Úvod

Situace ve světě i u nás doma se v posledních 2 letech diametrálně změnila k horšímu. Článků a videí na toto téma od našich analytiků i VP SSSR nebo V.V. Pjakina je k nalezení dostatek k tomu, aby si každý mohl udělat představu, že situace je vážná.

Naše země (CZ, SK, ale i Rusko a zbytek Východní Evropy) nejsou soběstačné, ale jsou závislé na liberálním tržním mechanismu, který je navíc pro nás nevýhodným způsobem svázaný předpisy EU (mechanismy jsou popsány v mnohých článcích, videích a tlustých knihách) … když to krátce shrnu, jsme kryptokolonie. Jedním příkladem za všechny je předchozí článek na tomto webu, viz

VP SSSR má v „tlustých knihách“ dostatečně rozsáhle zpracovány příčiny, mechanismy, minulost i výhledy obecně davo-„elitarismu“, ale i naší současné pozice kryptokolonie Západu. Všichni jsme již slyšeli, že v současnosti probíhá manévr převodu center koncentrace řízení ze Západu směrem do jiho-východní Asie (Čína a Irán). Všem je doufám jasné, že po tomto manévru nebude život na Západě žádná procházka růžovým sadem. Kryptokolonie Západu (tj. my) na tom budou ještě hůře. První ochutnávky jsme již obdrželi po krachu Bohemia Energy (již nejednou jsem zmiňoval důchodkyni nyní již bez manžela z televizních novin, nově se zálohami 16 tis na energie a důchodem 15 tisíc).

VP SSSR téměř v každé ze svých prací uvádí obecný způsob, jak se z tohoto marasmu vymanit – změnit statistiku typů psychiky směrem k téměř 100% lidských typů psychiky u mládeže těsně před dosažením pohlavní zralosti (cca 12 let).

Vypadá to skvěle a jednoduše … do té doby, než si člověk přečte dodatek, že (podle VP SSSR) neexistuje škola (ve smyslu instituce nebo akademie), jejímž absolvováním by se mladá bytost druhu homo sapiens stala Člověkem (tj. získala by nevratně lidský typ psychiky). Neexistuje ani zkouška, která by ověřila, že daná osoba již dosáhla lidského typu psychiky, ba dokonce ani nesmí existovat, protože by zkušební komise zákonitě proměnily v prvek útlaku (toto jsou struktury, které vždy nakonec ovládnou psychotrockisti) – v něco jako byly prověrkové komise v letech 1969-70.

Takže zatím nemáme nic, nebo velmi málo – víme, jak by měl vypadat cílový stav, nemáme metodu, jak jí dosáhnout. Máme dobře analyzované jednotlivé příčiny znemožňující či alespoň znesnadňující dosažení lidského typu psychiky, ale nemáme soustavu „cviků/úkonů“ vedoucích k dosažení typu psychiky člověk.

Pravdou je, že VP SSSR např. v Základech sociologie píše na velkém prostoru o tom, jak by Člověk s lidským typem psychiky mohl vypadat a fungovat. Píše o mnohých nástrahách různých podob davo-„elitarismu“, které cíleně zabraňují dosažení lidského typu psychiky.

Dozvěděli jsme se díky tomu, že z 90 % se kostry typu psychiky tvoří od prehistorie početí do cca 5 roku věku dítěte. Po většinu tohoto času je dítě pod psychologickým a výchovným vlivem matky. Na kvalitě výchovy u matek tedy záleží z hlediska několika následných generací strategie rozvoje státnosti. Muži z tohoto hlediska je přisouzena pouze taktická role – výběr vhodné matky svých dětí a zajištění jejího bezpečí. Matkám ve výchově také napomáhá (anebo ji kazí) panující národní kultura, počínaje způsoby vyhledávání partnerů, prehistorií početí a vyprávěním příběhů (dědeček, babička, „sousedé“ nebo TV pohádkami z Hollywoodu), ale nejsou to jen příběhy, pohádky, ale i písně, básně, malba, sochaření, zdobení vlastních obydlí, zdobení Vánočního a Velikonočního cukroví, kraslic. Ve školkách a na 1. stupni děti na besídkách „hrají“ rodičům příběhy, v hudební výchově zpívají písničky. Není bez vlivu na psychiku dítěte, jestli se bude učit „Narodil se Kristus pán, veselme se…“ nebo lidovou písničku „ Keď som si, som si, na hornom konci, nabrúsil som si kosu, Ej, ta kosa veru dobre kosí …“.

