Potraviny na talíři. Co si dáte na váš talíř Vy?

Denně můžeme sledovat probíhající programování (bezstrukturní řízení) spotřebitelů/konzumentů potravin (masmédia – vědci, „nezávislí“ odborníci, populární osobnosti, „filantropové“, umělci, sportovci…). Příklady: Zdravé potraviny – zdravá výživa, marketingová podpora ekologických potravin, podpora vegetariánství, směřování spotřebitelů k úspornému nakládání s potravinami, marketing náhradních/náhražkových“ potravin apod. Vyjmenované trendy se při správném nastavení míry dají využít k posunu správným směrem.

Často se však setkávám i se snahou o strašení, množí se varovné zprávy: Blížící se nedostatek potravin. Covid a cenová energetická krize se logicky přelévají do ostatních odvětví. Zasažen byl a bude nejen průmysl, ale návazně přes chemický a strojírenský průmysl i zemědělství a potravinářství. Blíží se skutečně deficit potravin?

Určitě jste už zaznamenali informace o konkrétních (strukturních) řídících krocích EU v oblasti zemědělství a potravinářství. Ve zkratce: Nová EU zemědělská politika je zaměřena na přechod k ekologickému zemědělství. EU není sama, je prakticky jen vykonavatelem vůle nadnárodních struktur (OSN, WHO, FAO, nevládní nejen ekologické organizace, nadnárodní certifikační organizace atd.). Národní vlády jsou v této pyramidě řízení zodpovědné svým šéfům z vyšších pater řízení za realizaci agendy na konkrétním zájmovém území. Jejich manévrovací prostor je proto značně omezený (tím více, čím menší suverenitu daný stát vykazuje). Jak se to prakticky projevuje? Úpravy a koordinace legislativy, nová nařízení, regulace, normy… Samozřejmě nechybí finanční motivace – dotace, subvence, daně, pokuty…

Hrozí nám skutečná potravinová krize, nebo je to jen marketing, který má za cíl v očích spotřebitele zvýšit cenu potravin (ochotu platit víc)? Odpověď je nesnadná a nejpravděpodobněji bude výsledkem reakce prostředí (objektu řízení – nás) na změny podmínek (řídící manévry subjektu řízení). Kam až mohou zajít? Konkrétními příklady vytváření chaosu a nedostatku z jiných odvětví jsou sabotáže globálních dodavatelských řetězců (např. automotive), sabotáže globálního transportu (prodlužování a růst cen), uměle vyvolávaný růst cen energií a cílená tvorba jejich nedostatku… Již výše uvedené se pochopitelně odrazí i na cenách a nabídce potravin.

Zemědělství

Postupný přechod od současné mechanizační a biologické „války“, která se odehrává na polích a v oceánech, je z hlediska ochrany planetárního ekosystému příznivého pro přežití lidí nutný. Nezbývá než nahradit aktuálně převládající extrémní koncepci zemědělství – tzv. Zelenou revoluci (mimochodem kdo ji po WW2 prosadila a zavedl? FAO založená OSN v Římě v roce 1945), která je vlastně bojem s přírodou za co největší výnosy a přírůstky, kde se s ekologickými a sociálními dopady nekalkuluje. Ze stejné dílny však pochází i nový protikladný koncept – tzv. „Green Deal“, který se nám snaží vmanipulovat nyní. Je to lék nebo jed? Jako obvykle, bude zálet na dávkování (míře).

Co nastane, pokud novou zemědělskou eko-politiku aplikujeme příliš rychle a razantně? A máme k tomu vůbec v ČR/SK reálné důvody?

Jistě je co zlepšovat, ale naše výchozí situace v zemědělství je v porovnání se světovými, ale i Evropskými měřítky celkově dobrá. Např. spotřeba pesticidů na plochu zemědělské půdy (na hektar) je v ČR již nyní několikanásobně nižší než v západní Evropě.

https://www.nase-voda.cz/spotreba-pesticidu-cr-je-nizsi-nez-rade-zemi-eu/

https://www.zscr.cz/clanek/spotreba-pesticidu-v-zemedelstvi-vloni-v-cr-klesla-o-4-3-6239

