V Moskvě je klid

Tentokrát jsem přijel do Ruska ve velice, velice smutný den, ačkoli jsem to ještě ráno, stejně jako zbytek celého slušného světa, nevěděl. Tentokrát jsem přiletěl do Ruska v den, kdy vyhasl mladý lidský život. Nejsmutnější na tom celém je, že vyhasl život mladé ruské dívky, a to tím nejpodlejším způsobem, teroristickým útokem, výbuchem jejího automobilu. Tentokrát jsem přicestoval do Ruska 20. srpna.

Ve světě se nic neděje jen tak, pro nic za nic. Ve světě nic neprobíhá náhodou, vše má svůj smysl, vše nese nějaké poselství. Jaké tedy poselství může nést tato událost? Co nám chtějí ti, co tento podlý čin vymysleli a naplánovali, ti, co tento odporný čin připravili a provedli a ti, co tento ubohý čin, ať už skrytě anebo hloupě veřejně, podporují a schvalují, předat?

V tento den, 20. srpna, se v Moskvě konal 1. Mezinárodní protifašistický kongres. Událost seriózní a důležitá, vždyť se tu sešly delegace z více jak 30 zemí a další známé i neznámé osobnosti veřejného života. Událost, která byla známá dopředu. Může tu být souvislost? Ano, může, protože, kdo jiný než fašisté by byli schopni takovýto nelidský čin provést a poté schvalovat. Vždyť ještě dnes jsou mezi námi ti, co zažili běsnění těchto neřádů během II. světové války a nebojí se o všem vyprávět. Také díky nim máme různá svědectví o hrůzných činech spáchaných esesáky, frankisty, banderovci, ustašovci a dalšími zlořády v době, kdy si mysleli, že vše je dovolené.

Je tu ještě jedna souvislost. Právě v této době, před 54 lety, se do Československa vrátila ruská armáda, a to v sestavě vojsk Varšavského paktu. Vojáci Rudé armády totiž po osvobození větší části Evropy odešli domů, do SSSR. A vrátili se právě v srpnu 1968. Zůstali tu až do 90. let, kdy opět odešli na své území. Nebudu soudit, jestli to tenkrát byla okupace anebo osvobození, jestli to tenkrát bylo špatně anebo dobře. Tato otázka, podle mého názoru, přísluší skutečným badatelům v lidských dějinách a její zodpovězení nás teprve čeká. Položím pouze otázku všem těm, kteří tak sveřepě podporují právě tu verzi o okupaci Československa ruskými vojsky v roce 1968:

Je tedy podle vás Německá republika okupovanou zemí? Vždyť se tam od konce II. světové války neustále nachází cizí vojska, která si sebou přivezla dokonce ty nejmocnější zbraně, atomové bomby. Někdo by mohl namítnout, ale přece Německo je členem NATO. Ano, ale Československo bylo v té době také členem Varšavského paktu.

Když jsem se z Ruska vracel, tak jsem si v Alžíru při čekání na další let pročítal poštu. Někoho může překvapit, proč právě v Africe. Protože v dnešní době bohužel není snadné cestovat do a z Ruska. Člověk musí díky těm všelijakým sankcím vynaložit velké úsilí, aby našel levný a co nejméně náročný způsob. Do toho můžeme počítat i ty hrátky s udělováním víz. Že prý cestovat do EU není právo, ale privilegium. Zajímavé sledovat, jak se k této otázce staví jednotlivé konkrétní státy EU. A je velice příznačné a hezké, jak na to reagovali samotní Rusové, protože právě jich, a jenom jich, se to týká. Rusové uvedli, že podmínky pro vstup do RF měnit nebudou, protože u sebe rádi všechny uvidí. Jasné jak facka. Vraťme se ale k té poště. Kamarádka mi napsala zprávu, ve které se ptá, co se děje v Moskvě, prý nejede metro, centrum je zavřené policií a armádou, a že z Moskvy odletěla 2 prezidentská letadla. Tak jsem jí uklidnil, že to není pravda, že jsem z Moskvy ráno odlétal, že je tam vše normální a že Rusko má jen jednoho prezidenta, tak proč dvě letadla. Že prostě v Moskvě je klid. Jestli je to ale, jak se říká klid před bouří, tak na tuto otázku teď musí odpovědět tady u nás, na Západě.