Přináším malé chronologické shrnutí událostí poslední doby v souvislosti s vojenskou operací na Ukrajině s poukázáním, jakou roli mají odehrát státy Střední a Východní Evropy. Využívám k tomu informace a komentáře z diskuzního konceptuálního fóra.
17.02.2024 podal ruský ministr obrany Šojgu v Kremlu zprávu o úplném ovládnutí města Avdějevka, které bylo silným obranným uzlem ukrajinských ozbrojených sil.
V neděli 25.2., den před pařížským summitem o efektivnější pomoci Ukrajině, odhaluje slovenský premiér Fico informace o tom, co má být hlavním tématem summitu a vyslovuje obavy a zároveň jasný postoj Slovenska : „Obávám se, že Západ jde na Ukrajině do nejhoršího řešení, do totální eskalace napětí. I kdyby mě měl můj postoj stát funkci předsedy vlády, učiním vše, abych zabránil přímé účasti slovenských vojáků ve válce na Ukrajině.“
Další den francouzský prezident Macron prohlásil v rámci pařížského summitu, že nelze vyloučit nasazení západních sil na Ukrajině.
Ač společná dohoda ze summitu nevzešla, mohli jsme krátce po summitu číst v novinách titulky: Nevylučujeme poslání vojáků na Ukrajinu, zastaly se Macrona Estonsko a Litva.
V Německém podcastu „Tagesdosis“(denní dávka) pod názvem „Panika evropských elit obsahuje nebezpečí třetí světové války“ se hovoří, že summit v Paříži jen dokazuje, jak zoufalé jsou EU a NATO „elity“. Porážka na Ukrajině by neznamenala jen konec jejich kariéry, nýbrž by to znamenalo s velkou jistotou také zavržení v jejich zemi a vyhoštění z mezinárodní politické scény, jelikož by tito politici byli zodpovědní za konec dominance západní neo-kolonialistické vykořisťovatelské společnosti. Poté, co Rusové zvítězili v Avdějevce, byly západní „elity“ donuceny přemýšlet, co udělají v případě, že Rusko dosáhne prolomení aktuální frontové linie a vstoupí na zbytek Ukrajiny. Nepodařená protiofenziva loni v létě odkryla slabosti nejen na Ukrajině, ale také celkově ve vojensko-průmyslovém komplexu NATO a také zřejmé taktické a strategické chyby. Byla znovu obnovena myšlenka na připadnou intervenci Poláků ve východní části západní Ukrajiny. Cílem by bylo zajistit jakousi „červenou linii“ a zabránit, aby Rusové postoupili dále na západ.
Tím by se zachovala údajná „ekonomická sféra vlivu“ zemí G7 na Ukrajině a zároveň by se zabránilo úplnému rozpadu Zelenského Ukrajiny. Tím by se západní elity alespoň částečně zbavily odpovědnosti, neboť by se zabránilo další zahraničně-politické katastrofě Západu ve stylu Afghánistánu.
https://apolut.net/panik-der-eu-eliten-birgt-gefahr-eines-dritten-weltkriegs-von-rainer-rupp/
Analytik Pjakin k tomu ve svém pořadu Otázky – odpovědi vyslovil názor, že NATO jako celek svá vojska na Ukrajinu nepošle. Nakonec to řekl i Stoltenberg. Ale pokud tam jednotlivé země NATO vyšlou svá vojska, budou jednat na vlastní pěst. Pokud takto učiní, a Rusko odpoví, USA a NATO neaktivuje 5. článek ústavy NATO, protože by se jednalo výhradně o iniciativu jednotlivých států. Tudíž by se tyto státy ocitly v situaci Ukrajiny (v situaci užitečných idiotů).
Macron a ti, kdo za ním stojí, se snaží do války s Ruskem vyslat nejdříve státy, které byly v nedávné minulosti spojenci Ruska. Asi v domnění, že ruský útok na ně nebude tak prudký jako na NATO, potažmo USA, Británii, Francii a Německo.
Druhým cílem, který sledují USA je, že v případě neúspěchu jejich plánů na porážku Ruska, budou USA stejně muset opustit prostor, kam se NATO vecpalo po roce 1991. Proto ten konflikt mezi státy bývalé Varšavské smlouvy a Ruskem je výhodný pro USA i tím, že jím zaručuje, že ten prostor, který oni opustí, upadne do chaosu a pro Rusko bude přítěží.
Každopádně odveta Ruska vůči těmto státům na léta znemožní jakoukoli spolupráci s Ruskem. Jednak z důvodu zaneprázdněnosti Ruska obnovou Ukrajiny a dalším důvodem bude nepřátelství národů poškozených konfliktem s Ruskem. Tzn., že pro státní elity USA z toho neplynou moc velká rizika.