V ČR máme vysoký podíl extenzivně využívané zemědělské půdy, a to nejen v nepříznivých ekologických podmínkách a na neúrodných půdách (tzv. TTP – trvalé travní porosty, které slouží pouze jako louky nebo pastviny). Celková plocha TTP činí více než 1 milion ha, což představuje téměř 24% celkové plochy zemědělsky obdělávaných pozemků (celková plocha zemědělské půdy je cca 4,2 mil. ha). Hlavním důvodem jejich existence jsou především štědré dotace, které jsou jejich majitelům nebo nájemcům vypláceny z fondů EU za to, že na nich prakticky neprodukují žádné potraviny nebo jen velmi omezený objem produkce (nevytváří konkurenci západním producentům). Tyto plochy jsou většinou dlouhodobě obdělávány bez použití průmyslových hnojiv a agrochemie. To znamená, máme velké skryté rezervy v podobě minimálně využívaných ploch, které jsou obhospodařovány prakticky v ekologickém režimu.

Koho zajímají podrobnosti o struktuře zemědělského půdního fondu – v odkazu nalezne podrobné informace (data jsou sice z konce roku 2018, ale nic zásadního se v tomto směru zatím nezměnilo): https://eagri.cz/public/web/file/611976/SVZ_Puda_11_2018.pdf

Z toho vyplývá, že v ČR chybí reálný bezprostřední důvod k prudké korekci směrem k ekologickému zemědělství, které s sebou nevyhnutně přinese pokles produkce potravin. Žádoucí je evoluční postupný přechod na nové přírodě příznivější technologie, který omezí riziko náhlého propadu produkce a dalšího omezování naší soběstačnosti.

Kvalita vs. kvantita

Probíhající globální marketing má určitě za cíl zvýšit cenu potravin. Strukturní sabotáže mají minimálně stejný cíl, v horším případě mohou vyvolat i lokální, časově omezený fyzický nedostatek, ale pravděpodobně častěji než fyzický nedostatek potravin, nás bude ohrožovat „potravinová chudoba“. Ceny potravin již znatelně rostou, a ještě poskočí. Na jedné straně se bude zvětšovat podíl ekologické produkce, na straně opačné poroste podíl levných průmyslově vyráběných potravin pro chudé. Korporace se snaží nasytit chudé, a přitom ještě vydělat. Ve svých plánech předpokládají, že procento obyvatelstva, které si nebudou moci dovolit nákup skutečně kvalitních potravin poroste. A jak je to u nás? Kvalitní, ekologické produkty se od nás vyváží k solventnějším zákazníkům. Naopak k nám směřují dovozy levných zpracovaných potravin a potravinářských surovin.

Jsme „otevřená ekonomika“ (eufemizmus pro kolonii). Trh s potravinami je regulován EU legislativou, její zemědělskou politikou, subvencemi, dotacemi… a „neviditelnou rukou trhu“. Jde o to, že na tzv. EU „volném trhu“, nemá národní vláda právo bezprostředně regulovat obchodníky – strukturu ani objemy jejich vývozu a dovozu. Má tedy národní vláda nějaké nástroje, jak zajistit potravinovou bezpečnost v případě vzniku krize? Bude mít „naše“ vláda chuť a vůli vzepřít se vyššímu vedení v zájmu našeho státu a národa, pokud to bude potřeba? Odpověď je stejná jako v případě zavádění všech ostatních globalistických agend. Vláda může realizovat pouze takové úhybné manévry proti vůli a zájmům vnějšího globálního řízení, ve kterých se může opřít o jasné požadavky, vůli národa. Názorově rozdělená společnost to rozhodně neumožňuje (jak ukazuje příklad Covidu).

Přesto nepropadejme panice vyvolávané alarmisty. Naše situace je lepší, než se může zdát. Bezprostřední fyzický nedostatek potravin nám nehrozí, pokud se nenecháme strhnout k aplikaci extrémních manévrů a zesilování šířené hysterie. Na zachování chladné hlavy, na převzetí zodpovědnosti a iniciativy jednotlivce bude záležet výsledek probíhající války elit vedené proti lidem. Stát to za nás pravděpodobně neudělá, ale můžeme si často zajistit sami. Bude to zároveň dobrá škola a základ pro budování nových struktur potřebných pro budoucí společnost a stát. Možnost uvědomit si co je skutečně důležité – přehodnotit priority.

Co může teoreticky dělat stát pro omezení rizik? Něco by se našlo, ale na to, co máme nyní ve vládě bych příliš nepočítal. I v tom nejlepším případě, bude stát prosazovat opatření, která budou ku prospěchu místním (národním) podnikatelským klanům. Jejich zájmy jsou sice bližší zájmům národa než zájmy globálních korporací, nikoliv však stejné.

