– aneb je vůbec k něčemu dobré – nějaké náboženství?

V telegramových diskusních klubech nedávno proběhly delší debaty k tématům svědomí a také ke specifickému stavu elitárního parasitismu – o démonické psychice, trockismu a pod. Téma je velmi rozsáhlé a komplikované a chtěl bych se na ně podívat trošku z nadhledu.

Pokud se podíváme na to, z čeho se skládáme – orgánů, buněk, molekul, atomů a mikroskop dále zaostříme až na subatomární úroveň a ještě více, zjistíme, že hmota neexistuje, že vše, co jsme viděli jsou pouze shluky elementárních energetických kvant kmitajících vždy na svých konkrétních přesných frekvencích. Což v základní a vše vyplňující energetické polévce Universa, tedy vakuu (staré názvy éter, prána …) vyvolává ve svém blízkém okolí informační odezvu a reakci onoho prostředí (interakci silových polí). A opačně, na změny tohoto okolního prostředí toto kvantum reaguje také.
To uvádím proto, abychom hned z počátku věděli, že v časoprostoru energie a informace ve své duální jednotě vše ovlivňují a jakákoliv jejich změna má vliv na nás stejně tak, jako i každá změna v nás zase podle stejného principu zpětně ovlivňuje naše okolí. Proto vše musí být stále v rozumné rovnováze a zároveň též v jakémsi dynamickém pnutí – což je podmínkou dalších změn a vývoje. Každý zvlášť i všechno jako celek se navzájem neustále ovlivňují.

Způsob nazírání na svět kolem sebe je dán mnoha faktory a my se je pro jejich pochopení snažíme vymezovat, ohraničit, škatulkovat a velmi často zapomínáme na mnoho „nečekaných“ interakcí s „neznámou náhodou“ – což jsou důležité další souvztažnosti, kterých jsme si ve svém úzkém zaměření na detail opomněli všimnout. A stejně tak jsou od sebe odděleny i jednotlivé obory – všechny psychologie, druhy sociologií, … a také i „náboženské věrouky“, abychom si nedokázali všimnout jejich důležitých „mezioborových souvztažností“. S likvidací náboženství jsme totiž před lety, pod vlivem „neomylných učitelů revoluce“, zapomněli i na moudrosti předků v oněch věroukách ukotvených. S vaničkou jsme vylili ne jen dítě, ale hned celou mateřskou školku – k naší velké škodě. A tak i v našem tehdejším zdánlivě „izolovaném prostoru k socialismu směřujících zemí“ jsme se dopustili mnoha kardinálních chyb, které se nám později vrátily s důrazným napomenutím.
A to je náš úkol, toto nyní najít, pochopit a nalézt správný směr. Jinak své chyby a chyby posledních generací zopakujeme a zesílíme a opět dostaneme od Universa po prstech. Prostě potřebujeme analyzované detaily a vlastně všechno roztříštěné vědění opět syntetizovat do holistického pohledu. Právě s ohledem na kvantové spolupůsobení a ovlivňování se všeho se vším.

Tolik k úvodu.


Pokud se budeme zabývat řízením sociálních supersystémů čistě mechanisticky, stačí nám vědět jen o šesti hladinách řízení? Můj názor je, že ne, že je to málo. Neboť vyšší priority řízení předpokládají již jisté vlastnosti lidí a jejich způsoby uvažování a také (podle konkrétních cílů řízení) do jisté míry homogenní sociální i psychologické prostředí. Což však nyní v současné západní společnosti neplatí a neplatí ani u nás v naší zemi. Zatím se vždy a stále jedná o značně a úmyslně roztříštěnou směs individualit a zájmů (již 33 let). Lidem totiž schází jednotné vnitřní pojítko, které kdysi bývalo standardem. Proto je nutné zahrát i s kartou, na které se všichni lidé[1] mohou názorově sjednotit. Jinak i nadále bude každý táhnout za jiný provaz zcela jiným směrem a společnost ve svém vývoji nikam nepostoupí. To, na čem se lidé mohou opět domluvit a spojit, to musí mít jednotný vnitřní základ v jejich duši a psychice. Teprve na tomto základě lze budovat i sociologické spojení/sjednocení. Jinak to oproti dosud proti nám užívanému způsobu „rozděl a panuj“ nezvládneme (či spíše nás to bude stát omnoho více zdrojů).

Pro řešení tohoto úkolu se prvně musíme podívat, tedy najít a zodpovědět základní otázku o „smyslu života“ a to z pohledů jedince (jedinců), malého společenství, velkých společenství, lidstva na planetě jako celku včetně veškerého života zde na Zemi, života ve vesmírech a života v celém Universu. Musíme zjistit, co je naší skutečnou podstatou.[2] Být si vědomi toho, odkud přicházíme a kam jdeme, kam odcházíme po odložení již nefunkčního těla – bioskafandru duše. Jaké úkoly si s sebou přinášíme a co zde musíme zvládnout. Jakou odpovědnost máme – za rozvoj svůj i společnosti a za udržování „konů stavby Světa“. A též povinnost nic nestavět mezi sebe a „Prapůvodní Zdroj Veškerenstva“, ale naopak neustále udržovat a rozvíjet své spojení s ním.[3] Povinnost hledat a nalézt „věčné boží království“.[4]
Pokud neodhalíme toto vše a nenajdeme opět jednotnou řeč, tak kompas v nás bude opět ukazovat špatně a svým životem poplujeme stále podle špatných map. Je důležité si uvědomit, že tato společná vnitřní řeč zde již byla, než jsme si ji nechali vzít.
Proto ji musíme opět najít.[5]

Kosmologické názory/odpovědi na tuto otázku jsou zabudované v mnoha věroukách a zakotvené v náboženstvích mnoha kultur. Vždy se snažily a snaží na tuto otázku odpovědět podle stavu znalostí a stupně vyzrálosti svého společenství, a je jedno, zda se jedná o vysvětlení šamana přírodního kmene,[6] či některý vyspělý nábožensko-filosofický východní směr, anebo slovanské védy. To vše je správné. Pokud se společnosti ve svých měnicích se prostředích měnily a vyvíjely, tak většinou se jejich náboženství společně také vyvíjelo – společnost se stále rozvíjela. Náboženství kromě úkolu udržování spirituality vždy na sebe vázalo i širší komplexy vědění a mělo i úkol hlubší osvěty (učení lidí i vyhledávání a vzdělávání talentů). Vždy také udržovalo základ mravů jedinců i společnosti pod kontrolou a v rozumných mezích, a hlavně mělo být vždy dohledem nad dodržováním konů Universa a nedovolit destrukci řádu, narušení rovnováhy. Mělo za úkol kontrolovat a udržovat na uzdě řídicí aparát společnosti a zabránit nebezpečné koncentraci moci a jejímu zneužití.
Starat se tedy zároveň jak o pomoc lidem při udržení jejich psychické stability na straně jedné a na straně druhé také vyjadřovat vůli lidu a udržet na potřebné výši hladinu svědomí a úroveň morálky společnosti.

Veškeré vědění více-méně bývalo v souladu s technologickým i sociálním rozvojem.
Jakmile došlo k fixaci a zamezení rozvoje kterékoliv z jeho částí (a obzvláště ve věrouce) – vždy to postupně vedlo ke ztrátě vnitřního spojení mezi Bohem a všemi jedinci společnosti a nakonec i k zániku celých civilizací. Proces tohoto umírání je dlouhodobý, v daném okamžiku jedincem špatně postižitelný. Od poslední Atlantické katastrofy,[7] přes zánik mnoha velkých říší, ale málem i vyhubení Slovanstva (současný a stále hlavní cíl satanistické bažiny minulého GP), ke kterému málem došlo před několika málo sty lety v důsledku masivního kosmického úderu (a spojeného i s přepisováním mnoha dějin Země). Což by nyní následně ještě jednou mohlo vést k již zcela poslednímu zopakování osudu Atlantidy, byť i jinou formou/způsobem – a následně vedlo k šesté, definitivní likvidaci velkého kosmického experimentu.

Náboženství spolu s kosmologickým obrazem světa[8] je vždy souhrnem slovních vyjádření aktuálních poznatků o spiritualitě duše a dotýká se samých základů spojení duše s jejím tělem a ve své ritualizované podobě pomáhá udržovat rovnováhu a stabilitu tohoto spojení. Je to velmi důležitá i když dnes většinově opomíjená součást života. Důkazem budiž postřeh, že každý člověk v nejtěžších okamžicích svého života (i ateista – a to je hodně silné náboženství), vždy když je nejhůř, tehdy vždy volá ku pomoci boha, a nikdy ne Marxe, Darvina ani jiné jim podobné tzv. „velikány ducha“. A naopak, za nejvýznamnější osobnosti světa byli vždy považovány osobnosti, které posunuly toto spirituální vědění kupředu, rozšířili a upřesnili obzor našeho vidění i vědění právě v tomto směru. Stávaly se vzorem a později po své smrti také prostředníky pro všechny hledající svou osobní cestu a napojení ku „Otci nebeskému“, jak jej, tento nejvyšší tvůrčí princip Universa, kdysi personifikoval a nazval učitel Ježíš. Od notoricky známých zvěstovatelů (Buddha, Ježíš … a mnoha dalších) to byla celá velmi dlouhá řada proroků, světců, mudrců a učitelů. Ti všichni jsou všude lidmi více ceněni, než všichni vynálezci, vládci, kněží, despotové, bankéři a jiní světově proslulí lumpové.
To, že v davo-elitárně uspořádané/rozdělené společnosti se náboženství posléze stalo druhou rukou moci nad lidmi a pomáhalo elitě ke vzniku nových forem zotročení lidí, to již není důkazem neplatnosti životní potřeby a oprávněnosti náboženství, nýbrž důkazem o nesplnění jeho funkcí, důkazem o jeho falzifikaci a důkazem o míře/stupni proběhlého zotročení lidí.


Jaký byl užíván postup pro zachování těch nejdůležitějších vědomostí lidstva?

Neboť lidská společenství byla často vystavena ohrožení své existence, ať vlivem přírodních událostí, anebo i v důsledku válek, proto bylo nutné pro další budoucnost přeživších zajistit uchování toho nejdůležitějšího z dosud dosaženého vědění. Mezi to patřila právě i znalost a výklad kosmologických disciplín a též základní dovednost práce se svou duší.[9] To proto, že v tomto všemu vědění společném základě byla zároveň koncentrována i nejhlubší moudrost předků a zároveň zachovávala možnost znovuobnovení všeho, právě prostřednictvím přímé komunikace přes prostor i čas.
Součástí toho základu vždy byl i společný mravní kodex.

Jenže kam a na co a jak jej uložit, když vše může být zničeno?
Kůže se rozpadne, kámen obroste mechem a zmizí, dospělí učitelé mohou být zabiti, a písmo – již za několik let je nikdo ani nemusí umět přečíst[10] (reprodukovat do zvuku), natož pak porozumět významu slov a smyslu textu. Navíc i jazyk a význam termínů a jejich chápání se neustále a rychle posouvá, takže než by někdo vytvořil své sebrané spisy, již by jim v důsledku posunu „hantýrky“ nikdo nerozuměl. Bylo navíc známo, že jakýkoliv pokus o písemný záznam je již velmi brzo plný hrubých nesrovnalostí a zásadních chyb a vede k nepochopení napsaného! Druhý úkol tedy byl, jak při tom přenosu vědění zamezit vzniku nahodilých chyb v důsledku neustále probíhajících změn v jazyce při dorozumívání mezi lidmi.

Ukázalo se, že jediné záznamové medium, které je schopno přetrvat i velmi dlouhá období a důležité vědění přenést přes propast času, je právě to „nejméně spolehlivé“ – lidská paměť. Proto důležité poznatky byly vždy kódovány do příběhů, bájí, pohádek a říkadel (mudrosloví) a neustále všemi opakovány při každé příležitosti, ať již kdo znal či neznal jejich smysl skrytý v hlubších úrovních. Aby bylo zajištěno neustálé a pravidelné opakování, byly vždy začleněny do náboženství (sakrálně ritualizovaného výkladového bloku). Varianty se lišily podle stáří posluchačů – existovaly tedy varianty příběhů pro děti i pro dospělé. Hlavně však bývaly vždy součástí společných náboženských obřadů. To neustálé opakování totiž zajišťovalo ochranu proti výpadkům paměti jednotlivců a dávaly možnost udržení správného znění, včetně zajištění jazykové aktualizace. Diskusemi a také doprovodnými texty/příběhy byl takto zajištěn správný přenos jejich smyslu.
Jenže časem se i tak vždy nahromadila řada drobných nepochopení, jež potom ve svém dopadu posouvala výklad smyslu – mnohé dříve srozumitelné přestávalo být jasné. Proto vždy čas od času do takového společenství přišel někdo (případně se inkarnoval/vtělil), kdo dokázal pravý smysl příběhů dešifrovat a oživit je, tedy opravil, upřesnil a vysvětlil vše nejasné.[11] Takto byly vždy zajištěny správné opravy základů rodu a společenství.

Čím to bylo umožněno a na čem tyto vědomosti stavěly?

Na použité metodologii společné všem těmto kulturám. Zvládnutí těchto vědění a proniknutí pod povrch „skrytých tajemství“ bylo založeno na osobním prožitku – uplatnil se tak jednak vliv vrozených vloh jedince a také množství vynaloženého úsilí/práce a dříve nahromaděných zkušeností. Tedy prozření přicházelo většinou až s věkem (až na výrazné talenty[12]). Jedná se tedy o zážitkové (prožitkové) učení. Což vyžaduje napřed kázeň a zvládnout sebe sama, své vědomí. Poté prostřednictvím zvládnutí mozkového modu alfa se dokázat propojit se svým podvědomím a pročistit je od „do ega vnesených chyb“. Přes své podvědomí se pak propojit s centrem citu a svědomí v srdci a jeho prostřednictvím následně proniknout do vnějších energeticko-informačních polí planety. Posléze přes všechny nástrahy tam se nacházejících silových polí najít cestu až k tzv. „nadvědomí“ (do vyšších sfér) a naučit se s ním správně komunikovat.
Takovéto zážitky a zkušenosti jsou nesdělitelné. Kdo tím sám neprošel, nemůže je přesně chápat a ani návody k nim – neví totiž, o čem ten druhý mluví. Neboť každé slovní vyjádření je slabé a vybledlé a sepsané – to je mrtvé. Je nutné je předávat pouze osobním stykem, přímým přenosem z osoby na osobu – vyprávěním při současném vedení žáka oním daným specifickým výcvikem. Role zkušeného učitele je nezastupitelná naprosto stejně, jako je nezastupitelná role matky pro zrození každého člověka. Neboť právě v tom okamžiku dochází k „indukčnímu“ sladění a propojení obou mozků [13] potřebného pro zajištění přenosu velkého množství neverbálních dat v rámci předávaného sdělení!

Praktikujícímu tyto zkušenosti/prožitky (kromě stabilizace psychiky i zdraví) pronikavě zvyšují jak mravnost, tak mu poskytují i schopnost intuitivního získávání odpovědí na mnohé otázky jinak takřka neřešitelné (nácvikem přímého napojení na příslušné informační pole). A navíc později pomáhají dosáhnout osobního spojení s nejvyššími autoritami vesmíru – tvůrci vesmírů a Universem. Což má silný transformační vliv jak přímo na něj, tak přináší pozitivum i pro jeho širší okolí (dochází ke kvantovému ovlivňování v okolí probíhajících dějů již jen jeho pouhou přítomností).

Tato cesta je tedy cestou duchovního vývoje, cestou tvůrčí. Je to cesta poznání, cesta gnose. Cesta individuálního hledání a nalézání spojení s Bohem. Cesta Universem požadovaného osobního zvyšování mravnosti jako základní povinnost každého člověka a odpovědnost za stejné působení ve svém okolí.

(Již je jistě zřejmé, proč ten zvláštní delší úvod na počátku tohoto pojednání.)



Kromě tohoto způsobu naplňování víry osobní komunikací s Bohem v těchto všech kulturách, které se vždy musely bránit proti nájezdům lupičů, vrahů s násilníků od západu, je tu právě ještě druhý civilizační okruh, právě ten západní. Ten svou věrouku založil výhradně a pouze na „v knize sepsaném textu“, který je všem předkládán k věření jako etalon a podmínka jediné správné věrouky. Ten je nutno se naučit, citovat (aktivně udržovat v podvědomí) a nepochybovat. Proto také i kontakt s „bohem“ [14] zajišťuje určený specialista a bez něj není spásy. Tento specialista (kněz či vykladač textu) je druhým ostřím meče (moci i politiky) pomáhající udržet v otrocké poslušnosti všechny lidi společnosti. To je základ jejich davo-elitárního systému a také hlavní vnitřní kotva, která sjednocuje a řídí veškeré myšlení a uvažování všech jim podřízených ovcí. Později a podle potřeby s ohledem na záměr dalšího vývoje světa z původního základu byly postupně vytvořeny tři odnože, tři textově různá knižní vydání stejného záměru – pod slupkou moudrosti do myslí lidí trvale zasít zlo a bezvýhradnou poslušnost. I kdyby tomu tak z počátku nebylo, výše uvedený důvod textové fixace vždy nakonec vede k nepochopení a degradaci myšlení právě pod tíhou prázdnoty vyvolané požadovaným nemyšlením nad textem. Toto jsou náboženství konzervace stavu, bez šance na vývoj.
Typické pro ně bývá, že každý skutečný Boží posel je jimi vždy zahuben.
S kým pak tedy kněží komunikují, když Bůh se lidí nedovolá?

A přitom pro hloubavého ducha lze i prostřednictvím čtení těchto zavádějících textů, při vědomém hledání skutečného smyslu napsaného textu a filtraci v něm obsažených pravd od lží prostřednictvím síly svého mravního srdce a postupně se probouzející intuice – tehdy se lze osvobodit od uměle vytvořených iluzí a proniknout až za jejich závoj. Tím se však dotyčný pro onen systém stává nebezpečný a musí být systémem zabit. Viz třeba bogomilové, kataři, husité a mnozí další podobní. Pokud snaha o očistu bude dokonce i úspěšná a na nějaký čas se u části společnosti prosadí, je to vždy jen otázkou času, než toto nové společenství opět podlehne démonům ukotveným v textu písma – viz třeba protest Martina Luthera. Začátek dobrý a nakonec po čase … co z toho zas udělali?
Jen když je žák připraven, může přijít ten nejvyšší učitel v nás a rozsvítit jiskru našeho poznání – ať již jako svého posla posílá kohokoliv.

V čem je problém?

Jednak v již před-programovaném myšlení lidí a zákazu přemýšlet o „slově božím“. To sepsané slovo přestalo mít status inspirace k osobnímu hledání komunikace s Bohem a hledání pravdy, místo toho se stalo nástrojem démona – egregora[15] ovládajícího celou komunitu. A aby ji bylo možno kontrolovat a řídit, proto „svaté texty“ byly cenzurou fixovány. Vznikla směs pravdy a účelových polopravd a lží. Cenzoři šáhli i na slova Ježíše. Církevní klérus nahradil „víru v Ježíšův návod k životu a osobní odpovědnost za řízení své životní cesty podle učitele Ježíše[16] (což je církví zakázáno) – důrazným požadavkem na bezmyšlenkovou víru v povídání smyšlených řečí o virtuálním Ježíši Kristu[17] (byť inspirovaných skutečnostmi). Včetně vynucení trvalého a pravidelného opakování magického slibu otroctví duše danému démonu ukrytému v pozadí. U dalších dvou sester (knih) to není jinak, pouze v jiné barvě – totéž.
Je nutno si uvědomit, že konečná redakce všech těchto textů byla vždy prováděna někým na zakázku zadavatele, který přesně sdělil, co tam má být a jak, aby to vyhovovalo právě jemu.
A velmi důležitá byla vsuvka – iluze o ráji a peklu a jejich umístění mimo reálné peklo vytvářené zadavatelem zde na zemi pro všechny lidi pod jeho vlivem. Ta iluze sloužila pro odložení plateb za prožitá utrpení slibem „iluzivních blažeností v posmrtném životě“, zároveň s prémií, pokud budou otročit ještě usilovněji. V principu je to totéž, jako reklamní členství v klubu otroků kteréhokoliv prodejního řetězce dnešní doby.

Démonu?
Ano, každá ta kniha a tedy celý církevně-náboženský systém na ni vázaný podléhá vždy svému specifickému hlavnímu řídicímu démonu (vyjádřeno srozumitelně starou terminologií, pro učené materialisty – egregoru). Pouze ten, kdo si jej je vědom, tedy o něm ví a zná jej a jeho jméno (princip a způsob působení), tak nad ním (přesněji nad jeho psychikou) již toto silové pole počíná ztrácet svůj vliv. I když jej stále ještě dlouho bude pokoušet – jak přímo přes psychiku,[18] tak i prostřednictvím sociálních vazeb přes jiné lidi.
Problémem je, že v hierarchii těchto entit (polí) pod ně spadají celé rozvětvené struktury jiných „spolupracujících“ a do jisté míry často i samostatně působících egregorů (démonů, tedy naprogramovaných energeticko-informačních silových polí) – přibližně podobně, jako ve větších programech jsou včleněny jednoduché obecné základní podprogramové moduly. Pro snazší pochopení principu součinnosti oněch modulových struktur je lze alegoricky přirovnat k podobné výstavbě známého počítačového operačního systému oken.
Proto se tato hlavní silová pole démonické povahy vyznačují tak komplexním působením.
Pro pochopení principu působení těchto polí viz příslušné poznámky pod čarou.
Tyto řídicí síly/pole „knihy“ tedy lze přirovnat ke generálům.

Kteří to jsou?
Jsou tři a spolupracují. Každý má pod palcem jednu z kmenových sepsaných knih, tedy jedno souhrnné náboženství. Přestože i uvnitř v nich jsou různé výkladové větve a řevnivost mezi nimi. A ovládají i vše, co na jejich základě bylo vytvořeno, tedy i struktury moci a řízení lidí (otroků) a rovněž právní systémy (legislativu) a také silové struktury společnosti. To vše jsou jejich účelové nástroje k ovládaní lidí prostřednictvím ovládání základu jejich psychiky. Proto jsou namontovaní i do mnoha ezoterních škol, především přicházejících od západu – vždy tam na adepta čekají ukrytá zkušební jadérka, návnady (nemusí jim podlehnout, avšak pokušení jsou mnohá – to již je přidáno zase z vnějšku k pravdivému jádru namíchaného učení). Tu pečeť původu si s sebou nesou.

Aby tyto síly dosáhli svého záměru, proto jako pracovní nástroj používají a zároveň všude vyvolávají emoci strachu (umožňuje ovladatelnost a vytváří past stádního chování), rovněž i emoci hrůzy (vyvolává paralýzu myšlení i konání) spolu s emocí beznaděje (omezení až ztráta schopnosti rozhledu). Přináší s sebou též emoci nenávisti (která po vypnutí myšlení i cítění je stupňována až do agrese) a program nesnášenlivosti. To vše se snaží ukotvit v místě, odkud později ovládnou celý „mobil duše“ (tělo i mysl), jež jsou jinak nastaveny ke komunikaci s tím, koho učitel Ježíš nazýval „Otec nebeský“. Tam, kde je ukryta životní baterie našeho těla i vysílací anténa „mobilu“ duše – srdce. A tam se pak ukotví sami. Jsou to

„pocit vlastní výjimečnosti“ [19]
„lež a klam“
[20]
„slepá víra“
[21]

A na čem je založená a jak vypadá démonická struktura psychiky?
Myslím, že to bylo právě vysvětleno.

Zdůrazňuji:
a jsou to zároveň i zkušební kameny pro každého věřícího. Kdo projde zkouškou těchto tří démonů, stojí již blízko svého cíle. Kdo se řídí svým srdcem, toho ani ty ďáblem pokroucené texty nespletou. Ani jiné návody. Stačí pouze stále strhávat závoje iluzí ze svého vnitřního zraku, o všem pochybovat a klást si otázky a hledat na ně své odpovědi. I když samozvaní kontroloři mysli člověka (církevní představitelé) právě toto zakazují.
A vědomí v jeho úsilí pomáhá vědět, že jen ty a pouze ty se budeš odpovídat ze všech svých činů a poukazování na rady jiných – nepomohou.


Pokud se tedy chceme posunout někam dále, podle mého názoru musíme obnovit pro život to nejpodstatnější – spiritualitu. Znovu začít vyučovat každého v dovednosti práce s jeho vlastní psychikou, s cílem obnovení komunikace člověka s jeho duší. Aby každý dokázal znovu obnovit kořeny svého rodu a oživit moudrost svých předků a získal tak opět ztracenou stabilitu, aby opět mohl posbírat všechny praktické zkušenosti ležící na jeho životní cestě osobního duchovního vývoje a opět nalezl i možnost hledání své cesty k Otci nebeskému (lepší jméno, než jak to takto kdysi vyjádřil učitel Ježíš, jsem zatím nikde jinde nenašel). To však je celý komplet znalostí a prakticky často prováděných úkonů, které opět musíme integrovat coby osobní a vnitřní potřebu i kotvu své psychiky. S touto stabilizací se obnoví i spolupráce mezi lidmi a společné hledání cesty vpřed i potřebná životní pevnost jedinců i celých společenství.

Je to můj názor, jsem idealista.
Ale v celém vesmíru bez prvotní myšlenky ještě nikdy nic nevzniklo.
Dokonce ani chaos, neboť i v něm bývá řád.


Při sepisování pojednání „Systém současného otroctví – (4) – informace, oblasti řízení“ mi právě tehdy, v okamžiku pracovního polotransu, do klávesnice intuitivně vstoupila i podkapitola o „nulté úrovni“ jako počáteční „podmínka nutná“, o kterou se celospolečenské řízení musí vždy pevně opřít, především v okamžiku zásadních celospolečenských změn. Tam je to podrobněji vysvětleno – proč. Pokud tento základ však v masovém měřítku (či alespoň většinovém) nebude existovat, veškerý postup vpřed a snahy o vybudování lepší a spravedlivé společnosti budou vždy mnohem náročnější a realizovány s mnoha dalšími zbytečnými oběťmi a ztrátami. Správně naplněná nultá úroveň je tedy ten počáteční základ, od kterého se lze odrazit vpřed. Je to tmel společnosti. To je ta síla ukrytá v lidech, dopředu překonávající všechny překážky, zajišťující jednotu. Toto vždy stálo za oním společným odhodláním, které vedlo v boji husity, které v nitru lidí je vedlo do útoků za velké vlastenecké války (strach a obavy by to nikdy nedokázaly). Po válce pak vytvářelo touhu vykročit vpřed k nové lidské společnosti a způsobilo tu masivní jednotu většiny lidí v únoru roku 48. To nadšení tehdy – to byl ten první mocný tvořivý impuls. Ale místo práce na této úrovni a jeho následném přetavení v novou kvalitu znalostí jsme na tomto poli mystiky a věrouky podlehli iluzi, že toto vše, o čem je zde psáno neexistuje, a že již je vyhráno. A v rámci iluzivního boje proti tak zvanému „náboženskému tmářství“ jsme nepříteli neuváženě vyklidili to nejdůležitější bojiště (naše srdce, cit a spojení) a opustili cestu následování Boha ve svém srdci. Který čert nám to tehdy nakukal? To místo dlouho prázdné nezůstalo. Těžce nabytými zkušenostmi předků jsme tehdy pohrdli a při pěstování konzumu a falešné víře v cizí zlaté tele jsme svou odpovědnost za náš život svěřili někomu jinému.

Správné nastavení nám při tom bylo vždy dáno – je počátečním vkladem duše při zrození do svého těla. Následně je podrobeno masivnímu nátlaku prostředí, který většinou odsekne možnost pozdějšího navázání osobního kontaktu s Bohem. Je zdeformováno ideologickými tlaky, většinou skrytými právě za destrukčními poli prohlašující se za boha. Ďábel vyhrál nad námi tím, že nás přesvědčil, že Bůh neexistuje a tím tedy nemůže existovat ani on – takto se zahalil iluzí neviditelnosti.

Máme sílu to změnit?
Cesta ke změně začíná uvnitř sebe sama hledáním, nalezením a přijetím nového světonázoru. Jakými chybami si jej necháme naplnit, to již je na každém. Kdo však nehledá – nic nenalezne.


Douška:
Do vítězných bitev se vždy odcházelo pod praporem víry, která dávala sílu i ochranu.
Víry v něco, co nás přesahovalo a poskytlo jasné vnitřní vědomí – proč tam jít.
Umíme dnes zformulovat svůj vlastní důvod, co chceme, kam směřujeme?
Za co jsme ochotni dokonce dát i svůj život?
Jaká je ta idea?


Z informačního kanálu https://t.me/shmelev23/25

Umírá voják, a jak se říká,
bez zbytečných řečí a slavnostních fanfár.
Opilou chůzí všichni se rozchází
a k ránu domů se navrací.

Oblohou táhnou měkká oblaka,
od země až do nebeských vrat.
Apoštol – vojáka se ptá:
Zač bojoval jsi – vojáku?

A pod Doněckem voják padlý,
v sevřené ruce apoštolu podává,
obrázek dítěte – zkrvavený.

I zazněl hlas
– OTEVŘÍT –



Poznámky pod čarou:

[1] Ne všichni chodící v lidském těle jsou lidé, ale to je téma na hodně dlouhou diskusi. Zůstaňme proto v rámci tohoto pojednání pouze u lidských těl majících lidskou duši, třebas i utlumenou a skomírající, a třeba i silně démonicky deformovanou.

[2] Vyvíjející se a učící se duchovní bytost, obdařená …

[3] „Nic nepostavíš mezi sebe a mne – ani modlu, ani kněze, ani knihu!“

[4] Musíme vědět i kde lze najít ráj a kde je peklo. Že to není mimo nás, nýbrž v nás, v naší deformované mysli a nesamostatné, nesvéprávné psychice a vše kolem nás je jejím odrazem. Být si vědomi toho, že bez správné práce ráj není a nelze jej tedy ani nalézt. Že i andělé mají své úkoly, svou práci. A že vůbec nemají čas celou věčnost chrnět na obláčcích a handrkovat se mezi sebou, kdo jej má růžovější a měkčí a kdo má blyštivější peříčka a …

[5] Uvědomme si, co bychom dělali, pokud bychom žili 200 let, 500, 1000 let … („ach bóže, ta nuda“)

[6] Byli bychom překvapeni, pokud si dáme práci s vyslechnutím jejich výkladu a jeho pochopením. Znalosti těchto šamanů o Universu jsou velmi komplexní a hluboké a výklad potřebný pro praktický život v daném prostředí a společenství, nutný pro všední den, je zcela výstižný, dostačující a především každým člověkem snadno uchopitelný.
Řeč je samozřejmě o skutečných šamanech a ne o jejich divadelních náhražkách pro turisty našeho civilizačního okruhu. Leccos z jejich znalostí se dochovalo a dnes existují i velmi kvalitní naše výcvikové školy tohoto komplexního vědění.

