Neustále se nás snaží přesvědčovat, že Vítězství ve Velké vlastenecké válce, respektive 2. světové válce není zásluhou SSSR a všemi prostředky se snaží změnit nedávné dějiny, které ještě dokonce mají i žijící pamětníky, nemluvě o informacích, které lidé mají od vlastních předků, prarodičů. Naši oficiální vládní představitelé podporují fašisty na Ukrajině, fašisty v pobaltských státech. Nic jiného nebyla podpora majdanu a následného převratu na Ukrajině, nic jiného není podpora Kyjeva v jeho vedení občanské války, v zabíjení civilního obyvatelstva, jedná se o podporu přinejmenším politickou, ale nejspíše i materiální. Ve skladech na našem území se skladují zbraně, o kterých občané nemají žádné oficiální informace, kam následně putují. Že by právě na Ukrajinu na podporu fašistů, do Sýrie na podporu teroristů? To jsme to dopracovali po té slavné „sametové“ revoluci. Začalo to změnou svátku z 9. května – Dne osvobození Československa Sovětskou armádou na 8. května – Den osvobození od fašismu. Taková ostuda pro náš stát, kde ta válka toho 9. května skončila, jako bychom sami nevěděli nejlépe, kdy to bylo a kdo nás osvobodil! Ale lidé se nevzdávají, tady jsem vybrala dva příspěvky z internetu, proto název toho článku Hlas lidu. Nezbývá nám totiž než suplovat práci našich oficiálních médií, obzvláště těch povinně placených, prý státních.

Z internetu:

V těchto dnech, tak jako každoročně, se v Plzni připravují oslavy osvobození části naší země Americkou armádou. Pojďme si připomenout, co vlastně oslavují tzv. “Slavnosti svobody”. Vypravme se na malý historický exkurz.

Převzato:

Američané neosvobodili Plzeň.

Američané ji chtěli srovnat se zemí.

30. 4. 1945 americké jednotky dosáhly Chebu, Aše, potom směřovaly do Stříbra, Klatov, Domažlic…

Pražské povstání proti německým okupantům 5 5. 1945 působilo velmi rychle i mimo Prahu. Ve stejný den v Plzni české síly získaly silné pozice. Němečtí starostové Wild a Sturm byli zajištěni našimi vlastenci. Dne 6.5. 1945 v 9 hodin ráno vstoupil do Plzně americký vojenský oddíl »B« 16. pancéřové divize pod velením plukovníka Nobleho. Ten měl nařízeno zastavit se na předměstí Plzně, ale viděl příležitost, rozkázal svému oddílu, aby obsadil Plzeň. (Archiv JNV Plzeň, -7-1. plk. Noble).

Revoluční národní výbor v Plzni zveřejnil 6. 5. 1945 výzvu »Na pomoc bojující Praze«. Občané Plzně na výzvu reagovali bleskově. Velení USA bylo z české strany požádáno o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a také o některé zbraně. Velení americké armády nejenže takovou žádost odmítlo, ale odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo.

Ukazovalo se, že zájmy USA jsou jiné než českých občanů bojovníků proti německým okupantům.

Počínání Američanů v Plzni bylo podivné a vedlo k narůstání pochybností, o co jim vlastně jde. Po příchodu vojenských jednotek USA do Plzně zrušilo jejich velení Revoluční národní výbor v Plzni. Občané Plzně velmi tvrdě tento čin kritizovali a neuznali jej. Američané museli nakonec ustoupit, ale jejich počínání se nezměnilo. Všimněme si některých kroků, které americké vojenské velení v Plzni nařídilo a realizovalo:

– Jen americký velitel má právo určovat strukturu města Plzně.

– Ulice musí být vyklizeny, obyvatelé mohou do ulic jen v rozsahu dvou hodin za den.

– Bylo zakázáno vydávat a rozšiřovat české noviny a české informační letáky.

– Američané plzeňským bojovníkům proti německému fašismu zabavili vysílačky, zbraně, fotoaparáty, a dokonce zabavili i zbraně československým důstojníkům a policistům.

– Veškerá písemná povolení, žádosti, stížnosti… prostě veškeré písemnosti musely být napsány v českém i anglickém jazyce.

– Americké velení neustále opakovalo a kontrolovalo své nařízení, že německým důstojníkům se nesmí nic stát, protože jsou pod americkou kontrolou.

– Občané Plzně se mohli vzdalovat z města jen do vzdálenosti šesti kilometrů…

Americké velení zakazovalo činnost Národních výborů jako orgánů nové lidové moci. To omezovalo naši suverenitu a poškozovalo plnění Košického vládního programu, který byl schválen 5. 4. 1945.

Americké pojetí svobody prozrazoval také politický obsah vyhlášky amerického velitelství ve Strakonicích ze dne 9. 5. 1945 (č.j. 6684). Okresní hejtmani »budou provádět všechna nařízení amerického vojska a to do té doby, dokud nová česká vláda nebude uznána vládou USA…«. Přitom vláda ČSR byla v Košicích 5. 4. 1945 uznána všemi antifašistickými velmocemi a dalšími zeměmi.

Americké bombardování Plzně

Tento nepřátelský akt nesmí být nikdy zapomenut. Tak to diktují fakta a historická pravda. Americkému velkokapitálu šlo hlavně o zničení významného centra naší ekonomiky Škodových závodů v Plzni a v dané oblasti.

Fašistické Německo v březnu 1939 tyto závody zabralo a využívalo je pro svůj válečný zbrojní program, a to až do konce války v roce 1945.

17. – 18. 4. 1945, čtrnáct dnů po přijetí Košického vládního programu, americký velkokapitál, vojáci a zbrojaři vedení vztekem a nervozitou z toho, že uvedené centrum naší ekonomiky nebudou ovládat, přistoupili ke zničení závodů v Plzni. 25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové bombardování Škodovky. Bylo to současně poslední bombardování v Evropě. 500 bombardérů USA svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb.

29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena.

Americký zločin – bombardování Plzně – neměl žádný strategický význam z hlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa. Byl to cílený nepřátelský záměr proti nové osvobozené Československé republice.

Američanům šlo o rozbití průmyslové a ekonomické základny ČSR.

Bylo zabito 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno. Američané zničili 505 budov, seřaďovací nádraží a další objekty.

Americký generál Patton, když si prohlížel ruiny Škodovky, prohlásil: „Dobrá práce, jsem spokojený!“

Tajemství čtvrté brány. V této části zničené Škodovky „pracovaly“ dva týmy Američanů ze strategické rozvědky. Zajímaly je výrobní a technologické plány. Prototypy nových německých zbraní, které nebyly použity na frontách. Hledaly archiv závodu, ale ten byl zničen při americkém bombardování. Části archivu a plánů v některých výrobnách nám však přesto Američané ukradli. Náhradní válečný německý archiv nových zbraní a komponentů se ale Američanům nepodařilo odcizit.

22. července 1945 se skupina Američanů převlečených do uniforem důstojníků československé armády zmocnila československých odborníků na odstředivé lití dělových hlavní a unesla je do Mnichova.

Americký lup ve Škodovce mohl být ještě větší. Naši vlastenci a nové bezpečnostní orgány ČSR tomu zabraňovali. Pohled do jednoho policejního hlášení Pod č.j. 400 pres./1945 bylo uváděno mj. toto: „Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postupem času vyvinuly v problémy. Vojáci obsazují samovolně opuštěné byty bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím… na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody, hlavně na motorových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Američané velkou část vozidel zničili.“

A pokračuje se dále:

– U Ejpovic Američané zničili velké zásoby prádla a potravin.

– Za starou hrnčírnou v Plzni do obrovské jámy svážela americká nákladní auta velké zásoby potravin, konzerv, nábytku… to polévali benzínem a zapalovali…

– V Chebu zničili Američané velké sklady látek, psacích strojů, radiopřijímačů, konzerv a automobilů…

– V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů.

– Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno československými hlídkami. Američané hrozící zbraněmi naše hlídky vytlačili, skladiště polili benzínem a zapálili.

– Z Aše bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu.

– Z tachovského muzea zmizely cenné památky – olejomalby, staré zbraně vykládané stříbrem. S tím vším zmizel také major armády USA Hoower.

– Ve Stodě se americké vojenské velitelství zmocnilo násilím 40 vagonů látek, zabavených Němcům, tyto zásoby Američané spálili.