• Budovat vlastní distribuční národních kanály/řetězce – omezit monopol a vydíratelnost od nadnárodních řetězců;
• Odkup nebo zakládání státem vlastněných potravinářských producentů (v klíčových oblastech potravinářství);
• Zavedení národního potravinářského standardu – certifikace;
• Omezení byrokratických překážek obchodu s potravinami, zvýhodňujících velké nadnárodní korporace – cizí potravinářské standardy jako jsou např.  BRC, IFS…;
• Propagace národní produkce (to se již bohu dík děje – MZe, Potravinářská komora ČR a jiní – např lokální národní značky kvality, cechovní normy, propagace zdravé výživy mezi mládeží…);
• Posílení národních dotací na podporu výroby potravin, kde nejsme soběstační, ač máme vhodné podmínky pro jejich výrobu (obvykle proto, že nemůžeme konkurovat levné zahraniční konkurenci);
• Dotace do ztrátových chovů hospodářský zvířat;
• Zvážit zavedení max. cen pro vybrané zemědělské komodity;
• Obnova zemědělského školství;
• Obnova zemědělského výzkumu a šlechtitelství, nových agrotechnických postupů vhodných pro ekologické zemědělství;
• Připravit krizový plán – soubor opatření, který zajistí dostatek potravin v případě vypuknutí akutní potravinové krize (zákaz exportu vybraných komodit, rámcové mezistátní smlouvy o výpomoci – např. se Slovenskem, nebo v rámci V4…);
• Zvyšovat hmotné státních rezervy.

A teď to nejdůležitější: Jak tomu mohou pomoci obyčejní lidé?

Zde záleží pouze na vašem přístupu. Tvořte si vlastní názor. Promýšlejte vlastní přání a představy. Budujte svou vlastní obranu. Rozvíjejte vlastní budoucnost. Šiřte informace. Štěstí přeje připraveným! Pokud vyvineme dostatečný tlak ve spodku pyramidy – naše vlastní produkce bude konkurencí pro střední výrobní potravinářskou vrstvu (podporovanou aktuálními aktivitami státu – kampaně MZe, Agrární komory, Potravinářské komory ČR – platilo za dosluhující vlády AB) a ta bude dále tlačit na omezení diktátu ze strany nadnárodních potravinářských korporací realizujících cíle globální fašistické mafie.

Pokusím se dát pár rad, ale nečekejte, že se to vyřeší samo, bez vaší práce a iniciativy to nepůjde.

• Lidi čtěte! Čtěte texty na obalech potravin – země původu, složení, výrobce… Více se zajímejte o to, co kupujete a jíte a odkud to pochází. Možná budete překvapení;
• Rozvíjejte drobné samozásobení – zeleninové zahrady, sady, malochovy, včelaření, rybolov, myslivost;
• Rozvíjejte sousedskou výpomoc a výměnu produktů;
• Posilujte národní soběstačnost – dávejte přednost domácí produkci, přednostně nakupujte nebo vyměňujte u místních maloobchodníků, ideálně přímo u místních farmářů, zahrádkářů;
• Soustřeďte se přednostně na nezpracované základní lokální potraviny, které jsou zároveň nejzdravější;
• Podporujte malé místní zpracovatele – tvorba výrobních a odbytových družstev;
• Vzdělávejte se a zavádějte do života principy integrovaného (přechod mezi konvenčním a ekologickým) a ekologického zemědělství;
• A uvědomte si prosím, že dokud se bude většina národa scházet mezi regály nadnárodních obchodních řetězců, bude řízení našeho potravinářství a zemědělství zcela v rukou cizinců, nikoliv nás. Protože platí: Vox populi, vox Dei.

Pokusme se využít nabízenou příležitost – synergický efekt kampaní a trendů, které jsou mediálně podporovány (ekologie, bio-potraviny, zdravá výživa…) pro realizaci svých cílů. Využít jejich sílu k podpoře zemědělské produkce, zpracování a distribuce na místní lokální úrovni, drobného místního podnikání, k výměně místních produktů, k podpoře lokálního trhu, k rozvoji vztahů a vzájemné výpomoci atd.

Určitě máte celou řadu vlastních představ, jak by to mělo fungovat. Nestyďte se a doplňte mě. To, co si přejeme a za čím jdeme, to se také následně uskuteční.