[7] Počátek dnešních problémů byl i počátkem jejího zániku – kdy jsme se nechali přesvědčit, že není nutné, aby se každý staral o své spojení s Bohem a konal všechna psychická cvičení a vykonával všechny obřady. Že to za nás rádi převezmou specialisté a jen … budeme si bezstarostně užívat, budeme věřit tomu, co nám bůh (nějaký) jejich ústy sděluje, jen poplatky za tu službu pravidelně nosit…

[8] Tento obraz je vždy poplatný aktuálnímu stavu poznání a především se opírá o současné vyjadřovací možnosti jazyka – tedy terminologii závislou na užívaných technologiích.

[9] Byli bychom z našeho povýšeneckého materialistického myšlení velmi překvapeni, co bylo a i stále je velmi důležité a co v tom balíčku naopak jako méně důležité nebylo. Nechť si každý na toto odpoví sám podle toho, co ví a zná. Jaké knihy do záchranného balíku zavazadel by jsi zabalil(a) ty?

[10] Viz např. disk z Faistu, který dělá mnohým jazykozpytcům těžkou hlavu. Zajímavé je, že jediné vyhovující čtení je možné s užitím znalostí slovanských run a jazyka. Podobně jako všechny „nerozluštitelné“ nápisy Etrusků. Proto je také některým slovanským národnostem vstup do Vatikánského muzea zakázán – to by tak hrálo, aby si návštěvníci četli ve „vědecky ověřeně nesrozumitelných textech“.
Poznámka: srozumitelné a jasné čtení komplet celého textu disku provedl před několika lety amatérský nadšenec z České republiky – o tom však media psát nesmí a nebudou.

[11] K Židům takto naposledy přišel učitel Ježíš a vyhnali jej. Tehdy se tak před nejvyšším tvůrcem Všehomíra dobrovolně zřekli veškeré své dosavadní ochrany a pomoci, kterou do té doby měli.

[12] Ti museli být napřed spolehlivě poznáni a pak byli podle svých schopností ke svému úkolu směřováni a připravováni již od útlého věku speciálními výcviky. Napřed však musel být takový člověk rozpoznán – například klanění tří králů byl řádně prováděný test a kontrola vyspělosti inkarnovaného. Od toho okamžiku mu počal jeho výcvik. Maturitu složil úspěšně ve svých 12 letech – tři dny zkoušek ve chrámu (spíše zkoušel a doučoval on je). Následovalo 21 let dlouhá vysoká příprava spojená s jeho studijními cestami. Těch 21 let studií byl tehdejší standard pro zasvěcence jeho úrovně.

[13] Jde o jev zvaný rezonance.
Je to stejné, jako když se mají spojit dvě vysílačky. Pro přenos dat se napřed musí sladit na společné frekvenci (a navázat spojení). U mozku je to totéž, jen s tím rozdílem, že se jedná o propojení většího množství frekvencí ve frekvenčním pásmu činností mozku (vnitřních přenosů signálů). Jen tehdy dojde k přímému indukčnímu přenosu dat z mozku na mozek.
Toto je i nutný důvod pro existenci tzv. iniciačních rituálů – coby úvodu adepta do dalšího nového balíku vědění. Vždy je to podmíněno blízkostí někoho, kdo tu přesně specifikovanou cestu k nadvědomí úspěšně prošel.

Jen vynikající žáci (znovu reinkarnovaní mistři) jsou schopni se propojit se svým učitelem i jen přes pouhý text, anebo i jen napřímo přes propast prostoročasu. Například Svámí Šrí Kaléšwara se takto učil u dávno mrtvého Širdí Sáí Báby.

[14] Spíše s démonem – viz dále.

[15] Egregor je energeticko-informační silové pole ukotvené mezi ostatními obdobnými poli planety, samostatně působící na své příznivce i odpůrce. Vymezuje si svůj prostor působnosti. Není schopen samostatné existence, nemá vlastní zdroj energie, tu musí čerpat z lidí (příznivců i odpůrců). Má však vlastní inteligenci a je schopen samostatného působení, ale vždy přes lidi. Je schopen přežít i velmi dlouho bez energie („spát“) a kdykoliv později se znovu oživit, pokud bude aktivován (zavolán = „oživen“). Původně stvořen člověkem, s definovanou poslušností i prostorem. Je však schopen se osamostatnit (obrazně „utrhnout ze řetězu“, osvobodit se) a dokonce pohltit/zničit i svého tvůrce.
Je to útvar (silové pole) vytvořený lidmi magickými postupy (i nevědomě) a s jako takovým je nutno zacházet vždy s příslušnými znalostmi. Není snadné jej ovládnout. Může působit positivně i destrukčně, záleží to na tom, kdo jej ovládá a co (jaké programy) dostal do počátku.
Jak to vše funguje se lze dočíst např. v knihách Vadima Zelanda „Ovlivňování reality“.

[16] Fráze „kdo uvěří ve mě – má život věčný“ svým skutečným významem (smyslem) znamená: „… kdo uvěří tomu, co říkám a bude se tak chovat a jednat podle mých slov (rad) …“
Ach ta frazeologie a posuny ve vnímání smyslu.

[17] Falšovat informace o učiteli Ježíši bylo nemožné – tato bytost a její skutky i slova jsou pod nejvyšší vesmírnou ochranou – to by pro ně špatně dopadlo. To věděli. Proto vytvořili umělou literární postavu – úmyslně jinak pojmenovanou.
Kristus – to je zase kategorie bytostí velmi vysokého stupně, zařazených mocí i odpovědností někde až nad „anděly“, blížící se k „Otci nebeskému“. Na ty se v textu také nemohli odvolávat, opět by to pro ně mělo velmi tvrdý karmický dopad.
Pokud však někdy ve své modlitbě vyslovíme spojení Ježíši a Kriste – tehdy ku pomoci voláme dvě velmi mocné a dokonalé bytosti. Výsledek je skvělý a na interní věrouce volajícího vůbec nezáleží.

[18] Je nutné si uvědomit, že v principu to jsou silová pole nabalená v elektromagnetickém poli planety, se kterým spolupůsobí prakticky na vše na povrchu Země (viz ten náročný úvod celého článku). Ta pole pracují na svých vlastních frekvenčních pásmech (tedy ne jen na jedné frekvenci, jako jsou například nosné frekvence signálu rádia či televize). Mají tedy celé své vlastní spektrum v určitém pásmu frekvencí, specifickou charakteristiku.
Řada frekvencí z tohoto pásma rezonují (prostřednictvím „harmonických“ – složek i násobků) s vlastními frekvencemi mnoha našich buněk a též s frekvencemi přenosů signálů mezi buňkami naší nervové soustavy (což jsou velmi vysoké frekvence se specificky odlišným chováním, než jsme prozatím „vědecky“ zkoumali). Proto pro pole egregoru není žádný problém v přímém působení na lidský mozek.
Je dobré si rovněž uvědomit, že v rámci výzkumů CIA prováděných v rámci balíku úkolů značených „MK Ultra“ byly konány i celkem úspěšné mnohé pokusy s přímým působením elektromagnetických vln zacílených na mozek a docházelo při nich k měřitelným změnám v jeho funkcích. A to byly frekvence zatím jen velmi nízké oproti těm důležitým pracovním vnitřním frekvencím mozku – omezení bylo dáno prozatím tehdy použitou technikou. Takže tato hypotéza zase až tak moc ujetá není.
Další důkaz, či spíše indicie správnosti uvažování:
Nedávné strašidlo C19 – zdravotní dechové problémy se vyskytly pouze tam, kde již byly namontovány aparatury komunikačního systému G5 a byl tedy testován provozní režim také na 60 GHz frekvencích. Tato frekvence totiž podstatně ovlivňuje chování molekuly kyslíku – a hlavně blokuje její spojování a odpojování s hemoglobinem v krvi (dochází tedy k neokysličení krve v plicích a také k nepředání kyslíku buňce). Zřejmě pro tento jev je nutné i jisté kvantum energie, tedy projevovalo se to především v blízkosti antén systému sítí 5G. Ne jen u lidí, ale i celá hejna ptáků letících kolem – všichni ptáci v blízkosti náhle padli mrtví k zemi.

[19] Je nezničitelný stejně jako je nezničitelná jiskra života ukrytá v lidském srdci. Každý jedinec je výjimečný a nikdo není vyvýšen nad jiné. Jeho síla je vždy silou všech kolem něj a ve stejné míře, jak on podporuje jejich sílu.

[20] Překážky jsou tu na světě vždy proto, abychom se naučili je i intuitivně vnímat a rozlišovat, jasně a moudře hodnotit a hledat správnou cestu.

[21] Bez víry nelze nikam jít ani dojít. Když padneme na překážce, vždy se musíme postavit a jít dále. Slepá víra je však velmi nebezpečná. Budí iluzi, že nás vede dobře. Většinou však jde cestou nezdůvodnitelného dogmatu přímo až k nebezpečnému fanatismu a sourozenci fašismu (specifický stav ladění destrukční psychiky) a řadě dalších variant/odnoží těchto patologických stavů psychiky.
Víra je trojpólová a každý extrém vede do záhuby.
Může být vědomá, intuitivní, slepá.
Kterou si vybrat?


I já se mohu mýlit.
Ani já nemusím vědět vše.
Nevěřte mi – sami si ověřte!

2 komentáře

  1. „Jenže kam a na co a jak jej uložit, když vše může být zničeno?“

    Človek má slobodnú vôľu. Dosah to si uvedomujú len vyspelé duše. Ostatní v rôznych životoch dookola (v smyčkách) bojujú v menšom alebo väčšom rozsahu proti prejaveniu vyššej Pravdy. Jednoducho si povedali (v súčastnosi 8mld ľudí), že oni chcú žiť a konať takto a modliť sa a meditovať a za svätých považovať týchto.

    Čiže je tu priepastný rozdiel medzi Skutočnosťou a našou vierou a presvedčeniami. Medzi tým čo učia Bohom poverené duše a ako tí „praví“ duchovní hľadajúci (ne)chápu. Bez vyšších stupňov osvietenia a vnútorných premien života to učenie pochopiť nejde… že ano?

    To nie je nejaký obecný alebo špecializovaný predmet. Ten sa po čase naučí každý, komu funguje fyzická myseľ.

    Vnútorné vyučovanie je však iné. Proto na Zemi tak žalostne málo úprimných ľudí. Jednoduchosť je prvá a úprimnosť druhá cnosť. Len zopár ľudských bytostí je ďalej. Skúste ho nájsť a zistíte, že takého človeka nenájdete. Len ak ste sám už úprimný Boh vám ukáže svoje ostatné drahé deti.

Napsat komentář