Jakov Kedmi ke konfliktu Arménie-Ázerbajdžán

Doplňuji vlastní komentář

Bitva v trvalé  historické proxy-válce Anglie proti Rusku. Přímí účastníci (Arménie, Ázerbajdžán) nemají proč válčit, organizátor rozmraženého konfliktu Anglie a její nástroj Turecko (v roli britského nástroje války už podruhé) ano. Anglie končí jako nástroj atlantické globální politiky a kope, pokud ztratí Turecko, je s jejím vlivem na Blízkém Východě veta a postupně ho nahradí noví hráči Írán a Čína a také stále více kupředu vystupující Rusko. Anglie a Turecko jsou si, mimochodem, dost podobní. Bez zdrojů a spojenců – špatné vyhlídky pro válečníky.

Kedmi vystihl podstatný motiv Turecka: Erdogan není génius, ale pochopil, že jen v případě maximálně aktivní až agresivní politiky do svého okolí bude on (za Turecko) účastníkem všech případných jednání a tedy i rentiérem případných tureckých zisků (Kypr,Libye, Karabach, Sýrie). Už nehraje o velikost, ale o zachování jakékoliv podoby Turecka. Je to paradoxní politika vedoucí v každém případě k ukončení existence Turecka. Ale jde o to, jaký bude Erdoganův závěr – zda jako Kaddáfí anebo jako exulant někde na Krymu. Možností nástupnického formátu Turecka je řada a zájemců také dost.

Britové byli zvyklí, že za ně silovou práci odváděli Američani. Ti se za Trumpovy politiky stahují a dávají svému londýnskému „nadřízenému“ najevo nezájem. Britský vojenský význam je dnes jen symbolický a jejich síla (a nemalá) spočívá ve velmi kvalitní  diverzní práci MI6. To, že do čela MI6 nastoupil “turecký diplomat” Richard Moore svědčí o tom, že plán na ofenzívu vůči Rusku z této strany si připravovala britská MI6 mnoho let předem.

Kedmi, podle mně, zastupuje izraelské patrioty. A ti jsou ostře proti vlivu Anglie. Ruský vliv na Izrael jim velmi vyhovuje, znamená jeho zachování a šanci vyhnout se Holocaustu II.

Karabašský konflikt není primárně vojenský, ale geopolitický (z hlediska Turecka) i globální (z hlediska Ruska a Anglie). Ozbrojený vstup jakéhokoliv “velkého” účastníka nejenže nic nevyřeší, ale přinese mu ztráty. Rusko to ví a brzdí horké projevy s tím, že jen společný ruský ochranný deštník na 6. silové prioritě pro Arménii i Ázerbajdžán je dlouhodobým řešením. Je to podobný postup Kremlu jako v Bělorusku, ale v obou případech si to vyžaduje čas. A, samozřejmě, Jaltu II. Času má málo jedna i druhá strana. Anglie vše koncentruje k maximálnímu efektu ještě před americkými volbami, Z pozice Ruska je nezbytné projevit se opět jako mírotvůrce. To je fundament pro obnovení svazové státnosti na místě SSSR I, odpovídající konceptuálně násilně přerušenému projektu Stalina a časově koherentnímu se začátkem 21. století.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *