Jakákoli rozsáhlá a záhadná událost samozřejmě vyvolává různorodé reakce. Covid-19 je jednou z nejrozsáhlejších a nejzáhadnějších událostí, která zjevně ovlivňuje životy miliard lidí. V souladu s tím nemůže tato událost nevyvolat různorodé reakce. Pokud je smícháme dohromady, a tomu napomáhá současná internetová kultura, pak se nikdy k ničemu nedobereme.

Proto je třeba hodnotit nejen to, co bylo řečeno. Je také nutné hodnotit to, kým bylo řečeno něco, co si zaslouží pozornost. A jakmile to začnete hodnotit, musíte překonat kolosální roztěkanost způsobenou současnou internetovou kulturou. A také nedostatek povědomí o zjevných událostech, ke kterým došlo před několika lety. A neřkuli o událostech, které se odehrály před několika desítkami let a nesouvisí s naší současnou historií. Proto vám něco připomenu.

Ludwig Erhard byl křesťanský demokrat, který měl zvláštní zásluhy v poválečném Německu. Byl ministrem hospodářství ve vládě Konrada Adenauera. A udělal hodně pro to, čemu se říká „německý ekonomický zázrak“.

Jeho politika vedla k tomu, že v 50. letech 20. století Německá spolková republika náhle prudce vyskočila, že růst německého hrubého domácího produktu byl nejvyšší mezi ostatními zeměmi západní Evropy, což se výrazně lišilo od předchozího poválečného období – po první světové válce.

Erhard byl v silném konfliktu s Adenauerem, který oceňoval jeho nezávislost a schopnosti. V roce 1963 odešel Adenauer do důchodu a Erhard ho nahradil ve funkci kancléře. Ale na rozdíl od Adenauera, který byl neuvěřitelně dlouho politicky činný (vedl SRN 14 let), Erhard byl na postu kancléře jen 3 roky.

V roce 1966 ho donutili rezignovat.

V roce 1967 založil Erhard Nadaci Ludwiga Erharda, která funguje dodnes.

Erhard zemřel v květnu 1977.

Po dobu 10 let – od svého odchodu do důchodu až do své smrti – se seriózně věnoval svoji nadaci, přičemž zůstával členem Spolkového sněmu. A potom se jí věnovali další uznávaní němečtí vědci a politici.

Nadace Ludwiga Erharda uděluje medaili Ludwiga Erharda za úspěchy v oblasti sociálně tržní ekonomiky. A také uděluje ocenění za úspěchy v oblasti ekonomické žurnalistiky a tak podobně. Jsou to vše vysoce hodnocená ocenění.

Nikdy jsem se nesetkal se skeptickým hodnocením činnosti této nadace. Nikdo z aspoň trochu uznávaných lidí nikdy netvrdil, že Nadace Ludwiga Erharda je marginální konspirační podnik postrádající politický a vědecký respekt.

Roland Tichy je předsedou Nadace Ludwiga Erharda od roku 2014. Je vysoce postaveným německým novinářem a osobností veřejného života. Tichy je také vysoce uznáván v berlínské Společnosti Friedricha von Hayeka. Obdržel medaili od této nadace. 

Kdo je tedy Tichy? Je to uznávaný západní vědec, odborník a veřejný činitel? Nebo je to covidový disident – hrozný, marginální, nic nechápající? Dokonce ve Společnosti von Hayeka mu dali medaili. A provozuje nadaci Ludwiga Erharda. Málo?

Je respektovaným liberálním konzervativcem. A neméně uznávaným vědcem. Proto je nepravděpodobné, že by naši Západníci měli touhu nazvat úsudky pana Tichého chvástáním bezcenného marginálního konspiračního teoretika.

Pan Roland Tichy vydává on-line magazín s názvem Tichys Einblick, což znamená Ticheho pohled. Myslí se tím pohled daného člověka na dění.  

Jak vyplývá ze samotného názvu tohoto magazínu a z obsahu informací poskytovaných tímto magazínem veřejnosti, se pan Roland Tichy viditelně nebo neviditelně účastní každé publikace tohoto magazínu. A tento magazín vytvořil právě proto, aby nedošlo k záměně jeho vlastních myšlenek, které jsou v tomto magazínu prezentovány, s názory, které mohou být publikovány v jiných vydáních, jejichž ctěným autorem je pan Tichy.

Po takovém podrobném vysvětlení, souvisejícím s tím, že si nikdo nic nepamatuje a nic s ničím nesouvisí, mohu přejít k informacím, které jsou tak působivé, že jsem jim musel opatřit takový krátký komentář o tom, kdo přesně tyto informace poskytl veřejnosti.

9. května 2020 Tichys Einblick uvádí, že podle zdroje z německých vládních kruhů boj proti koronaviru způsobil v Německu více úmrtí než samotný koronavir. Hlavním důvodem hromadných úmrtí lidí v souvislosti s bojem proti pandemii je podle tvrzení vládního zdroje magazínu Tichys Einblick (a málokdo pochybuje o tom, že Tichy, který řídí Nadaci Ludwiga Erharda, by takové zdroje neměl) omezený režim v nemocnicích zaměřený výhradně na léčbu pacientů s koronavirem.

Podle zdroje tedy musely statisíce lidí v celé zemi předčasně přerušit léčbu. Je těžké přitom spočítat přesný počet úmrtí způsobených tímto předčasným ukončením léčby, ale zdroj s odvoláním na interní údaje z vládního zdroje naznačuje, že počet úmrtí kvůli odloženým operacím  je od 5 tisíc do 125 tisíc lidí.

V první řadě mluvíme o pacientech se zhoubnými nádory nebo s onkologií, která dosud nebyla diagnostikována, a tito pacienti zemřeli v důsledku covidové extáze. Rovněž došlo k prudkému poklesu přijetí lidí s mozkovou mrtvicí nebo infarktem v nemocnicích v Německu.

V době, kdy pan Tichy dostal informace od zdroje, na koronavirus v Německu zemřelo asi 7,5 tisíc lidí.

Takže nemluvíme jen o Africe! A opravdu si někdo myslí, že Německo je obzvláště neúspěšnou zemí, kde je příliš málo zdrojů a přerozdělování probíhá velmi nedbale? To samozřejmě není tento případ. Takže …

Nejsem lékař ani představitel německého či jiného ministerstva zdravotnictví. O této záležitosti nemám a nemohu mít své vlastní informace. Ale řekl jsem – ne nyní, ale dříve – hypotézu, že extáze koronaviru by mohla způsobit velkou katastrofu v podobě nárůstu úmrtí na nemoci, které postihují lidi znevýhodněné z hlediska jejich léčby. Toto znevýhodnění je způsobeno právě touto extází koronaviru.

Nyní se tato moje hypotéza ukazuje být potvrzena posudky různých lékařů a uznávaných odborníků, kteří mají potřebné informace. To, co jsem citoval, je malý zlomek takových respektovaných posudků!

Autoři těchto hodnocení – jako je hodnocení ze strany OSN, jako je hodnocení WHO, jako je hodnocení profesionálních lékařů ze Švýcarska, Francie atd., jako je hodnocení poskytované různými uznávanými veřejnými spolky, které mají významné úspěchy v zdravotnictví – nikdy nepoužívají neověřené informace. To jsme již probrali. A oni jsou uznávanými specialisty právě v oblasti léčby některých nemocí – AIDS, kardiologie, onkologie atd. Proto mají potřebné informace.

Ještě jednou vás upozorňuji na skutečnost, že v případě, který jsem uvedl, mluvíme o Německu, kde je zdravotní péče na relativně vysoké úrovni.

