Stávka

Nechci v žádném případě polemizovat nad smyslem boje našich předků za lepší budoucnost lidí i národa a vážím si všech obětí, které při tom přinesli. Patří jim čest i naše vděčná vzpomínka.

Kdysi jsme se jako děti o stávkách učili a chápali, že to byl jediný a poslední prostředek boje dělníků za lepší budoucnost. Jenže tento boj měl občas i své oběti, k těm v boji občas dochází. Mnoho stávek však také bylo občas prohráno, přes veškeré jejich správné ideové podchycení. Na čem tedy závisí úspěšnost stávkového boje pracujících lidských mas proti ekonomickým vykořisťovatelům, tyranům?
A bude stávka fungovat i dnes?
V poslední době jsem zaregistroval hodně různých výzev ke stávce, ke generální stávce a pod. Avšak nejsou tyto výzvy náhodou pouze nám šikovně nastavené hrábě, abychom si na ně šlápli? Nezaspali jsme dobu?

Pokusme se rozebrat podmínky možných úspěchů stávky a zjistit, kdy na jejich neznalost naopak doplatíme.

Stávka je střet dvou zájmů, boj přibližně na hraně někde mezi 4. a 6. prioritou (k té nesmí dojít!), kdy selhalo jednání. Je to krajní prostředek ještě mírové formy boje mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem, která má strany sporu opět přivést k jednacímu stolu s obapolným úmyslem konečně vyřešit konkrétní problém. Jedná se tedy o silně vyhrocenou patovou situaci v jednáních a snahu o využití faktoru času ke zlomení druhé strany. Výsledek střetu je však značně závislý na zdrojových možnostech zúčastněných stran.
Kdo nemá zásoby (především jídla), již dopředu prohrál.
Doba, kdy stávka byla schopná něco vyřešit ve prospěch pracujícího lidu, ta již totiž dávno minula.
Myslím si, že stávka je dnes stejný anachronismus, jako nasazení praků, oštěpů a luků proti kulometům.

Podmínka první a zásadní:
důvod a cíl musí být jednoznačný a zásadní a bezprostředně spjatý se základními životními zájmy, aby stálo za to vydržet všechny útrapy s tímto bojem spojené.

Doplňková poznámka k tomu:
Stávka školáků či sluníčkářů a jiných jim podobných za „svobodný průlet vrabců nad městem“ či jiné obdobné nesmysly, to je blbost a šaškárna cíleně organizovaná právě tou druhou stranou. Uměle se tak vytváří spojení v mysli lidí termínu stávka s chaotickým shlukováním a protestem (a často díky sjednaným provokatérům i s násilím a rabováním), aby bylo možné později odpoutávat pozornost od hlavního nosného problému celého dění. Spojený dav je snadné nasměrovat k jakémukoliv vybití nahromaděné energie a později poukazovat na nezákonnosti a nevyjasněnost postojů … a odvést pozornost společnosti od jádra problému neškodným směrem (úkol našich medií).
Toto dělníci brzy pochopili a zjistili, že nepomůže rozbíjet stroje tak, jak k tomu kdysi docházelo, a že demonstrativní pochody také nejsou dobrý nápad. Že příčina, která se musí řešit, ta že je někde jinde a je nutno ji řešit klidným způsobem. Neopakujme chyby předků, kteří kdysi sami na sobě svou trpkou zkušeností zjistili, že halasnými průvody a demonstracemi se nic nevyřeší, že tudy cesta nevede. Zjistili, že těmito formami maximálně přijdou o podporu sympatizující veřejnosti a nechávají si takto nasadit nálepku nepřítele lidí.

