Ekologie jako zbraň neokolonializmu kolektivního Západu (na okraj summitu v Glasgow)

Kolega @Taurus přeložil velmi aktuální rozhovor jednoho ze špiček ruských bezpečnostních služeb. Rozhovor tajemníka Rady bezpečnosti Ruské federace N.P. Patruševa pro „Komsomolskou pravdu“. V rozhovoru jsme si dovolili v rámci překladu jen vysloveně stylistické zásahy, jeho obsah je autentický. Rozhovor je směrodatný především ukázkou, jak účinně fungují složky bezpečnosti státu i v oblasti, dříve vymezené jen ekonomům a ekologům.

– Nikolaji Platonoviči, Evropa nedávno čelila energetické krizi. Včetně toho, že takzvaná „zelená“ nebo „alternativní“ energie zklamala spotřebitele tím, že její pasáci „nezařídili“ přítomnost slunce a větru. Je tato situace zohledněna při predikci možných hrozeb pro energetickou bezpečnost naší země?

• Otázky spolehlivé a udržitelné výroby, dopravy a dostupnosti energetických zdrojů pro spotřebitele jsou samozřejmě prvkem socioekonomické stability.

Poptávka po energetických zdrojích ve světě v důsledku populačního růstu a industrializace rozvojových zemí v příštích letech výrazně vzroste. Energetická krize v Evropě však ukázala, že stávající technologie neumožňují uspokojovat potřeby ekonomiky pouze na úkor obnovitelných zdrojů energie.

Velká Británie, která zažila bezvětrné léto, tak začátkem září znovu aktivovala uhelnou tepelnou elektrárnu West Burton A. Poté skupina Drax, jeden z největších provozovatelů v zemi, oznámila připravenost zvýšit objem výroby uhlí.

Industrializovaná Evropa nedokázala přes noc úplně nahradit uhlí, ropu a plyn větrnými, solárními, přílivovými a geotermálními elektrárnami.

V boji za snižování emisí skleníkových plynů musí každá země v rámci implementace ustanovení Pařížské dohody o klimatu samostatně odvodit vzorec pro vzájemnou závislost ekonomiky a životního prostředí. Energetickou bilanci s přihlédnutím k podílu „alternativních“ zdrojů energie přitom nelze vypočítat na úkor energetické a ekologické bezpečnosti.

– Existují spory – je samotná „zelená“ energie bezpečná pro životní prostředí?

• „Alternativní“ energie v plném rozsahu není šetrná k životnímu prostředí. Podle odborníků v místech, kde jsou solární stanice provozovány, klesá průměrná teplota asi o 5 stupňů, což negativně ovlivňuje flóru a faunu.

Kromě toho na člověka negativně působí výpary toxických látek používaných při provozu solárních konvertorů světla.

Pokud je výroba solární energie charakterizována nízkouhlíkovými emisemi, pak při výrobě jediného solárního panelu jsou do atmosféry vypuštěny desítky kilogramů oxidu uhličitého. Samotná výroba solárních panelů, stejně jako těžba vzácných kovů, které tvoří jejich složení, je energeticky náročný proces a nachází se v zemích, kde se obvykle používá výroba z uhlí.

Solární elektrárny zabírají obrovské pevniny. Pokud budou všechny dnes používané zdroje energie nahrazeny solárními stanicemi, které budou zajišťovat pouze samotnou Moskvu, pak složité inženýrské stavby budou muset pokrýt území celé moskevské oblasti.

Podobné problémy se týkají větrných elektráren, které samy o sobě nejsou zdrojem uhlíku.

Jejich umístění vyžaduje velké plochy. Při přímé srážce s větrnými turbínami dochází k úhynu ptáků. Nízkofrekvenční vibrace přenášené půdou negativně ovlivňují svět zvířat.

Důležitou otázkou je neustálá výměna a likvidace čepelí. Mnohé evropské státy přitom jejich skladování na svém území již zakázaly. Pouze USA vyváží 80 % použitých solárních a větrných baterií do Asie a Afriky. Více než polovinu použitých baterií větrných turbín a starých elektronických desek posílá Evropa do stejných regionů pod rouškou poskytování „technologické pomoci“ rozvojovým zemím.

Tento problém má i ekonomickou stránku. Větrná energie zůstává jedním z nejdražších zdrojů.

– Zároveň ekologická jaderná energie, prakticky bez emisí uhlíku není uznána jako „zelená“? „Při zohlednění celého výrobního řetězce od těžby surovin až po výrobu elektřiny vypouští jaderná elektrárna do atmosféry téměř 70krát méně CO2 než uhelné elektrárny. A třikrát méně než dokonce „zelená“ solární energie.

Rusko bezpečně skladuje vyhořelé jaderné palivo pro životní prostředí na území své země a je připraveno jej přijmout ke skladování z jiných zemí, kde je jaderná výroba uznávána jako nejdůležitější zdroj energie 21. století.

Rusko, jako jeden z předních výrobců jaderné energie na světě, obhajuje rozvoj jaderné energie jako alternativy k elektrárnám na fosilní paliva a propaguje tuto iniciativu na všech mezinárodních klimatických platformách.

– Zvýší nárůst spotřeby elektřiny a přechod na zdroje energie závislé na větru a slunci definitivně poptávku po větších bateriích?

• Samozřejmě. Vezmeme-li v úvahu současnou pozornost věnovanou solární a větrné energii, jakož i výrobě elektromobilů, měla by se v příštích letech těžba kovů vzácných zemin používaných při výrobě baterií zvýšit nejméně třikrát až pětkrát a těžba kobaltu a lithia desetinásobně. To povede k rozšiřování narušené půdy v důsledku těžby nerostných surovin.

Baterie se přitom vyrábí v zemích, kde se využívá elektřina z uhelných elektráren. Při masivním využívání elektromobilů si navíc jejich nabíjení vyžádá elektřinu, jejíž dostatečný objem při současném rozvoji technologií nejsou schopny vyrobit solární a větrné elektrárny.

– Když už mluvíme o obnovitelných zdrojích energie, můžeme zmínit přílivové a hydrotermální elektrárny a také biopaliva. Jsou ale šetrné k životnímu prostředí?

• Používání biopaliv spolu se znečištěním ovzduší snižuje zásoby potravin a zvyšuje ceny potravin.

Roli přílivových elektráren, ale i geotermální energie založené na využívání přírodních podzemních nosičů tepla považuji za nezaslouženě podceňovanou.

– Rusko podporuje přijaté mezinárodní závazky v boji proti změně klimatu. Do jaké míry odpovídají národním zájmům?

• Jako ekologicky odpovědný stát iniciovalo Rusko v roce 2019 přijetí Pařížské klimatické dohody, v níž se zavázalo snížit úroveň emisí skleníkových plynů do roku 2030 na 70 % objemu z roku 1990.

Rozvoj nízkouhlíkové energetiky, včetně využívání vodíku, se odráží v Národní bezpečnostní strategii Ruska.

Rád bych poznamenal, že energetická bilance naší země je dnes jednou z nejnižších uhlíkových emisí na světě. Podíl neuhlíkových zdrojů, mezi které patří především jaderná a vodní energie, ve struktuře výroby elektřiny v Rusku je více než 40 %.

Programy na podporu „zelené“ energie se také realizují, ale především v odlehlých a těžko dostupných oblastech, kde je vyžadováno autonomní zásobování energií.

V tepelných elektrárnách je přitom hlavním uhlíkovým zdrojem energie zemní plyn, který je považován za nejekologičtější druh paliva. Uhelné tepelné elektrárny jsou vybaveny novým zařízením, které zachycuje CO2. Kromě toho se při výrobě, přepravě, skladování a využívání paliv a energetických zdrojů zavádějí ekologicky šetrné, energeticky účinné a zdroje šetřící technologie, jsou přijímána opatření k racionalizaci využívání přidruženého ropného plynu a minimalizaci objemu jeho spalování. .

– Nestává se „zelená“ energie novým nástrojem vlivu či dokonce intervence západních zemí k prosazování jejich ekonomických a politických cílů?

• Podporou mezinárodního úsilí zaměřeného na boj proti změně klimatu Rusko stojí za dodržováním národních zájmů při přechodu na „zelenou“ energii. Zároveň se stále více odhalují fakta o vměšování Západu do vnitřních záležitostí zemí, kde pod věrohodnou záminkou dotování rozvoje „alternativní“ energie vnucuje se taktika chování těchto států vůči zemím-exportérům uhlovodíků.

Evropa ve snaze o klimatickou neutralitu nejen přesouvá „špinavou“ výrobu za své hranice, ale také zavedením takzvané „uhlíkové daně“ plánuje uvalit platby na produkty takové výroby.

Západ pod rouškou obav o životní prostředí záměrně dotuje vznik větrných turbín a solárních panelů na Ukrajině, čímž nutí Kyjev opustit levný ruský plyn. V případě „nečekaně chladné“ zimy už Brusel oznámil, že přijde Ukrajině na pomoc reverzními dodávkami plynu ze Slovenska. Není pochyb o tom, že půjde o stejný ruský plyn, ale za vyšší cenu.

Nadnárodní korporace nepřemýšlí pouze o klimatu planety. Rozšíření odbytových trhů pro „zelené“ technologie potřebují rozvoj průmyslových odvětví v různých zemích světa a zvýšení těžby vzácných kovů.

Přemýšlejte, možná se jedna z příštích konferencí o prevenci klimatu a globálního oteplování bude konat v nějakém africkém nebo asijském městě, kde sídlí „špinavá“ výroba „čistých“ technologií?

– Vyplatí se v tomto případě spěchat se „zelenou“ energií, vzhledem k tomu, že přechod na ni obsahuje tolik „úskalí“?

• Je zřejmé, že přechod od fosilních paliv k výrobě založené na obnovitelných zdrojích energie může být pouze pozvolný. Vzhledem k nestabilitě „zelených“ energetických systémů a také vznikajícím problémům při výrobě a likvidaci zařízení jsou řeči o nadcházejícím zásadním opuštění tradičních zdrojů energie značně přehnané.https://www.kp.ru/daily/28350.5/4496970/

P.S. Klimatický summit probíhající v těchto dnech v Glasgow, doprovázený hysterickými výkřiky západních politiků o tom, že pokud v nejbližší době okamžitě nepřejdeme na zelenou energetiku, tak zahyneme, výrazně narušují střízlivé hlasy z Ruska. Nedávno na poli Eurasijského ekonomického fóra ve Veroně vystoupil Generální ředitel Rosněfti Igor Sečin s hlavním projevem „Spolehlivá energie a globální energetická transformace“, kde podrobně rozebral a shrnul úskalí doprovázející přechod na „zelenou energetiku“, kterou prosazují západní země a nastínil možnosti alternativního a bezkrizového globálního přechodu na ekologickou energii tak, jak to vidí Rusko.
https://www.vedomosti.ru/press_releases/2021/10/29/igor-sechin-vistupil-s-klyuchevim-dokladom-na-spetsialnoi-sessii-v-ramkah-xiv-evraziiskogo-ekonomicheskogo-foruma-v-verone

Referát Sečina je ještě třeba přeložit a analyzovat. Je klíčovým příspěvkem rozhodujícího hráče na globálním energetickém trhu, na rozdíl od hysterických výstupů „myší, které řvou“ (pozn. autorů).

Závěr autora k překladu rozhovoru:
Rozhovor Patruševa vystihuje v hlavních tezích negativa západní koncepce energetické transformace, která se při bližším pohledu pro zúčastněné státy jeví jako likvidační, vzhledem ke své finanční, ale i ekologické náročnosti.
Vždyť co je to jiného, než snaha prodat své „zelené“ technologie ostatním zemím, které nejenže neuleví ekologii, ale naopak ještě více zatíží regiony, do kterých se přesouvá jejich výroba a následně i odpad z využitých komponentů.
Dalším aspektem „starosti“ západních zemí o ekologické energie je prachobyčejný mamon a snaha vydělat na prodeji emisních povolenek těm zemím, které jsou pozadu s likvidací svých stávajících energetických zdrojů. Zde jejich cynismus dochází tak daleko, že jsou za to finančně trestány dokonce i země, kam se už přesunula energeticky náročná těžba nutná k výrobě ekologických technologií a samotná jejich výroba.
Co je to jiného než nová forma kolonialismu?!