Nyní si představme, že toto hodnocení je správné. Máme všechny důvody na tom trvat. Ale nebudeme na tom trvat, jen si položíme otázku: „Co když je to tak?“

Pokud tomu tak je (znovu zdůrazňuji, že říkám pouze „předpokládejme to“, ale že pro tyto předpoklady existují podstatné důvody), pak mluvíme (pokud ano!) o vědomém hromadném ničení nevinných lidí.

Vzhledem k tomu, že německý vládní zdroj hovoří o 5 tisících jako o minimálním odhadovaném počtu úmrtí kvůli předčasnému ukončení léčby, a také hovoří o tom, že úmrtnost kvůli neposkytnutí pravidelných procedur se odhaduje na 3,5 tisíce lidí, znamená to, že minimální počet obětí  koronavirové extáze je 8,5 tisíc. Němci si potrpí na přesnost. A počet obětí samotného koronaviru je 7,5 tisíce. To znamená o tisíc méně.

Má někdo důkaz, že díky takové přerozdělovací extázi se zachránilo obrovské množství lidí? Čest a chvála hrdinství běžných lékařů. O jaké záchraně je ale řeč? Pomocí čeho – umělé plicní ventilaci? Ale už víte, že to tak není. A nemůže to tak být.

Ve skutečnosti intenzivní lékařská péče o vážně nemocné lidi, kteří se nakazili koronavirem, je, mírně řečeno, středně efektivní . O tom se neustále hovoří – ať už se hovoří o nedostatečné účinnosti umělé plicní ventilace nebo když se mluví o tom, že není vakcína, nebo když se říká, že na koronavirus neexistují žádné další lékařské postupy, které by zajistily záchranu pacientů, kteří jsou skutečně vážně nemocní z nákazy koronavirem. Nebo když se říká, že koronavirus je spouštěčem, po kterém se objeví další nemoci a ty nelze léčit, protože … Viz výše.

A nakonec je více než problematické zachraňovat lidi před vážnými infekcemi umístěním do neinfekčních zdravotnických zařízení. A protože se do těchto zařízení umisťují velmi různí lidé, pobyt v těchto zařízeních nemusí být nutně záchranou, může mít přímo i opačný efekt. Nějaký boss potřebuje zvýšit počet lidí, které bude léčit na koronavir, aby za to mohl sebrat peníze. Stanovuje diagnózy na základě bůhví čeho. Jak už víme, tyto diagnózy nejsou vždy správné. A pak je člověk umístěn do nevhodných místností a tam onemocní. Řeknou: „Podívejte, naše diagnóza je správná.“ Copak se něco takového neděje?

A když se ukáže umístění nemocných v reprofilovaných zařízeních  jako neúčinné a vysoce nákladné, co potom? Pak mluvíme o tom, že extáze koronaviru, vyvolaná z různých důvodů, způsobila výdaje v podobě úmrtí velkého počtu nevinných lidí, jejichž životy jsou položeny na oltář této extáze, a nikoli spásy před koronavirem.

Není ale takové přinesení obětí na nějaký oltář zločin? Proč se nevede vyšetřování, při kterém by byla skutečnost tohoto trestného činu buď potvrzena nebo vyvrácena? A co se stane, pokud by toto vyšetřování potvrdilo skutečnost trestného činu?

Pokud by zemřelí byli oběťmi terorismu, a nikoli této extáze, vyvolalo by to obrovský výbuch ve společnosti.  Kde je takový výbuch po prohlášeních uznávaného pana Tichého? Kde je výbuch v reakci na prohlášení UNAIDS a Světové zdravotnické organizace? Kde je výbuch v reakci na prohlášení uznávaných evropských nebo amerických lékařů?

A opakuji, těžko si někdo myslí, že se jen Německo zabývá obviněním z toho, co lze považovat za masové lékařské zločiny. Protože k úmrtí dochází hromadně v důsledku odmítnutí poskytování kvalifikované lékařské péče.

V soukromých rozhovorech hovoří naši lékaři o kolosálním počtu úmrtí v důsledku toho, že nebyla poskytnuta kvalifikovaná lékařská péče. A nebyla poskytnuta právě v souvislosti s „covidovou“ extází a reprofilací lékařských zařízení. Proč je to ale zmíněno pouze v soukromých rozhovorech?  Vyžaduje to chápání nejen samotného covidu-19, ale také lidské podstaty těch, kteří by dokázali napravit ty tendence, kterým říkám „covidová“ extáze.

Nemohla by konsolidovaná reakce lékařské komunity zajistit takovou korekci?  Proč se tak nestalo? Řeknou: „Protože byrokracii taková reakce nezajímá“

Za prvé to není tak úplně pravda.

A za druhé, tato reakce by mohla přinejmenším zachránit veřejnou pověst naší lékařské komunity. A také to, co se v jiných dobách nazývalo čest, důstojnost této komunity, její věrnost zrušené hippokratovské přísaze.

Ale nebudeme stoupat tak vysoko do morálních a existenciálních výšek. Pojďme diskutovat alespoň o pověsti.

Naše elita nechápe, co hrozí při narušení této reputace? A dalších společenských reputací?

Nechápe, že v každé domácnosti se probírají výsledky takzvaného distančního vzdělávání?

Že téměř všichni ruští občané mají nějakého známého lékaře, který jim řekne vše naplno?

Že jsme svědky bláznivých administrativních akcí typu divadelního představení, kdy každý divák, který přijde do divadelního sálu, bude obklopen bezpečnostním radiusem dva metry?

A každý klient, který přijde do kadeřnictví, musí být alespoň jeden a půl metru od stříhajícího kadeřníka?

Nechť je něco z toho částečně vymyšlené nebo zveličené. To v podstatě nic nemění. Ale ne všechno je vymyšlené nebo zveličené! A vidíme to každý den.

Znovu a znovu slyšíme oficiální pokyny – zaplatit lékařům potřebné peníze, převedené na účty těch, kteří by měli zaplatit. Takový pokyn by se neměl opakovat. Musí být vydán jednou. Společnost by neměla slyšet opakování. Protože když to uslyší, uvědomí si, že tyto pokyny nejsou zas a znova vyplňovány. A co to znamená? Vážně věříte, že to ve společnosti nevyvolá žádné negativní reakce?

Opakuji, na čistě oficiální úrovni slyšíme, že pokyny k určitým platbám (především lékařům) jsou dávány a nejsou dodržovány.  Protože pokud by byly dodržovány, pak není nutné dávat pokyny zas a znova. 

Proč se tyto pokyny nedodržují? Protože, dovolím si tuto odvážnou hypotézu, ti, kterým byly tyto peníze převedeny k vyplácení lékařům, tyto peníze už ukradli. A ukradli je úplně. Má někdo jinou variantu vysvětlení, co se děje? Jsme slepí a hluší?  Na ničem netrvám. Jen nabízím svou vlastní verzi a nikdo nepředkládá jinou.

Moje verze spočívá v tom, že peníze byly převedeny na ty, kteří je převést na lékaře nemohou a nechtějí. Protože peníze udělaly „pá-pá“.

A když jim řeknou “zaplaťte”, ušklíbnou se a pokrčí rameny. Důsledky takových úšklebků a pokrčení rameny jsou zřejmé. A není to sociální výbuch. Je to všechno mnohem horší. Takovým následkům se říká „úplná dysfunkce systému“.

Při takové dysfunkci systém vybízí společnost k nedodržování všeho, co systém dává společnosti.

V Exuperyho „Malém princi“ říká král princi: „Přikazuji ti stát.“

Princ odpovídá: „Nechci stát.“

Když to král uslyšel, řekl: „Pak ti nařídím sedět.“

Tento král mnohem lépe řídí chování prince než náš systém chování občanů. Protože když občané řeknou systému, že půjdou na procházku, protože absolutně nevěří nařízením systému, který jim to zakazuje, systém neřekne: „No, tak běžte na procházku.“ Pokračuje v zákazu procházek – a vidí davy v ulicích.

Co bude dál? Spontánní společenská samoorganizace v podmínkách takové dysfunkce systému? K čemu to povede? Co to vyvolá v myslích, duších a konkrétním chování občanů, podněcovaných systémem k takové lhostejnosti? Rozšíří se tato lhostejnost na všechno? A co se stane v případě, kdy bude potřeba, aby systém alespoň na něco mobilizoval občany? Jak to udělá v podmínkách úplné dysfunkce, kterou sám sobě sebe vytvořil v průběhu extáze?

To vše je tedy zcela nepřijatelné a vyžaduje včasnou změnu. Nerozumím však tomu, jak je v situaci neplacení lékařům možné zajistit zásadní změnu, aniž by byly osoby odpovědné za nezaplacení trestně stíhány. Navíc bychom měli mluvit o poměrně ostrých a dostatečně masivních stíháních. Jinak není možné takové nemoci vyléčit. Abyste je však mohli takto uzdravit, musíte mít takové lékaře, kteří léčí onemocnění zvané „sprostá krádež“, lidi, kteří jsou dostatečně rozhodní, schopní a kteří nejsou infikovaní stejnou nemocí zvanou „sprostá krádež“. A mělo by jich být hodně. A musí mít odpovídající zmocnění.

Tito lidé jednak nejsou, ne v tom smyslu, že k nim systém nemá přístup. Systém se těmto lidem vyhýbá, bojí se jich, nechápe je, snaží se interpretovat jejich chování po svém a vůbec neví, co takové lidi motivuje.

A jednak sami tito lidé nejsou s takovým systémem slučitelní. 

Tento systém potřebuje určitého pracovníka. Například lékaře, který není motivován touhou léčit lidi, ale motivován něčím jiným. Nebo není ničím motivován. Ale takový lékař, pokud onemocníte, vás nevyléčí.

A takový učitel vaše dítě nenaučí. Atd.

Kdo může a chce pracovat, ten nebude lokajem, nebude mít pochopení pro provize. To znamená, že pro tento systém nebude žádoucím pracovním prvkem, ale nebezpečným vyvržencem.

Ten, kdo se chová lokajsky, nemůže fungovat efektivně, chápete? Nemůže vůbec kvalitně pracovat. Nemůže ani kvalitně bojovat, ani kvalitně léčit, ani kvalitně učit, ani vytvářet kvalitní techniku.

Tento systém nevydrží zatížení. Může existovat za relativně příznivých podmínek. Jakmile však nastanou potíže, jednotlivosti, z kterých se skládá tento systém, odhalí svůj lidský obsah. A když odhalí odporný obsah, konkrétně zbabělost, která přechází až v paniku, nečestnost a do očí bijící nekompetentnost, systém ničí.

Co se stalo zdrojem této morální, profesionální a další katastrofy? Strach ze ztráty výplaty? To znamená, že diktatura zlatého telete se ukázala být mnohem drtivější než jiné diktatury?

Jsem přesvědčen, že i dnes mnoho lidí plní své profesionální povinnosti. A že jinak by to bylo tisíckrát horší. To však nic nemění na skutečnosti, na kterou jsem upozornil. Tato skutečnost je již zřejmá. A informace, s nimiž jsem začal svoje video, jsou kapkou v moři globálního marasmu, který – dříve či později to bude třeba přiznat – je vyvolán do očí bijícím úpadkem lidstva. 

Čím více se tento úpadek, tento marasmus hromadí a v jistém smyslu se hromadí rychle v podmínkách pohromy, tím více se systém stává drzým. Stává se ustrašenější a bláznivější a hloupější a nezkrotnější. Nemůže nic ovládat, ale myslí si, že konečně přimáčkne bezvýznamné lidstvo, které upadlo do marasmu, že jim vloží čipy, elektroniku, genetiku, nikdo neví, co ještě, ​​a nesmírně se vyšvihne nad opovrhovaný dobytek. 

Přestože vedle tohoto moře marasmu, úpadku a všeho dalšího, páchnoucího tak, že je čas mluvit o pekle, o konci časů, existuje něco jiného, ​​co zachovává ostatky lidské důstojnosti a lidské odpovědnosti,  toto druhé se neustále zmenšuje a marasmus se šíří a stává se stále silnějším.

Koronavirus může dobře napomoci určitým ambicím primitivních, ale docela mocných sociálních predátorů, libujících si ve všedovolování si.

Jelikož reagovat na pohromu  může pouze rodová podstata, která se nachází uvnitř člověka (to je to, co se v náboženství nazývá Boží jiskra), pak jakákoliv pohroma v podmínkách odcizení této podstaty, která by měla reagovat, může jen zesílit sociální spánek. Ve snu mumlají o všem – o tom, jak „všechny smeteme“, o tom, jak „teď všechno skončí“, o temných silách, které nás zlostně utlačují. O tom všem mumlají ve snu. A zároveň utíkají bůhví kam, tedy do propasti. Společenský spánek je to, co je v současné situaci hlavním nebezpečím. Je odhaleno „covidem“. Je to nemoc. Tato věc je děsivější než covid-19.

 Text je pokrácen, Kurgiňan více rozvíjí toto téma, cituje i Tvardovského „Ťorkin na onom světě“.

Probudit se znamená cítit spojení s vaší lidskou podstatou, mluvit s ní, rozpoznávat a zažívat pravdu, což není zdaleka bezbolestné. A pak jednat. Až poté. Konání před tím je uspěchaný katastrofický sen.

Člověk odcizený od své podstaty je zbaven skutečné energie, která mu umožňuje jednat. Kreativní energie. Může říci, že něco udělá. Ale udělat nemůže nic.

A pokud dokonce začne jednat, vyzbrojen energií nahromaděnou v jeho vlastním podzemí (v podvědomí, v instinktivní sféře), bude to ještě horší. Prostě dorazí sebe i ostatní. V dalších programech budu určitě diskutovat o specifikách politické situace v Rusku, vyvolané koronavirem. A také o všem, co se týká možnosti nekatastrofického vývoje této politické situace. 

Nelze ale všechno omezit jen na to, jak takový člověk něco udělá. Ano, je nutné to vzít v úvahu. Nutné, ale nedostatečné. Je třeba jednat ve jménu změny.

Na konci 80. let mi jeden velmi inteligentní člověk, s nímž jsem vedl rozhovor, řekl: „Toto je společnost mňam-mňam, kterou může zabít jeden vlk.“ Měl na mysli Alexandra Nikolajeviče Jakovleva.

Pokud se na to nebudeme dívat jako na soukromé prohlášení, ale jako jakousi univerzálně významnou metaforu, pak nemá smysl diskutovat o osudu ovcí generovaných katastrofickou situací. Protože ovce nemají žádný osud. Je zakousne ten anebo onen vlk. Hodnotit je možné pouze to, co odlišuje člověka od ovce. A odlišuje ho právě disponování lidskou podstatou. Pokud se s ní člověk spojí, nebude ovcí. Probudí se. Jakmile se probudí, vznikne celá řada možností odpovědí na výzvy. V opačném případě nevzniknou. Jen nezaměňujte svůj sen, že jste se probudili, se skutečným probuzením.

