Co se to děje v českém zemědělství, proč zemědělci demonstrují? Pokusím se poskládáním informací z různých zdrojů, i ze zde dříve publikovaných článků, vytvořit obrázek, který nám dá odpovědi na tyto otázky.

Musím se přiznat, že v otázkách evropských a národních dotací se příliš neorientuji, ale co vím jistě, tak to, že vstup ČR do EU naše zemědělství značně poškodil. Všechny západní země dostávají mnohem větší zemědělské dotace a většina navíc dostává dotace přímo na vývoz a dopravu při vývozu. Podle závazku Bruselu ze smlouvy o přistoupení ČR do EU měli mít naši zemědělci od roku 2014 stejné dotace jako ti západní. Dodnes dostávají francouzští, němečtí, rakouští nebo holandští farmáři na dotacích 4x více než české zemědělské podniky.

Trh s potravinami je ze 75 % ovládán 11 obchodními řetězci, které nevybíravými způsoby tlačí na české dodavatele a zároveň preferují zahraniční dodávky. Dovážejí se sem často nekvalitní přebytky za dumpingové ceny, což je všude na světě nekalá obchodní praktika, jen v Evropské unii je to prý v pořádku. Jak píše Ivan David, ve Francii musí obchod zaplatit dodavateli o 10% víc než jsou výrobní náklady a obchodníci smějí mít nanejvýš 25% přirážku + DPH. V České republice nemají zahraniční řetězce přirážky nijak omezeny. Běžně přesahují 100%. Zemědělce nutí prodávat bez zisku. https://www.facebook.com/watch/?v=1045206835977183

Jak to s českým zemědělstvím vypadá po třiceti letech působení „neviditelné ruky trhu“ a po našem vstupu do EU ?

Pár vypovídajících čísel :

– stav hovězího dobytka celkem je na cca 40% stavu v roce 1989 (z toho dojnice cca 30% původního stavu)

– stav vepřového je na cca 30% stavu roku 1989.

Naše kvalitní čerstvé hovězí maso (přirozený odchov na pastvinách, v podstatě bio kvalita) se často vyváží (Itálie, arabské země, …) a k nám se dováží levnější hovězí nižší kvality ze zahraničí.

V produkci obilovin jsme soběstační, nejhorší situace v rostlinné výrobě je u komodit vyžadujících velké množství ruční práce (zelenina, ovoce, …), kde v podmínkách otevřeného trhu, dotovaná zahraniční konkurence vytlačila naše pěstitele. Zde je hrubý odhad současné produkce max. okolo 30% roku 1989 a dovozy tvoří cca 2/3 domácí spotřeby (platí pro komodity, které se dají úspěšně pěstovat v našem mírném klimatickém pásmu). U brambor jsme soběstační z 73 procent.

https://kob-forum.eu/2020/12/07/potravinova-sobestacnost-podminka-suverenity-1/

Zbrklé změny agrární politiky zaplatí všichni | AKCR.cz

Po nástupu nové vlády se konaly demonstrace českých zemědělců proti chystaným změnám v dotacích na roky 2023 až 2027. O co vlastně jde?

Evropská Zelená dohoda neboli Green Deal se netýká jen energetiky a dopravy, ale zasahuje také do oblasti zemědělství, kde je projekt transformován do tzv. „Společné zemědělské politiky“ EU. Vlády měly za úkol vypracovat Strategický plán společné zemědělské politiky, který má popisovat, jakým způsobem budou země mezi lety 2023 a 2027 čerpat zemědělské dotace z EU k naplnění požadavků Green dealu. Má jít o přechod na ekologické zemědělství, ale v podstatě jde o snížení dotací do zemědělství kvůli přesunu peněz na Zelený úděl.

Bývalý ministr zemědělství Toman po ročním vyjednávání se zástupci zemědělců vypracoval plán pro ČR a ten byl vládou schválen na konci října a měl být odeslán do konce roku 2021 Evropské komisi do Bruselu. Nová vláda odeslání plánu zastavila a vyjednala si posun termínu odeslání návrhu do 31. ledna 2022 s tím, že chce do plánu zapracovat změny. Chce prý více podpořit malé podniky. Bojuje tak prý proti Babišovi, který „chtěl sobě a dalším agrobaronům nasměrovat další peníze“.

První návrh změn od nové vlády mluvil o zastropování přímých plateb pro velké podniky. To vyvolalo reakci zemědělců, kteří zorganizovali demonstraci. Poté se nová vláda rozhodla, že sice nezastropuje přímé platby zemědělcům, avšak menší farmáři z nich dostanou větší podíl. Redistributivní platba se navýší z původních 10 na 23 procent z celkové částky na přímé platby. Podpora bude poskytována všem podnikům bez ohledu na jejich velikost na prvních 150 hektarů. Znamená to, že ze společné obálky přímých plateb se trochu vezme všem a následně se výrazně přidá na prvních 150 hektarů. Znamená to, že podniky nad 150 hektarů přijdou o část podpor, jejichž sazba bude klesat s rostoucí velikostí. Nejvíce to ovlivní podniky, které provozují náročnější činnosti, jako je produkce masa, masných výrobků, mléka nebo pěstování ovoce, zeleniny, brambor či chmele. Zastropována bude investiční dotace.

Podle plánu má být také až 10% půdy bez produkce, prý na ochranu biodiverzity. Zemědělci se tak mají vzdát části příjmů z prodeje plodin.

Jan Veleba, bývalý předseda Agrární komory, k navrhovaným změnám říká: „Nejde o změny, ale o potopení, další snížení zemědělské produkce, další snížení potravinové soběstačnosti, zkrátka rozvrat. Plocha do 150 ha všech podniků v ČR, tedy způsobilé hektary celkem, je 1,24 milionu hektarů, to je jedna třetina půdy. Prostor dostatečný při takto lákavých možnostech dotací na to, aby se agrární soustava České republiky rozložila.“ https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/To-se-Fialovi-vymsti-Dobrou-chut-Veleba-vyhlizi-katastrofu-s-jidlem-689817

Martin Pýcha, předseda Zemědělského svazu, se k navrhovaným změnám vyjadřuje takto: „Vyjádření pana ministra, že dotační kyvadlo se vychýlilo v minulosti směrem k velkým podnikům, je podle našeho názoru nehorázné a dovolím si tvrdit, že rozděluje zemědělce na malé a velké (…) Zemědělci, kteří dělají stejnou činnost, dostávají stejné dotace bez ohledu na to, zda jsou velcí nebo malí. (Pokud chovají například dojnice, pěstuje chmel, brambory, zeleninu a podobně, mají možnost získat další podpory.)To, co se dneska připravuje, bude znamenat, že zemědělcům, kteří za dotace něco odvádí společnosti, ty dotace sebereme a dáme je, v podstatě jako novodobou sociální dávku, někomu jen proto, že je malý. Bez jakékoliv podmínky cokoliv produkovat, bez jakékoliv podmínky se jakýmkoliv způsobem chovat.“ https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/700381/nehorazne-pustili-se-zemedelci-do-planu-nekuly-zmenit-dotace-zvazuji-i-ustavni-zalobu.html

Pokud jde o přechod k ekologickému zemědělství, ….“ v ČR chybí reálný bezprostřední důvod k prudké korekci tímto směrem. Žádoucí je evoluční postupný přechod na nové přírodě příznivější technologie, který omezí riziko náhlého propadu produkce a dalšího omezování naší soběstačnosti. Naše výchozí situace v zemědělství je v porovnání se světovými, ale i Evropskými měřítky celkově dobrá. Např. spotřeba pesticidů na plochu zemědělské půdy (na hektar) je v ČR již nyní několikanásobně nižší než v západní Evropě.“

Průmyslových hnojiv spotřebují čeští zemědělci 124 kg čistých živin (N, P, K) na hektar orné půdy, sousední Německo 220 kg, Holandsko 240 kg atd. A pesticidy? Tam je rozdíl ještě drsnější – my máme spotřebu pouze 1,89 kg účinných látek na hektar zemědělské půdy, Německo 3,45 kg a třeba Španělsko, odkud dovážíme hodně potravin (vepřového masa), 5,65 kg!

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/To-se-Fialovi-vymsti-Dobrou-chut-Veleba-vyhlizi-katastrofu-s-jidlem-689817

Velká a efektivní hospodářství/farmy jsou naší konkurenční výhodou a měli bychom se zaměřit na její zachování a ne ničení. Průměrná česká farma má 133 hektarů. Evropský průměr je 16 ha.

Ještě pár čísel:

„Právnické osoby obhospodařují 2,45 milionu hektarů zemědělské půdy, to je 69,5 %, přičemž průměrná výměra jednoho závodu činí 477,6 hektarů. Máme u nás 516 zemědělských družstev, 3445 spol. s r.o., 741 akciových společností. Z tohoto jednoduchého výčtu je vidět, že Agrofert je jenom zástěrka, páteř českého zemědělství je jinde.

Fyzické osoby, je jich 42 037, obhospodařují 1,07 milionu hektarů zemědělské půdy, respektive 30,5 % a jejich průměrná výměra činí 25,5 hektarů.

První skupina, právnické osoby drží rozhodující stavy hospodářských zvířat, absolutní majoritu – 91 % dojnic, 95 % prasat, 94 % drůbeže. A toto chce nová vláda ničit.“, říká Jan Veleba.

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/To-se-Fialovi-vymsti-Dobrou-chut-Veleba-vyhlizi-katastrofu-s-jidlem-689817

Další zdroje informací o českém zemědělství:

Potravinová soběstačnost – podmínka obnovy naší suverenity

3 komentáře


  1. Díky za hezký aktuální článek. Vnímám to tak, že fialová vláda byla proti vůli národa k moci protlačena s konkrétními zadáními/cíli. Právě je začíná realizovat. Jedním z nich je větší potravinová nesoběstačnost ČR – útok na konkurenceschopnost našich zemědělců, kteří se přes setrvalý tlak dokázali v posledních letech konsolidovat a někteří dokonce růst. Rozdrobení vlastnické nebo min organizační struktury farem / zem. podniků má za cíl omezit možnost jejich obrany a zamezit jejich rozvoji. Otevírá vrátka akvizicím do cizích rukou. Babiš v této oblasti hodně překážel – bránil rozebrání zemědělství a potravinářství na prvočinitele. Nadnárodní korporace nepotřebují konkurenci a ani MZe, které podporuje (nejen deklarativně) rozvoj národní potravinové soběstačnosti (viz podpora českých výrobků, pokusy o úpravu legislativy a pod.

Napsat komentář