Z dlouhého příspěvku pana Michalů jsme již vybrali a zveřejnili konkrétní porovnání důsledků nacistické okupace Československa a důsledků „okupace“ ČSSR v letech 1968 až 1989.

K tomuto porovnání teď z dopisu pana Michalů vybíráme ještě další část, jeho osobní svědectví o době „útlaku“ a „nesvobody“. Text opět silně krátíme, protože v plném rozsahu násobně přesahuje možnosti a čitelnost webového média.

Nyní se vrátím ke svému osobnímu svědectví a popisu toho, jak jsme žili a prý trpěli za té sovětské prý okupace:

     Měl jsem velice šťastné dětství, rodiče zajištěnou práci, všichni kvalitní bezpoplatkovou lékařskou péči, jako stát jsme byli naprosto soběstační ve výrobě kvalitních, zdravých, nemodifikovaných potravin, vlaky a autobusy jezdily pravidelně i do každé vesnice, mohl jsem v míru a v klidu sociálních jistot absolvovat základní školu, vystudovat střední školu a VŠ. Stavěly se školy, nemocnice, elektrárny, přehrady, byty, dálnice, v akcích Z se zvelebovaly vesnice, prosperovala družstva, každý měl nejen právo na práci, ale i tu skutečnou práci, jisté důchody, velice kvalitní systém školství a vzdělávání, který nám záviděl celý svět. Byl mír, klid, pořádek, sociální jistoty, bylo dobře!! Moc dobře!

Lidé mohli v klidu a míru žít, pracovat, studovat, budovat prosperující stát, bavit se, žít beze strachu, milovat se a rodit děti. Také v sedmdesátých letech byla nejvyšší populace, kdy se narodilo nejvíce dětí v celé historii Československa! Proč asi?! Protože byly sociální jistoty, každý měl jistou práci, byly jisté důchody, mladí lidé po bezplatném vystudování středních a vysokých škol nebo po BEZPLATNÉM absolvování odborných učilišť (kde dokonce i pobírali měsíční kapesné!) měli jistá pracovní zařazení ve svém prvním zaměstnání – pro každého byla práce! Budovaly se a stavěly stovky tisíc nových bytů, mladým lidem bylo umožněno čerpat velice výhodné tzv. novomanželské půjčky, za které si pohodlně mohli zařídit svou první vlastní domácnost a domov. Z této půjčky jim dokonce po narození prvního dítěte bylo odečteno 2.000,- Kčs, za každé druhé a další dítě dokonce 4.000,- Kčs. Takto se šlo mladým lidem na ruku. Byl mír, klid, pořádek, sociální jistoty, bylo dobře!! Moc dobře!

Fungoval průmysl – náš vojenský průmysl patřil mezi absolutní světové špičky, vyráběli jsme automobily (osobní, nákladní, autobusy), motocykly, lokomotivy, tramvaje i traktory, letadla, turbíny, měli jsme textilní průmysl, vyráběli oděvy, obuv, byl zde sklářský průmysl (naše sklo, ale i třeba lustry) se vyvážely do celého světa, vyráběla se a prodávala bižutérie, vyráběli jsme koberce, nábytek, potravinářské stroje, fungovaly pivovary, cukrovary, lihovary, měli jsme naprostou soběstačnost ve výrobě kvalitních nemodifikovaných potravin (protože dokonale fungovalo zemědělství, na každé vesnici JZD, nebo Státní statky), na vysoké úrovni bylo bezplatné zdravotnictví, fungovala prevence, existoval naprosto ve světě ojedinělý a dokonalý systém školství a vzdělávání (od jeslí, přes mateřské školy, po ZDŠ, síť středních odborných škol s maturitou, gymnázií, učňovské školství, vysoké školy), měli jsme vlastní výzkum a vývoj, dokonce námořní loďstvo, jako 3. stát na světě jsme dokonce měli vlastního československého kosmonauta… a mnoho a mnoho dalších vymožeností, o kterých se nám dnes jen zdá a mladí, kteří toto vše nezažili a neprožili, tomu vůbec nevěří a vše považují jen za nějakou komunistickou nebo ruskou propagandu! Měli jsme se dobře. To byla ale, panečku, okupace, že?

Prosperovali jsme, nebyli jsme zadlužení, byli jsme nejen nepříjemnou, ale přímo nebezpečnou konkurencí pro Západ, kterou je třeba proto totálně zničit, rozvrátit, ukrást lidem a tomu státu, co se jen dá.

Lidé v době socialismu pracovali ve fabrikách i na 3 směny (ranní, odpolední, noční), neboť tak neskutečně mnoho bylo práce pro všechny, bylo nutné splnit plány a závazky pro export našich produktů chtěných do ciziny.

Po vykonané práci lidé jezdili na zasloužený odpočinek a dovolenou velice levně do podnikových rekreačních zařízení, jejich děti za symbolické částky do dětských rekreačních táborů, nejlepší pracovníci dostávali i poukazy na dovolenou a zotavení zdarma na hory i k moři, jezdívalo se na podnikové zájezdy ROH po celém Československu. Kdo na to měl a chtěl, mohl cestovat naprosto po celém světě (ano – PO CELÉM SVĚTĚ!!) například s ČEDOKEM nebo s CKM. V nabídce těchto cestovních kanceláří byly pobyty jak v USA, tak Austrálii, na Novém Zélandu, na Cejlonu, v Kanadě, Brazílii, Egyptě, Francii… prostě po celém světě!! Velice dobře si pamatuji jejich tlusté, objemné katalogy nabídek…Nikdo mě nemůže obelhávat, nalhávat něco, či mazat jakkoliv med kolem huby!! U mě se prostě nechytá, nemá sebemenší šanci mi něco namluvit, nalhat, nakukat!! Toto vše bylo!

Toto vše jsem během té sovětské prý okupace zažil na vlastní kůži, prožil jsem to, velice dobře si všechno ještě pamatuji. Velice dobře. Ano, občas nebyly dámské vložky. Opravdu se musím přiznat, že ze svých vlastních životních zkušeností jsem právě toto vůbec nezaznamenal a na své kůži nepociťoval, ale budiž, byla to pravda. Jistěže byly i jiné, opravdové nedostatky, ale v porovnání s tsunami zlodějen, podvodů, krádeží, loupeží, lží, intrik, falše, pokrytectví, vražd, okrádání lidí, řádění exekutorských mafií, bezdomovectví, sociálních sebevražd, naprosté bezmoci a beznaděje lidí, ale hlavně totálního zašmelení a prodání celého státu na Západ a do USA, to byly jen nepatrné, neznatelné, naprosto kosmetické drobounké chybičky!!

Ta pravá katastrofa, zánik státu, jeho naprosté vyrabování, vykradení a zaprodání do ciziny přišlo právě po tragickém zinscenovaném a zrežírovaném, buď navždy prokletém listopadu 1989!

Z prosperujícího vyspělého suverénního státu se stala nesvéprávná, zcela závislá kolonie šílené deviantní Evropské unie, která sama je jen a jen kolonií ještě šílenějších a deviantnějších, zločineckých USA!! Po listopadu roku 1989 došlo k rozkradení a rozprodání veškerých zdrojů do ciziny. České banky byly předány cizím bankám, infrastruktura, vodárny, podniky, závody, obchodní domy, lesy, půda… To, co nebylo lukrativní, to se nechalo zchátrat a zplundrovat. Marx napsal, že vlastnictví zdrojů je rozhodujícím znakem státnosti a nezávislosti zemí a národů. Země, která nedisponuje vlastními zdroji, nemůže být suverénním a samostatným státem. Proto musí česká vláda skákat tak, jak cizí mocnosti určí. Nemáme už zdroje, abychom byli samostatným a suverénním národem. Nemáme zdroje, o které by stát mohl opřít vlastní národní politiku, která by šla proti tezím globalizace podle NWO. Cesta k nezávislosti bude mnohem těžší, než jenom navolení jiných zástupců do parlamentu. Nyní jsme jen a jen rabovanou a drancovanou kolonií!

12 komentářů

  1. “Lidé mohli v klidu a míru žít, pracovat, studovat, budovat prosperující stát, bavit se, žít beze strachu, milovat se a rodit děti.”

    Podľa mňa toto nestačí. Aký má zmysel pracovať , študovať a budovať štát ?
    Aby bol vybudovaný úžasný štát ? a potom ?
    Tým chcem povedať , že v tom čase zjavne chýbalo duchovno a tým nemyslím náboženstvo.
    Mne na bývalom režime vadí , že to bol opačný extrém dnešku , dnes je bezbrehý individualizmus , vtedy zrejme bol bezbrehý kolektivizmus.
    Ale kľudne ma opravte ak sa mýlim a ktokoľvek z vás pozná čo i len jediného človeka ktorý sa v bývalom režime zaoberal svojou dušou , celkovo duchovnými vecami , snažil sa zvelaďovať samého seba po tejto stránke.
    To že to ľudia nerobili ale mali dokazuje že to ako strašne to tá generácia posrala v 1989.
    Sociálne istoty a tieto otrepané slovné spojenia zjavne nezabezpečili ľuďom dostatočnú úroveň aby predišli 1989temu.

    1. Author

      Martine, jaký jste ročník? Já jsem zažil 89. na konci studií a o nějaký „bezbřehý kolektivismus” se rozhodně nejednalo. „Sociální jistoty” samozřejmě samy od sebe nezabezpečí, že lidi nebudou naivní ani, že se budou intenzivně věnovat osobnímu rozvoji, ať duchovnímu či jinému; ale poskytují pro to lepší podmínky. (…můžeš koně přivést k vodě, ale nedonutíš ho, aby se napil…) Ovšem ve srovnání s dneškem je zřejmé, že průmysl byl zničen nebo převeden do cizích rukou a průměrný člověk je dnes nucen věnovat více času přežití (v širším slova smyslu) a na nějaký osobní rozvoj mu zbývá méně času.
      Naivita lidí tehdy i dnes má ovšem mnohé stejné kořeny; jedním z nich je snaha „elit” nedopustit, aby byli lidi „příliš chytří”, dalším je vlastní pohodlnost, a ještě dalším je nedostatečnost v rodině.

    2. Author

      P.S. z Vaší kritiky cítím ducha dnešní doby – „oni to musí zařídit”. Typické pro letošní či nedávné maturanty. Vlastní odpovědnost – nula. Uvažování dobového kontextu (vrcholící studená válka) – nulové…

      1. Tak to vás sklamem , ale
        1. duch dnešnej doby v tom nie je
        2. niesom maturant a mám 31
        Proste si myslím , že dnes sa ľudia viac venujú svojmu duševnému rozvoju a rozhodne sú na to lepšie podmienky dnes ako boli vtedy.
        Ako som písal , sú to len opačné extrémy.
        dnes- ja , ja ja !
        vtedy – štát , štát , štát !
        Hlúpe násilne vtláčané extrémy.

      2. Nejsem přesvědčen o tom, že by zrovna “duchovní rozvoj”, tedy pokud tím míníte nějakou metafyziku, měl být zabezpečován státem. To je snad věcí každého, má-li tu potřebu. Mně by naopak asi vadilo, kdyby něco takového do mě a mých blízkých mělo být tlačeno z pozic státní autority.
        Jaký má smysl pracovat, studovat a budovat stát? Přeci ten, aby takový stát byl dobrým, perspektivním a bezpečným místem k životu. Aby lidé na něj(sebe) mohli být hrdí, aby měli důvod se s ním ztotožnit a jeho cíle brát za své, aby život směřoval ke stále lepšímu a ne naopak. To chci od státu. Nepotřebuji a nechci aby mě stát učil meditovat, ordinoval mi regrese, nutil mě vzývat Aštara Šerana, nebo třeba modlit se k říční pěně. To je každého soukromá věc a státu do toho ostatně nic není. Pokud bych od státu požadoval nějaké působení v duševním rozvoji(používáte termíny “duchovní” i “duševní”, přičemž každý znamená něco jiného), tak kultivaci osobnosti k vymýcení maloměšťáctví, chamtivosti a závisti. Tedy opak toho co režim, ovládající stát, činí dnes.
        Rovněž nemám pocit, že by byl za socialismu kolektivismus tak bezbřehý, jak tvrdíte. Snaha o kolektivismus v oblastech přesahujících rámec rodiny snad byla, ale ani tenkrát se nepodařilo individualistické sobectví zcela eliminovat.

    3. Nejsem přesvědčen o tom, že by zrovna “duchovní rozvoj”, tedy pokud tím míníte nějakou metafyziku, měl být zabezpečován státem. To je snad věcí každého, má-li tu potřebu. Mně by naopak asi vadilo, kdyby něco takového do mě a mých blízkých mělo být tlačeno z pozic státní autority.
      Jaký má smysl pracovat, studovat a budovat stát? Přeci ten, aby takový stát byl dobrým, perspektivním a bezpečným místem k životu. Aby lidé na něj(sebe) mohli být hrdí, aby měli důvod se s ním ztotožnit a jeho cíle brát za své, aby život směřoval ke stále lepšímu a ne naopak. To chci od státu. Nepotřebuji a nechci aby mě stát učil meditovat, ordinoval mi regrese, nutil mě vzývat Aštara Šerana, nebo třeba modlit se k říční pěně. To je každého soukromá věc a státu do toho ostatně nic není. Pokud bych od státu požadoval nějaké působení v duševním rozvoji(používáte termíny “duchovní” i “duševní”, přičemž každý znamená něco jiného), tak kultivaci osobnosti k vymýcení maloměšťáctví, chamtivosti a závisti. Tedy opak toho co režim, ovládající stát, činí dnes.
      Rovněž nemám pocit, že by byl za socialismu kolektivismus tak bezbřehý, jak tvrdíte. Snaha o kolektivismus v oblastech přesahujících rámec rodiny snad byla, ale ani tenkrát se nepodařilo individualistické sobectví zcela eliminovat.

    4. ale boli aj duchovne zijuci ludia,Eduard Tomas a jeho manzelka napr,…J.Koci a vela dalsich naslo by sa ich urcite tolko kolko je dnes v parlamente len googli ,je vela autorov o ktorych pocut az po novembri nno duchovne zili uz vtedy,len googli nech nepouzivas zle informacie

    5. Taky bych se na to mohl podívat i z opačného úhlu. Že dnes je “duchovno a ezoterika” z 90% čistá komerce, oblbování lidí a rejdiště démonických typů osobnosti, které se podílí na oblbování té masy naivních lidiček, kteří opravdu touží po duchovním rozvoji, ale místo toho jsou zavedeni do pseudoduchovního světa, ne nepodobného tomu co tu kdysi vyváděli s populací “Amonovi žrecové” ze starého egypta.

      A pokud nemáte problém s inkarnacema, tak bych dodal, že pravděpodobně jsou to tito inkarnovaní výtečníci z tehdejší doby. Kteří se opět snaží svést lidi na scestí.

      Což se za socializmu nedělo. Tehdy bylo duchovna poskrovnu, ale bylo opravdové.
      Dnes musí být člověk hodně zkušený, aby se nenechal svést na zcestí.

      1. (to bylo určeno Martinovi)

    6. Z tohoto úhlu je velice obtížné ty doby srovnávat, protože tehdy nebyl internet. To je OBROVSKÁ změna současnosti, která dle mého stojí za tím rozmachem duchovna. I když ta tehdejší doba měla všechny ty pozitiva, nezapomínejme na to, že tehdejší elity měli ve své podstatě podobný cíl – uzurpovat si moc a zdroje pro sebe. Tehdy to akorát nešlo v takové míře, jako dnes. Pro mě jsou přínosné obě doby, protože ukazují oba extrémy, do kterých se společnost může posunout. Člověk, který zažil před i po 1989 má dle mého názoru výrazně větší rozhled v tom, jak může společnost fungovat a jak ne, než kupř. lidé ze západu.

      1. “…nezapomínejme na to, že tehdejší elity měli ve své podstatě podobný cíl – uzurpovat si moc a zdroje pro sebe.”
        A to si kde zobral? Ja som v 1989 mala 27 rokov, takže mňa týmto neoblbneš. Ani ten najvyšší predstaviteľ KSČ si nemohol nič uzurpovať pre seba, pretože všetko bolo majetkom národa! Nakoniec. dobre o tom vypovedá, ako žili napr. komunisti po 89. /mimo tých štb svíň ako Lorenz , Široký a spol. ktorí sa priamo na puči podieľali/. Žili tak, ako ostatní, žiadni oligarchovia z nich neboli a ani z ich detí. A tí, ktorí sa nimi po 89. boli, sa stali takými vďaka “demokracii” a nie vďaka socialistickému štátu , jedine nepriamo, pretože ukradli, vyplľundrovali či vypredali majetok národa, ale až po 89.!

    7. Aké duchovno chýbalo? Komu? Ten, kto chcel, rozvíjal svoju duchovnú stránku a to ešte intenzívnejšie a vo väčšom merítku ako dnes, kde sa duchovno stalo konzumným tovarom. Ja som v 1989 mala 27 rokov, odmala som sa zaujímala o všetko možné, od 9 rokov som chodila do knižnice a čítala kvantum kníh, o prečítanom som rozmýšľala, pretože moju pozornosť nerozptyľovalo x kanálov sračkometu či ajfóny. Rástla som v prostredí , ktoré aj v škole oceňovalo širší záber vedomostí a myslenia, ako stanovili učebné plány, chodila som do kresťanského spoločenstva, spievala v zbore, keďže kadejaké krúžky boli zadarmo alebo za smiešny poplatok, tak som okrem športu “pričuchla” aj k výtvarnému umeniu a hudbe, knihy som vďaka dobre zásobeným knižniciam a ich dotovanej cene v kníhkupectvách doslova hltala celý život, bola som členom filmového klubu a v kine vďaka dotovanému vstupnému aspoň raz do týždňa, takže som roky mala prehľad o filmovej produkcii a nie o sračkách, ktoré vydávajú teraz za filmy.
      Duchovno bolo pre nás stále niečím tajomným, vzácnym, hodným toho, aby ho človek hľadal napríklad aj v prírode, nie tovarom v podobe záľahy šarlatánov a komerčných sračiek v časopisoch, TV a kadejakých kultoch a la Greta.
      Autor veľmi dobre opísal to, čo som aj ja a celá moja generácia prežila a toto nám nikto nevezme a ani nás nepresvedčí o tom, že biela je čierna.

Comments are closed.