Doma vyprávěné příběhy určují charakter civilizace

Já osobně díky tomu uvádím (nenašel jsem doposud analogickou v knihách VP SSSR – mám to z jiného zdroje nebo jsem to vymyslel sám? – vlastně ani nevím. Pokud někdo podobnou pasáž našel v tlustých knihách, tak mě na ní upozorněte) hlášku, že příběhy určují charakter civilizace:

  • Bible je pečlivě sesbíraná, upravená a zcenzurovaná sbírka tehdejších příběhů – je základem biblické civilizace.
  • Příběhy o Artušovi a rytířích kulatého stolu jsou základem anglosaského parlamentarismu.
  • Hollywood je základem amerického snu, díky kterému jsou dnes USA supervelmocí č. 1.
    Hollywood spolu s nahrávacími společnostmi zvítězily v boji o ducha socialistické mládeže východního bloku, a tato mládež poté byla základem Sametové revoluce/převratu.
  • Národní obrození byl proces formování moderního českého národa (obdobně to fungovalo i na Slovensku). Nejvýznamnějšími představiteli byli činitelé kultury a jazykovědy. Josef Dobrovský – lingvista, Josef Kajetán Tyl – psal divadelní hry (Strakonický dudák), v jedné z nich se objevila dnešní Česká hymna Kde domov můj? Němcová – Babička, mezi nejvýznamnější představitele národního obrození patřili vlastenečtí učitelé. Četli se jejich knihy, zpívali písně, ochotnická divadla hrála jejich hry … a dokud to platilo, mělo Československo svou budoucnost. Pak tuto část kultury převzala televize (a nevyhnutelně potom i „nejlepší“ zábava z Hollywoodu) a k revoluci již byl jen krok.
  • Co dnes musíme udělat, je Národní obrození 2. Tj. je třeba aby se obnovila naše vlastní tvorba (nebo alespoň takovou sesbírat a vhodně upravit – tím myslím např. odkazy na křesťanskou těžko pochopitelnou a nepřesnou Svatou Trojici nebo Slovanský Panteon nahradit HNR) básní, písní, knih, obrazů, divadelních her a filmů, školy…  tj. to, co vše VP SSSR zahrnuje pod pojem kultura. Kultura je totiž to, co pomáhá matkám (i těm co nečtou tlusté knihy) při formování povahy a mravnosti (typu psychiky) jejich dětí.

Základy sociologie 6, Hlava 22. Způsob života ekotechnologické civilizace – krajinná venkovská urbanizace

Překvapilo mě, jak málo prostoru je v Základech sociologie 1-6 věnováno konkrétním plánům a návodům, jak to tedy udělat, abychom vychovávali děti statisticky převážně s lidským typem psychiky. Až v samém závěru je cca 27 stran textu proloženého mnoha obrázky. Přiložím několik citací:

Objektivním zákonitostem všech šesti skupin, kterým se podřizuje život lidí, rodin, sociálních skupin, společností i celého lidstva, podle našeho názoru nejlépe odpovídá způsob života ekotechnologické civilizace na základě koncepce krajinné venkovské urbanizace. Termín krajinná venkovská urbanizace přímo poukazuje na podmíněnost života společnosti krajinami, tj. na nezbytnost zachování a rozvoje civilizace v harmonii s přírodním prostředím, a přesněji vyjadřuje smysl navrhované koncepce než takové termíny jako „komplexní venkovská urbanizace“, „ekoosada“, „ekopolis“, „rodové sídliště“ a tak dále.

