Frederick Pohl – Obchodníci s vesmírem

Obchodníci s vesmírem je poutavá sci-fi, která byla napsána již v roce 1953 a popisuje fiktivní budoucnost USA a celého světa cca v roce 2050, pokud by se realizovala populační prognóza Thomase Malthuse z 18. století.

Fiktivitu reálií umocňuje to, že úloha bank a médií v ovládání lidstva je v příběhu svěřena reklamním agenturám, přes které se prodává veškeré zboží světa. Tato záměna umožnila autorovi popsat podlosti fiktivního světa způsobem, který nespouští ochrannou reakci u lidí, kteří jsou nakaženi podlostmi reálného světa. Například, když jsem začal mluvit o mamonu – lásce k penězům a jejich uctívání, u mnoha lidí nakažených tímto „virem“ v reálném životě se spustí jakási obranná reakce. Když autor takto popisuje „Prodej“, jako nejvyšší ideál hlavního hrdiny Mitchella Courtenaye – šéftextaře největší reklamní agentury Fowler Schocken & spol., tak jsem ještě u nikoho nezaznamenal tuto obrannou reakci. Je tedy snazší mluvit s lidmi o této knížce než o reálných nešvarech dnešní doby, přitom ty fiktivní nešvary jsou těm reálným podobné.

Myslím, že nikdo z nás – až možná na Matta Runsteada – by sám od sebe nevnucoval světu opiové přípravky čistě kvůli penězům. Ale když jsme vyslechli řeč Fowlera Schockena a sami sebe zhypnotizovali papouškovskými replikami, byli jsme schopni jakéhokoliv činu, který by sloužil našemu bohu – Prodeji.

Nechci tím říci, že jsme byli zločinci. Alkaloidy v Kofilissimě byly přece – jak zdůraznil Harvey – neškodné.

Příběh není složitý – rozpoutává se bezohledná bitva o největší kšeft lidské historie – o právo kolonizovat Venuši. V nejprudším ohni se ocitá šéftextař projektu Venuše Mitchell Courtenay, proti němuž se staví nejenom konkurenční reklamní společnost a podzemní hnutí konzoušů, ale i jeho vlastní žena Kathy. Život Courtenayem smýká z USA na jižní pól, na plantáže koncernu Chlorella v Kostarice i na osídlený Měsíc a uchystává mu překvapení za překvapením – s největším šokem, jak se sluší a patří, nakonec.

Na místě je pár ukázek popisující morálku fiktivního světa.

Např. V mé sociální bublině byl výraz „neškodný alkaloid“ heslem pro médii neustále nabízenými „neškodnými substancemi“. Ať už to jsou přídatné látky do potravin, tzv. E-čka, nyní již zaručeně neškodné obalové materiály, které nahradily ty dříve škodlivé apod.

„Tak pokud se týče té Kofilissimy,“ pokračoval, „nasadili jsme to v patnácti klíčových městech. Kampaň vedeme jako obvykle – zásoby Kofilissimy na třináct týdnů, tisíc dolarů na ruku a víkend na ligurské Riviéře pro každého, kdo to vezme.

Ovšem – a v tom podle mého soudu spočívá pravá velikost celého podniku – každý vzorek Kofilissimy obsahuje tři miligramy jednoduchého alkaloidu. Zdraví neškodí. Zato však zaručeně vytvoří návyk. Během deseti týdnů je zákazník polapen na celý život. Léčení by ho přišlo přinejmenším na pět tisíc dolarů, takže je pro něho mnohem jednodušší pít prostě Kofilissimu dál – tři šálky při každém jídle a hrnek Kofilissimy k posteli, přesně jak to stojí v návodu na láhvi.“

Fowler Schocken zářil …

…

Myslím, že nikdo z nás – až možná na Matta Runsteada – by sám od sebe nevnucoval světu opiové přípravky čistě kvůli penězům. Ale když jsme vyslechli řeč Fowlera Schockena a sami sebe zhypnotizovali papouškovskými replikami, byli jsme schopni jakéhokoliv činu, který by sloužil našemu bohu – Prodeji.

Nechci tím říci, že jsme byli zločinci. Alkaloidy v Kofilissimě byly přece – jak zdůraznil Harvey – neškodné.

Politici zastupují zájmy svých firem podle jejich ekonomické sily:

Fowler mluvil o potížích se senátorem z Du Pontovy chemické společnosti, který má za sebou čtyřicet pět hlasů, a o snadném vítězství nad senátorem od Nash-Kelvinatora, který jich má jen šest.

Spory mezi firmami se legálně řeší pomocí krevní msty, potom je zabití pouze přestupek. Ale zabití bez výstrahy je obchodní urážka! 

„A to šlo jen o jeden kontinent. Taunton bere tyhle věci strašně osobně. Jestliže vyvolal krevní mstu pro nějaký pitomý zamrzlý kontinent, co asi podnikne kvůli celé planetě?“

Fowler mě začal chlácholit: „Ba ne, Mitchi. Ničeho se neodváží. Krevní msta je nákladná záležitost. Kromě toho, vždyť mu nedáváme žádné záminky – rozhodně ne takové, aby obstály před soudem.

A za třetí … stejně bychom mu napráskali.“

„Taky si myslím,“ odpověděl jsem a vrátila se mi zviklaná jistota, jsem totiž na mou duši loajální zaměstnanec firmy Fowler Schocken & spol.

„Mitchi, jste mladík a v superkategorii teprve docela krátce. Dostal jste do rukou moc. Stačí pár vašich slov – a v několika týdnech nebo měsících objeví půl miliónu konzumentů, že jejich život se docela změnil. Tomu se říká moc, Mitchi, absolutní moc. A znáte přece staré pořekadlo: Moc zušlechťuje. Absolutní moc zušlechťuje absolutně.“

Absurdních výroků je v tomto fiktivním světě bezpočet. Když jsem dílo četl v 80. letech poprvé, tak jsem si říkal, že to autor v mnoha popisovaných detailech přehnal. Po dalších 35 letech „vývoje“ světa kapitalismu je na místě otázka (a obdobné jsou i komentáře ke knize od dalších čtenářů na internetu): Co z toho dnes ještě v našem světě nemáme? – snad již jen ta pravidla řešení sporů mezi firmami.

A na závěr dnešního článku, kdo jsou ti „konzouši“, kteří téměř jako jediní řeší nepravověrnost tohoto fiktivního knižního světa?

PRAVDA O S.O.K. Světová organizace konzervativců

Toto jsou fakta: S.O.K. je tajná organizace, pronásledovaná všemi vládami na světě. Organizace věří, že bezohledné využívání přírodních zdrojů přivodilo světu zbytečnou chudobu a lidem zbytečné strádání. Věří, že bude-li se v tomto využívání pokračovat, povede to k zániku lidstva na Zemi. Věří, že tato tendence je odvratitelná, podaří-li se lidstvo na Zemi vychovat do té míry, aby žádalo plánování populace, vysázení nových lesů, zúrodnění půdy, rozdělení obrovských městských celků a zastavení nehospodárné produkce různých tretek a patentovaných potravinářských výrobků, které neodpovídají přirozené poptávce. Výchovný program uskutečňuje organizace pomocí propagačních materiálů – jeden z nich držíte v ruce – demonstracemi své síly a sabotážemi v továrnách, kde se vyrábějí zbytečnosti.

Je tu někdo kdo by snad s „konzouši“ nesympatizoval?