Co je důležité si v souvislosti s proběhlými volbami ještě uvědomit? Co se týká všech důležitých postů jak politických stran, tak i obsazování řady důležitých funkcí v úřadech? Když stejný mechanismus bývá často uplatňován i při obsazování řídicích míst v hierarchiích mnoha firem? Základní úkol personalistiky je výběr kádrů. Tento výběr v současné době je většinou založen na „dopředné korupci a dopředných nezřetelných úplatcích mecenášů (darech či pomoci)“ a s tím spojených „přímluvách“. Praktických podob provádění je mnoho.

Korupce, kdy někdo dá peníze či protislužbu za …, to je jen malá, byť viditelná, třešnička z jinak velmi velkého ukrytého dortu. Základní otázka při výběru kádrů, která se vždy řeší není totiž o tom, jak a v čem je dotyčný lepší než ostatní, nýbrž rozhoduje odpověď na otázku „co na něj máme?“
Tedy informace, je-li či není-li potenciální kádr již zatížen nějakým škraloupem morálním, společenským, nebo utajeným trestním prohřeškem, zda bere úplatky, … či čímkoliv je korumpovatelný. Včetně důležitého kritéria „jaký majetek vlastní a mohl by o něj přijít“? A k tomu ještě navíc důležité kritérium – „jak velký je to blbec“. Jen takový člověk je pak velmi snadno ovladatelný a vydíratelný – to kdyby náhodou nechtěl poslechnout. Musíme si uvědomit, že chudý, poctivý a moudrý člověk v současném systému má minimální šanci v jakémkoliv společenském žebříčku postoupit o příčku řízení výše právě proto, že je v řízení špatně manipulovatelný. To je současná realita.
Kdeže jsou Stalinovy „sociální výtahy“, které vynesly Rusko od pluhu ke hvězdám?
Které i z Československa před 50 lety dělaly mocnost technického rozvoje a šikovnosti uznávané v celém světě.

Toto výběrové kritérium je dáno hned vícero důvody. Kandidát na funkci nesmí mít příliš velký rozhled, aby včas nepochopil, čemu vlastně slouží a nedokázal se ze své pozdější pasti vykroutit. Čemuž také vyhovuje i jistá míra „vyššího“, avšak ne příliš hlubokého vzdělání (příslušnost k inteligenci v jejím pejorativním smyslu), neboť tak má jedinec díky školnímu filtru vědomostí nasazeny klapky na očích a velmi nafouknuté ego. Ve všech ostatních vědomostech, znalostech a dovednostech je vlastně jen blbec a diletant [pozn.1]. Takoví lidé se pak snadno ovládají, neboť je lze „logickými argumenty“ snadno přesvědčit o jakékoliv hlouposti – jak je zřetelně vidět třeba na celosvětovém hnutí „zelených aktivistů“. Množství titulů dnes není vůbec žádným kritériem úrovně vyspělosti člověka. [pozn.2]
Hlavně nesmí být chytřejší než je jeho nadřízený – mohl by jej nahradit ve funkci, případně nedej bože ve služebním postupu dokonce i ještě přeskočit.

Výběr potenciálních kádrů tedy většinou probíhá podle výše naznačených kritérií. Stejný princip se užije i v jejich další přípravě (výchově a výcviku kádrů) – sběr dalších kompromitujících materiálů. Jedině silný kompromat je schopen jednou někoho donutit k vykonání něčeho, co je i jemu silně proti mysli. Jeho strach před něčím mnohem závažnějším jako potenciálním „trestem za neuposlechnutí příkazu“ musí být výrazně větší, než strach z jakýchkoliv následků a společenským opovržením spojeným s jeho chybným konáním v dané funkci.

Způsob tohoto „zavazování“ (uplácení) je naprosto přesně popsán v pohádkách.
Čert vždy napřed své vyhlédnuté oběti splní všechna její přání (některá dokonce i předem před vlastním smluvním jednáním … neboť reklamní vzorek je vždy zdarma, zahrnutý v pozdější ceně) a pak v čas, který si on stanoví a hlídá – přijde s „účtem“ (smlouvou) inkasovat. Pouze v pohádkách další děj bývá obrazně vázán na písemnou smlouvu podepsanou vlastní krví. To aby děti věděly, že se jedná o duši, protože ta smlouva se týká bytostní podstaty člověka – morálky a svědomí jeho duše a jako taková bývá i nezrušitelná.
Ledaže by od plnění smlouvy ustoupila sama druhá smluvní strana.
Pouze Bůh má právo anulovat nezrušitelnou smlouvu, pokud je požádán.

A jak to probíhá v životě?

Kromě korektních smluv písemných uznáváme a dodržujeme také smlouvy ústní – tedy přesněji pouze mezi slušnými a poctivými lidmi východu a Slovany. Anglosasové a nejen oni mívají ve zvyku si smlouvami jakéhokoliv typu kdykoliv, když se jim to hodí, tak akorát pouze vytřít p…l.
Kromě nich pak ještě existuje smlouva jednáním (zvyková). Tedy smlouva vzniklá naplněním jisté skutkové podstaty. Využitím jistých výhod a služeb tedy vzniká i následná povinnost vyrovnat vzniklý účet. Např. v okamžiku výběru zboží a východu s ním kontrolovaným prostorem pokladny vzniká nepsaná a všemi dodržovaná úmluva (smluvní povinnost) – zaplatit vybrané a odnášené zboží. Anebo v restauraci posléze zaplatit zkonzumované potraviny a servis s tím spojený. Podobných příkladů je hodně.

Toto by si např. měli uvědomit všichni žáci prošlí jakoukoliv školou, že mají právě tuto povinnost také vůči všem těm, kteří jim všechno jejich vzdělání umožnili (rodiče, učitel, společnost). Že mají morální povinnost svůj nepsaný závazek, tento díl jejich získané společenské výhody, spojenou s umožněním potřebného vzdělání, také následně odpracovat ve prospěch společenství, ze kterého vychází a do kterého stále ještě patří.
A teprve pak si běž tam, kam chceš.
Zajímavé je, že smlouvu „půjčky na vzdělání“ jako závazek (dluh) vůči bance všichni uznávají. Jakékoliv jiné standardně získané vzdělání takto smluvně nepodložené však jedinec bere jako samozřejmost. Či dokonce snad i jako „povinnost všech vůči nim“. Málo kdo si totiž váží možnosti získání „privilegia vzdělání“ bez dalších vícenákladů. Ba mnozí ještě protestují, že do školy musí chodit a vůbec si neuvědomují, že kolik jejich děd musel kdysi zaplatit i jen za vyučení prostému řemeslu.

To jsme však trochu odbočili. Právě tento druh „smlouvy vzniklé jednáním“ je používán při ovládání politiků na různých úrovních, mnohých vysoce postavených úředníků, ale i soudců a některých klíčových osob donucovacích policejních složek (slovenská scéna je nyní plná takových školně-ukázkových příkladů) a podobně. Ta zmíněná „dopředná korupce“ je vlastně i jakousi pojistkou budoucí naprosté poslušnosti takové osoby a zároveň i vstupenkou do oné „elitní“ společnosti. Takže jestli se občas ptáme „v čí prospěch?“, je nutné se místo toho raději ptát – „čím a kým a případně též i jak je ovládán (vydírán)?“. Tedy „co splácí?“ onen člověk, který jedná nejen nerozumně, ale často dokonce vlastně i proti svým vlastním zájmům. A v tomto úhlu pohledu se odkrývá a točí řádově mnohonásobně více peněz i moci, než jen v nějaké „obálce v kapse“. Ty peníze v kapse jsou již jen tzv. drobné, vlastně pouze na úrovni tzv. „všimného“.
Prostě krátká otázka: „kdo ho drží za fabergé“ (vejce).
A satanisté umí držet opravdu pevně.

Podrobné škatulkování bez hlubšího vhledu do problematiky a souvislostí je na wikipedii.

Pár příkladů pro lepší srozumitelnost

Mladého nastupujícího lékaře brzy navštíví agent farmaceutického průmyslu, aby mu vysvětlil, které léky od které „správné“ firmy má především předepisovat a jak má správně léčit (práškovat). Vysvětlí mu, že vyléčený pacient je ztracený zákazník (pokud to náhodou ještě za studií nepochopil). Po čase mu pak přijde již uhrazený poukaz (či jen za symbolický malý doplateček) jeho účasti na školení třeba o nových lécích dané firmy v turisticky zajímavé a drahé destinaci s rozsahem přednášek minimálním a spoustou volného času. A příště zase ne (asi se málo snažil), a pod.
Jinak princip výchovy k naprostému podřízení se budoucích lékařů autoritě farmamafií je uplatňován již předem při jejich výcviku ve školách. Je tomu totiž již více jak 100 let, kdy Rockefellerova nadace plně ovládla všechny medicínské školy světa v zájmu svého chemického průmyslu. Což je v souvislosti s covidem čím dále více zřejmější.
Čest všem poctivým výjimkám.

Jinou takovou pobídkou například může být apel na odbornost u člověka, který jí mnoho nemá a přesvědčování, aby sepsal krátkou práci na dané téma. Ta je pak někde zveřejněna a přichází nečekaný skvělý honorář – samozřejmě neadekvátní odborné hodnotě článku. Následně pak je vyzdvihován medii jako „odborník“ a dále nenápadně manipulován dalšími „dobrými nezištnými radami“ a připravován k dalšímu postupu.
A takových nenápadných nesrovnalostí bude časem více. Následuje častá porada i pomoc v budování společenských vztahů, nenápadná pomoci v hrazení nákupů …, někdy třeba i zajištění diplomové práce sepsané na zakázku. Takových možností je mnoho.
Za co? Za málo, za službičku. Až jednou (až zapomene, odložené splácení), až toho po kapkách bude víc, až nebude moci ucuknout, až když už to bude mnohem dražší.
A. Hitler byl pro svůj úkol taktéž někým dopředu podobným způsobem nenápadně připravován, školen, financován. I na něj existoval tzv. kompromat, kdyby se náhodou chtěl vymknout z řízení.

Politická scéna je pak specifická tím, že má mnohem více vypracovaných metod (technik) i možností korumpování. Korupce je dokonce legalizována pod profesí „lobbista“ – tedy člověka „dobrou radou“ prosazujícího něčí zájmy – lidsky jasně čtenáři chápej slovem „úplatkář korupčníkovitý“. Ti pak vždy hledají vhodné nenápadné formy „podvázání“ politika té či oné politické strany v jejich finančním systému za projevené zásluhy (anebo zásluhy budoucí … např. Nobelova cena pro dosud neznámého nýmanda Baraka Obamu s odůvodněním „za to, co teprve vykoná“). Častá je například účast v nějaké správní radě …
Např. jakýsi P…, až již nebyl ve funkci a jehož předchozí a aktuální podivné podnikatelské aktivity se náhle objevily na přetřesu, byť převážně na alternativě, tak se náhle objevuje také jako jednatel malé neznámé firmičky. Jejíž výpis vykazuje nezvykle časté změny mezi jednateli a vlastníky. Ta nyní účtuje jisté pojišťovně dodávky očkovacích látek. Proč je neúčtuje přímo výrobce „zachraňující svět“?

Specifický způsob korupce je připraven a užíván přímo pro zrádce svého národa. Zvláštní forma korupce jako nástroj ovládání těch, kteří se rozhodli kolaborovat se zahraničním páníčkem a zúčastnit se převodu víceméně suverénní země do režimu závislé kolonie (chtějí být sluhy cizího kapitálu). Jsou to všichni ti, kteří umožnili zahraničnímu kapitálu realizovat v naší zemi „majetkový tunel“. Často používané schéma je: napřed „nezištná pomoc“ při řešení vymyšlených neexistujících problémů toho či onoho hospodářského odvětví (třeba cukrovarnictví anebo výroba velkých trub a podobně, bylo toho moc). Potom nabídka kapitálové účasti a posléze převzetí řízení firem (za aktivní spoluúčasti právě těchto upřednostňovaných „lidí vnitřní politiky“ navázaných na správu závodů). Pak následovalo rozprodání všeho co šlo a vývoz majetku (přepis firmy a převod financí do daňového ráje). S tím byl spojen také vývoz firemního tajemství (znalostí) ven za hranici státu (včetně převzetí zákazníků – trhu) a nakonec také i zrušení „náhle nerentabilní výroby v pobočce“ – likvidace bývalého silného konkurenta je dokonána.
No nestojí to za nějakou tu almužnu pro sluhu – ta jeho „symbolická účast“ ve správní radě?
Tito užiteční idioti jsou vždy s předstihem vybíráni a dlouhodobě připravováni (korumpováni) jako budoucí aktivní prvek převzetí řízení … v rámci techniky spolupráce a kulturních vztahů (techniky tzv. subverze, součást přípravy „barevných revolucí“).
Kdyby ti blbci tak tušili, že tam mohli sedět přisátí až do konce svého života za mnohem vyšší peníz, než obdrželi. Ne nadarmo je na takových školách pro poslance či manažery matematika silně degradována. Myšlení přece bolí – na to jsou v práci přeci otroci, a v řízení zase poradce (který to nakonec všechno má převzít).


Douška:
Zvláštním příkladem je „utajená smlouva“, tedy „smlouva mlčky předpokládaná“ (především jednou stranou), se kterou druhá strana není dopředu vědomě obeznámena. Avšak po přijetí „služby“ je platba již tvrdě vyžadována [pozn.3]. Tato „smlouva“ (či její standardní podmínky) bývá většinou někde potichu zveřejněna tak, aby si jí nikdo nevšiml. Musí být uvedena – aby kdykoliv později na ni mohlo být s uplatněním dalších přidaných nároků poukázáno – se slovy: „neznalost neomlouvá“. Příkladem je třeba institut rodného čísla a i jiné podrazy Satanistů Globálního Parazita.
Obdobným takovým příkladem v životě bývají i velmi dlouhé „smluvní podmínky“ plné dlouhých a velmi složitě psaných souvětí, nesrozumitelných formulací odtažených od běžného vyjadřování, psané drobným písmem. Kdo je poučen ví, že právě toto „smetí“ v textu musí číst nejpozorněji a nic nedat na to, že … bla, bla, bla blaáá…
Vždy je nutné si udělat čas na řádné prostudování smlouvy a poradu s právním poradcem.


Poznámky pod čarou:

[pozn.1] Pro lepší pochopení doporučuji stáhnout a postupně spustit tři krátké prezentace (Ms PowerPoint):
Test všímavosti a myšlení, jestli se umíme dívat a máme zkušenosti, aneb o vládě programů mysli nad intuicí.
Dvě otázky, aneb jak snadné je se nechat svým rozumem ošálit.
Amatéři a profesionálové … rozdíl ve významu smyslu slova a také v jejich přístupu k práci.

[pozn.2] Snaha zdobit se tituly je odraz nápodoby šlechty.
Nejsem proti titulům vyplývajících z funkce či z absolvovaného vzdělání. Komu čest, tomu čest. Je to znamením směřování jedince a míry jím dosud vynaloženého úsilí – avšak není to ještě kritériem jeho vyspělosti a schopností. Mnozí dnešní studenti jsou „hodnoceni“ za znalosti v oborech „o ho*ně“ a pro lidstvo naprosto nepotřebných. Honosí se titulem a přitom jsou pro praktický užitečný život nezpůsobilí. Jejich znalosti silně pokulhávají za schopnostmi vyžadovanými ke studiu v dobách před 30 lety. Mnoho škol dnes přímo dává vzdělání komukoliv – škol již je více než žáků (hlavně těch dobrých žáků, schopných zvládnout učivo). A mnoho titulů bývá i zcela nezasloužených (Plzeňská práva, celá řada nejvyšších představitelů současné slovenské vlády a lze nalézt mnoho dalších příkladů).
Čest všem poctivým výjimkám a mnohým mnohonásobným odborníkům, především ještě z doby socialistického školství. Tato mravně vyspělá vědomostní elita národa dnes již vymírá.

[pozn.3] A to dokonce nemusí ani plně proběhnout celý „obchod“, sankce mohou přijít již za některý dílčí bod smlouvy … všichni, kteří prošli exekucí a skončili na dlažbě díky tzv. „šmejdům“ a dalším jim podobným podvodníkům by mohli dlouho vyprávět.

4 komentáře


Napsat komentář