Stávka za podmínek kapitálu volné soutěže

Ekonomicko-společenské prostředí je roztříštěné a rozdělené. V místě (regionu) existuje vícero zcela různých závodů zaměstnávajících lidi různých (odlišných) profesí a vlastně si navzájem nekonkurujících. Případná výrobní konkurence vlastně ani mnoho nevadí, je kam expandovat. Potraviny se pěstují v regionu a jejich distribuce ještě není monopolizována. Za těchto podmínek dělníci ohrožení nízkými mzdami své výdělky vlastně rozpouští v regionu (potraviny a další služby/potřeby), který na výši jejich mezd je takto vlastně také zprostředkovaně závislý. Za těchto okolností stávkující dělníci i přes dočasnou neschopnost platby mají silnou podporu svého prostředí a onen čas případně i delší stávky nějak přežijí, i se svými rodinami. Navíc mohou mít i finanční podporu od jiných seskupení (odborů) a také i ideovou a společenskou podporu širšího okolí (sympatie lidí).

Kapitalista je zatím utíkajícím časem tlačen ke hraně svého ega. Výroba stojí, příliv zisků není a zásoba peněz se v trezoru tenčí. Pokud delší dobu nebude na trhu aktivní, tak u zákazníků jej brzy nahradí konkurence. [pozn.1] Tyto jednoduché kupecké počty jej brzo přimějí se nějak se stávkujícími dohodnout. Napřed chvíle vyčkávání, aby před místní smetánkou „neztratil tvář“, a pak to právníci urovnají k nějakému kompromisu přijatelnému oběma stranami a nějaký čas bude zase klid.
Pokud pýcha a ego majitele nedovolí hned toto finální řešení, má ještě možnost nasadit/zaplatit ozbrojenou ochranu závodu a najmout externí dělníky (stávkokaze = jiné otroky) a nějak je dostat dovnitř do omezené výroby. To však celý střet jen protahuje a zvedá mu náklady – tedy vyžaduje jeho další finanční krytí, které nemusí mít k dispozici (potenciální použitelné finanční zdroje jsou většinou limitovány).

Stávka za podmínek vyššího stupně kapitalizace a akciových společností

V tomto okamžiku se mění zdrojové a manévrovací možnosti zúčastněných. Zdroje a možnosti dělníků jsou stejné a zdánlivě se tedy jejich šance na vítězný kompromis s ohledem na zkušenosti – nezmenšila. Pořád je možná i potravinová pomoc na dluh od širší sympatizující a propojené veřejnosti. Jenže …

… na druhé straně již stojí anonymizovaná vrstva cizích majitelů (nemístní), v místě zastoupena ředitelem firmy. [pozn.2] Ten má již možnosti manévrování a řešení vzniklých problémů značně ztížené určenými mantinely, i on může být majitelem penalizován či dokonce i snadno obětován za sebedrobnější chybu ve své funkci. A za branou čekají stovky „nezaměstnaných ředitelů“, budu-li parafrázovat známé rčení, které dnes platí i pro ně. [pozn.3] Tady již vládcem časového patu situace je strana vlastníků.
Důvody: nejsou místní a události v regionu je nezajímají. Jsou většinou provázáni jinde s jiným velkým kapitálem a nejsou tedy již tolik závislí na příjmu z konkrétní výroby, zvláště pokud i jinde podnikají v témže oboru. To jsou pak schopni kdekoliv vzniklé výpadky výroby nahradit sesterskou produkcí odjinud a čekat na uklidnění či přímo vyhnití celé konkrétní kritické situace. Často je pro ně dokonce i výhodnější stávající provoz zavřít (proti tomu se lidi mohou těžko nějak bránit – vyjma protestování a občanskými nepokoji). Nový závod pak postaví někde na zelené louce, kde je pracovní síla ještě zuboženější, tedy levnější a bezprávnější … vede to k rozkolu vnášeném mezi lidi i regiony.
Navíc mají ještě sílu ve svém propojení na bankovní kapitál. Takže finanční zdroj v danou chvíli prakticky neomezený, který však v dlouhodobém horizontu zaplatí ztrátou vlastnictví (banka začne postupně navyšovat svůj podíl i vliv, až nakonec jednou dojde  na úplné převzetí řízení objektu).

Stávka v podmínkách dovršené globalizace,
stav v nyní již probíhající krizi

Zde dochází k totálnímu zvratu všech podmínek stávkového boje – v nových podmínkách se stávka stává prakticky nástrojem provokačního řízení v rukou majitelů výrobních podniků a umožňuje jim provést nečekané zvraty v řízení celkové situace, včetně skrytých – pozdějších dopadů.
Svůj klasický projev i účinek může mít stávka pouze v prostředí malé firmy bezprostředně řízené svým vlastníkem. Což bude zásadně jen malá firmička místně omezená (ekonomickým i společenským dopadem) … a ty jsou nyní kovid-divadlem prakticky již všechny zlikvidovány (to byl i jeden z mnoha cílů celosvětového představení). V případě takovýchto sporů, jediné rozumné řešení je rychle nalézt pro obě dvě zájmové strany přijatelný kompromis. Jinak stávka podrazí nohy oběma stranám a doplatí na ni všichni zúčastnění.

V případě velkých korporací – z hlediska majitelů – ať již se jedná o jakoukoliv společnost, vlastníkem je vždy nadnárodní bankovní propletenec de-facto s jediným mu vládnoucím finančním klanem, kterému dnes přes dceřiné vazby patří doslova všude veškerý průmysl, doprava, zásobování a obchody celého světa, včetně veškeré produkce potravin i obchodních sítí. A to dokonce i v místě případné stávky. Za těchto okolností tedy ani přichystané zásoby potravin třeba i na půl roku trvající stávku lidem vůbec nepomohou. Zásoby se snědí, nové jídlo v místě nikdo nemá a nepěstuje se (ani na zahrádce … mimochodem zahrádky před cca 25 lety zachránily mnoho Rusů před smrtí hladem). Veškerá výroba potravin je místně monokulturní a monopolizovaná a nedosažitelná. Skladba místně vyrobených potravin je z hlediska správné výživy naprosto nedostatečná a navíc nedostupná – je pěstována pro cizího majitele a odvážena. Lidé jsou odkázáni výhradně na nákup dovezených potravin. Diverzifikace místního průmyslu díky monopolizaci navíc také žádná (pracující člověk nemá kam uhnout, pouze utíkat před osudem, který jej nakonec vždy stejně dostihne … př. „Hrozny hněvu“ a jiná díla světové literatury). Lidé nebudou mít potraviny, ani peníze na jejich nákup, a i kdyby – do obchodů nic nebude dovezeno. Majitel skrytý za pozadím si počká, on má času nadbytek. Jemu výroba i zisky běží mezitím v jiných závodech a media píší jen to, co jemu prospívá. O generální stávce dokonce i celých regionů se nikdo ve světě stejně nedozví.
Pouze lidé se tam mají ze dne na den hůře a hůře.
Ještě je někdo přesvědčen o výhodách globalizace vlastněné jedincem/kapitálem?

Navíc málo kde je ještě kompletní výroba – čehokoliv. Vše je založeno na atomizaci procesů a dopravě „právě včas“. Stále více se však ukazuje, že toto plánování bez meziskladů a pohotovostních zásob je tanec na velmi tenkém ledě. Vše je tak provázáno, že stačí sebenepatrnější výpadek dodávek čehokoliv a dojde k efektu „motýlího křídla“ s krizovým dopadem na celý svět. Takto někdo drží pod krkem veškeré lidstvo – prostřednictvím kompletního ovládání všech vlád, parlamentů, medií a dalších mocenských složek.

Za těchto podmínek každá vyhlášená stávka je pouze střelbou do vlastní nohy a postrádá smysl podobně, jako dnes jakýkoliv pokus NATO zaútočit na Rusko (reflexe na současné natřásání a čepýření dosluhujících politiků a generálů). [pozn.4]

Proto si i myslím, že pokusy o vyhlášení jakékoliv generální stávky jsou kontraproduktivní. Navíc společnost je nyní celosvětově vládami záměrně fašisticky rozdělena na privilegované nemocné tečkované nemyslící otroky oproti nepoddajným zdravým občanům (druhé kategorie) – což je realizováno v rozporu se všemi platnými zákonnými normami. Kdo tedy má pak stávkovat, když mu hned jeho soused dělá stávkokaze?
Čas k vyjádření jednotného postoje všech lidí společnosti pomocí jasné „výstražné generální stávky“ jsme totiž již prošvihli – naposledy byl možný přibližně touto dobou před dvěma roky.

Nejsou i jiné formy stávky, či možnosti boje za lepší budoucnost?

Existují dvě účinné metody, francouzská „práce přesně podle předpisu“ a také ještě japonský styl stávky. Avšak nejsou vhodné na řešení problémů souvisejících s celosvětovou krizí za současných podmínek. Jsou vhodné pouze k řešení vážných střetů na lokální úrovni a za předpokladu jednoty všech lidí na pracovištích. Ale to by museli být odvážní a zásadoví tak, jako bývali jejich prarodiče. A ne bačkory, jak je dnes obvyklým jevem (až sem dospěla výuka, výchova a způsob života podle vychvalovaných západních vzorů a hodnot).
(podrobnosti vydolovány z mých pamětí)

Japonská forma však v Evropě nepřichází zřejmě v úvahu, neboť vyžaduje značnou všeobecnou osobní disciplínu a jistou kulturní vyspělost a „rodinnou“ pospolitost ve firmách, která vychází z národních rysů Japonců. Ti totiž mají v krvi kolektivní odpovědnost za dosažení společného výsledku práce a proto tedy stávka probíhá při práci. Aby však všichni Japonci najednou zastavili práci a vyšli společně do ulic, to již musí být opravdu kardinální celonárodní problém a to jsou již jiné scénáře. Proto může být ve stávce třeba i jen jeden člověk pracující právě u výrobního pásu a ví, že jeho problém řešen bude. Stávkující se projevuje ovázáním čela všem jasným protestním páskem. Netrvá dlouho a je u něj nejbližší vedoucí, aby zjistil o co jde, a snaží se daný problém řešit v rámci svých kompetencí. Pro každého japonského vedoucího je totiž velmi špatná vizitka, když jeho podřízený není v práci s něčím spokojen. A pokud problém promptně neřeší v rámci jeho služební pravomoci, tak ví, že to přinese později další problémy především jemu samotnému. Právě proto tuto formu může uplatnit i osamocený jedinec.
Tato stávková forma donucení druhé strany k jednání by byla uplatnitelná i u nás a přípustná především všude tam, kde okamžitý výpadek lidí ze služeb je něčím nebezpečný. Třeba právě proto, že by mohlo dojít k ohrožení všech ošetřovaných důchodců v domově, kteří by se okamžitým zastavením provozu (práce) vlastně zároveň ihned stali rukojmími, okamžitě trestanými za cizí viny – což je nepřípustné. V podstatě je to okamžité demonstrativní varovné vyjádření jednotného a naprostého nesouhlasu zaměstnanců s vedením té či oné úrovně ve zcela konkrétní záležitosti. Nad původcem problému musí zároveň být i někdo se služebně vyšší rozhodovací pravomocí. Je potřebné mít připraveno i oznámení, co bude dále následovat a kdy, pokud nedojde k jednání se zřetelným cílem konstruktivního řešení celé záležitosti (je nutný i stanovený mluvčí). V podstatě je to forma vypovědění poslušnosti manageru v konkrétní hierarchii, který tento stav na pracovišti nějakým způsobem způsobil a přinucení firmy k jednání a řešení vzniklé krizové situace. Je to celkem snadno realizovatelné, neboť všichni lidé na svých místech vždy přesně vědí, co kdy mají dělat a i s kým případně vyřešit běžné problémy provozu i v nepřítomnosti vedení. Všichni pracují a se šéfem se během stávky prostě nebaví – ignorují jej.
Je nutná odborová organizovanost lidí – z důvodu nutnosti zajištění společného právního zastupování při všech jednáních. Navíc to vyžaduje i zajištění publicity v blízkém okolí – pro úspěch je to podstatné.

Tento japonský způsob by mohl být dnes použitelný i proti majiteli soukromé firmy jako časově omezená forma poslední výstrahy, brzy poté následovaná klasickou stávkou. Za těchto podmínek je ten starý, klasický model stávky tak, jak byl uveden nahoře, stále ještě možný a účinný.


Francouzský model vznikl kdysi ve 2. polovině minulého století.
Kdysi měli železničáři opět problém a chtěli jít do stávky (za narovnání mezd).
Nicméně vláda využila nějakých kombinací zákonů a připravovanou stávku jim tak dopředu oficiálně stopla. Železničáři tedy použili jinou taktiku – „práci přesně podle předpisu“. Brzy se ukázalo, že to bylo mnohem účinnější než stávka.
Princip: když vše stojí, jsou sice ztráty z ušlých zisků a penále za neplnění smluv – to vše se pak dá později dohnat. Ale nevznikají jiné náklady (zbytečná spotřeba energie, zničený materiál, vyplacené mzdy za neproduktivní práci…). Oproti tomu při práci přesně podle předpisu všechny tyto náklady vznikají, ale i tak vlastně nic pořádně nefunguje a výsledný produkt nestojí za nic. Vše je ve skluzech, mimo harmonogramy, vznikají zmetky … Vlaky se zbožím dojely jinam, a než je potom opět našli a vrátili, tak některé zboží podlehlo zkáze (potraviny – následné placení náhrad). Výrobci čekali na materiál a dostávali se do nečekaných skluzů, a pod. Vlaky přestaly na sebe navazovat či neustále na sebe čekaly, zpoždění rostlo, cestující se nedostali včas do práce a pod. Těch efektů a škod včetně návazných tak bylo mnohem více, než by tomu tak bylo při pouhé stávce. Tento fakt by totiž všichni ostatní promítli do změn svých plánů – a takto tedy nebyl nikdo připraven na to, že vlastně nic nebude fungovat.
Za poměrně krátkou dobu vznikl v celém francouzském hospodářství takový bo…l a ztráty, které by vůbec nebyly vznikly, pokud by se jen a pouze stávkovalo. Vláda pak velmi rychle a ráda přistoupila na požadavky železničářů a neodvážila se další jednání zdržovat. Celkové náklady a škody jim totiž takto neustále rostly, včetně těch, které teprve čekaly na pozdější nápravu provozně vzniklých škod – včetně potřebných přesčasů na jejich odstranění (vždyť vznikly v důsledku dodržování předpisů). [pozn.5]

Tato forma je nyní použitelná právě i u nás, právě s ohledem na současný pokus politického establišmentu o zavedení vakcinačního fašismu zároveň s převodem veškeré právní zodpovědnosti za genocidu a zločiny proti lidskosti na zaměstnavatele (a jeho řídicí struktury), učitele, policisty, lékaře a ostatní zapojený zdravotní personál, číšníky i hospodské a všechny, kteří do nastražené právní pasti vlastní iniciativou spadnou.
(bude řešit připravovaný „Norimberk 2“)


Jedno důležité upozornění:
Druhá strana může někdy iniciovat vznik nových konkurenčních odborů pod líbivými hesly: „staré vedení odborů je zkorumpované (do jisté míry možná) a my si dokážeme přeci vyjednat lepší podmínky … Jen se k nám přidejte …“ Dochází tak ke tříštění jednoty a sil odborové organizace. Hlavní skrytý efekt této imitace boje za práva pracujících však spočívá v tom důvodu, že překlopením práva vyjednávat za pracující na jinou odborovou organizaci se maže vše, čeho dosavadní odbory za svou dobu již dosáhly a tedy opět se začne od nuly. Celkově jsou tedy lidé takto mnohem více poškozeni.
Taková malá rošáda ve prospěch zaměstnavatele.

Další podrobnosti a termíny k heslu stávka jsou k nahlédnutí,
a také malé ohlédnutí za Zapomenutým výročím: před 150 lety získali čeští dělníci právo stávkovat.


Poznámky pod čarou:

[pozn.1]
Předpoklad, že výrobky nejsou rohlíky, které by byly místně spotřebovávány, nýbrž že většina produkce se vyváží jinam – do vzdáleného okolí či jiné země. Tímto způsobem kapitalista peníze získává odjinud a přináší do kraje a část z nich přes mzdy dělníkům pozvedá ekonomiku celého kraje.

[pozn.2]
Byť ředitel a tedy příslušník místní smetánky, tak v podstatě je také jen a pouze zaměstnanec. Tedy otrok-dozorce, pro majitele také snadno nahraditelný spotřební materiál. Pokud si tam majitel ovšem neposadil svého rodinného příslušníka … jak bývávalo v dřívějších podmínkách zvykem. V této fázi vývoje však za podmínky vyšší koncentrace kapitálu prostřednictvím akciových společností již je nevýhodný rodinný přístup k managementu – na to každý brzo přijde.
Výjimkou jsou rodinné firmy, které celé patří jednomu majiteli.

[pozn.3]
Doporučuji článek Miliony Američanů odmítají pracovat, hrozí globální povstání střední třídy.
Je tam uveden zajímavý postřeh v souvislosti se změnou podmínek práce i řízení v USA za podmínky vlády korony. Projevil se ve firmách, které mohly přejít na „domácí práci“. Ukázalo se, že jakmile zmizel dohled „manažerů“, tak výkon zaměstnanců bez neustálého „systémového řízení“ vzrostl a náklady celkově klesly. Pokud někdo měl s něčím problémy, vše vyřešil sám rychleji přímo se zainteresovanými kolegy a bez nutnosti aktivovat strukturní řízení (uplatnilo se samořízení předmětem a procesem práce). Najednou se část korpusu řízení firmy ukázala jako neužitečná a zbytečná. Ti si tohoto problému (přímo je ohrožujícího) brzo všimli a počali obnovovat svou „image nepostradatelnosti“. Svolávání zbytečných porad, požadování častého cestování lidí do ústředí a …, a lidé začali protestovat a se svými znalostmi i dovednostmi také z firem odcházet. Najednou o tom co dělají již věděli více a byli schopní se uživit přímo i jinak a bez stresů z vedení. Ještě o tom stihli udělat firmě negativní reklamu na sociálních sítích.
Dovedný pracující dělník má pro firmu dnes větší hodnotu, než neschopný manager – těch je možno mít i 30 do tuctu, ale schopný dělník je dnes již vzácnost.
V USA krystalizuje změna myšlení lidí i jejich názorů na model fungování společnosti i hledání smyslu života.

[pozn.4]
Za současných podmínek veškerá vojska severoatlantické teroristické organizace budou zničena dříve, než se zvednou ze svých stanovišť. V podmínkách již vyzkoušeného radiového rušení stejně nikdo nebude ani vědět kam jít a co má kde dělat. Prostě zbrojní potenciál Ruska je dnes již takový, že je jasným vítězem ještě dříve, než k něčemu na masivnější úrovni vůbec dojde. Generálové NATO svým myšlením totiž zamrzli na úrovni před 50 lety.

[pozn.5]
Předpisy (de-facto programy) jsou totiž dělány vždy na fixaci standardního postupu za předpokladu, že vše funguje dle plánu a předpisu. Jakmile se změní drobnost – předpis je v pr…i a vzniklou situaci je nutno řešit operativně netradičně, tedy mimo předpis – tzv. „tahem na branku“. Neboť v ten okamžik předpisem předepsaný tah vede „mimo bránu“ a vynaložené náklady pak jdou do ztrát.

badatel

7 komentářů

  1. Mám několik poznámek:
    1) Bez tahounů (tažných „volů“) dnes nepřežije prakticky žádná firma, včetně korporátních. Panuje velký kádrový nedostatek („volů“ rychle ubývá) a majitel je nemůže kvůli Covidu (antivax) vyhodit („poslat na porážku“), kdo by udržoval firmy nad vodou.
    2) Malé lokální firmy stále žijí a budou naopak s rostoucím tlakem na lidi posilovat. Kdo se dostává kvůli vakcinaci mimo systém, bude hledat právě tady.
    3) Zahrádky – také se rozjela renezance. Největším nepřítelem je lenost, ale nedostatek, který zatím nenastal, to rychle vyléčí. Minimálně v kvalitě místních potravin v porovnání s těmi hypermarketovými náhražkami je už nyní velký rozdíl (tzn. motivace ke změně už existuje).
    4) Jde o formu – míru stávky. I srocení davu (demonstrace) má svůj informační a propagační význam. Nese v sobě ale i velké riziko, jak jsi správně popsal. Pro dnešní podmínky je optimální odmítnutí poslušnosti na úrovni jedince v běžném životě (ne na demonstraci) – velice účinné, protože postavení jedince proti minulosti posílilo. „Elity“ se tak dostávají do izolace, ztrácí řízení a pokud chtějí přežít, musí se přizpůsobit nebo se pokusit rebelanty zastrašit (to teď zkouší). Švejkování v sobě částečně obsahuje popsané zahraniční metody vedení stávek.

  2. No, já bych k tomu doplnila, že generální stávka proti koronavirovým opatřením už je vůbec postavená na hlavu. Vždyť vláda, to není žádný majitel podniku, jsou to fakticky naši ZAMĚSTNANCI. A zdá se někomu logické „trestat“ tyto zaměstnance tím, že si rozhodíme ekonomiku ve vlastním státě? Ti lidé ve vládě bez jakékoliv odpovědnosti!!! jsou na tom navíc tak, že se nejedná o jejich podnik, na kterém by jim osobně záleželo, je to přece JEN stát, který musí ustát všechno, takže si mohou dovolit poškozovat ho tak, jak by to nějakého skutečného majitele podniku ani ve snu nenapadlo. Tudíž jim bude generální stávka vřele ukradená a my bychom si sami ještě více podlomili ekonomiku, tj. fakticky řezali větev, na které sedíme. Je třeba využívat zákonů, které jsou v tomto případě na naší straně. A naštěstí se to děje. Jsou mezi námi hrdinové dneška, kteří to nenechali být a bojují i za nás. Například ten dopis na Lékařskou komoru byl výborný, jsem velice zvědavá, co Kubek odpoví!!! A chceme-li sami přiložit ruku k dílu, má k tomu dnes každý možnost, šiřte informace, kterých jsou k dispozici už celá kvanta, bombardujte úřady, informujte své okolí, nakonec se to zlomit musí! Ta stávka přesně podle předpisů by se dala použít i v tomto případě, když se i policisté a hygiena bude orientovat na ty zákonné normy, které jim podobná opatření provádět nepovolují, nebyl-li vyhlášen stav epidemie, který vyhlášen NEBYL! Neboť nebyly naplněny nutné parametry!!!

    1. Author

      Děkuji za podpůrné stanovisko.
      Psal jsem to jako reakci na řadu výzev ke generální stávce, které jsem zaregistroval v několika diskusích na sítích. Právě proto, abych poukázal jednak na nesmyslnost a hlavně na zcela jiné podmínky, než byly kdysi. Prostě v současné době je oproti gen. stávce v roce 1989 plácnutí do vody a směřování energie mimo problém – tedy provokačně-imitační řešení.
      V současné době snad může pomoci jedině všeobecná občanská neposlušnost.
      Jenže co s ovcemi? To již není všeobecná.
      Takže je nutno začít používat jiné formy a metody.

      1. Malá, leč zásadní poznámka k poznámce č.3, kde se mj. píše, že „dovedný dělník má pro firmu větší hodnotu, než neschopný manager“ a také Buran píše cosi o „kádrovém nedostatku“…
        Víte, zní to logicky, ale v korporátní personalistice, ba občas i u bohatých živnostníků, se na logiku moc nehraje.
        Samozřejmě, že cenných zaměstnanců nikdy nejsou davy, ale jsou to spíš jednotlivci. Přesto dnes drtivá většina firem upřednostňuje průměrnost a servilitu. Lhostejní lidé mlčky pracující celé roky na půl plynu a nezpochybňující jakoukoli kravinu, kterou vymyslí vedení, jsou považováni za pilíře firmy.
        Naopak inteligentní pracant, který nehledí na přesčasy a ještě má snahu zlepšovat procesy, může být tupým, pyšným vedením považován za „potížistu“ a pod různými záminkami propuštěn. Jen aby se nic neměnilo, a lidé si nekladli otázky, proč se to či ono neudělalo už dávno, a proč na to nepřišel management…
        Takže pozor – mýtus o firmách, které „nemohou najít“ zaměstnance je úmyslně vymyšlená kachna na 3.prioritě. Realita je natolik jiná, že dnes už není možné brát vážně ani statistiky a „oficiální údaje“. I ty jsou součástí propagandy a dezinformací.

      2. @Moravan
        Máš pravdu v tom, že vedení firem / mana-žeři často upřednostňují servilitu a oddanou poslušnost. Proč? Do vedení byli pro právě probíhající fašizaci předem dosazeni všeho-schopní nikoliv skutečně schopní. Autoritu si udržují uměle buzerací a zastrašováním, protože přirozenou nemají. Bojí se každého, kdo by jim mohl přerůst přes hlavu nebo odhalit jejich neschopnost, lenost, manipulace…
        Ale nemáš pravdu, že se vytváří mýtus o firmách, které „nemohou najít“ zaměstnance. Pokud hledají jakéhokoliv zaměstnance, tak ho najdou poměrně snadno, ale pokud hledají kvalifikovaného a spolehlivého zaměstnance je to problém. Zejména mezi mladými jde o čestné výjimky, fluktuace je obrovská. Řada oborů stále potřebuje kvalifikaci, ale i dlouhodobé zaškolení, zkušenosti (nelze je nabrat ze dne na den „na ulici“) a často jsou klíčoví pro udržení chodu firem. Mana-žeři je nemají rádi, ale dobře vědí, že jsou na nich závislí.

      3. Buď zdráv, Burane. Pokud v čemkoli nemám pravdu, tak mě nenechávej v nevědomosti, ale ukaž, dokaž, co pravda je. Rád ji pak budu následovat a své mylné stanovisko opravím.
        Nicméně o tom tématu vím víc, než je mi milé a trochu i závidím lidem, kteří dodnes věří mainstreamovývm hoaxům o složitém hledání kvalifikovaných, spolehlivých lidí…
        Realita je naprosto jiná a buď rád, že to nevíš. Na pracáku nejsou žádnou výjimkou kvalifikovaní lidé s dvacetiletou praxí, kteří nemohou nic najít ani jako pomocní dělníci, natož ve svém oboru. Na nabídku jednoho místa přichází na Ostravsku 30 až 250 odpovědí, to vím z první ruky.
        Když tu nakopíruju deset, dvacet odkazů, které reálně popisují situaci, tak nevím, jestli to někdo nesmázne… A fluktuace je zcela jiné téma, s jinými souvislostmi. Nepleť si banány s okurkami.
        Takže hledej pravdu, poznej pravdu a mluv pravdu, neboť pravda tě učiní svobodným.

      4. No tak to máme zcela jiné zkušenosti. Moje jsou z praxe – z firmy kde pracuji. Kvalifikované lidi, ochotné pracovat nemáme. Ale třeba je to regionální, mnoho lidí od nás jezdí za prací do Němec.
        Je z tebe ale silně cítím nihilismus. Šíříš ho nevědomě nebo záměrně?

Napsat komentář