Nejprve seznámím diváka s článkem publikovaným 25. března 2019 v známých ruských novinách Izvestija. https://iz.ru/859165/ignat-shestakov/komfortnaia-antiutopiia-kak-mir-primiriaetsia-s-gennoi-modifikatciei-liudei

Zajímavý je název a podtitul tohoto článku. Název zní: „Komfortní antiutopie: Jak se svět smiřuje s lidskou genetickou modifikací.“ Vy vidíte, že svět se nesmiřuje, ale titulek říká, že se právě smiřuje. Neméně zajímavý je podtitul: „Před pěti měsíci vědci a lékaři kritizovali úpravu genomu embrya – nyní volají po sdílení zkušeností.“

Autorem článku je jistý Ignat Šestakov. O autorovi o něco později. Nejprve o autorově snaze o určitou ideologickou linii, přitom ne jen tak někde, ale v uznávaných novinách Izvestija.

Šestakov informuje čtenáře, že zkušenost Che Ťien-kchueje s deaktivací genu CCR5 vyvolala negativní reakci a že vážení vědci, kteří se zúčastnili zasedání druhého mezinárodního summitu o úpravách lidského genomu v Hongkongu v listopadu 2018, označili experiment pana Che jako nezodpovědný a jako zvyšující pravděpodobnost, že se dvojčata stala obětí tohoto experimentu a zemřela na chřipku.

Autor článku stručně informuje čtenáře o špatných činech pana Che a že není jasné, kdo tento experiment financoval. Rovněž uvádí, že po experimentu čínská vláda oznámila zákaz úpravy genomu embryí a že právě kvůli absenci takového zákazu byla jako místo Cheova experimentu vybrána Čína (v Číně zákaz byl, ale Šestakov píše, že byl zaveden až po experimentu – pozn. ) a výběr učinil jak samotný Che, tak jeho vedoucí, fyzik a bioinženýr Michael Dim z Riceovy univerzity v Houstonu.

Dále autor článku poukazuje na to, že na straně Che Ťien-kchueje jsou mnozí. A vyjmenovává tyto mnohé, včetně našich krajanů.

Seznam těchto lidí není přesvědčivý. To není 107 laureátů Nobelovy ceny. Šestakov však dělá vše pro to, aby zveličil význam uvedených nástupců díla Che Ťien-kchueje. A za tímto účelem uvádí všechny experimenty, které budou provedeny v tomto směru.

Z nějakého důvodu autor vtahuje do tohoto pochybného projektu ruské orgány, které se zabývají projektem vývoje genetických technologií na období 2019–2027 se zaměřením na prevenci mimořádných událostí biologického charakteru. Ty ale přitom nikde neřekly, že se budou zabývat úpravou lidského genomu. Autor článku však říká: očividně jsme vpředu před zbytkem planety, pohybujeme se tímto směrem, pliveme na etické žvatlání a všechno ostatní. Vpřed a s písní! Nejsme ani Čína, ani Národní instituty zdraví! Drang nach úpravy genomu!

Autor s odkazem na webový portál „Hi-Tech“ informuje čtenáře, že v rámci našeho domácího projektu prováděného společně Ministerstvem školství a Ruskou akademií věd budou otevřeny laboratoře pro vývoj technologie genetických úprav.

Co je portál „High-tech“, na který autor tak pateticky odkazuje? A co přesně bylo o tomto tématu řečeno?

Zakladatelem „Hi-Tech“ je podle oficiálních informací Autonomní nezisková organizace „Innopolis Media“.

Pojďme se nyní blíže podívat na Innopolis. Univerzita Innopolis byla vytvořena, aby připravovala naše domácí kádry zabývající se špičkovými technologiemi.

Takže tak … A výzkumem lidského genomu je třeba se zabývat  – a je třeba být vpředu, jinak tě dostanou. I vyspělými technologiemi je třeba se zabývat – a je třeba být vpředu, jinak budeš rozdrcen. Otázkou je, jak na to. A kdo se tím bude zabývat. Tady, jako vždy, je ďábel v detailech.

Tato univerzita připravuje vysokotechnologické kádry? Báječné! Jak byla vytvořena? Byla vytvořena za rozhodující účasti Carnegie Mellon University.

Budou naše vysokotechnologické kádry vychovávány podle schématu Petra Velikého? Jdeme na západ, bereme všechno odtud, vozíme sem cizince a tady děláme něco vlastního. Ale v době Petra Velikého neexistovala  americká faktická hegemonie! A tato americká hegemonie neříkala, že jsme nepřítel číslo jedna. Petr I nejezdil do Švédska za Karlem XII, aby ho tam učili! Cestoval na jiná místa, relativně neutrální – do Holandska a tak podobně.

V prosinci 2013 se univerzita Innopolis stala federální inovační platformou. Byla zahájena výstavba budov této nové citadely znalostí a přípravy kádrů v oblasti špičkových technologií.

V roce 2015 začala výuka studentů.

1. října 2015 jsme se dozvěděli, že Dmitrije Kondratjeva na pozici ředitele univerzity Innopolis nahradil regionální ředitel, člen představenstva společnosti Microsoft v Rusku Kirill Semenichin. https://media.innopolis.university/news/kirill-semenikhin-naznachen-novym-direktorom-universiteta-innopolis/

Kirill Semenichin

Jednoduše zaznamenávám, že kádry pro nás budou kovat v této kovárně, abychom nezaostávali v oblasti špičkových technologií a připravili na tyto špičkové technologie ty správné lidi ( v době Gagarina jsme i bez nich nezaostávali). A teď nám budou tyto „správné lidi“ připravovat pracovníci Gatese. Konkrétně takoví lidé jako regionální ředitel a člen představenstva společnosti Microsoft v Rusku Kirill Semenichin.

Copak něco podstrkuji? Dělám nějakou manipulaci? Přináším vlastní výklad? Ne, čtu materiály samotného Innopolisu, žádný vlastní výklad nepřináším. Pouze předkládám to, co je tam napsáno.

Poslední věcí, kterou bych chtěl dělat, je vytváření těsného spojení tam, kde je vše poměrně vratké. Univerzita Innopolis má velmi mlhavou představu o  tom, co přesně dělá Innopolis Media. A samotné Innopolis Media se dívá s melancholickou lhostejností na publikaci Hi-Tech, která má dělat reklamu Innopolis …

Také musím objasnit, že podle mě by tak dlouhá práce Kirilla Semenichina ve společnosti Microsoft neměla být v žádném případě vykládána jednoznačně, přímo a bezpodmínečně podle zásady: „Aha, to je ona, Gatesova kriminální ruka na našem území. “

Ano, vážení spoluobčané, na našem území už dávno existují všechny možné ruce: i Gatese, i Bayeru AG, i Monsanta i něčeho horšího. Probudili jste se pozdě! Z nějakého důvodu předstíráte, že to nevidíte. A tam se to od těchto rukou už všechno hemží.

Mimochodem, práci Kirilla Semenichina ve společnosti Microsoft lze interpretovat různými způsoby. Toto je velmi oblíbená zábava našich struktur zabývajících se složitými kompozicemi z hlediska toho, co je „naše“ a co „cizí“. Ale bez ohledu na to, jak jsou tyto struktury rozlišovány a bez ohledu na to, jak moc si myslí, že vědí lépe, kdo je kdo, musím konstatovat, že nezáleží na tom, kdo je pan Semenichin (možná je to pozoruhodný člověk), ale Microsoft je vedoucím článkem. A podřízeným článkem jsou ti, kteří zde pro něj pracují, a to je naprosto zřejmé.

A prosím všechny, včetně těch, kteří mají rádi komplikovaná témata „náš nebo cizí“ a všechny tyto rozpory (jak se také říká nejednoznačnosti), nepředstírejte, že to nevíte. Vy to víte stejně dobře jako já. Každý, kdo přímo viděl, jak západní páníčci mluví nejen s lidmi jako Kirill Semenichin (to jsou zaměstnanci), ale také s lidmi mnohem většího kalibru, velmi dobře rozumí tomu, co si o nás lidé ze Západu myslí, jak budují vztahy s námi a koho si z našich lidí pro sebe vybírají.

A zde nejde o to, co užitečného je obsaženo v ústavě. Ale o to, co bylo po třicet postsovětských let vtisknuto nebo vloženo do našeho historického „genomu“. Co je zatlučeno do každé buňky života ruské společnosti, a zejména do takových buněk (to jsou ti naši pokročilí občané), které bezhlavě reagují na ty amorální a dalekosáhlé západní hry, včetně takových, jako je editace genomu. Zde spíše sami lidé ze Západu přijdou k rozumu a dají zpátečku, než takové buňky našeho makrosociálního těla, ti pokročilí zápaďáci. Ne novináři, kteří tlachají v médiích (to je třetí kategorie), ale ti, kteří jsou skutečně ve hře.

O něco později řeknu, jak se může někdo z obyvatel velmi ohavného západního světa vzpamatovat, náhle vystrašený z následků svých vědeckých objevů. Naši pokročilí občané však nemohou pochybovat o dobrotě západního světa. Přirozeně chtějí být papežtější než papež.

Proto opakuji, jakékoli amorální záměry technokratické vlny bude těmito našimi občany (zdůrazňuji – těmito) přijata s nadšením. Bude přijata mnohem vášnivěji a radostněji než na Západě. A čím amorálnější bude ta hra, tím radostněji ji naši občané přijmou. A je jich už velmi mnoho, chápete? Velmi! Jsou samozřejmě v podstatě polodivocí. A žádný z jejich pobytů na nějakých vyspělých západních univerzitách nic nezmění. Ani používání cizích termínů nic nezmění.  Navíc jsou naprosto amorální a všežraví.

Představte si osobu, která nemá téměř žádné skvělé perspektivy. A najednou tomuto člověku řeknou, že je příležitost dostat se přímo na tyto západní výšiny. Představte si, jak to niterně vnímá. Už byl zoufalý a najednou – jedinečná naděje, jedinečná příležitost! Upadá do nepopsatelné vnitřní extáze. Pokud to opravdu chce (a jsou takoví lidé), ryje držkou v zemi, dělá pro to vše, co je potřeba. Toto je jeho jediná naděje, jak se vymanit z toho, co považuje (a v tomto smyslu nelze říci, že bez určité oprávněnosti) jako peklo na zemi. A najednou – naděje. Najednou se “setkal s nadějí – příjemné setkání.”

Naši spoluobčané nekonečně opovrhují vším, co se zde děje. A když mluvíme o této kategorii našich občanů, pak čím jednodušší jsou ve své genezi (z periferie naší vlasti), tím více pohrdají svým původem, protože v hloubi duše pohrdají sebou i vším, co je na této periferii obklopilo. Mohou být polodivocí, ale velmi houževnatí, velmi vytrvalí. A nejsou bez schopnosti obrátit na svou víru ty, kteří jsou ze zřejmých důvodů zoufalí z toho, co se děje.

Čím je kromě svých publikací v Izvestijich proslulý pan Šestakov, který oslavuje zločiny Che Ťien-kchueje? Je doporučován jako producent Izvestií. A tak společně se šéfredaktorkou časopisu Strelka Mag Soňou Eltermanovou uspořádali loni v létě ve vesnici Sardajal novinářskou školu pro místní teenagery.

Sardajal je jednou z mnoha vesnic, které byly ve skutečnosti uvrženy na vedlejší kolej moderního, bizarního ruského života. Vyhlídli si ji  návštěvníci, Šestakov a další, kteří byli v tomto životě vybaveni, na rozdíl od obyvatel Sardajalu. A z nějakého důvodu nazývají vesnici Sardajal pohanskou.

Návštěvy Sardajalu jsou součástí projektu Kroužek, který realizuje Strelka Mag a jeho partneři. Časopis Strelka Mag, vedený Soňou Eltermanovou, je publikací institutu Strelka. A Institut Strelka, doporučovaný jako „institut sociálních změn“ (chtělo by se říci transformací), byl založen v roce 2009 filantropem a podnikatelem Alexandrem Mamutem.

Musím divákovi říkat, kdo je Alexandr Mamut? No, řeknu dvě slova. On je – v kostce – jeden z mimořádně úspěšných členů našeho klubu dolarových miliardářů. Na počátku této slávy je určitá sovětská minulost. Panu Mamutovi nejsou cizí jisté vazby s rodinou Leonida Iljiče Brežněva. Ale hlavní věc je, že je členem tohoto klubu dolarových miliardářů, z nichž většina je velmi pevně zapsána na Západě a považuje to za velké štěstí a znakem své vyvolenosti, kterou tak milují.

Přemýšleli jste někdy, kolik je v Rusku takových „Strelok“ ? Stálo by to za přemýšlení.  O názvu Strelka ( střelka, ručička) by stálo za to také popřemýšlet.  Co je to za střelku? Kdo jde s kým do střelky ( v RJ přeneseně “jde do bitky”) ?

V post-sovětském období Rusko přijalo určitou verzi vlastního vývoje. Dotkl jsem se tohoto tématu v jednom z programů. Někteří říkají: „Odbíháte od tématu.“ Jak od tématu, vážení? Hlavní věc je, zda kráčíme v hlavním proudu. Protože hlavní proud – to je editace genů. Podle této přijaté verze jsme vystihli trend. Je zbytečné diskutovat o našich útrapách, je zbytečné diskutovat o jednotlivých vlastnostech jednotlivých postav, je zbytečné diskutovat o tom, co se děje. Protože to všechno určuje koncepční jádro zvané „pohyb v hlavním proudu“.

Pravděpodobně si část publika pamatuje film „Sedmnáct zastavení jara“. Objevila se tam taková fráze: “Ústředí – Justasu.” Verze každé tajné služby je o tom, že pracovník této služby – hrdinský, zručný, bezohledně připravený udělat to, k čemu je instruován  –  to je Justas. A tento Justas potřebuje ústředí.

V sovětských dobách byla takovým ústředím velmi prohnilá a na konci své historické cesty dost nejednoznačná Komunistická strana Sovětského svazu. Vydávala nařízení jednotlivým tajným službám, které je měly plnit  a předávat nařízení svým pracovníkům. To bylo Ústředí v každém slova smyslu. A část své vůle přenášelo na správy a jednotlivé pracovníky. A správy a jednotliví pracovníci, ne bez opodstatnění, řekli: „Co blázní? Proč přináší takové nesmysly? Proč tam přemýšlí o nějakých alternativách?  Jo, je to jasné. To vynalézáme parní lokomotivu? Tam venku (na Západě) je všechno tak skvělé! Žijeme tam, díváme se, a u nás funguje hate and love –  nenávist a láska. Takže my, to je nejdůležitější, my jsme nadšeni! Tam je všechno super! “

Tento proces se nakonec ukázal být hlavní složkou svržení Sovětského svazu a KSSS. Ale spolu se svržením Sovětského svazu a KSSS ztratil zobecněný Justas (prosím nezaměňovat s velkým počtem pracovníků naší Státní bezpečnosti, kteří poctivě a hrdinsky plnili své úkoly) Ústředí. A tehdy si řekl, že Ústředí se nazývá „Západ“. Že odtud bude přijímat signály. Zapojí se tam a vstoupí do všech možných struktur: do obchodních struktur a do zednářských lóží – kamkoli. A bude to jediné nové Ústředí, které ho začlení. A toto nové Ústředí bude vydávat všechny signály.

To byl ideál. To byl křišťálový sen.

Ale když najednou zaznělo: „Moji milí, koho přivedeme do našich struktur? Vás, abychom zkazili rasu? Vy jste kdo? Jste územím pod mandátem. Jste ztroskotanci, kteří prohráli studenou válku. Běžte pryč! ” – tady došlo k ponížení. Jak to? To znamená, že někdo řekl: „No dobře, ať mluví – na tom nezáleží. Pořád je třeba jít tím směrem a jít. “ A někdo: „Co to je za slova? Co to je? “

Vznikly zčásti nesmyslné atavismy sovětské éry, které už takřka neměly nic společného s realitou. Proces šel svou vlastní cestou. Byl zaměřen na to, aby došlo k začlenění. Aby zde byly ty „Bayery“, ty „Microsofty“. “Hurá! Přišly! Dělej, zaber! Kdo další? Monsanto? Báječné! Gates je skvělý muž! Na co se orientujeme? Na to, co mají! Kdo se neorientuje, je idiot!“

Všechny procesy probíhaly takto. A potupa rostla. A když se ukázalo, že může dojít k dalšímu rozdělení a že ve skutečnosti nekonečně pohrdají, pak tato potupa vedla k určitým pozitivním změnám. Například ke změnám ústavy.

Ty jsou však, opakuji ještě jednou, realizovány pouze formálně. A tento třicetiletý proces  pokračuje stejným směrem, aniž by byly vidět jakékoli změny.  A jaký je tento směr? Je to směr, podle kterého to, co je podle nich dobré, máme rychle a pohotově přebírat. A stále rychleji a rychleji. To znamená, že máme převzít i editaci genů. A z hlavní části společnosti udělat takové „odběratele“.

Proto na jedné straně se ideologie fakticky stává stále více konzervativnější. Na druhé straně i nadále hrají hlavní roli a získávají moc západní liberální skupiny. A dokud bude hlavním proudem to, co se děje tam, nemůže to být jinak.

To je to koncepční jádro.

A  z tohoto koncepčního jádra vyplývá vše ostatní (jako z DNA).

  • Pokračování bude následovat

Comments are closed.