Svou podstatou je koncepce krajinné venkovské urbanizace zaměřena na vyřešení biosféricko-sociální ekologické krize technokratické civilizace, a to jak v globálním měřítku, tak i v měřítku regionů a států. Aby však dosáhla takové kvality, musí mít krajinná venkovská urbanizace určité charakteristiky.

Hlavním požadavkem je, aby zajistila v návaznosti pokolení obnovu biologického zdraví obyvatelstva schopného rozvíjet kulturu a současně zůstaly zachovány a rozvíjely se biocenózy v regionech, kde je zamýšleno zřídit infrastrukturu pro bydlení a hospodářskou činnost lidí. To znamená, že v sobě musí krajinná venkovská urbanizace organicky kombinovat dva aspekty: biocenózně-ekologický (se zohledněním hospodářské činnosti) a sociokulturní. A taková urbanizace se nemůže realizovat „sama o sobě“ na základě liberálně-tržního ekonomického modelu, ta vyžaduje organizaci založenou na vědecko-metodologicky průkazném[1] státním řízení prováděném v souladu s cyklem řešení dílčích úkolů znázorněných na obr. 13.1-3.

Život ve městě je charakteristický:

  • na jedné straně tím, že běžný život je v něm jednodušší a snazší, …
  • a na druhé straně tím, že město – jeho technosféra a koncentrace obyvatelstva – je velmi silným patogenním[2] a mutagenním faktorem, takže se v něm reprodukce biologicky zdravých pokolení stala prakticky nemožnou:

Život na venkově je charakteristický:

  • na jedné straně otevřeností člověka k fyziologickému a psychologickému působení Přírody, minimální úrovní patogenního a mutagenního vlivu technosféry;
  • a na druhé straně větším objemem prací v běžném životě rodiny, deficitem pracovních sil v jedněch ročních obdobích a jejich přebytkem v jiných, připoutaností lidí k hospodářství a jeho sezónním rytmům, nižšími možnostmi s ohledem na vzdělání, zdravotní, komunální služby i různorodost trávení volného času (především takového, které lidskou osobnost rozvíjí). Někdy může být přístup ke všem těmto sociokulturním vymoženostem zcela znemožněn, nachází-li se obec mimo dopravní a informační sítě po celý rok nebo v některých ročních obdobích.

V souladu s těmito okolnostmi potřebuje civilizace jiný způsob života, který by spojoval biologické výhody venkovského způsobu života a sociokulturní výhody toho městského a současně umožňoval integraci civilizace v procesu jejího rozvoje do biocenóz.

Z hlediska praktické politiky přechodu k ekotechnologické civilizaci to znamená, že je nutné změnit současnou podobu historicky zformovaného městského i venkovského způsobu života.

Přitom hlavní otázkou krajinné venkovské urbanizace zůstává architektura obcí (měst, vesnic, osad), přičemž charakter této otázky je mnohohranný:

  • zaprvé je to otázka dominantních a doprovodných druhů hospodářské činnosti obyvatel obce, neboť každá obec, ve které žijí lidé v návaznosti pokolení, jak dokládají dějiny, musí mít svůj ekonomický základ a zaniká, jakmile tento ekonomický základ zmizí. …

V obcích s obyvatelstvem v mezích několika desítek tisíc lidí zdroje našeho státu umožňují zajistit výstavbu obydlí převážně venkovského typu. Takový charakter výstavby se před začátkem epochy industrializace a masového odlivu obyvatelstva z venkova do průmyslových center vyskytoval ve většině vesnic, městeček a měst. V obcích tohoto typu může být volná příroda dosažitelná do půl hodiny. Avšak i výstavba venkovského typu se může jedna od druhé velice lišit…

Nicméně v těch regionech státu, kde nebylo nevolnické právo a kde svéhlavé carské úřednictvo ponechávalo „mužika“ alespoň trochu na pokoji, se projevil jiný druh výstavby obcí vyznačující se dvěma vlastnostmi:

  • Zaprvé obydlí zajišťovalo pohodlný život rodině několika dospělých pokolení s jedním hospodářstvím.
  • Zadruhé vzdálenost sousedících hospodářství byla taková, aby si sousedi „vzájemně netlačili na psychiku“ a zároveň jim to umožňovalo dostatečně rychle se obracet jeden na druhého v těch či oněch pracovních nebo přátelských záležitostech (dosahovalo se toho buď vysokými ploty v případě hustší zástavby, jako se to dělo v mnoha sibiřských obcích, nebo většími vzdálenostmi mezi domy 50 – 100[i] metrů i více v hranicích obce).

Dostat se z této biosféricko-sociální slepé uličky je možné pouze na základě koncepce krajinné venkovské urbanizace. Jenže přechod k ní nutně znamená odmítnutí toho dosud vládnoucího principu, že „obyvatelstvo není nic jiného než ekonomický zdroj“ ve vlastnictví „elity“ a kosmopolitní „superelity“ a přechod k jinému principu, že „ekonomika je tu proto, aby přinášela prospěch každému člověku“, a to samozřejmě vyžaduje přestavbu celé sociálně-ekonomické politiky státu (včetně té finanční), zákonodárství i systému norem.

Přičemž v měřítku státu musí demografická politika zohledňující výše popsané biologické a sociokulturní aspekty zajišťovat:

  • negativní biologický přírůstek obyvatelstva ve městech s obyvatelstvem nad 100 000;
  • depopulaci miliónových měst a přijímání takových opatření, aby na jejich současné území mohly začít pronikat biocenózy příslušných regionů, aby v jejich hranicích mohly být zformovány rekreační zóny a snížen technogenní vliv na jejich obyvatele;
  • biologický přírůstek obyvatel na venkově převyšující místní potřebu pracovních zdrojů;
  • přítok mládeže z venkova do měst jako systémový faktor reprodukce a ozdravení městského obyvatelstva v návaznosti pokolení.

S ohledem na tuto demografickou politiku krajinné venkovské urbanizace musí být na venkově zajištěna:

  • kvalita běžného života rodiny, včetně dostupnosti vzdělání, zdravotních služeb i různorodých možností jak trávit volný čas, jaké jsou nyní ve městě, a to s navyšováním úrovně všech těchto možností, aby tak byla zajištěna kvalitativně stejná možnost individuálního rozvoje lidí (především z hlediska získávání vzdělání) nezávisle na místě, kde se narodili a žijí;
  • a zachování fyziologického a psychologického vlivu Přírody na člověka s cílem zajistit reprodukci biologicky zdravých pokolení, jak je to nyní charakteristické pro život na venkově.

Krajinná venkovská urbanizace musí změnit vzhled většiny měst tak, aby postupně přestaly vypadat jako „kamenné džungle“, začaly se podobat „městským zahradám“ a přestaly tak být prostředím utiskujícím a utlačujícím lidskou fyziologii a psychiku a mrzačícím lidskou genetiku.

V míře možností musí být zemědělství převáděno na technologie a organizaci „permakultur“[3]. Výchozí princip „permakultury“ spočívá v účelovém formování umělých biocenóz, jejichž komponentami budou rostliny, houby, zvířata, ptáci a ryby, které mohou lidé využívat jako potravu, a které mohou být zdrojem surovin pro některé oblasti zpracovatelského průmyslu.

Tyto principy jsou zaměřeny na realizaci všeho, o čem se psalo v hlavách 16 – 19 (Základy sociologie 5). V Rusku jsou zatím v souladu s těmito principy vyvíjeny projekty obcí jen na základě soukromé iniciativy.