Můj závěr: to, co se roztáčí kolem koronaviru, je adresováno člověku jako takovému. Budu to ještě dokazovat. Člověka buď dorazí, zcela ho promění v nic, zbavené duše a ducha, nebo člověk povstane a začne hledat možnost získat to, co mu bylo vzato – právě tu podstatu. Zůstávat na svém nebude možné, i když by opravdu chtěl. V polospánku nezůstane naživu. Buď ho zcela zaženou do pekla nicotnosti, nebo se odtud bude muset zcela trýznivě vyrvat.

Vše je patřičně rozděleno do tří velkých podtříd, z nichž první bojuje o zachování toho, co je, druhá se připravuje na to, aby se definitivně a nenávratně stala tímto „nic“ nebo ztratila lidskou podobu, a třetí hledá něco, co se liší od sebepoškozování (ne samoizolace, ale sebepoškozování) a od křečovité touhy zůstat u toho, co bylo před koronavirem. A to třetí je spojení s vaší podstatou. Protože je možné se samozřejmě sebepoškozovat až do konce, až do slizu, do ničeho. A samozřejmě můžete křičet: „Chci, aby to bylo jako předtím! Nešahejte mi na to!“  To i to je nesmyslné. Rozsah té systémové katastrofy, zvané „koronavirus“, je příliš velký.

Hořká ironie o samoizolaci se již proměnila v to, o čem kdysi mluvil Gorodničij v Gogolově „Revizorovi“: „Čemu se smějete? „Sami sobě!“ Ale z nějakého důvodu neobsahují všechny variace na téma „samo“ (samoizolace, samoléčba a všechno ostatní), to hlavní „samo, sebe“, kolem kterého se vše točí – sebepoškozování.

Ve filmu „Nádraží pro dva“ říká jeden z hrdinů průvodčí, kterou se chystá „využít“: „Rychle, rychle, sama, sama, sama!“ (ve smyslu „svlékněte se, jděte do postele“). Ti, kteří nyní dělají všechno, se chtějí „rychle, rychle, sami sami, sami“ svléknout. A proto nejenže nepřekonávají společenskou paniku nad koronavirem. Oni nahánějí strach všemi možnými způsoby.

Chápu, že boj za zachování těch lidských pozůstatků, které dovolovala uchovat předchozí dokoronavirová stopa, je samozřejmě lepší než ochota se pokorně sebepoškozovat. Zdůrazňuji však, že takový boj za zachování minulého je naprosto nepřiměřený tomu, co se děje.

Spící člověk, přesněji řečeno, pseudo-člověk, který je ve stavu nejhlubší zablokovanosti a který je schopný se z tohoto stavu dostat pouze zmobilizováním pozůstatků zvířecích pudů, se nakonec vyrovná s předloženou nabídkou na sebezničení. Buď hned anebo po potlačení. A jak by se zdál pochybný boj za získání ukradené lidskosti – pochybný kvůli jeho rafinovanosti, jeho adresovanosti na menšinu, jeho přílišné náročnosti – neexistují žádné vítězné alternativy k takovému boji. A brzy se o tom všichni přesvědčí. Všechno ostatní je hlasitá, rázná, ale rychlá prohra.

Zatím tato do očí bijící skutečnost, jejíž podstatou je, že covid-19 je primárně největší operací pro úplné odlidštění, není pro tyto lidi tak zřejmá.

Lidé odmítají pochopit, co znamenají například zvláštní podmínky, které musí splnit a zříci se toho, čeho se lidstvo nikdy nezřeklo. Například kolektivních náboženských praktik, zcela významných pro skutečně pobožné lidi, ke kterým nepatřím. Co znamená vzdát se jich? Nebo pohřbů příbuzných, které jsou důležité pro všechny lidi od doby jejich odloučení od přírody a vystoupení ze zvířecího stavu. 

Mimochodem, uvědomuje si někdo, jak se liší spalování mrtvol v době cholery od toho, co se nyní provádí v souvislosti s covidem-19?

Zdrojem cholery je střevní infekce způsobená určitými bakteriemi. Zde je důležité, že právě bakteriemi! Bakterie se velmi liší od viru. Bakterie je větší než virus – pokud ji srovnáte s melounem, pak virus je komár. Takový je přibližný poměr velikostí. A bakterie funguje velmi odlišně.

Je plnohodnotným živým organismem schopným samostatně uskutečňovat životní funkce. Žije a reprodukuje se v jiném organismu. Ale má autonomii ve vztahu k tomuto organismu.

Člověk může žít navzdory skutečnosti, že v něm žijí kolonie bakterií. Bakterie se nemohou dostat do lidských buněk. Jsou příliš velké a samostatné.

A virus nemůže žít, aniž by se dostal do živé buňky.

Bakteriím se například daří ve výživných vývarech.

A virus může nadále fungovat pouze v živém substrátu, skládajícím se například z kuřecích embryí. V těchto živých embryích může virus existovat. A ve vývaru, který je pro bakterie velmi atraktivní, nemůže existovat.

Bakterie, opakuji, mohou existovat v mrtvém substrátu. A protože cholera je onemocnění způsobené bakteriemi, tak mrtvoly byly spalovány.

Ale koronavirus je způsoben virem, který je v řadě vlastností diametrálně odlišný od bakterií. Je možné neznat tyto vlastnosti, ale je třeba vědět, že se jedná o virus.

To znamená, že je potřeba alespoň nějakého vysvětlení z úst uznávaných specialistů, proč nelze pohřbít blízké, kteří by měli být vždy pohřbeni s úctou. Osobně se nechystám vynášet zde nějaké verdikty. Ale to, že začínají člověka ukázkově na úrovni jednotlivých zemí až téměř na globální úrovni odnaučovat to, co tvořilo jádro vlastního lidského života ( rituální pohřeb blízkých do tohoto jádra jasně patří ), je zcela zřejmé.

Existuje americký film, kde otec neustále brání mladíkovi, o kterém neví, zda je nakažený nebo ne, který se snaží políbit jeho dceru. Bije toho mladíka, odstrčí ho atd. Pak nakonec vstoupí mladík do jejich domu a řekne: „Mám doklad o očkování. Mohu vstoupit? “ „Ano,“ říká otec, „prosím!“ A tančí. Bude to později dobré manželství?

Můžete zrušit všechny lidské sociální praktiky nebo vnést do myslí lidí strach z provádění těchto praktik. Co se ale stane dál? Člověk je společenský tvor. Tyto sociální možnosti vám zcela zničili – co se pak stane? Co je to za život v izolaci, v osamělosti, s neustálým strachem, že by se něco mohlo stát a že by vám někdo z těch, kteří jsou poblíž, mohl ublížit? Nerozumíte psychologickým, antropologickým a existenciálním důsledkům?

Tak vám nezbyde než se velmi snažit a i s bolestí se dostat z pasti, vrátit si uzmutou podstatu nebo ji odmítat až do konce. Znepokojovat se v souvislosti s pozůstatky této podstaty je možné a nutné. Slyšíte mě? Možné a nutné! Ale tu činnost, kterou si většina částečně poškozeného lidstva sama s největší pravděpodobností zvolí, je v strategickém plánu bezperspektivní. A to přesvědčivě dokáže blízká budoucnost.

Vedle zásadního významu právě těchto koronavirových okolnosti existují i ​​další okolnosti, zjevnější a velmi významné.


Neodmítnu o nich diskutovat velmi podrobně.

2 komentáře

  1. Ministr zahraničních věcí USA Blinkin, dnes mluvil telefonicky s Lavrovem. Požádal Lavrova o zprostředkování možnosti spolupráce na vakcíně Sputnik V.
    Na mě to dělá dojem, že USA chtějí získat technologii výroby vakcíny zdarma.

    1. Anebo ji zdiskreditovat, zneužít. Nasbíraných vzorků slovanské DNA mají z Ukrajiny dost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *