Historicky významná událost byla v českých médiích opět potlačena a médium s největším dosahem, Česká televize, přešla 75. výročí naprostým mlčením. Místo toho dostala prostor česká politická mytologie.

At 60, Nuremberg trials still send a message
Hermann Göring před norimberským tribunálem, 1945

Před 75 lety, 20. listopadu 1945, byl zahájen proslulý Norimberský proces, „soud národů“, který po dobu jednoho roku soudil nacistické válečné zločince a před světovou veřejností odhaloval hrůzné podrobnosti nacistického řádění po celé Evropě. O tomto procesu bohužel naši studenti téměř nic nevědí, protože při výuce dějepisu se moderní dějiny jaksi opomíjejí. Když už přijde řeč na druhou světovou válku, výklad se soustředí na nepodstatné detaily, jako bylo třeba osvobození Plzně americkou armádou, zatímco jiné, významné události se nezmiňují. Naše mladá generace tak třeba většinou neví, že jedním z výsledků druhé světové války měla být likvidace obyvatel Protektorátu Čechy a Morava, co do suverenity a územní rozlohy přibližný předchůdce dnešní České republiky.

Je příznačné pro Českou televizi, že o Norimberském „soudu národů“ nenajdeme na jejím webu ani jedinou zmínku. Slovo „norimberský“ se vyskytuje ve třech případech:

Norimberský soud nad válečnými zločinci byl přelomovou událostí, po níž se pojmy jako „genocida“ a „nepromlčitelnost zločinů proti lidskosti“ staly trvalou součástí mezinárodního práva. Je pochopitelné, že v předvečer „Velkého Resetu“ nemají jeho architekti ani budoucí katové zájem vytahovat na světlo boží takové „nebezpečné myšlenky“.

A tak zatímco ve světě se pořádají konference připomínající výročí Norimberského procesu, Česká televize (ČT2) uvedla 23. listopadu film o procesu s Rudolfem Slánským. Slánský je v české politické mytologii dlouhodobě prezentován jako oběť stalinismu, jako oběť krvavého a nesmyslného politického násilí. Jeho osud byl bezesporu neradostný a podíl sovětských poradců na zahájení procesu a jeho „zdárném“ ukončení nepřehlédnutelný. Ale jelikož v letech do převratu v roce 1948 pomáhal krýt nelegální činnost KSČ, a to nejspíš bez koordinace se sověty a dost možná i proti jejich zájmům, stal se obětním beránkem, který byl ukřižován nejen za své, ale hlavě za cizí „hříchy“.

Fotografie z procesu s R. Slánským, 1952

Českému publiku je českými „umělci“ i „politology“ (a také „historiky“) neustále podsouvána ideologie „svobodymilovného českého národa jako oběti tyranské nadvlády“, ale přitom ze zcela vytrácí povědomí o historických souvislostech a příčinách jevů. Šťastnou náhodou byl v roce 2018 natočen český film Toman, který hloubavému divákovi může přiblížit právě tyto souvislosti, ač byl pravděpodobně původně zamýšlen jinak.

Toman (2018), ČSFD

Česká televize a její posedlost nacistickými výročími a „celebritami“ by jistě potěšila kata českého národa Reinharda Heydricha, kdyby žil. Což mimoděk vyvolává asociaci mezi „tvorbou“ České televize dnes a „produkcí zábavy“ v barrandovských ateliérech Miloše Havla v době okupace, kde se kromě zábavy pro oblbování okupovaného národa vyráběla i notná dávka politicko-propagandistické produkce Třetí Říše.

A když tak pozoruji, jak ČT „nestranně a vyváženě“ vytváří obraz dějin ve svých křivých zrcadlech, napadá mě: není už nejvyšší čas konečně vyměnit celé vedení ČT? Proč hlas lidu mlčí? A kdy konečně stanou před soudem naši současní propagátoři nacistických zločinců, Novotný a Kolář?

4 komentáře

  1. K Rudolfovi Slánskému – v knihe Tabu v sociálnych vedách sa na str 191 (scan 97): Brod (1999) uvádza, že Slánsky sa svojím pôvodom nenechal ovplyvňovať, naproti tomu Černý (1992) uvádza, že Slánsky vykonával politiku internacionálnej ždovskej vzájomnosti – napr. kto emigroval, mohol si vziať svoj majetok, kto zostal,
    mohol sa podieľať na budovaní štátu v kariérach doslova závratných, pri formálnom vstupe do strany

    1. Author

      Brod je ze stejného hnízda jako Slánský, tak měl možná zájem obraz trochu zkreslit. Historie Tomana je myslím celkem věrohodná a dobře zdokumentovaná. Navíc, jak je vidět třeba z filmových recenzí, nikomu v českém publiku zřejmě nedošlo, o čem ten film skutečně je, jakou část dosud neznámé historie odhalil. Většina lidí ten film hodnotí jako dvouapůlhodinovou „nudu“ a vadí jim, že tam je málo „zábavy“. Přitom je to studnice informací a souvislostí, které vysvětlují události, které by jinak byly skoro nepochopitelné nebo úplně nepochopitelné.

  2. Trest smrti pro nacisty v Norimberku požadoval jen SSSR.

    “Když se připravoval Norimberský proces, Sovětský svaz trval na tom, že musí být zcela objektivní, že tam musí být předkládány důkazy o vině nacistů. Dělal to proto, aby se proces nestal soudem “vítězů nad poraženými”, jak navrhovala Velká Británie a USA,” řekl novinám Vzgljad účastník fóra Lekce z Norimberku, diplomat Sergej Ruděnko, syn Romana Ruděnka, žalobce za SSSR v tomto hlavním soudním procesu 20.století.

    (Já bych to okomentovala tak, že se SSSR snažil co nejvíce do budoucna stížit zametení pod koberec a bagatelizování jejich zločinů, neboť se tak vytáhlo na světlo to, co by jinak zůstalo jen informacemi pro “zasvěcené”. Boj na první i druhé prioritě)

    Ještě jedna vypovídající perlička z rozhovoru: K budově soudu přivezli celou hromadu německých dokumentů a američtí vojáci, kteří tam měli hlídku, se rozhodli, že se zahřejí (bylo to v únoru) a velkou část z nich spálili.

    O tom, jaký tam probíhal tvrdý skrytý boj svědčí i “záhadná” smrt pomocníka hlavního žalobce za SSSR Nikolaje Zori.

    https://vz.ru/politics/2020/11/20/1071455.html

Comments are closed.