Závěrečný komentář autora článku

Tuto 27 stránkovou pasáž jsem dlouho v tlustých knihách hledal. Po brilantních, ale zdlouhavých, analýzách současné i minulé situace jde konečně o praktický návod, co tedy je potřeba udělat. Je stručný, pravděpodobně bude v dalších (ať už již existujících nebo budoucích) tlustých knihách rozpracován více. Pokud někde najdete tuto pasáž rozpracovanou, napište mi to do komentářů. Každopádně by ho bylo vhodné rozpracovat pro naše poměry. Tím se budu zabývat v dalších článcích. Jde o úkol velmi široký, tak bych uvítal spolupráci dalších.

Zmiňované permakulturní principy jsou v CZ/SK prostoru známé. Zastřešující organizace Permakutura CS je jednou s těch silnějších v rámci světové Permakultury. Je vhodné též zmínit, že Permakultura CS je (pokud vím) jedinou organizací po rozdělení Československa, která funguje společně pro ČR i SR, což dává jisté možnosti v případných snahách ohledně obnovy Československa.


[1] To znamená řízení, které se opírá o objektivní zákonitosti všech šesti skupin, kterým je podřízen život lidí, v jejich vzájemných spojitostech.

[2] «Velkoměsto může lidi bez ohledu na přítomnost civilizačních vymožeností „připravit“ až o pět let života. To 7. dubna 2010 na tiskové konferenci zasvěcené Celosvětovému dnu zdraví prohlásil hlavní hygienik Ruska Gennadij Oniščenko. Ovšem potom to upřesnil, že přesný sumární ukazatel škodlivosti velkoměst zatím neexistuje. (…)

[3] Z anglického slova „permaculture“ — permanent agriculture — «trvale udržitelné zemědělství».


[i] Pozn. autora: Vzdálenost mezi domy 50-100 m předurčuje minimální velikost pozemku na cca 1 ha. Pozemky rodinného hospodářství by neměly být o mnoho větší, protože jinak by se prodloužily pěší vzdálenosti uvnitř vesnice, ty jsou na jiném místě jsou omezeny na max. půl hodiny pěší chůze. Hlavní funkcí rodinného hospodářství je kromě soběstačnosti rodiny výchova nových pokolení v Přírodě, kde je jedině možné se vyhnout mutagennímu prostředí technokracie a přelidnění. Splnění těchto parametrů patří to 1. a 2. skupiny biologických a druhových objektivních náležitostí. Pokud by nějaká rodina se jako svému zaměstnání/povolání chtěla věnovat zemědělské činnosti, tak tato by měla probíhat již na pozemcích mimo zónu venkovské urbanizace – tj. za vesnicí.

10 komentářů


    1. Author

      Vím o tom, nadějí je, že se tím zabývají Šojgu a Putin.
      V článku uveřejněné fotky měst mě však deprimují.

      Ale pořád doufám, že pod populárním názvem „Výstavba nových měst na Sibiři“ (města a zejména velká města jsou špatně, resp. jsou určena k depopulaci – nedoporučuje se tam žijícím lidem dále rozmnožovat) se skrývá „Krajinná venkovská urganizace“ nebo jí alespoň bude dán prostor (město bez zázemí na venkově je neživotaschopné, takže doufám, že při provádění výstavby měst vybudují i to venkovské zázemí).

  1. U nás jsou podmínky – stav venkovské urbanizace, asi dost odlišné od Ruska. Náš venkov je bližší městskému typu osídlení. S kolektivizací prakticky skončil rozvoj sídel v podobě klasických venkovských stavení a statků. V té době mladá generace už si začala budovat domy městského typu a to trvá prakticky do současnosti. Velká část obyvatelstva dojíždí za prací do měst. Máme výhodu krátkých vzdáleností. V zemědělství a místně je zaměstnána již jen menšina. Paradoxně s růstem ceny nemovitostí, ale i s covidem (tlak nejen na děti v městském prostředí je enormní), se nastartoval zájem o budování bydlení na venkově – přesun části obyvatelstva z měst na venkov. Zároveň se ale uměle omezuje dopravní dostupnost / spojení a rostou náklady na vlastní dopravu.

    1. Author

      To, co popisujete jako zájem o budování bydlení na venkově a dojíždění do práce ve městě je předměstí.
      Města i předměstí jsou špatně.

      Krajinná venkovská urbanizace je, že kromě bydlení v dostatečně velké přírodě (domy 50-100 m od sebe, tj. cca 1ha) je na tom venkově i práce.
      Tedy kromě zemědělství a řemesel, menší průmyslové provozy přímo na venkově —- něco jako byl Agrokombinát Slušovice.

  2. Pěkné shrnutí, nicméně tohle všechno jsou věci dávno známé a prakticky ověřené. Naposledy je realizovali komunisté v 50 – 70. letech…
    Vývoj za posledních 100 let na vesnici:
    Za Masaryka tu byla nezaměstnanost, kostel a hospoda.
    Za Gottwalda přibyly JZD, škola a elektřina.
    Za Novotného přibyla samoobsluha, knihovna, nová asfaltka a autobusová zastávka.
    Za Husáka přibyla školka, pošta a přidružená výroba v JZD.
    Dnes je tu opět nezaměstanost, kostel a hospoda (na zavření).

    1. Author

      Komunisti měli správnou myšlenku ohledně venkovských komunit, ale VP SSSR říká (a já s nimi musím souhlasit), že to byla ze strany marxistů jen vábnička.
      Při budování vesnických komunit se ukázal vliv sionismu přes židovské marxisty v komunistických stranách – ti preferovali vytváření komun (zabírali rolníkům i jejich dvory se zvířectvem) – patrně se inspirovali v kibucech.
      Jinde to řešili lépe … to téma bude třeba ještě více prostudovat a rozvinout. Lidský typ psychiky u svých dětí chceme všichni a zajistit dětem vyrůstání v Přírodě (1. skupina objektivních náležitostí) a v Komunitě (2.skupina objektivních náležitostí) je jedna z mála konkrétních věcí, kterou pro to můžeme udělat.

      1. Doporučím svoji knihu Bůh synergie. Moje zjištění je jiné: Lenin vystihl, že lze stavět pouze na rolnické občině – jediné možné řešení. Stalin to systematicky dotáhl. Ale liberálové (trockisté) se skutečně snažili protlačit „kibuc“ – a je otázkou, nakolik to byla hloupost a nakolik úmysl.

      2. Author

        @ŠIFRIN

        Četl jsem. To téma postoje ke komunitám otevřu v nějakém dalším díle. Nejspíše bude podstatné, takže ho cíleně zamlžují i oficiální historici komunismu.

        Nejsem si však jist praktickými důsledky kolektivizace na ruskou občinu, odkud čerpal sílu sovětský systém.

        Kolektivizace byla nutná kvůli zprůmyslnění státu a výhře v 2 WW, ale mám dojem, že se tím ta občina „zabila“ nebo se alespoń postupně vytratila. … a tohle v knize již nepopisujete.

      3. To vypadá že je velmi podstatné. Nazývá se to náboženské vnímání světa – a právě toto bylo hlavním cílem liberalizace. I pro bolševiky nebylo přijatelné toto přiznat, tak hluboko již na začátku 20. století liberalizace pronikla. Ono jsem to částečně naťukl (aniž bych o tom moc věděl) – to je ta zpráva o tom, jak v SSSR začala růst trestná činnost. Sovětská společnost jednoznačně čerpala sílu z venkova a z tohoto náboženského vnímání. Jenomže inteligence to nevnímala nikdy a jakmile začal venkov slábnout, začala prosazovat liberalizaci. Dnes (i pro nás) otázka zní, jak se na tuto cestu vrátit. Jiná totiž asi není. I tak je to totiž zázrak, protože to vlastně je „umělá“ cesta, ale na rozdíl od města, takto lidstvo dokázalo žít po desetitisíce let. Město ve starém Římě došlo do krize po 5 staletích a dnes to zvládáme ještě rychleji.

Napsat komentář