Právě dnes, 9. května si připomínáme 77. výročí našeho osvobození z fašistické okupace Třetí říše a porážku fašismu v Evropě. Znát své dějiny je věc nanejvýš důležitá, jedná se o druhou prioritu řízení, která má velice závažný a dlouhodobý dopad na řízení. Mohli jsme si povšimnout, jak se plíživě mění náhled na dějiny, přestože je ještě máme v čerstvé paměti. Pokud se tomu nevzepřeme, čeká nás trest za dějinou lekci, kterou jsme si pořádně neosvojili.

Já tímto vyjadřuji opakovaný dík a vděčnost Rudé armádě, a tedy především dnešní Ruské federaci i všem bývalým republikám Sovětského svazu, za naše vysvobození v roce 1945 a chtěla bych ujistit, že nic nebylo zapomenuto a nikdo nebyl zapomenut! Pravda nakonec vždy zvítězí!

I. S. Koněv: Čtyřicátý pátý

Ale vraťme se k vyprávění o 9. květnu.

O tom, že jsou Leljušenkovi a Rybalkovi tankisté v Praze, jsem se dozvěděl brzy nato, když do Prahy vstoupili. Dostali jsme o tom kratičké zprávy téměř současně od náčelníka operačního oddělení Rybalkova štábu i od Malandina ze 13. armády. Ale tu najednou se linkové spojení se štáby armád, které osvobodily Prahu, jako naschvál odmlčelo. Spojaři se mořili celé hodiny, ale navázat spojení se jim nepodařilo ani s Leljušenkovou armádou, se kterou byli až dosud stále na drátě, ani s Rybalkovou, ani s Gordovovou armádou. S 13. armádou, s Malandinem, spojení měli, ale zato Malandin sám se nijak nemohl spojit se svými předsunutými jednotkami.

To všechno mi dělalo starosti, ačkoli jsem si byl jistý, že se další události vyvíjejí příznivě, a měl jsem už první zprávy o osvobození Prahy. Ale tyto předběžné zprávy nestačily, abych mohl podat hlavním stanu hlášení.

Když bylo spojení přerušeno, mohl jsem to sice zkusit nešifrovaným dotazem u štábů rádiem, ale to jsem nechtěl dělat. Přitom dost velká vzdálenost, a navíc horstvo nezaručovaly úspěch.

A tak jsem vyslal letadlo ze spojovací letky frontového štábu. Když jsem si to spočítal, muselo se nejpozději za tři hodiny vrátit. Ale tři hodiny uběhly a letadlo nikde. Nezbylo než zavolat k 13. armádě a vzít si na paškál Malandina. ten odpověděl, že poslal do Prahy vůz s několika důstojníky, ale žádné hlášení od nich ještě nepřišlo. Nařídil jsem mu, aby to zkusil ještě jednou a poslal styčné důstojníky do Prahy letadly.

Čas utíkal, ale letadla se nevracela a žádné nové zprávy nepřicházely. Poslal jsem letadlem od spojařů ještě jednoho důstojníka z operační správy frontového štábu a zároveň jsem nařídil Krasovskému, aby dal skupině bojových letounů rozkaz ke startu a uložil letcům zjistit z malé výšky situaci v Praze. Po jejich návratu jsme se dozvěděli, že ve městě už žádnou bojovou činnosti není vidět a že v ulicích jsou zástupy lidu.

Že je Praha osvobozena, to bylo jasné, ale přesto jsem ani jedno kloudné hlášení od žádného velitel armád nedostal.

Jak se později vysvětlilo, způsobil to všechno jásot Pražanů. V ulicích se nepřetržitě manifestovalo. Stačilo, aby se na ulici objevil sovětský důstojník, a Pražané ho hned brali mezi sebe do přátelského kruhu, začali ho objímat, líbat a vyhazovat do vzduchu. Všichni moji styční důstojníci se postupně dostali do zajetí – polibky, hoštění, květiny…

Potom se ve stejných přátelských objetích ocitli jeden po druhém i vyšší velitelé – Leljušenko, Rybalko i Gordov, který přijel hned za nimi. Nikomu se nepodařilo dostat se z Prahy na velitelské stanoviště, k vlastním spojovacím uzlům a podat podrobné hlášení o situaci.

Tu a tam jsem dostával zprávy rádiem, ale pro mne byly všechny, upřímně řečeno, až příliš kusé. „Praha obsazena“, „Praha obsazena“, „Praha obsazena“. Já jsem však musel vrchnímu veliteli podat hlášení nejen o tom, že Praha byla obsazena, ale i za jakých okolností byla obsazena, s jakým odporem jsme se setkali a kde, zda organizovaný nepřítel už neexistuje, a jestliže ano, kterým směrem ustupuje.

Zkrátka a dobře, den osvobození Prahy jsem prožíval velice neklidně. Ztráceli se styční důstojníci, ztráceli se velitelé brigád a sborů – kdekdo se ztrácel! Tady vidíte, co to je, když lid propukne v jásot, a co z toho může vzejít.

I. S. Koněv: Viselsko-oderská operace a Ardeny

4 komentáře

  1. Bylo by dobre nekde tady nebo na ksbforum publikovat taky odkazy na fora na telegramu. Je tam skupina ksbforum a zlom221.
    Neco je asi spatne. Poprosil jsem Boletuse, at aspon da odkazy na telegram. Odpoved byla, ze ksbforum je uzavrena. Na kob-forum zadne odkazy na fora nevidim, prestoze jsem pozadal Boletuse, at je sem da. Mimo jine ksbforum neni uplne zavrena, protoze komentar od Boletuse je tam jeste dnes o pulnoci a zminka o telegramovych forech zase neni. Jenom spory o tom, jak fora moderovat. Tak jde o kooperaci a informacni zakladnu? Asi ne. Az na trolly bylo ksbforum dobry, kob-forum je zase nizkofrekvencnejsi, dobre se to doplnovalo.

  2. Díky, Ireno! S radostí mohu konstatovat, že letos i u nás na severu, opět přibylo květin a svíček na pamětních místech rudoarmějců, kteří položili životy za naší svobodu. Lidé je nosí sami, spontánně, v reakci na to co se děje okolo.

Napsat komentář