Globalizácia je objektívny proces, ale jej riadenie je subjektívne. Je to tak, ako keď splavujete na kajaku divokú rieku. V žiadnom prípade nemáte šancu obrátiť sa a ísť naspäť proti prúdu. Výnimočne sa vám môže podariť za cenu obrovského úsilia sa o kúsok vrátiť, ale skôr či neskôr vás rieka aj tak strhne a prinúti vás ísť s prúdom. Čo môžete urobiť, je postarať sa, aby ste tú cestu nadol v zdraví prežili. To je to subjektívne riadenie. Nedokážete neísť s prúdom, ale dokážete sa vyhýbať rizikám a pri troche šikovnosti z toho dokážete urobiť užitočný, príjemný a povznášajúci zážitok.
Na každý národ pôsobí globalizácia inak. Existujú historické národy so silnou štátotvornou mentalitou, ako sú Číňania a Rusi. Tí majú slušnú šancu, že vyjdú z globalizácie veľmi dobre. Globalizácia bude pre nich znamenať hustú sieť obojstranne výhodných dohôd s celým svetom. Na druhej strane, také malé národy, ako sme my, budú mať čo robiť, aby z nich vôbec niečo zostalo. Slovensko má 5 miliónov obyvateľov. Na svete je 70 miest (miest, nie štátov!), ktoré majú viac obyvateľov než Slovensko. Do takého Šanghaja sa Slovensko zmestí sedemkrát. Česi sú na tom lepšie (len 40 miest je väčších), ale tiež to nie je žiadna veľká sláva.
Pripomína mi to našu čivavu. To je taký dvojkilový pes. Ešte aj medzi mačkami by bol podpriemerný. Značnú časť svojho života venuje starosti o to, aby ho niekto nezašliapol. Nie schválne, ale jednoducho si ho nevšimne. Psík musí byť neustále v strehu. Už sa vám niekedy stalo, že ste išli po ceste na bicykli a okolo vás prefrčal v tesnej blízkosti vysokou rýchlosťou obrovský kamión? Nuž, tak sa cíti čivava viac-menej po celý svoj život. A taký je aj údel malých národov. Sme ako ten kajak letiaci dolu perejami. Nemáme šancu sa vyhnúť tej či onej forme integrácie. Čo máme šancu, je urobiť niečo pre to, aby to bola inteligentná integrácia, ktorá bude všetkým zúčastneným na úžitok.
Samozrejme, opätovné vytvorenie Československa sa tu núka ako pomerne prirodzený prvý krok. Máme s tým už isté skúsenosti a nebolo to také zlé. Na druhej strane ale isté dôvody na to rozdelenie tu boli a tie sa nikam nevyparili. Požehnané obdobie neobyčajne dobrých vzťahov medzi Čechmi a Slovákmi začalo až po rozdelení. Opätovné vytvorenie Československa je možné, ale nebude to zadarmo. Bude si treba navzájom vysvetliť veľa vecí. Jedine tak má šancu vzniknúť zdravý životaschopný útvar, ktorý bude všetkým na radosť a na prospech.
V tejto súvislosti je dobré ujasniť si jednu vec. Pánom Klausovi a Mečiarovi sa vyčíta, že nenechali schváliť rozdelenie Československa v referende. Nemá už asi zmysel to tu teraz dopodrobna pitvať, ale je tu jeden fakt, ktorý vyjadruje náladu slovenských voličov v tejto súvislosti: Pri nasledujúcich voľbách mala obnovu Československa v programe len jedna jediná politická strana. A tá strana získala menej hlasov než je počet Čechov žijúcich na Slovensku. Slovákom sa rozdelenie Československa vcelku páčilo. Obávam sa, že Čechom už menej.
Čo s tým môžeme urobiť teraz? Myslím, že by bolo veľmi užitočné, keby sa vytvorila skupina ľudí ochotných inteligentne, vecne a slušne urobiť inventúru psychologických bariér opätovného zjednotenia a navrhnúť kroky na ich postupné odstraňovanie. Neviem, či sa to zjednotenie podarí, či sa to celé nezvrtne nejakým iným smerom. Ba v tejto chvíli ani jednoznačne netvrdím, že to zjednotenie chcem. Uvidíme. V každom prípade lepšie porozumenie situácii znamená väčšiu slobodu pri rozhodovaní. A úsilie venované snahe o to, aby si ľudia lepšie rozumeli, určite nevyjde nazmar.
Ak máte o túto tému záujem, možno by bolo dobre, keby ste sami začali uverejňovať články. Ak nás bude dosť a budeme si rozumieť, môžeme neskôr vytvoriť nejakú formálnejšiu skupinu.
@Ondra – nevím, do jaké míry jsi zažil reálnou ekonomiku do roku 1989. Já ano, a i v těch tzv. „špinavých provozech“ (chemičky, SONP Kladno- provo Siemens-Martinské pece). Pokud by ses zeptal kohokoliv z ještě žijících pamětníků, kteří tam pracovali, zda by radši do těch současných singapurských českých montoven, anebo do českého podniku, který ková hřídele jako jeden ze dvou výrobců na Planetě – odpověď s jistotou jasná. Nejde o návrat k hřídelím, jde o návrat k vlastním schopnostem myslet,následně řídit a na konci spokojene žít „ve vlastním národním domě“ . A vo-vo-vo- to de.
Tak zrovna o poměrech v chemičkách něco vím. Ty poměry byly oproti dnešku dost strašné.
Chemie je dnes úplně někde jinde díky ekologickým směrnicím EU.
Suma sumárům, předtím odcházeli z provozů těžkého průmyslu dělníci s podlomeným zdravím způsobeným silikózou, otravou těžkými kovy a organickými karcinogenními jedy.
Dnes dělníci odchází z montoven do důchodu s podlomeným zdravím kvůli šíleným pracovním normám a zřetězeným směnám. A hodně dělá taky posunutý odchod do důchodu.
To když bereme v úvahu tehdejší těžký průmysl. Ve strojírenství a ostatních průmyslových odvětvích na tom tehdy dělníci byli samozřejmě o dost lépe.
Ikdyž i tehdy, každý z fabriky zdrhal na záhrádku rýpat se v hlíně a pěstovat kedlubny.
Proto tvrdím, že dělat stachanovce ve slévárně fakt není nic pro českou povahu. A za tím si stojím.
Klidně stůj , v tom ti rozhodně nikdo nebrání. Ale Tvě suverénní soudy k tomu, jak vypadaly provozy tzv. těžkého průmyslu – jsou skutečně k smíchu. Zejména zásluha „matky pokroku“ Unie v chemickém průmyslu – to je fakt síla. Ale máš pravdu – díky všem směrnicím (včetně těch ekologických) pocházejících z Brusele, jsme úplně jinde. Ale ne chemie, ta je pořád stejná. Jinde jsme my jako někdejší majitelé chemického průmyslu.
Když už si bereš do úst toho „stachanovce“, tak si nejdříve zjisti obsah pojmu. Evidentně mluvíš o něčem, na co si rozumově nedosáhl.
Jsem slovenské národnosti, v Čechách (a zčásti v (Československu) jsem prožil většinu svého 70-letého života. Zůstal jsem Čechoslovákem ne národností, ale svým spojením s oběma národy. Tahle debata jen demonstruje nezralost návratu ke společné státnosti. Proč? V obou samostatných a plně zkolonializovaných nesuverénních státečcích běží stále tvrdší deziluze z toho, co jsme „dokázali“ jako rozdělené národy. Je to sociální a psychologický DETOX, který ještě nějakou dobu potrvá. Ten neúspěch si prostě na obou stranách musím vyžrat dosucha, abychom docenili to, co jsme si rozbili. A Československo ve všech svých metamorfózách bylo mimořádně úspěšným projektem na celé Planetě. Proto nesmělo pokračovat a projekt byl zlikvidován.
Taktéž je potřeba udělat analýzu toho, co jsme v ČSSR udělali špatně. Zase si to zbytečně „budovatelsky“ neidealizovat, ikdyž to byl v globálu velmi úspěšný projekt, zejména z materiálního hlediska.
Nicméně z psychologického a sociálního až tak ne.
Vzpomínám si, že Pjakin se o tom krátce zmínil, že problém československa byla přílišná industrializace, zejména pak soustředění na těžký průmysl.
Což nám na jednu stranu dávalo velkou hospodářskou soběstačnost a možnost vyvážet celé továrny a průmyslové celky.
Negativem pak byla zbytečná devastace životního prostředí v naší miniaturní zemičce. Sem prostě těžký průmysl nepatří.
Nehledě na to, že řada lidí v továrnách prostě trpěla. My na tohle nejsme stavění, jako asijští „mravenci“ nebo jako němci kteří to mají víc v krvi. (což je jeden z důvodů proč čecha emigrace do německa neláká, pokud zrovna zoufale nepotřebuje uživit rodinu, což z té naší almužny znehodnocené inflací skoro už nejde – což je bohužel čím dál častější případ)
Podle mě bychom se měli spíš soustředit na know-how, vzdělanost a lehký průmysl. Dost úspěšně toto provozují třeba němci. Ikdyž i tam se dnes projevuje vzdělanostní úpadek.
Pořád je ale investice do vzdělanosti lidí, tou nejlepší investicí.
Tak lehký průmysl? Ještě k tomu přidejte služby a sexuální turistiku a jsme zase tam, o čem nás přesvědčovali po osmdesátém devátém.
Díky průmyslu jsme měli v celém státě spoustu ceněných odborníků a jejich přínos byl oceňován i v zahraničí. Víte co je to lehký průmysl? Montovny a v nich neskutečná honička za pokud možno nejmenší mzdu. Dělníci jsou zdroje, kterých si nikdo neváží, protože za a) z hlediska elit jsou póvl, za b) na montovnu není žádných zvláštních znalostí třeba.
Ceněný odborník vyrůstá v pracovním prostředí, kde se něco vyrábí, v montovnách … no o tom škoda mluvit. Vzdělanost je jistě nejlepší perspektiva, ale bez praxe je to jen půl odbornosti.
A neschovávejte se za Pjakina, jistě tím nemyslel to,
že těžký průmysl není potřeba.
Těžký průmysl není potřeba (nebo jen omezeně) miniaturnímu 15milionovému národu. Z důvodů které jsem uvedl a které jste zcela ignorovala.
Co má vyšší přidanou hodnotu?
Vyvážení ocelových ingotů?
A nebo vyvážení precizních strojírenských výrobků, které vyžadují know-how a vysokou vzdělanost lidí?
Rusko třeba mělo velký hlad po našich strojírenských výrobcích. Jenže to bylo bržděno u nás z politických důvodů (radši zkrachujeme a proměníme se v hladovou dolinu než bychom vyváželi do Ruska). Tak se v tom obrátili na němce a ti s tím problémy neměli.
Rusko například, je obrovská surovinová základna. A bez ní by dávno byli v háji. Prostě by ty kritické roky nepřečkali, kdyby měli surovinovou základnu jako československo.
Takže být závislý na těžkém průmyslu, když nemáme surovinové zdroje a jsme závislí na jejich rozkolísané ceně na trhu komodit, to je hodně špatná cesta.
Mě občas připadá, že se tady upřednostňují řešení které mohly fungovat v 50. letech, ale rozhodně ne v současném globalizovaném a informačně propojeném světě.
Někdy je méně více. Být vámi, tak se už víc neznemožňuji. Ty vyvážené ingoty, to byly třeba hřídele pro zaocenáské lodi z plzeňské Škodovky? Nu, já zapomněla, to je špinavý hutní průmysl, tam ať makají Číňánci, nebo přinejhorším Němci, to my tu budeme všichni strašně vzdělaní a budeme jim říkat, jak to mají dělat, oni nám budou cálovat a všechno potřebné si nakoupíme… (Přece nebudeme trpět ve fabrikách, že?) A jak dlouho by to takto asi fungovalo, smím-li se ptát? Takhle dostali Rusy, že si vše potřebné nakoupí, jenže těm alespoň zůstaly ty suroviny, takže si svou chybu uvědomili a napravují ji. A strojírenské výrobky, představte si to, se také dělají z kovů. Je potřebný plech, příruby a tak dále a tak dále… Rozkolísaná cena surovin? A co teprve rozkolísaná cena náhradních dílů, které si nejsme schopni vyrobit, protože nemáme základní materiál, neboť nemáme hutě? Ne, víte co? Raději nebudeme dělat ani ten lehký průmysl, to je vlastně také makačka, pojdme se stát finančním centrem jako Švýcarsko. Že to nejde? No to jsou mi věci. Ono to ani v tom globalizovaném světě není tak jednoduché, jak to vypadá. Takže co si můžeš udělat sám, si raději udělej, protože jinak budeš tu přidanou hodnotu platit někomu jinému… V USA teď roní horké slzy, že tam nemají vlastní výrobu, za chvíli totiž nebudou mít zač nakupovat. A mimochodem ani dřív jsme na těžkém průmyslu závislí nebyli, doplňoval jen naši výrobní základnu… Ono je totiž vždy výhodné mít celý výrobní řetězec pod kontrolou, alespoň v rámci možností. A jaké ty možnosti mohou být, jsme si vyzkoušeli za socialismu i v tom miniaturním patnáctimiliónovém státě…
Irena:
Výborný nápad. Můžeme opět začít vyrábět hřídele zaoceánských lodí z železné rudy kterou nemáme,
pomocí černého uhlí, které jsme všechno vytěžili,
pro české námořní loďstvo které neexistuje.
A nebo ve výrobě hřídelí zaoceánských lodí konkurovat miliardové číně která de facto vlastní nerostné zdroje celé afriky, miliardové Indii a ještě Rusku.
Vynikající hospodářský podnik, který má skvělou šanci na úspěch.
Vy jste vyloženě talentovaný ekonom-národohospodář… asi jako Václav Klaus.
Ondra: To komentujete výsledky demokratizace našeho státu? Co to má společného s tématem?
Československo bylo dobrá značka. Mě osobně například mrzí, že moji vnuci už nerozumí slovenštině,
se kterou jsme my, vychovaní tehdejšími programy československé televize neměli sebemenší problém. Navíc se mi slovenština vždy velice líbila, je to velmi libozvučný jazyk. Neříkám, že jí nerozumí vůbec, to při té příbuznosti ani není možné, ale už to není ono.
Vykládají nám o společné Evropě, ale ve skutečnosti rozdělují to, co fungovalo a chtějí splácat něco, co má fungovat na totální podřízenosti. Pochybuji, že průměrný Slovák nebo Čech očekával, že jeho lídři budou takoví srabi a kývnou na cokoli, jen aby měli vystlaná hnízdečka. Vzpomeňte na Svatoplukovy pruty, místo toho, aby jste si pěstovali domnělé, nebo třeba i skutečné křivdičky. Chtěli byste ideální vztahy? Ani v rodině takové nejsou, ale když se rodinu podaří rozeštvat, je velmi těžké vrátit ji do původního stavu. Ale současná politická reprezentace o to nestojí, tak se alespoň nenechme dál rozeštvávat diskuzí kdo, kdy a jak urazil naše ego.
Myslím, že určité spojení česka a slovenska v jakési unii národů (alias Velké moravy :-D) je nutnou podmínkou přežití našich národů.
(značka ideál by byla V4 ale zcela bez globalistů, což je v současnosti naprostá utopie)
Nicméně se současnými politickými psychopaty jak u nás tak na Slovensku to není politicky možné.
Takže jediná možnost je to budovat odspodu, na bázi mezilidských kontaktů a společných projektů.
Ve vrcholné politice je to čirá utopie, protože ti lokajové globalistů a americké elity mají za úkol dělat úplný opak.
Prostě je potřeba ty politické zloděje a sociopaty zcela obejít.
Vy nic nechcete spojovat. Vám nestačí, že přímo před nosem vidíte, jaký je problém spojit dva národy. Stačí pár vzájemných invektiv, třeba i pofidérních a srdce se začnou zatvrzovat. A vy, nedáte pokoj, dokud tady nevytvoříte třetí „národ“, aby do smečky peroucích se psů přibyl další. Vy hledáte, jak lidi rozdělovat a ne je spojovat. Tolik k Ondrovi a jeho Moravě.
Společně se Slováky jsme byli silnější a dařilo se nám všem lépe, protože v jednotě je síla a když se zdroje spojí, přináší to užitek všem, stejně jako když se lidé spojili do družstev. Ale není to jednoduché, jako nebylo jednoduché zakládání družstev. My snad už jsme ale tohle stádium jednou překonali, měli výborné výsledky a pomáhala nám k tomu koncepce socialismu, to je třeba si neustále opakovat a na tom stavět. Je třeba změnit koncepci řízení společnosti, a potom nebude problém se zase spojit oficiálně. Spojíme-li se beze změny koncepce, bude z toho třaskavá směs, kam stačí hodit sirku. Proto je třeba zatím hledat cesty vzájemné ekonomické i další integrace i bez oficiálního sjednocení, posilovat vzájemné vztahy a orientovat se na toho, kdo nám v tom pomůže. Kdo nás bude spojovat a ne rozdělovat.
Veľmi dobre. Presne na toto som myslel.
Všimnite si , že vživote žiadny čech nepovedal zlatí československí ručičky.
Viete Česi sú preborníci v prisvojovaní si vecí a tým nemyslím len hmotných.
Ja ich mám rád ale podľa mňa sú to v podstate takí židia slovanov. Špekulanti.
Ešte to doplním.
Čo treba robiť je podľa mňa jasné.
My by sme mali popracovať na svojom komplexe malosti a česi by si mali prestať všetko prisvojovať a hrať sa na to že oni niesú malí , mali by mať menšie ego.
Alebo to zhrniem tak, že si treba uvedomiť že my ich potrebujeme úplne rovnako ako oni nás.
Potrebuje tam byť to =
Asi je to tým že som Slovák ale myslím si že česi majú viac toho na čom treba pracovať.
No nazdar. Už tu máme prvního hlinkovce.
Realita je taková, že jediný kdo doopravdy chtěl rozdělení, byli tito hlinkovci-mečiarovci.
Je jich naprostá menšina, ale o to víc jsou uřvaní a vlezlí. Je jich plný slovenský i český internet, nacpou se do každého diskuzního fóra.
Ale v reálu neznám jediného normálního slováka, který by chtěl rozdělení. To byla společná agenda hornouherských hlinkovců-mečiarovců a pražských „vyvolenců“ kteří vzájemnou nevraživost čechů a slováků velmi rádi podporovali. (jako u všech slovanů)
Pokud máme mít dobré vztahy se slováky, tak je potřeba z těchto vztahů zcela eliminovat jak první tak druhou skupinu. Prostě je tam nepustit. Jinak to dopadne stejně jako tehdy.
Máme tu pekný príklad toho, čo bude treba doriešiť.
Po prvé, treba rozlišovať Hlinkove gardy a Hlinku. Hlinkove gardy pôsobili počas druhej svetovej vojny a kolaborovali s Nemcami. To nie nič pekné. Nemyslím si, že by ich chcel nejaký Slovák hájiť. Naproti tomu Andrej Hlinka bol bezúhonný bojovník za práva Slovákov a bol veľmi populárny – a u značnej časti národa je populárny dodnes. Zomrel v roku 1938 a skutočne nemôže za to, že Hlinkove gardy neskôr zneužili jeho meno.
Po druhé, bez ohľadu na to, čo si o Mečiarovi myslíte, faktom je, že ho mnohí Slováci volili. Trikrát sa stal predsedom vlády, potom ešte dvakrát vyhral voľby (ale nezískal koaličného partnera) a potom ho predbehol Fico, ale vzal ho do koalície. Bol populárny počas 20 rokov, čiže to nebolo nejaké chvíľkové poblúznenie – ľudia ho volili aj potom, keď už dobre poznali výsledky jeho práce. Tí jeho voliči sa nikam nevyparili. Ak sa máme zjednotiť, budú s tým musieť súhlasiť aj oni. A napokon, aj ten sporný Kotleba je už po druhé volebné obdobie legálnou parlamentnou stranou a má za sebou nezanedbateľný počet voličov. Uznávam, on je tak trochu guľa na nohe, ktorá z nás nerobí práve ideálnych partnerov, ale veď aj vy tam máte kadejakých exotov.
Nemyslím si, že z české strany by byla nějaká nevraživost ke slovákům. Jen možná určitá mírná přezíravost lidí z Prahy a okolí. Což se nedá srovnat s „hlinkovci-mečiarovci“.
Problém dělala Praha a potentáti, když měli reálnou politickou a úřední moc v československu. Což už je dávno pryč.
Ostatně, Mečiar si získal (fanatické) příznivce zejména díky protičeské nenávisti. Prostě všechny slovenské problémy hodil na „čehůny“. Tento populizmus se poslouchá mnohem lépe než kdyby tvrdil, že za většinu svých problémů si můžou slováci sami.
A ještě můžou být rádi, že jsme je desítky let masivně dotovali a vybudovali jejich průmysl a školství takřka od píky, na zelené louce kde se pásly ovce.
(což je fakt, který když připomenete takovému „hlinkovci“ tak začne skákat až do stropu vzteky)
Ale zpět k těm „hlinkovcům“. Tento pojem používám v podobném významu jako Pjakin používá pojem „vlasovci“ – jednoduše proto, že nic výstižnějšího jsem nenašel. Ikdyž uznávám že je to poněkud nepřesné. Protože oni, stejně jako reální vlasovci dnes už nejsou.
„Hlinkovce“ používám k popsání jevu kterého jsem si všiml na Slovensku a který nám komplikuje vztahy se Slovenskem. V podstatě je to hodně malá, ale hlasitá skupina nacionalistických slováků, kteří jsou největší (a v podstatě jedinou závažnou) překážkou v česko-slovenských vztazích.
Prostě není možné budovat česko-slovenskou vzájemnost, dokud to budou hatit křiklouni, kteří všechny problémy Slovenska a neschopnost slováků budou házet na čechy a vytahovat jakési domělé křivdy.
Stejně jako není možné budovat regulérní rusko-ukrajinské vztahy, dokud se do toho pletou neo-banderovci.
Zajímavé je, že tyto „hlinkovce“ jsem v reálu nikde na Slovensku nikde nepotkal. Ikdyž jsem slovenskem cestoval třeba s Pražáky, a normálně se k tomu všude hlásili, že jsou z Prahy, tak ani nejmenší náznak nepřátelství vůči nim tam nikdy nebyl.
Zato na internetových fórech se tito nenávistní „hlinkovci“ rojí jak vosy. Kde je nějaká debata o československu, tam se jich vždy několik najde, a jen tam dělají zlou krev.
Politiky bych z tohoto vynechal úplně, protože současná politická reprezentace v obou našich zemích, to už jsou jen čistí ilumináti-satanisti, jejichž ne-lidská struktura psychiky zahrnuje všechny tři ne-lidské typy.
Jedinou jakž-takž vyjímkou je snad právě Fico, a možná Miloš Zeman, jenže ten je zároveň globalista.
Kotlebu tu unás moc neznáme, ale připadá mi jen trochu lepší než Okamura. Prostě populista s ne úplně čitelnými záměry.
Ten váš trolling už přestává být zaobalený…
http://archiv.extraplus.sk/2458/nikdy-som-neuhol
Demarše prišli až neskôr, ale my hovoríme o roku 1992. Teda vážnou prekážkou, prečo ste nehlasovali za prijatie ústavy, bol Vladimír Mečiar?
Nie Mečiar, ale jeho politika. Znovu opakujem: vo vrcholovej politike som bol od decembra 1989 a, najmä, keď som sa stal členom federálnej vlády, mal som z prvej ruky informácie o zámeroch európskej politiky. KDH bolo členom Európskej demokratickej únie a na jej pôde sme sa stretávali aj s Helmutom Kohlom, Margaret Thatcherovou a inými európskymi politikmi. Vedeli sme, aká je logika ďalšieho rozvoja EÚ, aká je logika prijímania členov. Už vtedy sme vedeli, že Mečiarova politika zabráni vstupu Slovenska do Európskej únie, čo by bola pre Slovensko katastrofa. A pokiaľ ide o ideu samostatného Slovenska, ja som prvý povedal, že chceme samostatnú hviezdičku a stoličku vtedy, keď Vladimír Mečiar hovoril, že dokopeme Čechov do federácie.
Malo sa hlasovať v referende, ale to by neprešlo tak sa to doriešilo ústavným zákonom.
@Martin
No, pořekadla/lidová moudrost vzniká z historického kontextu a prostě se říká „zlaté české ručičky“ a né „zlaté moravské ručičky“ či „zlaté federativní česko-slovenské ručičky“ :o)
Prostě Slovensko historicky nebylo průmyslové, ale převážně zemědělské a tak se jen těžko ten historický kontext šikovných rukou vykřeše v lidové moudrosti.
Je pro asi každého relativně těžké pochopit, že to co mu vadí na druhých je většinou (na 98 %) jen to, co mu vadí na sobě samém. Na těch druhých se to totiž lépe vnímá, protože to méně někde uvnitř bolí.
NIe je pravda, že Slovensko nebolo priemyselné. Banský priemysel máme rozvinutý veľmi dlho. Vďačíme zaň Karpatským Nemcom, ktorí sem prišli už v 13. storočí. Naň nadväzuje hutníctvo a neskôr železničná doprava, ktorá sa sa používala aj na zvážanie dreva z hôr. Už v dávnej minulosti sme mali vybudované súvisiace komplikované sociálne štruktúry, rozvinutý systém banského práva a podobne. Máme aj niekoľko významných vynálezcov, čistokrvných Slovákov. Možno na percentá to bolo menej než v Česku, ale od nuly to malo ďaleko.
Okrem toho, vari poľnohospodár nemusí mať šikovné ruky? Veď si všetko náradie robili sami. A sami si stavali domy, rúbali stromy, vyrábali dosky, šindle a podobne. Šili si šaty, spracúvali kože, robili si nábytok, vyšívali obrusy. Videli ste zblízka kroj? Na to netreba šikovné ruky? A taký kroj mala každá žena.
Mně osobně velmi imponuje M. Petzval (muzeum v Spišskej Belej, velmi doporučuji!) a Jozef Murgaš. A samozřejmě Štefánik jako astronom.
Tak by bolo dobré ešte sa zamyslieť prečo je jedna časť priemyslová a prečo iná poľnohospodárska.
A ďalšia vec je to čo sa tu píše nižšie.
Dnešní česi už ani nevedia slovenčinu a to je pre mňa absolútne šokujúce.
Stojím si za svojim že česi majú príliš veľké ego na to akí sú malí.
My máme príliš malé ego na to akí sme malí.
Okrem toho tie vaše zlaté ručičky sú mýtus.
Zalté ručičky ste mali len s nami a preto by sa tá fráza mala zmeniť na zlaté Československí ručičky.
Ohledně slovenštiny jste dal mému sdělení zcela jiný význam a dobře to víte. A poměřování ega je už úplně mimo mísu. Lituji, že se nesetkáváme se slovenštinou tak často jako dříve, což je bohužel následek rozdělení státu a vůbec za tím nevězí jakékoli ego.
S někým, kdo hledá hnidu v každém slově se těžko domlouvá a to je zřejmě z vaší -čistě osobní – strany také účel. Národnost do toho netahejte.
Ten začátek byl velmi dobrý až k této části, cituji: Požehnané obdobie neobyčajne dobrých vzťahov medzi Čechmi a Slovákmi začalo až po rozdelení. Konec citace.
Co tím autor myslí? Že do té doby jsme se tu vyvražďovali, nebo si vzájemně kradli krajíce chleba nebo co? Já na rozdíl od něj jsem přesvědčena, že referendum by rozdělení Československa neschválilo, stejně jako v Sovětském svazu lidé neschválili v referendu rozpad SSSR. Co potom udělala elita je věc jiná a šla proti vůli národa, stejně jako si myslím, že proti vůli národa bylo naše rozdělení. A nějaká štvavá kampaň v televizi na tom nemohla nic změnit.
Potom zpětně pravda, jsem byla ráda, že k tomu došlo, když jsem viděla, co provedli v Jugoslávii. Pokud třetí strana začne s vražděním (rukama pár místních zmetků a pořádně to rozmázne), rozhádá totiž kohokoliv… Ono hodně záleží na uvědomění lidí, proti čemu stojí a kdo ten bordel vyvolává a proč. Jenže to musí být u vesla jiné kádry a je potřebná i podpora zvnějšku, alespoň z jedné strany, v těch devadesátkách by žádná nebyla, takže zpětně uznávám, že tehdejší rozhodnutí nepodpořit rozdělení by bylo krátkozraké.
To ale nic nemění na tom, že nechápu ty řeči o „důvodech pro rozdělení, které tu prý byly…“
Tehdejší rozdělení bylo výslednicí procesů které už nešly zastavit, ikdyž to rozdělení doopravdy prakticky nikdo nechtěl.
Podobně jako třeba WW1 nebo WW2 kdy si většina moudrých lidí uvědomovala jaký to bude průšvih, ale prostě už se tomu nedalo zabránit.
To že by to mohlo vypadat jako v Jugoslávii, jsou jen propagandistické řeči těch co to rozdělení zařídili. Z česka by slováky nikdo střílet nešel, a tu partičkou slovenských hlinkovců co by se toho možná odvážila, by sami slováci „rozemleli na prášek“ ještě než by se dostali ke hranicím.
Vždyť čeští chlapi byli na vojně na Slovensku a Slováci u nás. A řada lidí na to dodnes vzpomíná se slzou v oku.
V Česku by rozdelenie neprešlo, na Slovensku by prešlo. Ste dvakrát väčší, čiže by neprešlo. Tento mechanizmus bol jeden z dôvodov, prečo sme cítili byť neslobodní, prečo sme to rozdelenie chceli.
Iný príklad: Po rozdelení sa rozdelila aj hokejová reprezentácia. Objavila sa otázka, kto mal byť nástupcom československého hokejového tímu. Celkom logicky požiadali starý československý hokejový výbor, aby rozhodol. V tom výbore mali väčšinu Česi (logicky, ste dvakrát väčší) a rozhodli pre Česko. Slováci sa prepadli do skupiny C. Opäť jedna príležitosť cítiť sa utláčaní. Boli by sme čakali nejaké objektívnejšie kritérium. Divím sa, že nikomu nenapadlo zorganizovať vzájomný zápas o to nástupníctvo. Boli by ste ho hravo vyhrali (lebo ste fakt lepší), mali by ste slávu, my by sme nemali pocit krivdy a usporiadateľ by bol zarobil majlant. Empatia chýbala.
Pýtate sa, či sme sa predtým vyvražďovali a kradli si krajce chleba. Tie krajce chleba mi pripomenuli jeden príbeh, ilustrujúci zložitosť situácie.
Môj dedo bol vedúcim Baťovej predajne v Bratislave. Všetci vedúci veľkých predajní boli povinní prísť každý piatok do Zlína na poradu. Vlak išiel z Košíc cez Zvolen a Bratislavu do Břeclavi a Zlína. Účastníci porady postupne prisadali. Prirodzene, sedeli v jednom kupé a bavili sa. V Břeclavi začali pristupovať českí kolegovia. Slováci ich nemali radi a tak sa začali rozprávať po maďarsky, aby im Česi nerozumeli. Maďarov mali radi ešte menej, väčšinou ich z duše ich nenávideli, a doma by po maďarsky neprehovorili ani za svet (okrem tých, ktorí boli z maďarských oblastí), ale všetci mali maďarské školy ešte z čias cisára pána, takže hovorili plynulo.
Tesne pred príchodom do Zlína si všetci zvykli vybaliť pripravenú desiatu a najesť sa. Medzitým prišiel protektorát. Slovákom trvalo pomerne dlho, kým si všimli, že desiata Čechov je oveľa chudobnejšia než ich. Oni mali chlieb, maslo, šunku, nejakú zeleninu, zatiaľ čo Česi častokrát len suchý chlieb. Česi sa im priznali, že od začiatku vojny šunku nevideli. Od tej doby nosil každý Slovák dve desiaty, jednu pre Čecha. A vraj odvtedy s tou maďarčinou prestali.
(Pre istotu: týmto nechcem naznačiť, že by boli Slováci nejakí lepší. Proste sme mali šťastie, že to na nás zhodou okolností dopadlo o čosi menej kruto. A viem, že Česi by sa rovnako podelili so Slovákmi, keby sa situácia obrátila.)
Osobně si myslím, že nové Československo by mělo v první fázi vzniknout jako „virtuální“. Na základě nadstandardní bilaterální spolupráce. Napadá mě třeba:
– koordinace zahraniční politiky
– společné plánování obranných mechanismů na 6.prioritě
– společné nákupy energokomodit (plyn a ropa)
– postupně začít aplikovat nižší cenu elektrické energie než tu, která je určována na „svobodných“ západních burzách
– třeba i výměna vrcholových šéfů ve státních institucích by mohla být symbolikou pro budoucnost
– symbolické občasné společné zasedání vlád
– zkusit vybudovat dva státní, vzájemně doplňující se farmaceutické podniky (jeden na Slovensku, druhý v Čechách)
A najednou tu bude blok (možná miniblok), který bude připraven se včlenit do většího bloku, ale i klidně do konglomerátu (který stejně dlouho nevydrží).
Samozřejmě i ten virtuální společný stát bude předpokládat zásadní průlom na světových frontách. Nicméně doba tomu začíná náhrávat.
jak byste to prakticky udělal? Kdo (která osoba) bude na straně ČR a SR koordinovat zahraniční politiku? a tak dále…
Muselo by sa začať oveľa hlbšie, pochopením prebiehajúcich procesov a uplatnením KSB. Pri tejto práci sa určite vynoria tí správni ľudia.
@PIHLAVÝ JEŽEK – Těžká otázka. Pravděpodobně by se muselo začít se definicí rámce (mini)bloku. Třeba deklarací na úrovni obou parlamentů. To ale předpokládá vhodnou skladbu parlamentů – vlastenecky orientované síly, které budou věřit v synergii spolupráce Slováků s Čechy. Samozřejmě otevřenou otázkou zůstane, jak při tom eliminovat destruktivní činnost anglosaských ambasád, EU a různých dalších pochybných nadací či institucí. Možná je to hodně idealistická úvaha.
ceskoslovensko nebude. slovensko chcelo byt vzdy samostatne a ta „samostatnost“ sa v 1990 aj dosiahla. Nikto po ceskoslovensku okrem par neockovanych pametnikov netuzi a o nejakom spojeni absolutne nerozmysla. Skorej to vidim tak, ze ako to pojde vsetko dole vodou, tak si nas vezme pod patronat madarsko ako svoje historicke uzemie.
1990? Fakt?
Slovensko jako maďarské území? Snad obráceně, ne? Doporučuji třeba knihu Oskára Cvengroscha – Tajné dejiny Slovenov a Uhrov nebo tak nějak se to jmenuje. „Maďarsko“ (Uhry) obývali Slované, úředním jazykem byla latina (zde doporučuji prostudovat Tamanského, proč právě latina – protože území podléhalo Římské říši). Cvengrosch tvrdí, že maďarština vznikla až koncem XVIII (!) století, do té doby po ní nejsou žádné písemné artefakty a prý ji v Košicích napsal Kazinczy (Kazinski? Polák?).
Podle jedné překladatelky (mat. jazyk = maďarština) je prý maďarština jediným jazykem na světě, který nemá žádné gramatické výjimky, což svědčí o velké pravděpodobnosti toho, že je to jednak jazyl sestavený „matematicky“, jednak i o tom, že to bude jazyk dosti mladý, který za těch asi 200-250 let nestihl „zvlčit“, na rozdíl od jiných. Nemluvě už o tom, kolik „maďarských“ slov je fakticky slovenského či slovanského původu (macska, mocsár, kocsi atd atd.) či německého původu (ház)
V hovoroch s M https://www.vladimirmeciar.sk/ neviem už v ktorej časti p. Mečiar povedal. Maďari pochádzajú s nejakého čínskeho kmeňa. Pri ich návšteve Číny ich k tomu kmeňu mali priviesť a údajne sa dohovorili bez tlmočníka.