Masakr, o kterém se nesmí mluvit: 701 mrtvých Pražanů. Americká letadla zuřivě pustoší Prahu. 14. únor 1945 – den, kdy zemřela dcera Josefa Lady. Lži s navigací a hodinkami. Byla to pomsta.

Bombardování letouny USA bylo cíleno na civilní obyvatelstvo. Je takřka jisté, že útok amerických letadel B17 byl zcela záměrný, motivovaný pomstou a poškozením území, které mělo na základě Jaltské konference, jež skončila jen pár dní předtím, připadnout do sféry vlivu Sovětského svazu. Dobový tisk útok ostře odsoudil.

Celý článek i s fotografiemi naleznete zde: https://ceskobezcenzury.cz/wp-content/uploads/2022/02/unor.14…pdf

Já k těmto informacím doplním další o bombardování Drážďan, jedná se o úryvek ze třetí knihy ze série O světě křivých zrcadel Fondu konceptuálních technologií Altaj, kterou si i s prvními dvěma díly můžete zakoupit zde: https://www.zakazanevzdelani.cz/

Jedním z největších hrdinských činů ve jménu lidskosti bylo, když za Velké vlastenecké války sovětští vojáci obětovali své životy, aby zachránili před likvidací nejen polský Krakov nebo maďarskou Budapešť, ale dokonce i německá města!

Ozbrojené síly US/UK (USA a Velké Británie) jednaly podle zcela jiného konceptuálního základu a prováděly rozsáhlé nálety na německá města s kobercovým bombardováním, takže je tak doslova stíraly z tváře země. Hlavní obětí tohoto bombardování se stávalo především civilní obyvatelstvo. Tak například 13. – 15. února 1945 letectvo UK/US provedlo celou sérii masového bombardování německého města Drážďany, ve kterém se vůbec nenacházely žádné významnější vojenské objekty. V Drážďanech byly soustředěny vojenské nemocnice a běženci z celého Německa, neboť bylo v plánu vyhlásit je „otevřeným městem“, jako to bylo provedeno v případě Paříže v roce 1940. Takto by bylo uchráněno civilní obyvatelstvo i samotné město před vedením bojových akcí v jeho ulicích. V důsledku tohoto barbarského bombardování bylo město fakticky zcela zničeno. Zatímco velké vojenské letiště nacházející se v blízkosti Drážďan nebylo poškozeno vůbec, stejně jako železniční překladiště a hlavní železniční most přes Labe.

Zato v samotném městě v důsledku bombardování a hrozného požáru, ve kterém lidé uhořeli zaživa a jehož plameny bylo vidět do vzdálenosti 200 km, zahynulo nejméně 200 tisíc lidí – především se jednalo o ženy, děti a raněné. (Maximální odhady počtu obětí bombardování Drážďan se pohybovaly v rámci 500 tisíc lidí. Po 2. světové válce anglo-američtí historici přiznávali, že těch obětí bylo nejméně 135 tisíc. Avšak v roce 2010 speciální komise složená z německých vědců ustanovila, že celkový počet obětí tohoto bombardování byl maximálně 25 tisíc lidí. Současné Německo je totiž stále okupované armádou US/UK a zločinci se vždy snaží skrýt stopy svých zločinů a nutí své oběti prohlašovat, že způsobená škoda byla minimální, pokud vůbec k nějaké došlo.)

Pro srovnání při svržení jaderných bomb na civilní japonská města zahynulo 6. srpna 1945 v Hirošimě podle různých odhadů od 90 do 166 tisíc lidí a 9. srpna 1945 v Nagasaki od 60 do 80 tisíc lidí.

Bombardování Drážďan bylo provedeno v rámci přípravy útoku UK/US na Sovětský svaz podle plánu Nemyslitelné (Unthinkable). Na základě rozhodnutí spojeneckých států přijatých na Jaltské (Krymské) konferenci, která se konala 4. – 11. února 1945, se Drážďany měly stát součástí sovětské okupační zóny, a proto již dva dny poté byly doslova proměněny v ruiny. Ovšem i bez ohledu na absenci důležitějších vojenských objektů ve městě, mělo bombardování Drážďan i konkrétní praktický vojenský význam. Ta věc se má tak, že masové nálety letectva UK/US na města a průmyslové objekty Třetí říše donutily hitlerovské vojenské velení zesílit protivzdušnou obranu strategických objektů. A nejvýkonnějšími rozšířenými protiletadlovými kanóny Třetí říše byly FlaK 18, 36, 37 a 41 (FLugAbwehrKanone) (rychlost střelby 15-20 výstřelů za minutu, výškový dostřel do 10 500 metrů). Jenže německý průmysl nebyl schopen dodat armádě potřebný počet protiletadlových děl. V letech 1941 – 1942 se Třetí říše zmocnila velkého množství různorodých zbraní Rudé armády a mnoho z těchto zbraní (tanky, dělostřelecké a pěchotní zbraně a tak dále) se stalo součástí výzbroje Wehrmachtu i SS. Mezi jiným se Němci zmocnili i mnoha těch nejvýkonnějších sovětských protiletadlových děl – 85 milimetrových protiletadlových kanónů, model z roku 1939 (52 K), jejichž výškový dostřel činil 10 500 metrů, rychlost střelby do 20 výstřelů za minutu, a to včetně potřebné munice. Navíc byla vzhledem k omezenému množství trofejní munice část sovětských 85 milimetrových protiletadlových kanónů převrtána na německý kalibr 88 mm. Tyto sovětské trofejní kanóny byly označeny jako 8,5 cm Flak M39(r) a 8,5/8,8 Flak M39(r). A proto byla protiletecká obrana některých objektů bez většího strategického významu sestavena z těchto trofejních dělostřeleckých zbraní. Tímto druhořadým objektem byly i Drážďany, které byly do února roku 1945 bombardovány jen jednou, a to ještě náhodou, přičemž nešlo o žádný velký nálet a neutrpělo při něm samo město, ale jen jeho předměstí Friedrichstad a Löbtau. 7. října 1944 asi 30 amerických Boeingů B-17 Flying Fortress (s nosností do 7 000 kg bomb) svrhlo své bomby na průmyslovou oblast Drážďan, která byla náhradním cílem při náletu na závod v Ruhlanu (pro srovnání 13. února 1945 se jen první vlny náletu účastnilo 245 britských bombardérů Lancaster s nosností od 6 400 do 10 000 kg bomb a celkem ve třech vlnách vzlétlo asi 1,4 tisíc bombardérů a okolo jednoho tisíce stíhaček). V důsledku toho menšího náletu byly trochu poškozeny dva průmyslové závody, budovy s historickou a kulturní hodnotou žádné škody neutrpěly. Při náletu zahynulo 425 lidí. Jednalo se především o pracovníky závodů, mezi kterými byli Francouzi a Belgičané. Velké ztráty utrpěly pracovní týmy zformované z vojenských zajatců pracující na seřaďovacím nádraží, mezi nimiž zahynulo i několik Američanů.

Takže nejvýkonnějšími zbraněmi protiletecké obrany Drážďan byly sovětské protiletecké kanóny 52 K. Jenže letectvo UK/US bombardovalo vojenské objekty Třetí říše z takové výšky, v jaké nemohla být letadla těmito zbraněmi zasažena. A právě z této výšky, kde je nemohly sestřelit sovětské protiletadlové kanóny, byly bombardovány i Drážďany. Tím bylo sovětskému politickému i vojenskému velení dáno najevo, že Sovětský svaz nemá protiletadlové zbraně schopné ochránit sovětská města před bombardováním ze strany UK/US.

Doplním i informace i o pozdějším bombardování Plzně z knihy Jak to bylo s osvobozováním Plzně? od kolektivu autorů:

Za první republiky vlastnily akcie Škodovky francouzské společnosti Schneider-Crezot a americká Morganova finanční skupina a měly anglickou hypotéční půjčku. Za války se zmocnila vlivu kapitálová skupina Herrmann Göring-Werke, ale existovala mezi nimi dohoda o nerušení kartelových dohod a podíly ze zisku posílali na zvláštní konta. 4. dubna 1945 byl přijat v Košicích program vládou Národní fronty Čechů a Slováků, kde bylo zřejmé, že průmyslové podniky budou znárodněny. A tak 17. a 18. dubna 1945 začala série náletů.

Po tři roky předtím došlo k šesti spojeneckým náletům, které zanechaly jen malé škody. Až dva týdny před koncem války byl mateřský závod v Plzni totálně zničen. Pozůstatky amerického náletu na Škodovy závody 25. dubna 1945: Ze 123 budov bylo 29 zcela zničeno, 21 velmi těžce a 33 poškozeno, a i ostatní vyžadovaly opravy. Strojové zařízení bylo ze 40% poškozeno. Kromě průmyslové továrny zaměřili „spojenci“ nálet i na nádraží, které leží v centru města a je rozsáhlé. Při ničení infrastruktury bomby padaly po celém městě a nachází se dodnes. Tento nálet poškodil československé poválečné hospodářství více než skomírající nacistický režim.

O dalším barbarském bombardování, tentokrát Japonska, pojednává toto osmiminutové video, Jak změnit vztah k Hirošimě za osm minut:

https://rutube.ru/video/e4d218485fcdf8e5ffc5a065d5208249/?playlist=43216

2 komentáře

  1. Náš postoj k bombardování Prahy může posloužit jako naprosto dokonalý prostředek pro trénink analytického myšlení. Rozeberme si jej ve 3 rovinách:

    Rovina první – agresoři. Agresoři jsou agresoři, je to jejich práce. Piloti poslouchají rozkazy. Na konci války jsou už natolik zocelení, že dostanou-li rozkaz, vybombardují i dětskou nemocnici.
    Rovina druhá – sdělovací prostředky. Dodnes se najdou individua, kteří jsou schopni US letectvo omlouvat, že se prý spletli. Tak si porovnejme Prahu a Drážďany: Řeka v Praze je 3x menší než v Drážďanech, je překlenuta 3x větším počtem mostů, nábřežím na obou březích, má specifický tvar a nemá záplavové oblasti. Každý, komu je svěřeno letadlo Prahu od Drážďan rozezná! Každý kdo obhajuje americké piloty je buď hlupák nebo vlastizrádce!

    Třetí rovina, ta osobní, je ovšem nejděsivější. Představte si, že dodnes někde žijí lidé, ochotní věřit sdělovacím prostředkům, že bombardování Prahy bylo dílem omylu. Chodí do práce, vychovávají děti, řídí auto, mají volební právo… To je skutečně sžíravá představa.

  2. Otřesná fakta. Kobercové nálety cílené na civilní obyvatelstvo jsou technologickým vynálezem anglosasů. Možná v těch Drážďanech si „spojenci“ bestiálním způsobem odsimulovali efekt vysokoteplotního hoření velkého města. Příprava na Hirošimu a Nagasaki už byla v plném proudu, stejně jako operace Unthinkable. Myslím, že válečné zločiny jsou nepromlčitelné. Věřím, že rozsudkem tribunálu někdy v budoucnu bude alespoň narovnána historie druhé fáze velké války.

Napsat komentář