Nedávno Ruskou legislativou procházelo zvýšení „trestních sazeb“ v souvislostí se šířením drog. Bez ohledu, jak přesně zní tento zákon jsem v diskusi na Zlomu vyjádřil svůj názor, že to stejně k žádoucímu výsledku nepovede, protože zákon příčinu problému neřeší, neboť ta leží zcela jinde. Což v ten okamžik vzbudilo silné emoce mezi diskutéry. Místo aby začali nad tématem přemýšlet – ihned vklouzli do naučených schémat, tedy jak myslet pouze podle předepsaných „svatých“ textů a pokud možno nemyslet. Pojďme se tedy podívat, jak působí jednotlivé antidrogové mechanismy v širších souvislostech a pokusme se najít účinnější řešení problému šíření drog ve společnosti.
A to dokonce i za cenu rozbití iluzí, které o tom všichni máme.
Přitom mějme na paměti i ten fakt, že drogy jsou jednou z tajných (a neviditelných) válečných zbraní genocidy dlouhodobě působících v celé společnosti, která je někým likvidována ve prospěch cizích skrytých zájmů.
Každý existující konkrétní jev a i všechny jeho proměny jsou vždy výsledkem mnoha událostí dřívějších a jiných dějů zdánlivě nesouvisejících (příčinné souvislosti). A sám sledovaný jev opět bude příčinou mnoha jevů dalších. Než učiníme jakýkoliv pokus o jeho usměrnění (regulaci), jakékoliv rozhodnutí, je proto nutno vždy dopředu posoudit, jaké další dopady to vyvolá ne jen v právě probíhajícím ději, ale především v širších dopadech na budoucnost. Je reálné umět odhalit a domyslet vazby v širších souvislostech a odhadnout následný budoucí dopad – tedy vývoj v celé síti vztahů, vyžaduje to jen kladení správných otázek a trochu přemýšlení. To je právě ta dovednost, která darebákovi zvanému GP umožňovala nad námi vítězit tolik staletí.
A k tomu je dobrá i případná kapka prorocké intuice – lze se ji naučit.
Dobrou školou k tomu pak je znalost kontextu obdobných dějinných událostí.
Proto se napřed poučme na „skrytých“ souvislostech v dějinách prohibice.
Nehledáme data – hledáme smysl toho všeho – pro nalezení budoucí cesty.
Příčiny prohibice
Fenomén prohibice vůbec nezačal vyhlášením zákona. Ten byl pouze přelomovým okamžikem mezi přípravnou fází do té doby skrytou a následným, již všemi vnímaným děním. Všichni považují za počátek vyhlášení zákona – a přitom jím vůbec nebyl. Počátek všeho leží jinde, spočívá v ekonomii, přesněji v penězích. O ty jde především a peníze jsou i krví hospodářství a i silou moci nad lidmi (otroky).
V té době již ve Spojených státech v podstatě byla dokončena monopolizace mnoha odvětví výroby i surovinové základny. Těžba a zpracování ropy, a také klíčové instituce chemického i farmaceutického průmyslu, patřily klanu finančníků (majitelů stojících v pozadí), ale hlubší rozbor všech tehdejších vlastnických vztahů nyní není pro sledovaný případ prohibice vůbec důležitý. Nedávno vzniklý automobilový průmysl se z etapy výroby luxusního zboží již překlopil do hromadné výroby spotřebního výrobku masového nasazení. A před majiteli všech ropných rafinerií (Rockefellery) se objevil další potenciálně velmi velký trh s tekutými palivy a tedy i možnost jeho ovládnutí (vidina značných zisků).
Čím se ta auta živila?
Požadavkem na palivo pro motory byla jednak rozsáhlá distribuční síť, dále pak snadná manipulovatelnost a především vysoká koncentrace energie uzavřená v objemu. A tomu vyhovovala tekutá paliva, benzín a alkohol. Alkohol byl lepší, nesmrděl tolik a tuším neměl problém s klepáním motoru jako benzín (dávné vzpomínky na školu, snad jsem to nezvojtil). A hlavně jej bylo poměrně dost. Zemědělství totiž produkovalo značné množství biologického odpadu, který bylo možné zpracovat kvašením a přepálit na technický alkohol. Čehož řada zemědělců využívala, zásobovala palivem své stroje a přebytky prodávala do distribuce. Z hlediska hospodářství (i ekologie tehdy neznámé) – byly to obnovitelné energetické zdroje. Napájení aut alkoholem mělo všechny trumfy, až na to, že to nepatřilo Rockefellerům. Proto bylo nutno změnit postoj společnosti k alkoholu obecně, aby nebylo zřejmé, že primárně se jedná o trh paliv – ten se s tím pak již jen „nevinně“ svezl. Myslím si, že tato produkce technického alkoholu musela být oproti konzumnímu mnohem větší.
Příprava informačního pole a vznik zákona
Taktika použitá v těchto případech je jako vždy jednoduchá:
Najdi jakýkoliv drobný nepodstatný problém s tím volně spojený, komára nafoukni na velblouda a z té bubliny vytvoř „kardinální problém“ – jehož širokou mediální propagací zblbni veřejnost, která pak ráda přijme tvé předem připravené řešení. K čemu to pak povede – o tom pomlč (tvá smetana ležící jinde je důležitější než ztráty, které jim tím způsobíš).
Och – jak „Americké“!
Samozřejmě osvětovou kampaň nemohl zahájit Rockefeller – to by vzbudilo nežádoucí otázky, jako vždy to musel zahájit a realizovat užitečný blbec (byť skrytě filantropicky podporovaný). A takoví se vždy najdou – od sufražetek po jiné snadno ovladatelné skupiny točící se ve svých emocích a hlasitě řešící své nenaplněné ambice.[1] Snadno se dají zmanipulovat a ovládat pro jakýkoliv cíl (feminismus, LGBT, všech tisíc forem fašismu, zelení teroristé, vědečtí teroristé sisyfos, církve, … uhlíková stopa) – kdokoliv nemyslící a nedoceněný s ušlápnutým pocitem a s touhou v čemkoliv vyniknout, bude do zblbnutí opakovat a obhajovat jakoukoliv pitomost – hlavně aby se nemusel sám učit, pracovat na sobě a již vůbec ne přemýšlet (myšlení totiž bolí, je to dřina).
Tím vůbec nechci tvrdit, že ty spolky a hlavně ženy, které to začaly roztáčet za něčího vydatného sponzoringu a připravovat tak změnu informačního pole, neměly osobní pravdu … skutečně ve styku s muži trpěly, ale nedokázaly najít pravou příčinu svého konkrétního osudu. Tak jim někdo šikovně podsunul náhradní problém (tehdy tedy alkohol … ten se nemohl bránit). V sobě nehledaly a věřily falešným školním a církevním proklamovaným programům zavedeným ve společnosti. A s nimi i všichni ostatní zúčastnění – je snazší opakovat cizí „pravdu“, než ji sám hledat.
Po jistém čase přípravy informačního pole pak bylo možné rozehrát potřebnou rošádu ve Sněmovně reprezentantů a Senátu, i v celé úřední mašinérii.
Nevím, nemám všechny podrobnosti a nechám to jiným badatelům, pokud chtějí zkoumat. Kdysi jsem však zaslechl (nemám ověřeno), že aby byl v nejvyšších zákonodárných strukturách USA překonán silný odpor proti přijetí prohibičního zákona, vyčkali jeho příznivci na okamžik, kdy z hlediska účasti na zasedáních a v důsledku absence mnoha svých protivníků měli příznivci prohibice „náhle“ většinu. Když se chce a jsou „důvody“ i prostředky, není problém přesvědčit mnohé odpůrce připravované změny o potřebě volna, dovolené, či účasti na placené osvětové akci (třeba i na téma o dané problematice, avšak jen „individuálně“ … „jedna nepřítomnost na zasedáních přece nic neznamená“ a „Státy neohrozí“ …).[2]
Poznámka na okraj:
Jestli to vše probíhalo přesně takto, anebo tam v některém písmenku popisu byla odchylka, již není důležité. Důležité je, že k tomu vyhlášení celostátního ústavního zákazu výroby, dovozu, přepravy a prodeje alkoholických nápojů nakonec ve finále v roce 1920 došlo – a to spustilo celý řetěz dalších událostí – viditelných i těch neviditelných (ve změnách v noosféře i obecnějším informačním poli planety).
Jestli je bylo možno dopředu odhadnout – nevím, ale nyní již máme návodnou zkušenost pro jiné podobné případy.
A tak se stalo, že represivní akce proti všem palírnám mohla začít.
Jak to probíhalo bylo již mnohokrát popsáno a boj „kamarádů z mokré čtvrtě“ za zrušení onoho zákona byl velmi dlouhý – 13 let.[3] Dostatečně dlouhý, aby v té době došlo k výrazné změně myšlení celé populace. Vedlejší zajímavostí při tom je, že policie byla ve svých snahách zcela bezmocná, bojovala vlastně proti zájmům všech lidí. Nakonec se jim podařil i úspěšný zátah na vedení „odboje“ (zločinného podsvětí) – díky zástupnému problému neodvedených[4] daní (daňový únik). Teprve tehdy se podařilo docílit momentálního dílčího propagačního vítězství policie proti podzemní distribuci alkoholu ve Spojených státech.[5] Pozdě, zákon již probíhal režimem svého rušení. Problém „boje proti alkoholu“ tedy byl vyřešen teprve až ukončením prohibičního zákona, který stejně k ničemu nevedl. Naopak, tento zákon ve svých dopadech spotřebu alkoholu především značně podpořil a popularizoval.
Působil totiž na psychiku (podvědomí) lidí jako „antireklama“.
Co tedy následně v širších souvislostech proběhlo?
Přes veškeré proklamované vznešené ideje a „násilnou osvětu“ o škodlivosti démona alkoholu totiž nebyl zasažen princip – tedy změna myšlení lidí a jejich postoje (motivace – 1. priorita zbraní) a ekonomika (4. priorita). Vše se odehrávalo pouze na úrovni restrikcí v 6. prioritě. Nicméně hlavního cíle celé kampaně – likvidace všech výrobců technického lihu – bylo dosaženo. Jediným přijatelným palivem pro automobily se nakonec stal jen a pouze benzín (ropná báze). V tu dobu si Rockefeller dal pozor, aby jeho cenu nijak nezvyšoval – i tak na tom hodně vydělal likvidací konkurence (asi jako kdysi u nás Baťa na likvidaci všech ševců – malovýrobců obuvi).
Veškeré restrikce (ani „hloupě řízená osvěta“) totiž nezasáhly a nezměnily hlavní příčinu – „společenskou objednávku“, tedy žízeň. Teprve v prostředí prohibice si všichni uvědomili, že „mají žízeň“, a o to větší, že všechny „prameny byly vyschlé“. Což vedlo i ke zvedání ceny onoho zboží, i spotřeby – kdo do té doby nepil, nyní musel, aby byl společensky „In“. A když již občan kvůli uspokojení své potřeby musel sestoupit do podsvětí – přece při tom riziku u jedné sklenky nezůstane … došlo tedy i ke zvedání spotřeby.
To vše pozvedalo prosperitu pokoutné výroby.
Náklady na nové zavedení výroby po likvidaci mnohých palíren … opět zvedly cenu.
Logistické zajištění distribuce ke spotřebiteli – vysoké riziko … opět bylo zakalkulováno do ceny přepravovaného produktu (i náhrada případných distribučních ztrát) a navíc vždy bylo výhodnější přepravovat větší množství než malé.
Pro uspokojení této nyní rostoucí společenské potřeby (konzumu alkoholu) museli tedy nastoupit „odvážní hoši z podsvětí“ pohrdající společenskými normami. Jenže i ti si své riziko museli řádně pojistit – hrozilo „přerušení živnosti“ důsledkem nečekaného zatčení a taktéž byla nutnost ekonomického „zajištění rodin po dobu případného uvěznění“. A také kde brát stále prostředky na úplatky pro policii? Opět tedy další důvody ke zvedání cen – viz výše.
Zločinecké podsvětí Ameriky od svých zákonodárců takto tedy dostalo na řadu let dar – oproti svému ostatnímu dřívějšímu podnikání navíc obdrželi monopol na vybudování vysoce ziskového průmyslu.
Proběhl tedy přesně opačný vývoj situace, než byly proklamované cíle. Protože nezveřejněný záměr realizovaný „nedomyšleností“ řízení byl jiný (tedy zveřejněný plán × utajený záměr).
Jenže to ještě nebylo vše.
Mělo to ještě více konsekvencí – důsledky v jiných souvztažnostech.
Lze je rozdělit zhruba na dva základní rozsáhlé okruhy, i když vzájemně propletené a podmíněné.
1)
Jako první změna, která proběhla, byl průnik totální korupce do všech řídicích struktur státu a počátek jejich mravního rozkladu. Od policejních složek vynuceně aktivních při realizaci nesmyslného zákona – přes soudnictví, až po zákonodárce. Guvernérové se dostali na výplatní listinu podsvětí. Všichni se stali do jisté míry spolupracovníky zločineckého podsvětí a byli účastni na obcházení zákonných norem. Podsvětí prostřednictvím svých „koní“ postupně proniklo do nejvyšších řídicích a zákonodárných struktur států. S tímto vývojem byl na každého postupně vytvořen i kompromat (kompromitující materiál). Což se prakticky po necelém půlstoletí stalo vstupenkou a rovněž i zárukou služebního postupu ve státních službách.
Vznikla nová legalizovaná skrytá „neformální“ obchodní korporace s velmi pevnou a ukázněnou strukturou řízení (zločinecký průmysl s vlastními silovými strukturami i „právem“), postupně přebírající vládu ve státě a přetahující na sebe nejvyšší moc do stínu, mimo dohled lidové kontroly. Bylo tak vytvořeno podhoubí pro budoucí potřeby tzv. „bažiny“ – základ pozdějšího plného převzetí moci skryté vlády nad oficiální (veřejnou) vládou.
To vše umožnilo soustředění nehorázného zisku z prodeje žádaného a zároveň zakázaného zboží[6] mimo společenský dohled … praktická zkušenost pro budoucnost.
I když to již do jisté míry tehdy i bylo (jednalo se o moc finančníků ovlivnit jakýkoliv proces ve státě). Nyní však bankéři státu získali skryté externí vlivové páky s postupy – kdykoliv podle potřeby použitelné i pro násilné vyhrocení jakékoliv situace na domácí scéně. Asi jako USA později kdekoliv ve světě používaly a stále ještě užívají externí složky své armády sestavené z místních najatých aktivistů … tzv. teroristy (vedené a řízené především úzce spolupracujícími americkými a izraelskými tajnými službami).
2)
Za druhé došlo ke kriminalizaci prakticky veškerého obyvatelstva (čest výjimkám, které za 13 let nepožili ani kapku onoho jedu). Tím tedy došlo k nenápadné změně myšlení obyvatel. A ti, kteří dosud byli společností (veřejným míněním) odsuzováni za krádeže, loupeže, vydírání a vraždy, řízení prostituce a distribuci drog, obchod s lidmi[7] … rázem se stali hrdiny dne … neboť zajišťovali lidem uspokojení jejich „základních“ potřeb (i když byla jen jedna). A vše ostatní bylo tímto takto „zapomenuto“, přesněji přesunulo se i díky mediím mimo zájem a sledování veřejností – začalo být vnímáno jako nepodstatné a později takové dění i tolerováno. Neboť jeden z hlavních představitelů zločinné moci dbal dokonce i na své PR (Public Relations – vztah s veřejností, postaru reklamu a propagandu).
Došlo tak k posunu hranic morálky.
Overtonovo okno jak když je namaluje.
To vše se změnilo v důsledku vzniku jednoho neuváženého zákona.
Šlo to řešit i jinak a lépe?
Ano, pokusíme se to pochopit na jiném podobném aktuálním tématu – drogách.
Což je vlastně pokračování původního děje nastartovaného prohibicí a roztaženého již na celý svět. Neboť temný zločinecký průmysl byl již vybudován od zdrojů až po distribuci, a tak se jednalo pouze o inovaci. Tedy záměnu produktu za produkt menší, avšak výnosnější – tedy „kvalitnější“.[8]
Poznámka na okraj:
Mimochodem pod nálepkou „drogové nebezpečnosti“ se chemickému průmyslu podařilo stejným způsobem zlikvidovat dalšího konkurenta – ekologické pěstování a zpracování konopí setého, velmi hodnotné rostliny, suroviny využitelné pro mnohé průmyslové obory a jeho náhradu za plasty.
[1] Emoce vypínají myšlení.
Emoce vedou k zacyklení vnímání a upnutí myšlení na jeden, většinou zástupný problém.
„Za to, že se mi nedaří, za to přeci nemohu já, neboť mé úmysly jsou přede mnou samým čisté a vznešené a …, ale za to mohou všichni ostatní. Jsem povinen jim to vysvětlit, že všichni se mýlí! Do boje bratři a sestry … opět spasíme svět – klackem!“
[2] Podobné nátlakové kampaně občas proběhnou i v našem parlamentu a v parlamentu EU, jsou permanentním jevem. Stačí se podívat na prezence a pak i do sálu při jednáních v Bruselu, jak je tam prázdno. Poslanci přijdou, zaregistrují se a jedou domů – stejně tam nejsou k ničemu, rozhoduje se někde jinde.
[3] Různé dílčí společenské dopady to mělo i na individuální úrovni, tedy změny osudů lidí, což se odrazilo v umění. Hlubší analýza a zveřejnění všech souvislostí pro poučení asi provedeno nebylo? Jestli ano, nevím o tom.
Nakonec hlavním důvodem ke zrušení prohibice byly diskutované celkem neprůkazné či nenaplněné předpokládané efekty zákona, ale hlavně ztráta mnoha peněz státu (vybíraných na daních).
[4] Údajně (nemám prověřeno) právě kvůli této potřebě zformulovali nový zákon (či nařízení anebo jak to formulovali, jejich tehdejší terminologii neznám), kterým se nařizovalo ke zdanění přihlásit i nelegální příjmy. Tedy stát se rozhodl, že zločinný původ peněz nevadí, hlavně když z toho bude mít také svůj daňový podíl. Tehdy zločinu vyhlásil toleranci.
Jaký to mělo dopad na morálku?
[5] Tedy zásahem do vrcholných struktur řízení podsvětí – byť jen krátkodobě. Škatule se pohnuly a noví šéfové vystoupili z řady vpřed. Byl to jen okamžik vynucené restrukturalizace řízení ve zločineckém podsvětí. Na jeho zavedenou činnost ve Státech to nemělo vůbec žádný vliv.
[6] Zákaz paradoxně zvyšoval poptávku po něm. Působil tedy jako levná, ale o to účinnější a hlavně státem hrazená antireklama.
[7] Domnívám se, že obchod lidmi byl i tehdy. Dodávky otroků (pracovních sil) a podobně.
Dodávky lidí a dětí coby lovné zvěře pro zábavu panstva se výrazněji rozšířily až s nastupující globalizací. Kdo o tom pochybuje, že něco takového by bylo možné, nechť si opět přečte knihu Jožo Nižnánsky – Čachtická paní. Je to jen slabé románové zpracování skutečnosti, reálného jevu o mnoho hrůznějšího, určené pro veřejnost (působí jako Overtonovo okno, stejně jako veškerá produkce Hollywoodu).
Pedofilie satanistů bažiny a potřeby dodávek nejsilnějšího narkotika adrenochromu těženého zaživa z šišinky mučených (především dětí) si v poslední době vyžádalo ročně únos cca 8 milónů dětí a lidí (jen co se podařilo celosvětově registrovat). Tedy ročně ze světa záhadně zmizí zhruba každý 1 člověk z tisíce … 1 ‰ (promile). Stav lidstva před virtuální epidemií se blížil k číslu 8 miliard.
[8] Tato „obchodní“ korporace byla již zavedená, vyzkoušená a schopná expanze i na vnější trhy. Pro výcvik a výběr „kádrů“ má dokonce i svou vlastní základnu – původní klasický zločin a všechny aktivity s tím spojené.
Tato první část článku velmi dobře popisuje, jak funguje řízení v davo-„elitářské“ společnosti, kde se deklarují zcela jiné cíle, než jsou ty skutečně plánované. Je opravdu výborně napsaná!
Bez toho úvodního odstavce by byla ještě hodnotnější. Co se týče té analogie k drogám. Napíšu komentář pod druhou polovinu. A pokud se o to opírá celá tato práce, bylo by dobré konkretizovat ty návrhy na zvýšení trestních sazbeb, čeho se to přesně týkalo a proč to bylo přijato, protože vše je vždy o míře a vlastně tak nevíme o čem se primárně diskutuje.