Asi si řeknete, vy nás tedy zásobujete pane Karfík, ale nemohu si pomoci. Vyslechla jsem výborný pořad Ivety Rychtaříkové na Proudu národní hrdosti s Milenou Míčovou:
2024-11-11 Škola základ života (9. díl): – Opět s Milenou Míčovou Principy výuky na školách podle Bazarného: V.F.Bazarnyj, vědec, lékař, hudebník a pedagog, akademik ruské akademie tvůrčí pedagogiky, člen koordinační rady Ruského svazu za zdravý rozvoj dětí a občanského hnutí Vzdělání všem – Proč by děti neměly učit psát kuličkovým perem, ale vrátit se k perům s násadkou a ke kalamáři? – Výuka v pohybu – Proč je lepší oddělit výuku chlapců a dívek? a mnoho jiného.
https://t.me/Proudnarodnihrdosti/2862
Já osobně považuji to téma dětí a školy za něco, co je pro společnost absolutně zásadní, protože v dětech se jedná o její budoucnost. Koncepce sociální bezpečnosti je metodologií poznání a znalosti znamenají moc. A jakou moc vám předvedu třeba jen na takové, zdálo by se hlouposti, že donutíte děti ve škole sedět v lavicích znehybněné celé hodiny, a jaké to má dalekosáhlé následky. Kdysi jsem si dala práci přeložit pro vás i tuto konkrétní práci kolektivu autorů vnitřního prediktoru SSSR Základy sociologie díl pátý, tak vás prosím, abyste si vy zase dali práci s poslechem pořadu, který pro vás děvčata připravila, a potom se začetli do těchto několika úryvků, možná vás to nakopne, abyste si tu knihu, respektive celou souhrnnou sérii Základů sociologie přečetli a získali tak některé z těch znalostí, které proti vám, jako neznalému stádu „elita“ používá. Prosím vydržte v tomto článku až k těm konečným statistikám a položte si otázku, proč v dnešním Rusku doposud systém Bazarného není uplatňován plošně na všech školách?! Řeknete si, on vždy někdo přijde s něčím novým, a přece to může být také hloupost a děti to naopak bude poškozovat. Na to vám odpovím, že máte pravdu, ale praxe je kritériem pravdy. A ten systém Bazarného už některé školy zkouší celé roky a mají výborné výsledky a přesto není na nejvyšší úrovni ochota ho zavést plošně. Nu, asi to bude tím, že to není stalinský SSSR, ale i přes usilovnou Putinovu práci, který ale za nás všechno neudělá, stále davo-„elitářský“ systém zaměřený na zotročování člověka. Dokud nebude na oficiální úrovni ohlášena jiná Bolševická koncepce (kde je důležitý přínos pro většinu lidí a na prvním místě je člověk a ne peníze hromaděné menšinou…), také to tak zůstane. Lidé musí na změně pracovat sami i sebevzděláváním a jsou i takoví, kteří se snaží zavádět systém Bazarného do praxe navzdory „elitě“!!! A vy ostatní se alespoň trochu zajímejte, co ve školách provádějí VAŠIM DĚTEM!
Zmíněné tři úryvky:
Teď se vrátíme k tématu biologického základu civilizace Člověka rozumného. Nezávisle na osobitostech té či oné dostatečně rozvinuté kultury funguje genetický program vývoje organismu a osobnostní psychiky i poté, kdy se dívky stávají „rozumnými a opatrnými“ a chlapci si ve svých hrách s nebezpečím ve větší či menší míře osvojí intelekt a návyky sebeovládání a určité odpovědnosti za jiné. A tím spíše to platí pro epochu, kdy se kultura nachází na úrovni rozvoje blížící se nule, která navíc za podmínky, že se v ní nevytvořily sebepoškozovací tradice[1], nijak významně nedeformuje ani nepotlačuje tělesný vývoj a formování psychiky budoucích mužů a žen.
Z hlediska biologie je cílem dospívání každého jedince, aby vnesl svůj vklad do pokračování života populace biologického druhu v nových pokoleních, což má v biosféře probíhat v „automatickém“ režimu, a to tím spíše není-li kultura rozvinutá. Proto v životě dorůstajících pokolení biologického druhu Člověk rozumný nastupuje doba, kdy se uzavírá proces formování reprodukčního a endokrinního systému organismu a aktivizují se pohlavní instinkty – instinktivní programy pokračování rodu.
S tímto věkovým obdobím, nazývaným „obdobím pohlavního zrání“, se pojí ještě jedna odlišnost genetických programů vývoje organismů a psychiky chlapců a dívek. Konečné formování reprodukčního a endokrinního systému organismu dívek i chlapců (stejně jako celkový vývoj jejich organismu) vyžaduje pohybovou aktivitu, přičemž plnohodnotný vývoj chlapeckého organizmu vyžaduje, aby objem jeho fyzických zátěží byl přibližně 4 – 6 krát větší, než je to nutné pro vývoj dívčího organismu.
Deficit pohybu vede u chlapců k nedostatečnému vývoji reprodukčního a endokrinního systému, což může v konečném důsledku vést k neplodnosti a narušení psychické činnosti. A jestliže s ohledem na tuto okolnost způsob života civilizované společnosti vnucuje dospívajícím chlapcům hypodynamii, kráčí taková civilizace cestou biologické degenerace ke svému zániku v důsledku toho, že její kultura potlačuje mužskou podstatu.
Dívky také potřebují pro vývoj svého organismu pohyb. Jestliže však rozsah jejich fyzických zátěží převyšuje rozsah, který je pro ně biologicky optimální, musí si jejich organismus přestavět hormonální hladinu směrem k mužskému typu, aby si muskuloskeletální systém dokázal poradit s těmito pro ně nadměrnými zátěžemi. Dochází-li tedy systematicky k fyzickým zátěžím[2], které jsou pro dívky nadměrné, dochází k deformaci jejich endokrinního systému a muskuloskeletální systém nabývá mužských rysů (úzká pánev, nevýrazný pas, široká ramena), což také může být doprovázeno narušením psychické činnosti. Nadměrné fyzické zátěže v období pohlavního dospívání vedou u dívek k následkům v podobě zdravotních problémů při reprodukci.
To tedy znamená, že vzdělávací systém správně civilizované společnosti musí zajišťovat potřebnou pohybovou aktivitu jak chlapcům, tak i dívkám. Hodiny tělesné výchovy musí být tedy pro obě pohlaví specifické, což je z hlediska zajištění reprodukčního a psychického zdraví zástupců obou pohlaví v nových pokoleních bezpodmínečně nutné.
(…)
My však žijeme v kultuře, ve které absolutní většina lidí necítí a neuvědomuje si negativní vliv nedostatku pohybu a hypodynamie na lidský organismus (včetně smyslového systému) a na psychiku už jen proto, že sami vyrůstali pod tímto vlivem a jsou opojeni „komfortem“ svého života a „vyspělostí“ civilizace, která jim umožňuje tak mnoho toho vykonávat bez jakékoliv pohybové (a tím spíše silové) aktivity organismu.
Jenže navzdory tomu, jak to lidé vnímají a cítí, je negativní vliv nedostatku pohybu a hypodynamie souhrnem škodlivých faktorů působících na organismus jak na úrovni těla a celkového makrobiopole organismu, tak i na úrovních jejich systémů a orgánů; a to jak z hlediska celkové fyziologie organismu, tak i z hlediska narušení průběhu procesů na buněčné a vnitrobuněčné úrovni, což může dospět až k poškození genetického mechanismu[3]. A vzhledem k tomu, že organismus je nositelem psychiky, tak i psychika vnímaná jako informačně-algoritmický systém funguje vlivem nedostatku pohybu a hypodynamie v režimu velmi vzdáleném od toho ideálního.
To, co bylo řečeno o působení nedostatku pohybu a hypodynamii, se týká bez výjimky všech dospělých, ale v ještě větší míře to platí pro děti, kterým v naší historicky zformované kultuře brání nedostatek pohybu a hypodynamie v jejich plnohodnotném tělesném, biopolním a psychickém vývoji od prvních minut po jejich narození, jakmile novorozence ovinou plenkami a znehybní připodobňujíce ho tak staroegyptské mumii ovázané při pohřebním obřadu[4]; dokonce se dětem ty plenky dospělí snaží utáhnout co nejvíce, aby se z nich samy nevyvlékly, neboť by tak mohly prochladnout; a potom následují „procházky“ v kočárku, hry v omezeném prostoru bytu a pouštění všemožných videí, kdy děti vleže či vsedě zaujímají různě „pokřivené“ polohy.
A přestože tato práce není věnována nedostatku pohybu a hypodynamii, je nutné poukázat na některé aspekty jejich vlivu na organismus a psychiku, abyste lépe pochopili, proč je nutné vzdělávací systém kardinálním způsobem změnit.
Vliv nedostatku pohybu a hypodynamie na organismus je dvojího charakteru.
Zaprvé, nedostatek pohybu a hypodynamie připravují organismus o vnější a vnitřní stimuly (podněty) k rozvoji svalově-kosterního a oběhového systému, což vede k narušování zásobování všech orgánů krví[5] a tím i k narušování jejich plnohodnotného vývoje, včetně celkového vývoje nervového systému a mozku (pro které je pohyb také bezprostředním stimulem k vývoji); navíc přicházejí v podmínkách nedostatku pohybu a hypodynamie nervový systém a soustava žláz s vnitřní sekrecí v konečném důsledku o svou způsobilost řídit tělo jak z hlediska fyziologie, tak i z hlediska pohybové aktivity[6].
Kromě toho způsobuje snížení svalového tonusu břišní stěny pod určitou kritickou úroveň vychýlení vnitřních orgánů vlivem gravitace z jejich anatomicky ideální polohy, takže se vzájemný biopolní vliv jedněch orgánů na ty druhé stává chronicky nenormálním. Z tohoto důvodu je potom narušena biopolní fyziologie orgánů i organismu jako celku, což vede zase k narušení fyziologie látkové výměny. Takové chronické narušování fyziologie má za následek různorodé chronické nemoci zasahující bez výjimky všechny orgány a systémy organismu, jimiž ovšem vůbec netrpí představitelé necivilizovaných společností, jejichž kultura je založena na různorodých pohybových aktivitách. Veškerý negativní vliv pádu svalového tonusu na fyziologii organismu se ještě zesiluje, je-li doprovázen otylostí, při které tukové vrstvy expandují do prostoru mezi orgány a mění jejich vzájemnou polohu.
Zadruhé, nedostatek pohybu a hypodynamie není jen o tom, že se organismus nachází ve stavu ochablosti svalů při znehybnění nebo při nepatrných a krátkých dynamických mechanických zátěžích při hypodynamickém způsobu života. Jedním z aspektů nedostatku pohybu a hypodynamie je lokální dlouhodobé napětí těch či oněch svalů nebo skupin svalů na pozadí celkové ochablosti nebo strnulosti organismu, který přebývá v těch či oněch statických (po dobu desítek minut i déle neměnných) pozicích. Tato napětí jsou vyvolávána především vrozenými reflexními reakcemi organismu na specifické vnější stimuly při znehybnění a zčásti nerozvinutostí individuálních návyků svobodného ovládání svalového systému a především svalového tonu[7].
V takovém případě delší dobu nepřetržitě napjaté svaly svírají krevní a mízní cévy, které jimi procházejí a narušují tak zásobování krví a fyziologii látkové výměny nejen přímo v těchto napjatých svalech, ale i v těch strukturách organismu odkud a kam příslušné cévy vedou, čímž dochází k zasažení tkání organismu jak před problémovým místem, tak i za ním ve směru proudění fyziologických tekutin cévami. Takové narušování tranzitu krve a mízy staticky dlouhodobě napjatými svaly má negativní dopady prakticky na celý organismus, brání mu to v jeho rozvoji a způsobuje degradaci jeho struktur.
Kromě toho dlouhodoběji staticky napjaté svaly působí i na nervová vlákna, která jimi prochází, což nijak nesvědčí ani vývoji, stavu a fungování nervového systému. A vzhledem k tomu, že se jedná o jeden ze systémů řídících fyziologii organismu[8], mají tak či onak narušení jeho struktury a funkčnosti bezprostřední vliv na fyziologii těch či oněch orgánů a zprostředkovaně i na fyziologii celého organismu.
Dlouhodobější statická napětí svalů v kombinaci s narušením zásobování krví a mízou, které přes ně proudí, vedou k intoxikaci samotných svalů i celého organismu, neboť produkty rozpadu biologických nosičů energie, které jsou uvolňovány v procesu udržování svalů ve stavu napětí, z nich nejsou řádně vylučovány. Taková intoxikace má také svůj negativní dopad na organismus počínaje už procesy probíhajícími na vnitrobuněčné úrovni, a to se opět tak či onak odráží na celém organismu včetně jeho nervového systému a mozku.[9]
Vzhledem k tomu, že organismus je nositelem psychiky, kterou vnímáme jako informačně-algoritmický systém, má jakýkoliv negativní vliv na organismus ať už bezprostřední – díky nedostatku pohybu a hypodynamii, nebo zprostředkovaný – díky narušení jeho funkčnosti také negativní vliv na psychickou činnost jedince. A to se samozřejmě týká i vývoje jeho individuální psychiky po celou dobu od jeho kojeneckého věku až do konečného zformování dospělého organismu, jestliže je jeho způsob života doprovázen nedostatkem pohybu a hypodynamií jako často se vyskytujících a déletrvajících faktorů.
Ale existuje i přímý, bezprostřední negativní vliv hypodynamie na psychiku i proces vývoje organismu prostřednictvím systému lidských smyslových orgánů, který přenáší informace potřebné jak pro zajištění fungování organismu, tak i pro fungování a rozvoj psychiky. Tak především výzkumy prokazují, že rozvoj individuální psychiky probíhá intenzivněji, jakmile dítě přejde od ležení a lezení po čtyřech ke vzpřímené chůzi.
Vzpřímená chůze na dvou nohách, kdy ruce zůstávají volné, je geneticky naprogramovaná norma bdělého stavu pro člověka.
A v organismu, v algoritmice jeho automatického řízení proto existují přinejmenším dva toky informací související s rozlišením režimu:
- vzpřímené chůze, stání, sedu v podřepu;
- ležení nebo sezení, kdy váha organismu spočívá na hýžďových svalech (sezení „na zadnici“).
Jedná se o informační toky produkované: 1) vestibulárním aparátem reagujícím na polohu těla ve vztahu ke směru působení gravitačních sil a 2) hmatovými receptory na chodidlech.
- Jestliže přichází z vestibulárního aparátu a hmatových receptorů na chodidlech informace o vzpřímené chůzi, stání, nebo sezení v podřepu, je to pro „automatiku řízení organismu“ signálem, aby najela na fyziologickou připravenost k maximální výkonnosti ve všech jejích projevech a potom ji udržovala.
- Jestliže toky informací z vestibulárního aparátu a hmatových receptorů chodidel generovaných při vzpřímené chůzi, stání nebo sedu v podřepu nepřicházejí, je to pro „automatiku řízení organismu“ signál o přechodu do režimu odpočinku a přípravy k té či oné aktivitě do budoucna.
Aktivita organismu v poloze, kdy se nachází vleže nebo vsedě „na zadnici“, také může být vyvíjena, ale v absolutní většině případů to není fyziologicky přirozené pro pohybovou aktivitu. Taková poloha organismu může být charakteristická pro ty či ony psychofyziologické praktiky[10] zaměřené na řešení určitých úkolů, ale není to norma pro stav bdělosti.
A zvláštním případem je více či méně dlouhodobý pobyt v poloze sedu „na zadnici“. Jeden z aspektů takové polohy byl zmíněn již výše: jedná se o stlačování měkkých tkání, krevních a mízních cév, nervových vláken a jejich následky. I když v hýžďových svalech při sedu „na zadnici“ to není vyvoláno statickým napětím svalů, ale stlačením uvolněných svalů vlivem váhy organismu, jenže následky jsou stejné jako při dlouhodobém napětí svalů ve statických polohách. A tyto následky se potom dotýkají celého organismu na všech úrovních až k té vnitrobuněčné.
«Výzkumy provedené společně s vědci ze sibiřského oddělení Ruské akademie lékařských věd (a konkrétně s kandidátkou biologických věd V. P. Novickou a kandidátem lékařských věd V. A. Gurovem) nám umožnily odkrýt také následující velice důležitý fakt. Po dvou letech „knižně-sedací“ výuky u dětí 2,3krát pohasíná fluorescence (vyzařování) krevních buněk (katecholaminů v bílých krvinkách). A nakonec jsme dospěli k hlubokému přesvědčení, že pohasínání smyslu pro vnímání živého mnohobarevného obrazového života na pozadí pohasínání vyzařování buněk je vědeckým vysvětlením ústřední ideje všech svatých písem – „vyhnání lidí z RÁje“ a také jejich zkázy „z poznání dobra a zla“ (knižního poznávání života – V. B.).» [11]
Nebo jinak – z dalšího doplňujícího hlediska:
«Společně s V. P. Novickou a V. A. Gurovem jsme zjistili, že v podmínkách tělesné vertikály a uvědoměle-volní tělesné aktivity v našem těle dochází k zužitkování zvláštní fotonově-torzní energie. A konkrétně se to projevilo v tom, že při výuce dětí v režimu tělesné vertikály (vzpřímeného stoje a vzpřímené chůze) po dvou letech fluorescence (vyzařování) krevních buněk zesílila 2,3krát v porovnání dětmi, jejichž výuka probíhala v tradičním pohybově-utlačeném „sedacím“ režimu»[12].
Spektrum následků tohoto odhaleného narušení energetiky buněk organismu vlivem mnohaletého každodenního sezení „na zadnici“ po dobu mnohých hodin není plně prozkoumáno, ale všeobecná vědecká praxe dokládá, že čím hlouběji v hierarchii strukturálních úrovní Všehomíru je lokalizováno narušení, tím různorodější a těžší jsou jeho následky.
(…)
Jestliže dítě „vyrůstá“ tak, že řádově třetinu dne i více tráví v poloze vsedě „na zadnici“ [13], tak přitom dochází nejen k narušování jeho krevního oběhu v oblasti pánve, jehož důsledkem je nedostatečná vyvinutost a onemocnění orgánů reprodukčního a vylučovacího systému jak u chlapců, tak i u dívek, ale navíc se v procesu růstu organismu pánev deformuje a přichází o svou ideální formu v důsledku váhy těch částí těla, které na ní spočívají a zpětné reakce kostí pánve (hrbolů kostí sedacích) na opěrku (na sedačku lavice nebo povrch židle) místo toho, aby byly zatěžovány jamky kyčelních kloubů, jak je tomu při poloze ve stoje nebo při vzpřímené chůzi. Ve výsledku školáci vyrůstají s úzkými pánvemi nepravidelného tvaru a s anatomicky nesprávnými porodními cestami[14]. Taková školní „výuka“ tedy vede u budoucích matek k přímému narušení jejich schopnosti donosit plod a k porodním komplikacím, tj. škola se tak fakticky stává prostředkem genocidy.
Poslední okolnost – deformace pánve v procesu růstu v poloze vsedě „na zadnici“ – nám umožňuje charakterizovat ministerstvo školství a vědy RF (přinejmenším do nástupu Olgy Jurjevny Vasilevové do funkce ministryně 19.08.2016) jako bandu comprachicosů[15], která legalizovala svou činnost, neboť byli na ministerstvu počínaje od sovětské doby již nejednou informováni o tom, že škola ničí dětem zdraví, což bylo dokládáno příslušnými zdravotními statistikami. Přesto ministerstvo školství a vědy po celou tu dobu nepodniklo žádná opatření, aby se škola proměnila ve školu přinášející zdraví a lidskost, zatímco reformy, které zavádělo po celá ta desetiletí, jen dále zhoršovaly jak kvalitu vzdělávání, tak i lékařskou statistiku zdravotních ukazatelů školáků a absolventů škol.
Níže na obr. 19.3.2-1 je znázorněna statistika vývoje zdravotního stavu školáků po dobu jejich studia od první do jedenácté třídy. Na obr. 19.3.2-2 je znázorněna dynamika snižování úrovně zdraví školáků v období od roku 1989 do roku 2015. Obrázky 19.3.2-1 a 19.3.2-2 jsou převzaty z materiálů, které předložil při svém vystoupení ve Veřejné komoře Ruské federace dne 29. února 2016 doktor lékařských věd I. K. Rapoport (podle údajů Vědeckovýzkumného ústavu hygieny a ochrany zdraví dětí a mládeže, federální státní autonomní instituce Vědecké centrum zdraví dětí při ministerstvu zdravotnictví RF).
Vysvětlivka: skupina zdraví I — to jsou nejlepší ukazatele tělesného a psychického zdraví, IV — to jsou ty nejhorší; ukazatele jsou znázorněny v procentech z celkového počtu vyšetřených školáků. Průzkum zdraví probíhal ve čtyřech moskevských školách.
Přitom ta banda comprachicosů na ministerstvu školství a vědy ignoruje kritiku a tupě pokračuje ve svém záškodnickém díle[16] pod vedením inspirátorů a manipulátorů, kteří sami zůstávají skryti za kulisami událostí[17].
Zde konkrétní díl Základů sociologie volně ke stažení:
http://leva-net.webnode.cz/products/zaklady-sociologie-5/
K dostání i knižně:
https://www.zakazanevzdelani.cz/titul/Zaklady-sociologie-5
Video o zavádění systému Bazarného v Ázerbájdžánu (Mimochodem, pokud v tom vytrvají, budou mít jasnou konkurenční výhodu oproti jiným státům v kvalitnější kádrové základně a zdravější populaci):
https://kob-forum.eu/2021/01/24/metodika-zdrave-skoly-vladimira-bazarneho-v-praxi/
[1] Mužská a ženská obřízka, rituální amputace prstů nebo jejich částí, vyrážení nebo pilování zubů, propichování děr do měkkých tkání za účelem nošení rozličných předmětů, vytváření jizev, tetování a další způsoby sebepoškozovaní těla.
[2] Je to charakteristické pro dívky, kterým rodiče umožnili věnovat se profesionálnímu sportu.
[3] Kultura je jedním z faktorů životního prostředí, který také ovlivňuje genetiku jako všechny další více či méně v návaznosti pokolení trvale působící faktory životního prostředí. A v celé té množině faktorů životního prostředí je i podmnožina faktorů působících degradačně nebo jinak škodlivých, proti jejichž vlivu se genetika příslušného biologického druhu v podstatě nemůže bránit a nedokáže je neutralizovat.
[4] Námitky v tom smyslu, že dítě není schopné termoregulace, a proto je nutné ho zabalit do plenek, aby se vyloučilo jeho prochlazení, jsou liché: zajištění určitého teplotního režimu je jedna věc, ale znemožnění dítěti se hýbat je druhá věc, jedná se o hloupost rodičů, jejichž klid narušuje pohybová aktivita dítěte, jež se poté, co opustilo tělo matky, učí žít.
Abyste pocítili, co zakouší dítě obalené plenkami, nejste-li schopni si to představit, poproste někoho z blízkých, aby vás pevně ovázal a nechal tak několik hodin ležet. A potom si vzpomeňte, jak se dítě raduje, když ho z plenek vybalíte a ono se ocitne v laskavých rukách, a to tím spíše, jestliže jeho tělíčko přitom něžně masírujete a promlouváte k němu slovy, vizuálně i prostřednictvím biopole. To vše je vnější stimulací jeho tělesného a psychického vývoje, takže na to reaguje velice pozitivně a samo dítě v té chvíli zase obdarovává dospělého tím, oč by byl připraven jeho nepřítomností. Zatímco balení do plenek u mnohých dětí vyvolává námitky v podobě, zdálo by se, bezdůvodného křiku.
[5] Řádově 30 – 40% práce při přečerpávání krve v organismu vykonají svaly, přičemž „srdce“ pro přečerpávání mízy (lymfy) v organismu není vůbec žádné, takže všechnu práci při jejím přečerpávání musí vykonávat svaly. A aby takové přečerpávání krve a mízy probíhalo normálně, musí se svaly stahovat (napínat) a uvolňovat v cyklu charakteristickém pro ten či onen pohybový režim organismu.
[6] Dejte si řečené do souvislosti s praxí léčby zlomenin končetin: dlouhodobé znehybnění končetiny je nutné k tomu, aby kosti srostly, ale vede to ke ztrátě svalové hmoty a dřívějších pohybových schopností končetiny. Po odstranění sádry je nutná určitá doba na obnovu funkčnosti příslušné končetiny.
[7] „Protahování se“ (cyklus protahování a napínání všech svalů) – to je to, co udělá každá normální kočka ihned poté, co se probudí ještě vleže nebo už ve vzpřímené poloze. Tímto protahováním kočka zvýší svůj svalový tonus a je potom připravena ke hrám, lovu či dalším kočičím aktivitám. Malé děti, které se vzbudí, se také protahují, přestože je to nikdo neučil, neboť je to součást vrozených automatismů fungování těla všech savců. Jenže jak vyrůstají, tak vlivem budíku narušujícího přirozený biorytmus organismu a vlivem kulturně podmíněného rytmu života společnosti většina z nich o tento biologický automatický návyk protáhnout se po probuzení přichází, a potom se pacienti i lékaři diví, že se zdravím není všechno tak, jak by mělo být… Jestliže většina lidí ve společnosti žije podle budíku, je kultura takové společnosti defektní.
[8] Kromě nervového systému se na tomto procesu řízení podílí také endokrinní systém a biopole.
[9] Následky vlivu stlačování měkkých tkání většinou lidé nedoceňují, přestože k nim dochází. Přibližně do poloviny 19. století, kdy pěšáci nosili při přesunech těžké přeplněné batohy, máčeli napřed nové náramenní řemeny ve vodě a poté s nimi musel pěšák v plné polní pochodovat po cvičišti několik hodin. Nejednalo se o vojenskou šikanu, neboť mokré náramenní řemeny se tou váhou vytahovaly přesně podle postavy daného vojáka a rovnoměrněji pak rozkládaly zátěž batohu na místě svého styku s tělem při pochodech, čímž se snižoval tlak popruhů na svaly. Nedocházelo pak k lokálním kritickým otlakům měkkých tkání, zvyšovalo to odolnost pěchoty při přesunech a její bojeschopnost.
Navíc je obecně přijatou praxí zastavit krvácení přiložením škrtidla na poraněnou končetinu, což je ale přípustné pouze na omezenou dobu maximálně dvou hodin v teple a maximálně 1,5 v chladu. Z tohoto důvodu je také doporučeno pod škrtidlo přiložit lístek s uvedením času, kdy bylo přiloženo, aby zdravotníci, kteří raněného budou přebírat, mohli správně diagnostikovat jeho stav a vyhodnotit další postup při poskytování zdravotní péče.
Ve zdravotnictví je také znám syndrom dlouhodobého stlačení měkkých tkání. Když si například obézní člověk ve snu „přeleží“ vahou vlastního těla ruku, může to vést až k její amputaci nebo k jeho úmrtí v důsledku nekrózy jejích měkkých tkání. Lidé, kteří se ocitli z nějaké příčiny zasypaní zeminou, někdy umírají i po svém uvolnění, přestože neutrpěli žádný úraz, v důsledku celkové intoxikace organismu kvůli dlouhodobému stlačení měkkých tkání. V mírné formě následky stlačení měkkých tkání a nervových vláken známe asi všichni, každého přece někdy už „brněla noha či ruka“.
[10] V ležící poloze mohou být při uvolněných svalech energetické zdroje organismu a zdroje psychiky určené pro zpracovávání informací uvolněny z úkolů spojených s prací svalů a soustředěny na řešení různorodých úkolů vnímání světa a intelektuální činnosti, které tak v klidové poloze budou probíhat efektivněji a s lepšími výsledky než na pozadí pohybové aktivity odnímající část energetických zdrojů a výkonu pro zpracovávání informací.
„Poloha lotosového květu“ v různých jógách, při které se organismus opírá o hýžďové svaly, je také s ohledem na řešení určitých úkolů v praxi příslušné jógy funkčně účelová.
Ale jedno i druhé jsou specifické režimy fungování organismu orientované na řešení určitých úkolů a nejsou tedy normou pro bdělý stav v denním cyklu biorytmu.
[11] V. F. Bazarnyj – Lidské dítě – Hl. 11 Věda o duši, Moskva, 2009, internetový zdroj: http://coollib.com/b/297842/read.
[12] V. F. Bazarnyj – Lidské dítě – Hl. 13 Rozum a držení těla, Moskva, 2009, internetový zdroj: http://coollib.com/b/297842/read.
[13] Jak dokládá zdravotní statistika, tak děti v období školního roku, kdy značnou část času tráví sezením „na zadnici“ velice pomalu rostou, a o prázdninách se potom obvykle najednou vytáhnou.
Jestliže je ale výuka nastavena tak, že mají děti v hodinách zajištěnu větší rozmanitost pohybu, když se střídá práce vsedě v lavici (odpovídající výšce dítěte) a práce vestoje za psacím pultem nebo za volného pohybu, tak děti rostou po dobu celého školního roku. Na konci školy může průměrný rozdíl ve výšce dětí, které absolvovaly rozdílné systémy výuky dosahovat 10 cm, už vůbec nemluvě o vyšších statistických ukazatelích tělesného a psychického zdraví absolventů školy, kteří vyrůstali v pohybu v porovnání s ukazateli těch, které zmrzačil dlouholetý nedostatek pohybu.
[14] V Petrohradu je u dětí do jednoho roku encefalopatie (obecný název pro onemocnění mozku, která nejsou vyvolaná zánětlivými procesy) diagnostikována v 700-800 případech z tisíce. Většinou se jedná o následky porodních úrazů mozku, ke kterým dochází v důsledku porodního traumatismu při průchodu hlavičky dítěte porodními cestami. Sedavý způsob života dívek na školních hodinách i doma při psaní domácích úkolů vnáší podstatný vklad do statistiky výskytu těchto patologií u matek a dětí. Encefalopatie vždy znamená nevratné snížení potenciálu možného intelektuální rozvoje a v menší či větší míře i narušení psychické činnosti zasaženého jedince v závislosti na závažnosti organických poruch a jejich umístění v mozkové struktuře; a navíc se stejně jako všechno ostatní zaznamenává do rodových egregorů, čímž vytváří předpoklady pro recidivu v následujících pokoleních.
[15] Viz Victor Hugo – Muž, který se směje (1869). Comprachicosové (španělský neologismus vytvořený Hugem, který doslovně znamená „zloději dětí“) unášeli nebo vykupovali malé děti, a potom deformovali jejich tělo tak, aby z nich vyrůstali mrzáci. Používali k tomu chirurgii, navlékání celkových nebo částečných „korzetů“ deformujících v procesu růstu kostru a tím i celé tělo dítěte nebo některé jeho části. A potom takto účelově vyrobeného mrzáka prodávali do cirkusu, kam se na něho za peníze chodili dívat zvědaví lidé.
V podstatě byli comprachicosové subkulturou podobnou japonskému umění pěstování bonsají, kdy jsou ze semen obyčejných lesních velikánů pěstovány miniaturní deformované rostliny, jen to neodnášeli rostliny ale lidé. V širším pohledu jsou všechny davo-„elitářské“ kultury, které tak či onak neumožňují lidem osvojovat si genetický potenciál a stávat se Lidmi, také kulturami ve stylu pěstování „bonsají“, které ale toto „umění“ nepraktikují na rostlinách ale na lidech.
[16] A to navzdory tomu, že Rusko díky svému vědecko-metodologickému zajištění zaujalo vedoucí postavení ve světě v řešení problému, jak zachovat dětem ve škole zdraví a vychovat tam z nich Lidi. Neboť ještě v sovětských dobách byl ve středisku sibiřského oddělení Ruské akademie lékařských věd SSSR pod vedením doktora lékařských věd, profesora V. F. Bazarného tento problém komplexně prozkoumán a na základě výsledků provedených výzkumů byla vypracována pedagogická praxe založená na odhalování objektivních zákonitostí fyziologie a psychologie dívek i chlapců různých věkových skupin. Objektivní zákonitosti realizace interaktivního genetického programu rozvoje svobodného, tvůrčího a zdravého člověka byly předmětem referátu V. F. Bazarného předneseného na Výboru pro vědu, kulturu a vzdělání při Parlamentním shromáždění Rady Evropy (2005). Tato akce posloužila jako základ pro zorganizování mezinárodního sympózia v Moskvě pod názvem Vzdělání v Evropě pro harmonický vývoj školáků (10. – 12. října 2010). Na sympóziu obdrželi účastníci monografii V. F. Bazarného – Lidské dítě. Psychofyziologie vývoje a regrese, Moskva, 2009). Podle údajů vedení Ruského svazu pro zdraví a rozvoj dětí (A. A. Korobejnikov a V. V. Berčun) byly v současné době přes odpor ze strany školských úředníků programy svobodného a zdravého rozvoje dětí v učebním procesu díky iniciativě zainteresovaných lidí zavedeny ve více než 3000 školách v Rusku i v zahraničí.
Současně záškodnictví ve vybudování ruského systému všeobecného vzdělávání spočívá také v tom, že veškeré základní charakteristiky určující svobodný a zdravý vývoj dětí byly jednoduše vyloučeny ze základního učebního plánu a také z kritérií atestace pedagogických kádrů. Nejvyšším kritériem atestace pedagogické činnosti kolektivů učitelů jsou již 10 let výsledky nechvalně proslulé Jednotné státní zkoušky skládané formou testů, kde jsou správné odpovědi vybírány z předloženého „menu“.
[17] Ještě jednou: v davo-„elitářských“ společnostech má záškodnictví prováděné z důvodu omezenosti a povrchnosti myšlení vždy svého kurátora: takoví záškodníci vždy mají své inspirátory a manipulátory, kteří páchají zlo se znalostí věci.