Prezident Běloruské republiky A. Lukašenko obvinil Velkou Británii, Polsko, Litvu, Ukrajinu a také Českou republiku, že zasahují do vnitřních záležitostí Běloruska a řídí protestující demonstranty. Oficiální představitelé České republiky toto obvinění odmítli. Například ministr zahraničních věcí T. Petříček napsal na internet (twitter), že důkazy neviděl.
Přitom důkazy trčí přímo z ministerstva na každém kroku.
Poslankyně Karla Maříková na svém internetovém facebooku uvedla, že ví, odkud vane vítr a uveřejnila informaci, že Ministerstvo zahraničních věcí (MZV) zaslalo v roce 2019 téměř 4,5 miliónu korun neziskové společnosti Občanské Bělorusko. Na stránkách MZV lze najít projekt „Transformační spolupráce“, v rámci něhož byly občanské společnosti Běloruska od roku 2006 zasílány desítky miliónů korun. ČSSD se na svých stránkách pochlubila, že na návrh MZV bylo letos vládou schváleno a poskytnuto Bělorusku 10 miliónů korun, a to nad rámec každoroční pomoci.
Velice otevřeně se k této záležitosti pro Český rozhlas vyjádřil bývalý diplomat Petr Kolář, otec nechvalně známého lokálního politika Ondřeje Koláře: „Ale upřímně řečeno, tak já si teď mohu dovolit tu míru upřímnosti a otevřenosti, kterou pokud bych byl v aktivní službě, bych asi si dovolit nemohl. Ale je pravda, že když jsem byl náměstkem ministra zahraničí, tak jsme svého času založili na ministerstvu zahraničí takovou trošku diverzní jednotku, která měla mimo jiné za úkol podporovat občanskou společnost v těch zemích, kde ještě demokracie nebyla na vzestupu. A dělali jsme to s vědomím toho, že to je náš vlastní zájem, že čím více se bude demokracie a svoboda šířit v Evropě, tak tím my se budeme cítit bezpečněji.“
A tak se svoboda a demokracie stále šíří na Ukrajině, kde doposud neutichly zbraně a nyní se tedy ta „svoboda“ snaží uchytit v Bělorusku.
Velice vypovídajícím důkazem o jakou svobodu jde, nám ukazuje vlajka, pod kterou demonstranti vystupují na mítincích. Bělorusko ji používalo dvakrát oficiálně, a to v letech občanských nepokojů 1918 – 1919 a 1991 – 1995 a jednou neoficiálně, když bylo okupováno Německem v letech 1942 – 1944 (tehdy se území nazývalo Komissariat Weissruthenia). Hezké jsou také transparenty psané v anglickém jazyce, které nosí někteří protestující. Byly také k vidění i na různých akcích v naší zemi. Komu jsou asi určeny? Přece, pokud chci ovlivnit názor svého souseda, tak s ním budu komunikovat v mateřštině.
Petr Kolář pro rozhlas ještě uvedl, že se mu velice líbila reakce ministra zahraničí na obvinění běloruského prezidenta: „Tak mi to přišlo velmi sympatické, diplomatické vyjádření, protože buďto řeknete, není to pravda nebo je to lež, ale tak můžete taky říct, nejsou na to důkazy.“ Důkazy, důkazy…a co takhle důkazy o zfalšování voleb v Bělorusku? Ty by nebyly?
Je příznačné, že když vláda České republiky poskytuje finanční podporu jakýmsi spolkům působícím na území Běloruska, včetně těch, které vyzývají k „pokojnému předání moci“ (rozumí se tím samozřejmě pokojné předání moci samozvaným „vyvoleným“ bez toho, aby se tak stalo na základě voleb nebo jiných, ústavou předepsaných procedur), nazývá to „pomocí Bělorusku“, což by na první pohled mohlo budit dojem, jako by vláda země Česká republika poskytovala pomoc vládě (nebo jinému oficiálnímu, zákonnému ústavnímu představiteli) země Běloruská republika. Jenomže vláda Běloruské republiky se o takové „pomoci Bělorusku“ může nanejvýš dočíst na webu našich médií…