– Národní výbor v Chebu 14. 5. 1945 oznámil, že americké vojenské velitelství nařídilo odvézt 45 vagonů obilí do Německa…

Fakta a některé údaje jsou použity z textů K. Bartošky a K. Pichlíka „Pokus o hospodářskou kolonizaci ČSR“, Praha 1969, str 11 a další.

Připravil J. GROUŠL

A další příspěvek z internetu:

Babička vstala od zpráv v ČT a povídala si: „Tak konečně vím, že nás osvobodili Američané, jen je mi záhadou, kde se tak dobře naučili Rusky“! Do Plzně US jednotky VSTOUPILY. Boje se neodehrály prakticky žádné; výjimkou bylo odlovení několika snajperů. Osvobození Prahy i Plzně lze přirovnat k té scénce z filmu „Medvědi“: malý medvídek tam, zahnaný pumou do úzkých, se po medvědím způsobu postaví, zařve svým „dětským“ hláskem a puma raději uteče. A pak kamera švenkne za medvídka a za ním najednou stojí mohutný grizzly a v tom filmu beze slov je hned jasné, proč puma zdrhla a který z medvědů v tom hrál jakou roli 🙂

Ano – občané města kultury 2015 musí například povinně jásat a oslavovat hrdiny, kteří ještě po oficiálním skončení války rozbombardovali Škodovku, rozbili při tom obytnou čtvrť Skvrňany, kde zahynuli nevinní civilisté, při hloubkařských náletech na seřazovací nádraží, které se zdůvodňovaly tak, že fašisté přepravují ve vlacích spoustu zbraní, ale ve skutečnosti přepravovali své raněné, a také batolata a kojence z jeslí, kde o děti z německých rodin pečovaly zdravotní sestry. Když začali hloubkaři do vagonů střílet, ranění samozřejmě nikam nemohli utéci, ale sestry s kojenci a batolaty utíkaly, některá nesla v náručí i čtyři kojence a utíkaly přes ranžír do blízkého pole k řece – do nich stříleli hrdinové z nebe ze strojních pušek, aby nebylo svědků hnusné události… Pak bylo celé seřazovací nádraží rozbombardováno, přičemž byla srovnána se zemí přilehlá obytná čtvrť Jateční – z činžáků zbyly kouřící se hromady cihel a obětmi bylo dvě stě civilistů – jejich hromadný hrob tam byl u řeky až do nedávna, kdy ho zarovnali s terénem demokrati, stejně jako dali odstranit z místa neštěstí železný kříž se Spasitelem. Při těchto náletech byla zasažena i obecná škola v Doubravce, kde bylo zabito třicet dětí i s učitelkou. Nálet postihl i známý hotel Continental, kde byl hromadný kryt, při houkání tam zaběhlo spousta lidí – dostal přímý zásah, nikdo nepřežil, ale nikde nesmí být ani pamětní deska. Hrdinové rozbili po válce také nádraží v Plasích, v Žihli, i v Mostě – (trať Plzeň-Žatec) Nikde se o tom nemluví, nepíše, mluvit nesmí, psát nesmí.

A v Plzni je několik nových památníků Američanů, generála Pattona, bylo vytvořeno muzeum generála Pattona, každý rok v květnu namísto průvodů k oslavení svátku práce projíždějí městem veteráni v jeepech v amerických oblecích, staví se vojenské stany a polní kuchyně apod. Žijeme ve lžích a ideologickém hnusu – historie se przní a popírá, mládeži se lže. Je jim to stejně hovno platné, protože na Ústředním hřbitově, kde je pomník padlých rudoarmějců (zatím ho politická demokratická lůza neodstranila), na svátek Dušičkový tam nosí pamětníci svíčky, a těch každý rok přibývá. Na témže hřbitově leží také padlí Němci, leží zde také Konrád Henlein. Jsme nuceni žít v jakési schizofrenii – o historii se lže, ale pamětníkům nikdo huby zavřít nemůže, a ti svým dětem říkají pravdu – všichni vidí to hnusné pokrytectví, ale nahlas nesmí říci nikdo nic, jsou z nich rozpolcené osobnosti. Kdo-který zločinec a lump – si může dovolit odstranit památník skutečných osvoboditelů naší země? Co tím sledují? Oni opravdu odmítají vidět, jak tím v občanech vzbuzují nenávist tímto hnusným pokrytectvím? My věříme, kdyby nám muselo Rusko znovu pomoci proti současným vrahům a lotrům, kterým se musíme povinně klanět, učinili by tak přes všechna tahle odporná politická gesta, protože dobře vědí, že my – prostí občané – musíme za všech okolností nosit kůži na trh za zvrhlé politické lumpy a za jejich intriky a úchylná zvěrstva nemůžeme!

