Mohou pouze oni zachránit tento svět?

Nad tématem obyčejných hrdinů diskutujeme už nějakou dobu. Tady předkládám příspěvek mého známého.

Vzpomínám si, že na základní škole nám soudružka učitelka dala domácí úkol, napsat o hrdinech. Jak se ukázalo, byl jsem jediný, kdo špatně pochopil zadání. Tehdy ještě nebyl internet, byly pouze knihovny. Moji spolužáci si vypůjčili knihy o hrdinech Druhé světové války a věrně přepisovali jejich životopisy. Někdo přidal výstřižky z časopisů a starých pohlednic a podařilo se mu uspořádat svůj referát do podoby moderní prezentace. To, že jsem se zmýlil, jsem si uvědomil až ve chvíli, když jsem na sousedních lavicích spolužáků uviděl tyto vymalované referáty. Přesto jsem se postavil k tabuli a přečetl to, co jsem den předtím večer napsal. Vznikla krátká slohová práce na dané téma. Tři minuty jsem vyprávěl, že skuteční hrdinové zachraňují ostatní při požárech, vytahují topící se z rybníků, riskují život ve válce. Nevím, jaké hodnocení jsem tenkrát dostal, ale to už není důležité.

Uplynuly roky a já stále píšu a čtu o hrdinech. Teprve nyní však nabyli skutečnou podobu. A stejně jako v naivní dětské slohové práci předvádějí skutečné výkony, zachraňují ostatní, chrání slabé a riskují život ve válce.

Před třemi lety přijel do Nižního Novgorodu Hrdina Ruska Igor Zadorožnyj, major speciálních sil Vnitrozemských vojsk, který spolu s kolegy zlikvidoval bandu ozbrojenců, a utrpěl přitom těžká zranění. Přišel o ruku a nohu, ale přesto ještě několik let sloužil u armády. Díval jsem se na tohoto odvážného veterána a vzpomněl jsem si, jak jsem jako dítě četl „Pověst o skutečném člověku“, kterou napsal Boris Polevoj o pilotovi Alexeji Maresjevovi.

Krásný příklad návaznosti mezi generacemi. Stejně jako před desítkami let, hrdinové i dnes považují za svou povinnost vést vlasteneckou výchovu mládeže. Shodou okolností Alexej Maresjev sloužil ve stíhacím leteckém pluku, kde v 90. letech sloužil můj otec. Pamatuji si, jak jsme tenkrát čekali, až přijde na setkání s námi, školáky. Ze zdravotních důvodů tehdy nakonec nemohl přijít, a tak s námi mluvil jeho spolubojovník, veterán Sergej Petrov. Bylo nesmírně zajímavé poslouchat vyprávění člověka o událostech, o kterých jsem četl v knize a které jsem viděl ve filmu.

V roce 2019 jsem v očích školáků viděl zcela stejný, skutečný zájem při setkání s hrdinou Igorem Zadoroženským. Je tak cenné, „dotknout se“ živé legendy, být hrdý na to, že žiješ společně s takovými lidmi, a samozřejmě se snažit vzít si z těchto vytrvalých a odvážných lidí příklad.

Není to tak dávno, kdy se v Rusku začal slavit nový svátek, Den hrdinů Vlasti. Je to další příležitost připomenout si ty, kteří položili svůj život za svobodu a nezávislost naší Vlasti, kteří svou odvahou a hrdinstvím jdou příkladem ostatním. Ale rád bych připomněl nejen ty, kteří nosí oficiální titul hrdina země, ale i ty, kteří každý den předvádějí malý, ale přesto výkon. Nebýt lhostejný a naopak obětavý, to jsou první kroky k hrdinství. V novinách jsem často psal o lidech, kteří někomu zachránili život, kteří přišli na pomoc druhým v těžké chvíli.

„Na mém místě by to udělal každý … nepovažuji se za hrdinu…,“ oblíbená fráze, kterou jsem slyšel od hrdinů svých článků. Bohužel to není pravda, každý by to neudělal a já, jako novinář, jsem považoval za svou povinnost psát o těchto příkladech odvahy. Proto, aby se každý mohl zamyslet nad tím, jak by se zachoval v té či oné situaci, jestli by neklopýtnul, ale naopak následoval příklad hrdiny.

Život šel tak, že teď hodně komunikuji s představiteli silových struktur, pro které představovat výkon znamená „to je přece naše práce“. Jedná se o bojovníky OMON a důstojníky Speciálního oddílu rychlé reakce Rosgvardie (SOBR), kteří jdou vždy první a riskují, že je čeká kulka nebo bodná rána. Před měsícem zemřel podplukovník SOBR Jevgenij Zacharov při zadržování pachatele. Tady v přímém přenosu je vidět ta obětavost a hrdinství. Někdo si myslí, že jezdí jen na drobné krádeže do supermarketu, ale ve skutečnosti jsou to oni, kdo se téměř vždy ocitá na prvním místě tam, kde se odehrává trestný čin. Například před pár týdny v Permu vyznamenali dva členy Rosgvardie, kteří zadrželi rozzuřeného střelce, který na ulici usmrtil ženu výstřelem z brokovnice. Jeden z nich byl raněn, ale našel v sobě ještě dostatek sil, aby zadržel ničemu.

„Je to naše práce“, budou se znovu a znovu opakovat ti, kteří jsou všedními, a přitom skutečnými hrdiny. Ano, pracují, a pracují tak, jak nám ukázal Hrdina Ruska Magomed Nurbagandov. Dnes, když obyčejný občan vidí člověka v uniformě, může si být jistý, že mu přijde na pomoc.

Letos v létě ve městě Volžsk seržant Rosgvardie, na dovolené u řeky Volhy, spolu se svým tchánem zachránili z vody deset lidí (pět z nich dětí), kteří se převrhli na lodi. Pojmy jako povinnost a čest prostě neodcházejí ani na dovolenou, ani na víkend, musí být čtyřiadvacet hodin denně přítomny s tím, kdo si kdysi nasadil nárameníky.

Na jaře letošního roku v Nižním Novgorodu našli členové Rosgvardie pohřešovaného chlapce, kterého od jeho domu odvedl cizí muž. Příběh, který mohl mít strašný konec. Polovina města hledala dítě. Příslušníci Rosgvardie našli chlapce a útočníka zadrželi. Na sociálních sítích potom gaučový specialisté, kteří se pátrání neúčastnili, psali, že ho prý našli náhodou, když projížděli autem okolo. Tento příběh znám z první ruky a jsem si jist, že příslušníci odvrátili strašlivou tragédii. Cílevědomě kontrolovali dvůr za dvorem a v jednom uviděli podezřelého muže, který něco skrýval pod bundou. Ukázalo se, že to bylo dítě. Šlo o náhodu, nebo o výkon?

V roce 2019 na mě hluboce zapůsobil čin pochůzkáře ze Saranska, který ve výšce třetího patra doslova vytrhl z rukou opilého chlapa dítě. Padouch s ním na balkónu mával jako s panenkou. A policista, aniž by přemýšlel o smrtelném nebezpečí, přispěchal na pomoc.

Letos v Permu příslušník dopravní policie zastavil krvavý masakr, který prováděl jiný násilník. Tehdy zemřelo šest lidí, ale není známo, kolik by bylo obětí, kdyby nebylo rozhodného činu tohoto poručíka.

Jsou to moderní, nevymyšlení hrdinové, a právě o nich je potřeba vyprávět mládeži a brát si z nich příklad.

Když se vracím ke vzpomínkám z dětství, mezi mé oblíbené hračky patřila dvojice obrněných transportérů a pár sovětských mariňáků. Pak se je pokusily vytlačit transformeři a želvy ninja. Po starých sovětských filmech pro mládež, jako například „Tajná plavební dráha“ anebo „V zóně zvláštní pozornosti“ přišly kriminální dramata „Brigáda“ a „Bumer“, podle mého názoru, se zcela pochybnými hodnotami. Ale roky běží, věci se mění, návaznost generací se znovu obnovuje. Na obrazovkách opět vidíme skutečné vlastenecké filmy jako „Nebe“, „Doba prvních“, „28 Panfilovců“, „T-34“, „Devjataev“ a další. A ve školkách je stále více vidět kluky, kteří si nehrají s transformery, ale s policejními vozy a vojenskými tanky. Což znamená, že roste nová generace hrdinů.

4 komentáře

  1. Žel, věta : „Dnes, když obyčejný občan vidí člověka v uniformě, může si být jistý, že mu přijde na pomoc.“ ve zdejší kolonii rozhodně neplatí.

    Mravní rozklad policie postupuje, mnozí z nich zákony buď opravdu neznají nebo vědomě porušují. Nefungují opravné mechanismy, trestné činy zametají pod koberec a raději se zaměřují na měkké cíle, když hledají „přestupky“ i tam, kde nejsou ( typicky měšťáci přepadávající lidi kvůli roušek, policejní provokatéři na demonstracích, apod. ).

  2. V marasmu dnešní společnosti, hrdiny nikdo nechápe ani nehledá. Průsak západního světa do východních státu, včetně Ruska, úplně vykořenil mravnost, lidskost, sounáležitost s lidmi většinové společnosti.
    Korupci a vlastní prospěch nadřadilo milióny, nejen vládců států, ale i úředníků, lékařů a novinářů.
    Čeká nás strašný osud, když necháme vládnout Ty nejhorší z nás.

    1. Pokus se to vidět v pozitivu.
      Vládnoucí gauneři nám ukazují, jak to může s námi dopadnout, když si z toho nyní nevezmeme poučení a stejnou chybu příště zopakujeme znovu.
      A první poučení ještě důležitější: musím děti na to upozornit, aby ony naše těžké chyby již nikdy neopakovaly.
      A poučení poslední: jdem to napravit – pro lepší budoucnost poučených dětí.

Napsat komentář