Pro připomínku všem spoluobčanům, že budoucnost naší společné vlasti je především v našich rukou, přikládám závěrečnou část projevu tvůrce čínských hospodářských reforem Teng Siao-pchinga, ve kterém tento čínský hospodářský vůdce mj. hodnotí náš bývalý socialistický stát (ČSSR) z hospodářského pohledu. Hodnocení je provedeno korektně, diplomatickým jazykem. Obsah projevu Teng Siao-pchinga je pro nás, občany bývalé ČSSR, důležitý ze dvou důvodů.

Prvním důvodem je jasné hodnocení, že v roce 1987 nebyla naše země hospodářsky rozvrácena neschopným vedením státu. Naopak ČSSR byla v té době světově vyspělou průmyslovou zemí, která stála v popředí hospodářského společenství socialistických zemí (RVHP). Naší socialistické vlasti tedy nehrozilo žádné hospodářské zhroucení a stát nepotřeboval „záchranu“ od kapitalistických zemí.

Druhým důvodem je stručné objasnění čínského hospodářského vůdce, jak Komunistická strana ČLR zamýšlela postupovat, aby dokázala zajistit všemu obyvatelstvu slíbené zvýšení životní úrovně. A to ve velmi obtížných podmínkách hospodářsky rozvrácené země, kdy v podstatě jediným dostatečným hospodářským zdrojem, který bylo možné k danému cíli využít, byli obyvatelé ČLR. Právě v nalezení a úspěšné realizaci celospolečensky prospěšného východiska z obtížných podmínek při řízení státu se projeví užitečnost vůdců národa. Existují (pseudo) vůdci národa, kteří jako lapkové zajistí zlepšení životní úrovně pro sebe a svou kamarilu, ale pro národ jsou ničivou pohromou. Existují však i (skuteční) vůdci národa, kteří zajistí dlouhodobé zlepšení životní úrovně všemu obyvatelstvu, aniž by zemi zadlužili na tisíciletí. Je proto pochopitelné, že skuteční vůdci národa pak, za splnění celospolečensky prospěšných cílů, získávají od obyvatelstva více jak 80 % podporu své vlády. Výsledky plnění celospolečensky prospěšných cílů v ČLR dokazují, že pro zvýšení životní úrovně všech obyvatel a pro hospodářský rozvoj země, je rozhodující skutky prokazatelná užitečnost vůdců národa, nikoliv „správnost“ jejich politického zařazení anebo slovní sebechvalné výsledky.

Abychom se mohli pevně držet socialismu, je potřebné se zbavit chudoby

Druhá část projevu Teng Siao-pchinga, předneseného při návštěvě zástupců poslanecké sněmovny ČSSR vedených JUDr. Lubomírem Štrougalem v ČLR, dne 26. dubna 1987. Z knihy Teng Siao-pchinga „Základní otázky současné Číny“, vydané v Moskvě v roce 1988.

Proto jsme potřebovali přenést těžiště celé naší práce na uskutečňování čtyř modernizací a udělat z modernizace země cíl úsilí na několik desetiletí. Poučení z minulosti nás přinutila skončit se sebeizolací a mobilizovat aktivitu národa. Proto jsme se vydali směrem k rozšíření vztahů a uskutečnění reformy. Rozšířením vztahů je myšleno prohloubení jak zahraničních, tak i místních vztahů. Bez rozšíření místních vztahů nelze zmobilizovat aktivitu lidí. My jdeme touže cestou, jako vy. Nejprve jsme se zaměřili na vesnici, rozšířili s ní vazby a to přineslo velmi rychle svůj důsledek. Jedny oblasti se pozdvihly za rok, jiné za dva. Po získání zkušeností z venkova, jsme se přeorientovali na město. Městská reforma probíhá již téměř tři roky a před námi je ještě mnoho práce.

Politika rozšíření zahraničních vztahů také rychle přinesla pozitivní výsledek. Nicméně Čína se odlišuje od vaší země. Věda a technika u nás zaostávají o mnoho let. Obtíží je u nás daleko více, nežli máte vy. Konkrétně v tom, že my máme příliš mnoho obyvatel. Už nyní počet obyvatel dosahuje 1,05 miliardy lidí. Zvýšit příjmy národa není snadné. Není snadné se za krátký čas zbavit chudoby a zaostalosti. Je nutno ve všem vycházet z reálných podmínek. Nelze stavět nereálné cíle, nelze rovněž navrhovat příliš krátké termíny. Jak jste před chvílí řekli, pokud bude politika a rozměry rozvoje určovány na základě iluzorních představ odtržených od skutečnosti, pak se loď potopí. V poslední době jsme získali zkušenosti, když mimořádně rychlý vývoj ve čtvrtém kvartálu roku 1984 a v roce 1985 vedl ke vzniku určitých problémů. Proto jsme se vydali cestou některých regulací a omezení. To je také dobré – získali jsme nové zkušenosti.

Celkově řečeno – stanovili jsme si velký cíl. Během 20 let, počínaje rokem 1981 až do konce nynějšího století, zvýšit roční výrobu čtyřnásobně a tím zabezpečit všemu lidu průměrnou životní úroveň. Takže bude na jednoho člověka připadat ve vztahu k HDP přibližně od 800 do 1000 amerických dolarů ročně. A na základě toho pak, za následující půlstoletí, opět zvýšíme výrobu čtyřnásobně a dosáhneme HDP ve výši 4000 amerických dolarů na člověka.

Co to znamená? To znamená, že ke konci první poloviny příštího století (tj. cca do roku 2050 – pozn. siar) se náš stát zařadí mezi hospodářsky středně vyspělé země.

Pokud se to stane, tak to bude znamenat, že jsme:

  1.  splnili mimořádně náročný a velmi složitý úkol,
  2.  skutečně vnesli vklad k dosažení pokroku lidstva a
  3.  velmi názorně předvedli přednosti socialistického systému.

Máme socialistické zřízení. Proto neznamená částka 4000 dolarů na člověka stejnou hodnotu u nás jako v kapitalistických státech. Tím spíše proto, že v Číně je enormní počet obyvatel. A jestli se jeho počet do té doby zvýší na 1,5 miliardy a národní produkt bude v přepočtu na jednoho obyvatele činit 4000 amerických dolarů, pak se HDP zvýší na 6 bilionů amerických dolarů ročně a Čína vstoupí mezi hospodářsky nejrozvinutější země světa.

Tím nejenom ukážeme cestu zemím «třetího světa», kde žijí skoro tři čtvrtiny obyvatelstva planety. Co je však důležitěji – ukážeme všemu lidstvu, že socialismus je neodvratná cesta a že socialismus má předností před kapitalismem.

Při výstavbě socialismu je potřeba rozvíjet výrobní síly*. Chudoba není socialismus. My se pochopitelně budeme socialismu držet. Ale aby bylo možné pokračovat ve výstavbě socialismu, který by měl převahu nad kapitalismem, je potřeba především budovat socialismus, osvobozený od chudoby. Ale přestože nyní uskutečňujeme socialismus, on de facto není plnohodnotný. Až v půlce následujícího století, kdy bude docílena úroveň průměrně vyspělých zemí, budeme moci oznámit, že jsme skutečně vybudovali socialismus. Tehdy budeme moci nahlas mluvit o přednostech socialismu před kapitalismem. Nyní se pohybujeme v tomto směru. Úkolu vybudovat socialismus, úkolu čtyř modernizací, brání levé úchylky**. Počínaje od zmíněného pléna ÚV KS ČLR je kladen důraz na boj proti levičáctví, protože právě tím jsme se dříve provinili. Ale existují i úchylky zprava. V tomto ohledu s vámi sdílíme společné zkušenosti. Podstata úchylek zprava spočívá v realizaci všestranného poevropštění, odmítnutí socialismu a převodu Číny na cestu kapitalismu. Tato otázka je u nás již rozhodnutá, včetně provedení personálních změn.

Zkrátka, otázky, nad kterými s vámi přemýšlíme a cesty jejich řešení, jsou skoro srovnatelné. My jdeme svou cestou již více nežli osm let a podle všeho, na konci nynějšího století dosáhneme cíle. Cesta, kterou bude nutno ujít během následujících 50 let však bude těžší.

Definice použitých pojmů politické ekonomie (pozn. siar): výrobní síly – výrobní prostředky a lidé, kteří mají určité znalosti, výrobní zkušenosti a pracovní návyky, kteří uvádějí výrobní prostředky v činnost, výrobní prostředky – souhrn pracovních prostředků a pracovních předmětů (materiálů), jichž se používá v procesu společenské výroby při vytváření hmotných statků, pracovní prostředky – výrobní nástroje (stroje a zařízení, nářadí a přístroje, motory atd.), provozní budovy a stavby (továrny, skladiště, železnice, potrubí, mosty, kanály, elektrické vedení atp.).

Definice použitého politického pojmu marxismu-leninismu (pozn. siar): levá úchylka ve vedení komunistické strany (levičáctví) – pseudorevoluční, svévolná politika členů komunistické strany, vyvolaná buržoazním tlakem, která vede k úchylkám od schválených cílů a postupů strany; příkladem je trockismus se svou majetkovou hrabivostí a nelidskostí.