A jak dokážete, že nejste velbloud

7. října 2020 byla ve Stockholmu vyhlášena jména letošních laureátů Nobelovy ceny. Stali se jimi nám známí Emmanuelle Charpentier a Jennifer Doudnaová, tvůrci technologie CRISPR-CAS9. Všechno se tedy odehrává přesně podle předpovědi. Nobelova komise Královské akademie věd přidělila těmto vědcům cenu pro rok 2020 za chemii. Za co? Za vývoj metody úpravy genomu.

Bylo uvedeno, že Charpentier a Doudnaová jako první přišli s tím, že mechanismus CRISPR-CAS9 lze použít k programované editaci genomu, a že to je jejich významná zásluha a že to byl jeden z nejdůležitějších objevů v oblasti genetického inženýrství .

Členové Nobelova výboru konkrétně uvedli následující: „Když Charpentier a Doudnaová zkoumali imunitní systém bakterií Streptococcus, objevili molekulární nástroj, pomocí kterého je možné provádět přesné řezy v genetickém materiálu, což umožní lehce změnit kód života. Pomocí takových genetických nůžek je možné provádět změny v DNA zvířat, rostlin a mikroorganismů s extrémně vysokou přesností.https://www.prnewswire.com/news-releases/the-nobel-prize-in-chemistry-2020-genetic-scissors–a-tool-for-rewriting-the-code-of-life-301147487.html

Proč to tady nedořekli, co? „Pomocí těchto genetických nůžek je možné provádět změny v DNA zvířat, rostlin a mikroorganismů s extrémně vysokou přesností.“ A v DNA lidí? Copak už takové změny neprovádějí? A mohou být tyto změny pouze pozitivní? Neříkala sama Jennifer Doudnaová, která nyní převezme ocenění, že ji pronásleduje Hitler, který za ní chodí ve snu a říká: „Dobrá práce, našla jsi přesně to, co je potřeba“? Co toto prohlášení znamená? Není svým způsobem úskočné?

A jaká síla spěchá, aby to všechno provedla!

Prezident Trump uprostřed své předvolební kampaně, ve které se rozhoduje nejen o jeho osudu, ale také o mnohém, onemocněl právě covidem. Na Twitter napsal, že se brzy vrátí k účasti na volební kampani, že se cítí lépe než před 20 lety, a vyzval, aby se lidé nebáli koronaviru. Trump léčil koronavirovou infekci v Národním vojenském zdravotnickém středisku Waltera Reeda (které již známe).

A pak Trump napsal novou zprávu, v níž naléhal na krajany, aby se nebáli pandemie: „Právě jsem opustil lékařské centrum Waltera Reeda a je to opravdu něco zvláštního. Lékaři, sestry, záchranné služby … A hodně jsem toho o koronaviru pochopil. A ještě jedna nesporná věc: nenechte se jí (nemocí) ovládnout! Nebojte se jí! „

Co nám o tom říká TASS: „Správa mikroblogové služby Twitter v úterý označila zprávu od amerického prezidenta Donalda Trumpa, že na chřipku umírá více lidí než na koronavirus, jako šíření dezinformací.https://tass.ru/obschestvo/9644275

TASS konkrétně cituje Trumpa: „Nastupuje chřipková sezóna. Navzdory existenci vakcíny každý rok na chřipku zemře mnoho lidí, někdy více než 100 000. Chystáme se zavřít naši zemi? Ne, naučili jsme se s tím žít stejně, jako se učíme žít s koronavirem, který je pro mnoho skupin obyvatel mnohem méně smrtelný, “napsal americký prezident.

On přece nenapsal „obecně mnohem méně smrtící“.

TASS informuje, že v současné době je tato zpráva skrytá s oznámením od správy služby, které říká, že (cituji): „Tento tweet porušuje pravidla Twitteru o šíření dezinformací a potenciálně škodlivých informací souvisejících s koronavirem.

Správa mikroblogové sítě také naznačila, že nehodlá odstraňovat prezidentovu zprávu, protože (cituji) „může být ve veřejném zájmu“.

TASS informuje, že podle CNN byl analogický Trumpův příspěvek na Facebooku smazán.

Ve stejný den TASS uvádí, že ředitel Národního institutu alergických a infekčních nemocí USA Anthony Fauci si myslí, že stav prezidenta Donalda Trumpa, kterému byl diagnostikován koronavirus, se může ještě zhoršit. https://tass.ru/obschestvo/9635729

Trump je v tuto chvíli samozřejmě mužem bojujícím o pokračování své vlády nad velmi problematickou, velmi hnijící supervelmocí. Nad jedinou super-říší, kterou jsou Spojené státy. Přičemž tato super-říše nebo supervelmoc, a to znovu zdůrazním, je velmi nemocná. A jiná super-říše nebyla za Nerona nebo Caliguly o nic méně vážně nemocná – a nějakou dobu ještě sebou škubala s velmi velkými důsledky pro svět. Nemoc je tedy jedna věc a status druhá. Trump je současným vládcem v této nemocné říši. A bojuje za to, aby pokračoval ve své moci. A není známo, zda vyhraje.

Proto lze částečně pochopit, že některé informační systémy se k němu mohou chovat specifickým způsobem. Ale on je vládce. On je současný vládce, který má zatím všechny páky v rukou. A který také může cuknout. A zatím se neví, jestli vyhraje, nebo ne.

Jaká musí být síla cenzury, aby se chovala takovým způsobem, ne k obyčejnému občanovi, ne k významnému lékaři, ne k laureátu Nobelovy ceny, ne ke skupině lékařů, jako tomu bylo v Belgii, ale k tomuto vládci, který nemá klidnou povahu, jako každý vládce v této říši! Jaká musí být síla cenzury! A v takových případech vždy upozorňuji diváka na skutečnost, že otázka není jen o síle této cenzury –  ale i o subjektu.

Kdo, kdo může takhle kárat?

Kdo může takhle kárat, ten to všechno dělá. A neslýchaně všechny kárá. Nejuznávanější vědce a lékaře. Jakoukoli lékařskou komunitu. Kohokoliv. Zná konečnou pravdu, je jediný – tento „karatel“.

Už jsem upozornil diváka na skutečnost, že termín „hluboký stát“ poté, co tento výraz začal používat sám Trump, překročil rámec nekorektního okrajového výrazu, stal se jakoby jedním z výrazů používaných politickým establishmentem. Čili, je-li to tedy hluboký stát nebo cokoli jiného – není důležité … Kdo je tento „karatel“? Proč tak kárá?

A proč je tak nutné kárat v podmínkách, kdy jsou nepokoje cholery a jejich analogie v 21.století již blízko?

Všechno už vře a bude vřít ještě více. A klima je úplně jiné. Nejde o negramotnou populaci, jejíž malá část umírá v hlavních městech. Toto je civilizace 21. století se všemi informačními zdroji a možnostmi, se všemi komunikačními prostředky, s veškerou svojí povahou, kterou, zdá se, chce někdo pokořit. Není ale známo, zda to bude o pokoření této povahy nebo o tom, zda tato povaha v těch nejškaredějších variantách vyjde na povrch.

Abych byl upřímný, jsem z toho všeho nesmírně znepokojen. Bohužel ani nyní v naší společnosti neexistuje klidné, uctivé a vytrvalé odhodlání při uplatňování svých občanských práv. Není zde klidná, uctivá houževnatá rozhodnost.

Hnutí „Suť vremeni“ nedávno provedlo virtuálně, což si vynutila současná situace, takzvaný „Den kanibala“ v souvislosti s důchodovou reformou. Je naprosto nepochopitelné, čeho se snažili dosáhnout touto reformou. Zvlášť teď, když je těm důchodcům řečeno: „Nevyklánějte se na ulici.“ Vůbec není jasné, co a proč dělali. Jaký digitální nesmysl byl jádrem toho všeho?

Trvám však na hořké pravdě, která spočívá v následujícím: pokud před přijetím této důchodové reformy – nezáleží na tom, na čí výzvu – Zjuganova, hnutí Suť vremeni, třetích osob – by 100 tisíc Moskvanů, tedy několik procent těch, kterých se tato důchodová reforma dotýká, vyšlo v létě mírumilovně na zákonný míting, s květinami nebo bez nich, pak by žádná důchodová reforma nebyla. Můžete mi říct cokoli a odsuzovat mě za to, jak chcete. Toto je vaše zákonné právo. Ale já to vím jistě.

A také vím, že kdyby to nebylo 100 tisíc, ale 300, bylo by přijato rozhodnutí, že do důchodu odejdou o pět let dříve.

Ale nebylo tomu tak. Populace neuplatňuje svá práva – zákonná, mírumilovná. Zatím na to mávne rukou a řekne: „To všechno ale nemá smysl!“

Ale potom, když to opravdu vře – to všechno exploduje křečemi. Nejprve nebude nic a elitní pitomci si budou mnout ruce a říkat: „Jak dobře nám všechno šlo!“ A pak dojde k okamžitému výbuchu, který všechno roztrhá na kusy a nevyřeší problémy, kvůli kterým k němu došlo. Nic  nevyřeší. Vyhodí na povrch nějaké další zlé duchy – takové, že nebudeme na minulost vzpomínat nejhůř. Ale tento výbuch se může stát koncem historického života velmi nedokonalého ruského státu a začátkem takového obratu, který se nebude zamlouvat.

Jedinou skutečnou spásou je tedy inteligentní, klidné a důstojné využívání občanských práv. Ale to se právě neděje.

Pod tlakem některých administrativních kreténů podal slušný člověk, člen Akademie lékařských věd, který napsal o tom, jaké škody napáchá na dětech distanční výuka, žádost o rezignaci.

Pokud by ho podpořilo 100 tisíc lidí – klidně, slušně, nejen bez porušení zákona, ale i těmi nejmírnějšími způsoby, byl by se vrátil na místo. Je to jeden z těch intelektuálů, který se chtěl postavit za lidi. Lidé nemohou bojovat bez své inteligence. Těchto představitelů, připravených podporovat lidi, je velmi málo, mají cenu zlata. Proč nefunguje podpora? Protože lidé chtějí trpět, šetřit a pak vše zničit? A pak přemýšlet o zničeném a na troskách zkoušet znovu něco udělat ? A co když na těchto troskách budou něco dělat jiní?

Lenin dokázal na troskách něco postavit jen proto, že probíhala světová válka, panovala celková únava a všichni se báli, že národy povstanou. A on v Rapallu fakticky vyměnil uznání sovětského Ruska a absenci masivní intervence za to, že se sovětské Rusko o sebe ve značné míře postará. V tom spočívá pravda této situace. Sehrál důstojnickou ruletu na hranici života a smrti – a něco postavil.

A co bylo postaveno po roce 1991, kdy se na konci osmdesátých let v zemi konečně nahromadila nespokojenost všeho druhu se skleněnýma očima a byrokratickými tvářemi? Co se vybudovalo potom? Je vidět co. Pokud se to ještě jednou zničí, co se znovu postaví?

Jediné, co lze udělat, je využít stávající občanská práva včas, správně, klidně.

Znovu opakuji, existují tři spásné věci: napětí mysli, zrušení setrvačnosti (tedy napětí vůle) a pochopení, že je třeba jednat společně (tedy napětí komunikativnosti). To je záchranné. A skřípání zubů, hromadění nejrůznějších mýtů a všeho ostatního a příprava výbuchu – je destruktivní a může znamenat konec všeho.

Navzdory všemu, co se děje, proto naprosto dobře chápu, že spíš přijde to folklorní stvoření v červených botách  a přinese neštěstí. Mimochodem, u Puškina byla jeho tragédie „Boris Godunov“ zpočátku nazvána „Komedie o skutečném neštěstí moskevského státu, o caru Borisovi a o Gríškovi Otrepjevovi“.

I když chápu, že toto neštěstí přijde, budu stále bojovat do posledního o možnost napětí mysli, vůle a komunikace, stejně jako o možnost využít vše, co plodí odhodlanou občanskou společnost, která neexistuje.  V konzumním světě je nemožné vytvořit občanskou společnost nebo dokonce její centra. Nebo téměř nemožné.

Ať už doufáme v zázrak nebo v něco jiného, ​​tento zázrak je super-napětí naší vůle, naší mysli, naší duše. A to vše dohromady by mělo osvobodit od toho, co se skrývá za Nobelovou cenou za úpravu genomu, za zákazem pro Trumpa vyjadřovat své postoje a za těmi historickými realitami, se kterými jsem vás seznámil.

Znal jsem lidi, kteří trvali na tom, že Šolochov opravdu řekl Stalinovi anekdotu o zajíci, který běžel na policii, aby dokázal, že není velbloud, protože se dozvěděl, že brzy budou všichni velbloudi chyceni, zcela ostříhání a podkováni. A on, zajíc, nechce, aby ho kvůli velkému zmatku zasáhl osud velblouda.

Šolochov údajně řekl Stalinovi tuto anekdotu, čímž naznačoval, že se o něj osobně zajímali pracovníci NKVD, kteří si ho spojovali s těmi, o které se tento orgán důvodně zajímal.

Josif Vissarionovič Stalin a Michail Alexandrovič Šolochov

Co na toto podobenství (nebo skutečný příběh – tady si to přeberte, jak chcete, mně se to jeví jako skutečný příběh) říkali naši protisovětští disidenti ? Proč se toto podobenství stalo na konci sovětské éry běžným? („Dokaž, že nejsi velbloud.“)

Protože naši disidenti chtěli na příkladu tohoto podobenství demonstrovat idiotství sovětské byrokracie, jejíž mozky byly obalené tukem – zkostnatělé, nafoukané, hloupé. Byrokracie, která není schopna rozpoznat nepřátele a která zařazuje do kategorie nepřátel všechny. A tak dále.

Co tedy na tuto byrokracii řekli disidenti, kteří zničili Sovětský svaz?

Že, zaprvé, na Západě existuje jiný, mnohem rozumnější systém, zbavený tohoto nechutného sovětského nerozeznávání, ve kterém musíš neustále dokazovat, že nejsi velbloud.

Že, za druhé, se musíme osvobodit od našeho strašného systému – založeného na dokazování, že nejsi velbloud – a kopírovat západní, který na rozdíl od našeho nevyžaduje, abys ty jako zajíc dokazoval, že nejsi velbloud.

Tak jak? S čím se v současné době potýká lidstvo, které odmítlo sovětský model?

Získalo alespoň na Západě rozumnější a přesnější systém rozlišování zajíců od velbloudů? Ne.

Trumpovi říkají: „Jsi velbloud! My tě zapovídáme!“

On říká: „Nejsem velbloud!“

„Dokaž to! Nemůžeš to dokázat! Stejně jsi velbloud! My určujeme, kdo je velbloud a kdo ne!“

Stal se tento svět, který proklínal sovětskou neschopnost rozlišovat zajíce od velbloudů, opatrnější vůči vlivům, které se při takových rozpoznáváních uskutečňují? Kdyby se alespoň zamyslel a řekl: „To jsou věci, já najednou nerozeznám zajíce od velblouda? Najednou na to nemám dostatečnou kompetenci? Necháte mě něco říct, vypořádat se s tím, zeptat se někoho, nepostupovat nerozvážně “?

Nic takového není. Tvrdý zásah proti odlišnému názoru ukázal svoji západní buržoazní pseudodemokratickou povahu. A ta se ukázala ryzejší než cokoli, co bylo přičítáno sovětskému systému – částečně spravedlivě a částečně ne. 

Stalin, mimochodem, dokonce velmi toleroval odlišný názor. A nejen toleroval, ale věnoval pozornost případům, kdy se říkalo: „Takhle to nejde, musí se to udělat jinak.“ – „Ale, co říkáte?“ Jinak by nebylo mnohé z toho, co bylo. Neměli bychom včas Kaťušu ani atomovou bombu.

Pokud tedy západní systém, a to i ve své současné podobě (a ta se ještě vyvíjí velmi nechutným směrem, takže nelze stejně vše redukovat na současnou podobu – viz ta Nobelova cena), náhodou rozpozná v „zajíci“ – vědecké zvědavosti, „velblouda“ – ohrožení svých základů, co udělá?

Průběžně si čtu práce z imunologie. Nejprve učebnice, pak vědecké práce, potom časopisy. Zajímalo by mě, jak funguje imunitní systém. Pokud při realizaci svého zákonného práva na zvědavost vyvodím v této věci určité závěry (skromně, jako člověk, který postupně něco poznává) a najednou zjistím, že se moje závěry shodují se závěry jiných lidí, kteří mají status i autoritu … A když řeknu: „Toto je mé právo na vědeckou zvědavost, na alternativní úhel pohledu; nehanobím vědu, ohlodávám žulu této vědy “- co mi řeknou?

Řeknou mi: „Uplatni svoje právo, poslechněme si, co si o tom myslíš, možná se tady nebo tam mýlíš ? ..“

Udeří pěstí do stolu: „Mlčet!

A poté si troufnou říci, že „v Sovětském svazu bylo nutné dokázat, že nejsi velbloud …“ A na Západě ne?

Západní systém, který se u nás kopíruje, přičemž idiotským způsobem („duch prázdné, otrocké, slepé imitace“) v současném svém stavu nezastřelí „zajíce“, kterého si spletl s „velbloudem“. Neudělá to hned: „Ach! Takže jsi velbloud! No, teď tě postavím ke zdi. “ Ne, ještě to neudělá. Na to se stále připravuje. Počkejte, všechno ještě bude. Ale zatím to neudělá.

Řekne zajíci: „Jelikož jsi velbloud – a to nám řekl Fauci, a co řekl Fauci je pravda (neexistuje žádný bůh kromě Národních zdravotních ústavů a ​​Fauci je jeho prorok) … Protože nám to řekl Fauci, tak jsi velbloud. Takže ani neříkej, že nejsi velbloud. Jsi velbloud s hrbem, vidíme tvůj nechutný ksicht a všechny velbloudy musíme odtrhnout od systému, protože nám to bylo řečeno buď hlubokým státem nebo nějakým svazem velké farmaceutické firmy a některými zcela mafiánskými skupinami nebo vyplouvající neonacistickou ponorkou nebo všemi dohromady. A my tě jako velblouda (a nehádej se, ty jsi velbloud) odtrháváme od systému. Odtrháváme tě jako zástupce velbloudí rodiny. A po odtržení uděláme to a to. Nezastřelíme – o tom se zatím nemluví. A ani tě neposadíme do vězení, i když to už je možné. Večírek s nejbližšími známými uspořádali v Mlhavém Albionu. A dva roky vězení nechcete? Určitě tě odpojíme od příležitostí, které jsou pro tebe cenné. A budeme odpojovat od dalších a dalších příležitostí, když rozpoznáme tvoji zlomyslnou velbloudí povahu.“

A co, nezabývala se tím naše prokuratura s tím, že jakékoli pochybnosti o neumělém původu covidu jsou nepřijatelné? A že pokud někdo pochybuje, pak to není svobodomyslný vědec, který dostal Nobelovu cenu, ale nebezpečný covidový disident, s nímž se podle toho musí zacházet. Nejprve jen omezením jeho informačních možností, tedy v podstatě zavřením úst. A pak – podle potřeby.

Copak náš systém, když projevil tuto vlastnost, neprobouzí v sobě nejhorší zbytkové reflexy minulosti a zároveň nekopíruje patolízalsky západní systém? Copak nekopíruje náš současný post-sovětský systém (který když byl vybudován, tak prohlašovali, že bude osvobozen od toho „dokaž, že nejsi velbloud“) všechny nejhorší vlastnosti západního systému? A copak neprobíhá mutace západního systému? A pokud je to tak, pak neprobíhá u nás mutace na druhou?

Nepohybuje se toto všechno směrem k nové totalitě, zasahující do toho hlavního – do svobody myšlení? Schillerův hrdina říká králi Filipovi: „Pane, dej člověku svobodu myšlení.“ Neoznačuje se nyní volnomyšlenkářství, kvůli kterému ničili Bastillu, kvůli kterému se všechno dělalo po staletí  – jako nejnebezpečnější podkopávání základů systému? Západního systému. A našeho, kopírujícího ten západní.

Copak se tohle neříká?

A jaké jsou tyto systémy, které se tak bojí, že svoboda myšlení podkope jejich základy? Proč se toho tak bojí? Protože jsou slabí a prohnilí.

Napsat komentář