A ještě něco ode mne ke svátku Dne osvobození, který je DNES 9. KVĚTNA!

Od Orlu do Prahy – Divize černých nožů

Pamatuj!

Ruský partyzán

19 komentářů

  1. Dekuji moc pani Ireno za clanek a pripomenuti skutecneho Dne vitezstvi nad fasismem a nekterych informaci o “chrabrych” Americanech, kteri se po prepsani dejin stali “skutecnymi a jedinymi osvoboditeli Evropy od fasismu” (jehoz rust a moc ovsem predtim tak usilovne podporovali – viz treba kniha Anthonyho Suttona “Wall Street a vzestup Hitlera”).

    Je smutne a desive sledovat, co je mozne penezi dosahnout (zkorumpovani historiku, politiku, skoupeni hlavnich svetovych, ale i narodnich medii, zniceni fungujicich vzdelavacich, zdravotnich a socialnich systemu atd.).

    Je smutne a desive sledovat, ze se ta doba fasismu pod Jinym jmenem, za jinych okolnosti, ale se stejnymi silami v pozadi vraci zpet.

    Jak proti tomu uspesne bojovat? Co nejsirsi rozsirovani informaci a zprav, ktere hlavni media a hlasne trouby neprinasi, to je jeden zpusob. Sice pomaly a navic cim dal vic napadan (cenzura, zruseni ci uzavreni kont na socialnich mediich, v online-diskusich atd.

    Casto si pokladam otazku, jestli jsou vsichni politici zkorumpovani nebo maji strach rikat pravdu? Co Jim brani se spojovat s podobnymi, kteri se pravdu hlasat neboji- Le Pen, Salvini, Orban, Trump, Putin, Lavrov?

    Ne nadarmo se rika v jednote je sila. Proto je snaha jak politiky, tak i obcany neustale rozdelovat, aby se nemohli spojovat do silnych mocnych sjednoceni. Do kazde strany, organizace, spolku se co nejdrive zavlecou “podvrataci”, kteri maji drive nebo pozdeji zpusobit svary a rozdeleni….
    Jak tomu zabranit?
    Teoreticka odpoved je jednoducha … moralka a etika.
    Prakticke uplatneni ale ocividne selhava – penize vladnou svetu – to je pricina a zacatek vsech problemu.

  2. S úctou a velkým dojetím jsem sledoval tento příspěvek. Ano, právě dnes je ten Velký svátek. DĚKUJI!

    1. Tak jsem přemýšlel o tom flágu, o té trapcje. Zadáča jasná: žádné pruhy, jednolitá barva. Takže bílá. Rudá je barva vítězů, hlavně Ruska. A Kitaje, kde jedno město má víc obyvatel než mám v hlavě neuronů. Zbývá dořešit detaily.

  3. Zapomnel Jsem podekovat za film a pisnicku!
    Neni divu, ze je v Rusku popularni, nostalgicka smutna melodie asi hodne treffne popisuje pocity duse ruskeho cloveka…a vsech „cloveku“ jim pribuznych!
    I treba Jarek Nohavica se inspiroval melodiemi Vladimira Vysockeho.
    Tady jeden priklad:
    https://www.youtube.com/watch?v=Rr5gsZf4Ooo

  4. “ Neustále se nás snaží přesvědčovat, že Vítězství ve Velké vlastenecké válce, respektive 2. světové válce není zásluhou SSSR”
    V jednom mejnstrýmovém článku bylo napsáno, že jde o “oslavu porážky nacistického Německa”. Aby se vyhnuli slovnímu spojení o vítězství SSSR.

  5. Jak tak čtu tyhle dobové “detaily” tzv. amerického osvobození Plzně, tak to na mne spíše působí jako změna z německého protektorátu na americký. S tím rozdílem, že Němci při zahájení okupace ČSR nebombardovali…

  6. “Neustále se nás snaží přesvědčovat, že Vítězství ve Velké vlastenecké válce, respektive 2. světové válce není zásluhou SSSR”
    V jednom mejnstrýmovém článku se dokonce objevila informace, že jde o “oslavu porážky nacistického Německa”. Aby se vyhnuli slovům o vítězství SSSR.

    1. Vyčítal je tím syndromem “konečně svobodni” na tom podobně jako Jiřina Šiklová . Raději se budou mýlit s Amerikou,než mit pravdu s Ruskem. To jsou beznadějné případy. To není zblbnutí, ale hluboký světonázor.

  7. K plzeňským událostem dlužno dodat, že asi 40 borců jelo i přes zákaz a překážky kladené Američany bojovat do Prahy.
    Co se týká Američanů, podle účastníka odboje Jaroslava Maršáka, kterého jsem osobně potkal asi dvakrát a který žel minulý rok zemřel, řadoví vojáci, kteří byli v Plzni, byli slušní chlapi, kteří se rychle spřátelili s místními lidmi. Ti však v Plzni vydrželi jen pár dní a hned je odveleli bojovat s Japonci. Asi to spřátelení s místními nebylo pro velení žádoucí. Další jejich osud není přesně znám, je pravděpodobné, že všichni padli. Ti, kteří je vystřídali, to prý byla svoloč – chlast, děvky, konflikty s místními hraničící s kriminálními činy.
    O odboji v Plzni a osvobození vyšla v roce 2012 publikace “Jak to bylo s osvobozením Plzně?”, autorem je Jan Boštík a kolektiv. V podstatě popisuje přesně to, co zde píše paní Irena, jen ještě více do podrobna. Kdyby měl někdo zájem, mohl bych zprostředkovat prodej knihy – mám kontakt na J. Boštíka a sám jsem malou měrou přispěl k jejímu vzniku. Domnívám se, že z druhého vydání ještě nějaké nerozebrané kusy zbyly. Možná mám někde i text 1. vydání v elektronické podobě, v pracovní, ještě neučesané formě, také mohu poskytnout.

      1. Tak mi napište na e-mail: boleslav tečka cech zavináč post tečka cz

  8. Občané Plzně (města kultury r. 2015, které připustilo zboření Domu Kultury) nemusí povinně jásat. Já jako rodilý Plzeňák, který tam žil do svých 30 let, jsem se nikdy neúčastnil a nikdo mi to ani náznakem nevyčítal. Někteří, a není jich zrovna málo, jsou skutečně proameričtí, další tam jdou kvůli různým lákadlům a ostatní neřeší – přehlídka historické vojenské techniky, kulturní akce apod. A spousta lidí tam jezdí třeba z Prahy. Jinak plzeňská politická reprezentace byla (a pravděpodobně stále i je) snad ještě prohnilejší než ta pražská. Jen není tolik na očích. Plzeň je vůbec zvláštní tím, že byla baštou reakčních živlů – za husitské revoluce se zbavila Korandy a zůstala na straně katolíků, v roce 1953 demonstrace proti měnové reformě. Jsem rád, že mohu žít na venkově a jsem pryč z toho sociálně nezdravého prostředí.

  9. Válku znám jen z knih, ale čím mi přibývá let, tím větší vděk cítím k těm, kteří nás tehdy osvobodili (zachránili před konečným vyhlazením).
    Každý rok jdeme s dcerou k památníčku umučeným vězňům Rudé armády, každý rok v dušičkový čas zapalujeme svíčku těm, kteří se už do své vlasti vrátit nemohli a položili své životy za to abychom my dnes mohli žít.
    A dnes, když opět Ruský národ a jeho čelní politici vedou bitvu na globální šachovnici za spásu světa a civilizace, tak opět upínáme k nim své naděje. I proto posílám na adresu kanceláře prezidenta RF děkovné psaní a věřím, že co bylo násilně rozděleno se opět někdy v budoucnu propojí. Musíme ale sami přiložit ruku k dílu a odčinit to, co jsme dopustili.

  10. Ahoj Ireno. Dal jsem odkaz na fb a zapomnel jsem se zeptat. Doufam, ze to nevadi. A samozrejme diky za clanek.

    1. Author

      Není proč se ptát viz etický kodex tohoto webu 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *