CO BYSTE NEČEKALI OD WHO ANEB VĚDÍ MLADÍ LIDÉ CO OBNÁŠÍ TRANZICE?
Zachraňujeme nebo devastujeme?
Jako by nestačilo, že už 30 let probíhá v naší zemi záměrná degradace školství, současná vláda nyní pracuje pod záminkou ochrany LGBTI dětí před „šikanou ze strany spolužáků i učitelů“ na zavedení sexuální výchovy a GENDEROVÉ IDEOLOGIE do škol. Ačkoli mnozí lékaři, psychologové a další odborníci upozorňují na nebezpečný vliv genderové ideologie na duševní zdraví dětí, přičemž psychická újma může být doprovázena i fyzickým poškozením (brutální chirurgická „léčba“ pro změnu pohlaví), jsou pověřováni pracovníci školství, lobbisté, aktivisté, neziskové organizace a další účastníci, aby připravili půdu (tj. vytvořili metodiku pro management škol, proškolili učitele, připravili změnu učebnic pro žáky, udělali patřičné změny i na pedagogických školách připravujících budoucí učitele,… ) pro protlačení LGBTI+ témat do škol.
Vládní loutky a jejich choutky
Členové vlády to samozřejmě nemají ze svých hlav. Tak jako fungují jako loutky s loutkovodičem v zádech v jiných oblastech, projevuje se jejich lokajská povaha i v oblasti školství. Tušili jste, že taková organizace jako WHO ( Světová zdravotnická organizace ), která se má starat o veřejné zdraví, je velkým prosazovatelem sexuální výchovy a genderové ideologie ve školách?
Svědectví o tom je mimo jiné v dokumentu Standardy WHO pro sexuální výchovu v Evropě. WHO v dokumentu požaduje zavést sexuální výchovu jako povinný předmět bez možnosti volby rodičů uvolnit děti z těchto hodin a tento předmět se má stát předmětem klasifikovaným.
Kdo si hraje, nezlobí, aneb šílený nový svět
Víte, jak má taková sexuální výchova podle standardů WHO vypadat?
Doporučuje se začít se sexuální výchovou dokonce před 4. rokem věku dítěte.
Podle dokumentu se u věkové skupiny 0-4 mají poskytovat informace o
– potěšení z příjemných pocitů z dotýkání se vlastního těla,
– masturbaci v ranném dětství, objevování vlastního těla a vlastních genitálií,
– skutečnosti, že potěšení z fyzické blízkosti je normální součástí lidského života.
Proto asi nepřekvapí, že se v některých zemích už objevily školky s prostorem pro masturbaci dětí. Na nátlak rodičů byl však projekt sexuální výchovy v daných školkách zrušen.
Pro zdravě smýšlejícího člověka je těžké si představit, jak někdo může prosazovat takové zvrhlosti. Pracují v té organizaci WHO vůbec normální lidé?
Exempla trahunt aneb „Příklady táhnou“
Sexuální výchova má být podle dokumentu WHO „založena na respektování genderových odlišností, aby zabezpečila, že potřeby a zájmy různých genderů budou náležitě uspokojeny,“ což například znamená výukové materiály obsahující příběhy trans osob, které hovoří o svém vývoji a cestě k fyzické změně pohlaví. Ve skutečnosti jsou dětem podsouvaná „návodná jednání“.
Různé gendery jsou zneužity jako nástroj k výuce sexuálních zvrhlostí a k narušení psychiky dítěte, které v době dospívání bude považovat přeměnu sexuálního pohlaví buď jako „cool způsob“ sebeprezentace na TikToku nebo jako cestu k vyřešení jiných problémů.
V článku K některým aktuálním otázkám problematiky transgenderu v Časopisu zdravotnického práva a bioetiky, upozorňuje Mgr. Máchová na to, že „proces sebepřijetí je velmi komplexní a dlouhodobý děj. Dospívající mají potřebu jednoznačného vymezení a v průběhu puberty mohou procházet mnoha krizemi. Může se stát, že nesprávně hledají řešení svého problému ve změně pohlaví.“ Dále upozorňuje, že lidský mozek dozrává až ve věku 25 let a podle toho je třeba nastavit zákonné ustanovení, které dovoluje mladistvým osobám podstupovat změnu pohlavní identity. Na to ale nikdo nedbá.
Naopak je záměr tématiku genderu a transgenderu vtloukat do hlavy už dětem v ranném věku. Cíl je jasný. Zvýšení počtu dětí, které zatouží po změně pohlaví.
Jak jednoduché je stát se zločincem
Jaké to má dopady na celou rodinu, na rodiče dítěte, i na samotné dítě, si můžeme domyslet.
V některých západních zemích to došlo už tak daleko, že pokud dítěti ve škole „zblbnou hlavu“ a to se najednou začne cítit „genderově nekonformně“, začne podstupovat proces změny pohlaví, tak rodič, který s tím nesouhlasí, je uvězněn nebo je rodičům dítě odebráno.
V Kanadě byl v r. 2019 uvězněn na 2 měsíce Robert Hoogland, který odmítl říkat své dceři se změněným pohlavím synu. Bylo to v době, kdy se vzpíral soudnímu rozhodnutí, že dítě je způsobilé užívat hormony opačného pohlaví.
Ve Švýcarsku vláda odebrala dítě rodičům, kteří nesouhlasili s tím, že jejich dcera má být chlapcem. Když bylo dívce 13 let, svěřila se rodičům, že je ve skutečnosti chlapec. Rodiče si mysleli, že prochází těžkým obdobím a odvezli ji do zdravotnického zařízení, kde dívce ukázali „genderového“ jednorožce a na základě toho nařídili rodičům, aby svou dceru vychovávali jako chlapce a podávali jí blokátory puberty. Do celého procesu byla zapojena škola…
Tranďák už není rádio a tranzice je „cool“!
Dospívající člověk, který podlehne vymývání mozku genderovou ideologií, často neví, jak náročný je proces, který vede k tranzici – k úplné změně pohlaví. Jaké těžkosti a problémy změnu provázejí. Výpovědní hodnotu má v tomto směru bakalářská práce s názvem EDUKACE PACIENTA PŘI ZMĚNĚ POHLAVÍ. Tranzice je zde popsána obecně a pak konkretizována na jednoho pacienta, ženu podstupující chirurgickou rekonstrukci penisu:
Chirurgická změna pohlaví
Před zahájením chirurgické léčby musí pacient minimálně rok užívat hormony. Hormony berou tito lidé do konce života, přičemž, jak se dočteme v bakalářské práci, „dlouhodobé užívání hormonů může způsobovat zdravotní potíže.“
Pacienti podstupují vstupní test, a v tomto případě bylo u konkrétního pacienta zjištěno, že pacient má nedostatečné znalosti o předoperační přípravě, pooperační péči, o možných komplikacích, o provádění pooperační rehabilitace, o režimových opatřeních a péči o rány, neví jaké komplikace mohou nastat po operaci. Je tedy otázkou, jaké informace jsou pacientům před operaci podány a zda jsou dostatečně vysvětleny negativní aspekty chirurgické léčby pohlavní identity.
Při první operační fázi byly pacientovi odoperovány ženské pohlavní orgány, prsa a děloha s vaječníky. V druhé fázi mu je provedena rekonstrukce tzv. neopenisu.
Na této operaci se podílí dva týmy. Jeden tým tvoří neopenis z laloku, z předloktí nebo častěji ze zádového svalu pod lopatkou. Tato rána na zádech je po odebrání kůže se svalem hluboká a rozsáhlá, proto se tato rána zmenšuje posunem laloku z okolní plochy a uzavře se odebranou kůží z vnější strany stehna. Odebraný materiál chirurg sešije do tvaru válce a přenese jej do oblasti genitálu. Druhý tým mezitím připravuje příjmové místo, a to tak, že připraví příjmové cévy a vypreparuje senzitivní nerv na vnitřní straně stehna. Rekonstrukce šourku je možná až po uzavření poševního vchodu.
Po tranzici z ženy na muže má pacient hned několik operačních ran, o které je třeba pečovat – v oblasti genitálu, na stehnech a na zádech. Zotavení trvá přibližně 8 týdnů.
Pacientovi může být podána transfuze krve. Pacientovi sledovanému v bakalářské práci bylo podáno 15 léků: 4 analgetika, z toho 1 opiát, 3 léky na sraženiny, 2 léky na infekce a 1 lék na deprese a další léky. Možnou komplikací je porucha prokrvení neopenisu. V tom případě se provádí reoperace. Další komplikace mohou být – krvácení z operační rány, hematomy, otok, infekce, rozestup rány nebo nekróza části či celého penisu. Nekróza znamená odumření. V tom případě se musí neopenis odstranit.
V závěru práce je doporučení pro zdravotní sestry: „Buďte empatičtí a psychicky pacienta podporujte, pacienti často potřebují utvrdit v tom, že udělali správné rozhodnutí.“ Nejspíš člověk, který má po operaci bolesti a vidí své nové tělo, tak pochybuje o tom, zda udělal správně.
V bakalářské práci jsou fotografie před operací a po operaci.
Rodiče, co vy na to? Ještě pořád důvěřujete státu a ponecháte tzv. sexuální výchovu plně v jeho rukách? Nebo se za své děti konečně postavíte a řeknete: „Už DOST“?!
Předchozí díly:
Říkám dost. Ale zase vidím, že někdo se podvoluje a někdo ne. Řeknu to po bolševickou, kádry řeší vše. Chci je vidět.🙂