Ubohost, snažící se prosadit ….. aneb o filmu Vrchol slávy (Солнцепёк)

Přeložené dojmy Alexandra Rodgerse po zhlédnutí filmu, za sebe mohu říci, že se jedná o velmi silný zážitek, realistický snímek ukazující nejenom hrůzy páchané na Ukrajině, ale také zjednodušeně popisující různé souvislosti a hlavně odkazy a propojení na II. světovou.

Velmi bolestný film. Velmi dobrý film. Velmi pravdivý film.

Dobrý a bolestný, protože je natočený podle pravdy. Je těžké se dívat, ale nepodívat se nelze.

Mně, jako přímému účastníku některých scén z filmu, bylo obzvláště těžké film sledovat. Je to bolestné, protože víš, co je pravda. Je to bolestné, protože ve skutečnosti to bylo ještě horší. Je to bolestné, protože víš, co dělali ukrajinští nacionalisté, „dobrobaty“ (dobrovolnické bataliony) a Turčynovem osvobození vězni.

Ve filmu není ukázáno, jak velitel „Tornáda“ Ruslan Onišenko násilní své vlastní podřízené za sebemenší provinění.

Ve filmu není ukázáno, jak prapor „Azov“ v čele se svým „bílým vůdcem“ Bileckým ve jménu záchrany bílé rasy odváží na kamionech z vesnic Donbassu nakradené věci.

Ve filmu není vidět, že tito „dobrovolníci“ jsou od hlavy až k patě ověšeni Hitlery, svastikami, lebkami a dalšími nacistickými symboly.

Film nezobrazuje výsměšné nápisy na nábojích pro minomety „To nejlepší pro děti“, specifický nacistický humor „bojovníků světla“.

Film neukazuje, že ti samí kriminálníci, kteří na začátku filmu vraždí a znásilňují místní obyvatele, jsou členové těchto „dobrobatů“. Ve filmu to vypadá, že jsou tak trochu sami pro sebe, ale někdo je pustil na svobodu, někdo je vyzbrojil puškami a samopaly. A všichni víme, kdo to udělal, krvavý pastor Turčynov.

Ve filmu není ukázán proces mučení. Je vidět pouze výsledek této činnosti, ale podrobnosti ne. A já jsem mluvil s pozůstalými po takovéto šikaně, takže mám představu. A nejednalo se o žádné válečné zajatce, které mučili. Byli to náhodní lidé, které prostě chytili na ulici. Jejich vinou bylo pouze to, že žijí na Donbasu. Že mluví rusky. Že neskákali na Majdanu. Že jsou Rusové. A mučili je hlavně proto, že mohou.

Když u vesnice Štěstí domobrana zajala jednoho z prvních takových, nechápal: „A nás za co?“. Oni přece přijeli zabíjet neplnocenné lidi, separatisty (mimochodem přiznal, že v Kyjevě na Majdanu už zabíjel lidi) a najednou ho chytili jacísi zamračení mužici. Ani ho nemuseli mučit, on sám začal říkat vše, co věděl, ze strachu.

Ubohost, snažící se prosadit díky zbraním, je vyčerpávajícím portrétem většiny účastníků „dobrobatů“.

A jak je vlastní zbabělcům a zoufalcům, kteří prohráli v otevřených bojích s ozbrojenými milicemi, vyřádili se na bezbranném místním obyvatelstvu, které žilo „na územích ovládaných Ukrajinou“.

«Лучшее российское кино за много лет» – Александр Роджерс о «Солнцепёке»

https://yandex.ru/video/preview/?text=%D0%A1%D0%BE%D0%BB%D0%BD%D1%86%D0%B5%D0%BF%D1%91%D0%BA&path=wizard&parent-reqid=1629191825803972-17903465044180351351-man1-2801-ef2-man-l7-balancer-8080-BAL-1490&wiz_type=vital&filmId=733559916219769700&url=http%3A%2F%2Ffrontend.vh.yandex.ru%2Fplayer%2FvbvHlQWaeaCg