Krátce před pařížským summitem podpořila ruská Rada federace myšlenku vypovědět smlouvu s Německem z roku 1990, která umožnila sjednocení Německa. Takový čin by měl dopady na celou Evropu.
Německý kancléř Scholz rovněž ještě před pařížským summitem oznámil, že Německo nedodá Ukrajině rakety Taurus. Za to Scholz čelil ostré kritice doma i v zahraničí. Když vysvětloval, proč Německo nepošle Ukrajině střely Taurus, prozradil tajné informace o Britech a Francouzích pomáhajících ukrajinským silám.
Scholz se zřejmě neprořekl náhodou. Je potřeba legitimizovat tu skutečnost, že ozbrojené síly Západu už v určité míře se vším všudy na Ukrajině jsou. Mají příliš velké ztráty a je nutné to už něčím vysvětlit.
Po summitu v Paříži vychází nahrávka rozhovoru dvou německých generálů o tom, že nejen že hodlají rakety dodat, ale ještě připravují útok na Krymský most za spolupráce britských ozbrojených sil.
Zveřejnění nahrávek je možné chápat jako vzkaz z Ruska: „Nedomnívejte se, že nevíme o vašich plánech podpořit útok na Rusko, byť to chcete udělat cizíma rukama.“
V sobotu 2.3. navštívil Scholz papeže Františka ve Vatikánu. aby posoudil s papežem situaci na Ukrajině a Blízkém vychodě. Daroval papeži bílého porcelánového medvěda s německou vlajkou a míč Euro-2024.
Někteří analytici zhodnotili tuto návštěvu takto:
Poté, co se Rusové dozvěděli o snaze Západu poslat vojska na Ukrajinu, zveřejnili nahrávku německých generálů o přípravě útoku raketami „Taurus“ na Krymský most. Pak předvolali velvyslance SRN a předali mu nótu s tím, že pokud na Krymský most bude proveden útok, Rusko to bude považovat za útok Německa se vším všudy, i s případnou odvetou na území Německa.
Scholz se rozjel k papežovi a ten mu pověděl, že Rusové mají odposlechy všech rozhovorů od začátku SVO. Tudíž mají právně podloženo, že Německo se angažovalo v útocích na Rusko a tím pádem mají právo na reakci na německou agresi, kterou mohou provést třeba tak, že zaútočí raketami na základnu Ramstein. Když Scholz oponoval, že útok na Krymský most nemusí provést Německo, papež mu řekl, že to Rusové stejně vyhodnotí, jako německý útok, protože mají nahrávky.
Že by se toto hodnocení mohlo opírat o reálný základ, dokládá i další událost – rozhovor papeže Františka v sobotu 9.3. pro švýcarskou televizi RSI. kde papež řekl, že věří, že Ukrajina by měla jít do mírových rozhovorů, projevit odvahu a nepovažovat to za ostudu.
„Ten, kdo myslí na lidi, kdo má odvahu zvednout bílou vlajku a začít vyjednávat, je silnější,“ řekl v odpovědi na otázku, zda lze považovat za projev odvahy ze strany Ukrajiny, že „vyvěsí bílou vlajku“, nebo že to bude „legitimizace silnějšího“.
Papež zároveň dodal, že když někdo vidí, že „je poražený, že něco nefunguje, musí projevit odvahu a jít do jednání“.
„Stydíte se, ale kolik mrtvých ještě bude, než to skončí,“ pokračoval papež.
—-
Den před papežovým rozhovorem pro švýcarskou televizi uvedl polský ministr zahraničních věcí Radoslaw Sikorski, že podporuje diskuzi, kterou začal prezident Macron o zavedení zahraničních vojsk na Ukrajině. „Západní jednotky na Ukrajině nejsou nemyslitelné“.
Ten samý den český p-rezident Pavel v rozhovoru pro ČT naznačil, že bychom se měli bavit o vyslání západních vojáků na Ukrajinu, sice ne jako v bojové roli, ale jakési asistenční, což je ve výsledku jedno. A ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) podpořil vyslání českých vojáků na Ukrajinu. „Musíme si uvědomit, že pokud je nepošleme na Ukrajinu, tak se velmi snadno může stát, že budou bojovat na našem území, a to ne za tak dlouho.“
Když člověk slyší „naše“ politiky, tak si musí klást otázku:
Jak dlouho budeme plnit roli užitečných idiotů?
Vyjádříme, my občané České republiky, jasné NE zatažení naší země do války?