕňali v sebe aj mravný aspekt, a preto dochádzalo k rôznym nešťastiam. V ďalšom komentári dám úryvok z knihy Ekonomika inovatívneho rozvoja, kde sa o tom píše viac.

  8. Do 19. storočia bola základom vyššieho profesionálneho vzdelávania okrem textov aj osobná emočná kultúra a intelektuálna činnosť študentov, zameraná na osvojenie si kánonov , t.j. zoznamov povinných pravidiel a zákazov, ktoré je nutné dodržiavať a ktorým je podrobená činnosť v príslušnej sfére. Samotné kánony sa neraz formovali celé storočia, a základom ich rozvoja a objavenia sa nových kánonov boli: 1) intuícia a zmysel miery, ktoré navrhovali nové riešenia, a 2) prax, ktorá odmietala chybné riešenia, brániac im pritom pozmeňovať staré kánony alebo vytvárať nové.
    Takto sa vyvinuli kánony architektúry, kánony medicíny , kánony lodnej architektúry a iných druhov inžinierskej činnosti, kánon lodnej navigácie (tento dostal názov «dobrá námorná prax») a ďalšie.
    Dodržiavanie takto vypracovaného kánonu príslušnej profesie zaručovalo určitú prijateľnú (na svoju dobu) kvalitu daného druhu činnosti a jej bezpečnosť. A vzdanie sa kánonov nezaručovalo nič a v mnohých prípadoch bolo sprevádzané katastrofami.
    Jedným z najznámejších príkladov odpadlíctva od kánonov s tragickými následkami bola švédska bojová loď «Vasa», pomenovaná podľa vládnucej dynastii. Bola postavená v rozpore s vtedajším kánonom stavby lodí tejto triedy, pretože objednávateľ — švédsky kráľ Gustáv II Adolf — na tom trval, lebo chcel mať najrýchlejšiu a najlepšie vyzbrojenú loď. Tento politický tlak spôsobil, že trup «Vasy» bol užší, než to vyžadoval kánon, ponor a váha balastu lode boli tiež menšie, loď niesla plachty s väčšou plochou, než umožňoval kánon, a boli na nej umiestnené ťažšie delá, než kánon dovoľoval. Žiadna z týchto odchýlok od vypracovaného kánonu nebola podložená výpočtami ani experimentmi na základe funkčných a vedecky podložených inžinierskych metód, ktoré v tom čase (loď bola objednaná a začala sa projektovať v roku 1625) jednoducho neexistovali.
    Výsledkom takéhoto nelegitímneho odpadlíctva od kánonu bolo to, že na prvej plavbe 10. augusta 1628 pri slabom, ale nárazovom vetre, poryv vetra spôsobil taký náklon lode (ktorá ani nešla na všetky plachty), že začala naberať vodu cez otvory pre delá na dolnej palube, po čom si ľahla na bok a potopila sa. Vzala pritom život rádovo 50 ľuďom z približne 100 člennej posádky s členmi ich rodiny, ktorí boli pozvaní na prvú plavbu (podľa iných údajov zahynulo okolo 170 ľudí) .
    Osvojovanie si kánonov profesionálnej činnosti v tých časoch prebiehalo pomocou rozširovania rozhľadu študentov, zahŕňajúceho aj druhé sféry poznania, s ktorými bol kánon profesionálnej činnosti priamo alebo nepriamo spojený: práve toto bolo pôvodne zmyslom termínu «univerzitné vzdelanie» . T.j. v skutočnom univerzitnom vzdelaní sú profesionálne špecializované znalosti len detailnejšie prepracovanými fragmentmi spoločného a celistvého obrazu celistvého sveta, ktorý kreslila veda príslušnej epochy a ktorý ako celok museli poznať všetci absolventi univerzít.
    A následne sa vo svojej profesionálnej činnosti — práve vďaka širokému rozhľadu — mohli profesionáli navzájom chápať pri spoločnej realizácii komplexných projektov, v ktorých sa jednotlivé úlohy riešili na základe príslušných kánonov.

    Od polovice 19. storočia sa do profesionálneho vzdelávania začali intenzívne zavádzať vedecké metódy zabezpečenia profesionálnej činnosti v príslušných odvetviach — metódy riešenia jednotlivých úloh v každom z nich. Z vyučovacieho procesu začali vytláčať osvojovanie si kánonov, následkom čoho zastarané kánony ostali v minulosti, a nové sa už netvorili. Takto kánony zmizli zo vzdelávacieho procesu, a v dôsledku toho aj z praktickej činnosti absolventov systému.
    To zapríčinilo mnoho chýb v ľudskej činnosti, ktoré sa aj prejavili v globálnej biosféricko-sociálnej (ekologickej) kríze:
    • V minulosti kánon vyjadroval prípustné možnosti vzájomného prepojenia jednotlivých častí v celku nejakého diela (alebo technického objektu), čím okrem uspokojenia priamych požiadaviek zákazníka (explicitne oznámených) zaručoval aj automatické uspokojenie množstva iných životne dôležitých požiadaviek, o nutnosti vyplnenia ktorých nemusel zákazník a vykonávateľ ani tušiť.
    • Po zrieknutí sa kánonov a nahradením ich vedeckými metódami riešenia jednotlivých úloh môže projektant (konštruktér), ktorý sa na ne spolieha, síce splniť požiadavky priamo zadané zákazníkom, no ak nedisponuje zmyslom miery ani intuíciou, tak môže splodiť inžiniersky výtvor, ktorý sám bude generátorom nebezpečenstiev a nešťastí, a bude tieto nešťastia generovať pod vplyvom faktorov, ktoré neboli vzaté do úvahy.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *