Nedávno jsem se dala v obchodě do řeči s prodavačem, starým odhadem tak 25 až 30 let, který mne šokoval svým velice rezolutním ujištěním, že se nikdy nehodlá oženit. Nu, já sice vím, jaké jsou v naší republice, i celosvětově trendy, i jak byly vyvolány, ale když se tak díváte na zdravého, hezkého kluka, který vám takto razantně oznámí, že hodlá žít fakticky zbytečný život, že nehodlá založit rodinu a národ jako takový ho sebeméně nezajímá, protože si kdykoliv může sbalit svých pět švestek a hledat, kde je travička zelenější (čímž přijde o svou oporu, o které neví, že tu je, dokud o ni nepřijde, o základnu nejen zdrojovou, ale i své faktické identičnosti, a stane se ještě více manipulovatelným a bezbranným), tak to prostě takto tváří v tvář zas a znovu šokuje. Jinou věcí je, že mu byl tento rezolutní postoj vštípen prostřednictvím technologií sociologického inženýrství a on sám si to bohužel neuvědomuje: „Chtěli jsme jen to nejlepší a dopadlo to jako vždycky…“ Dokud se lidé nenaučí, co je z hlediska řízení důležité a co není, budou vždy prohrávat a žít plané životy, likvidovat svůj národ vlastníma rukama, aniž by proti němu musela být vedena horká válka (na šesté prioritě) a budou přesvědčeni, že všechno vědí a znají nejlépe a neuvěří, že je vlastně jen někdo tahá za nos. Ostatně, to zjistil už Mark Twain, že „je snazší lidi oklamat, než je přesvědčit, že byli oklamáni.“
Abyste si mohli alespoň částečně udělat obrázek o tom, že není všechno tak, jak to na první pohled vypadá, že je to vše mnohem složitější, že ta hybridní válka není vedena geopoliticky, ale globálně proti většině lidí, proti jejich zájmům, a že ta degradace školství se netýká jen Ruska, že probíhá celosvětově, jak dokládají informace v této knize, což se zcela přímo dotýká i nás a naší budoucnosti v podobě našich dětí a vnuků, vám znovu doporučuji nově vyšlou knihu NEJEN o školství. Zde je z ní pár úryvků, které vám přesněji nastíní její obsah i jeho závažnost /poznámky kurzivou v lomených závorkách jsou moje/:
V průběhu přípravy zprávy /která je základem této knihy/ byl zkoumán regulační rámec Ruské federace a historické, státní a mezinárodní programové dokumenty, na jejichž základě jsou v současné době realizovány nejen strategie rozvoje různých států světa (včetně Ruska), ale také globální politika uplatňovaná ve vztahu k celému lidstvu. Některé z těchto dokumentů byly v nedávné minulosti označeny jako „důvěrné“ / „pouze pro úřední použití“. Jedná se zejména o dokumenty vypracované konzultanty Světové banky a zástupci dalších mezinárodních organizací, jakož i o struktury, které řídí globální procesy z nadnárodní úrovně, od nichž dostávají vlády různých zemí takzvaná „doporučení“, která jsou ve skutečnosti strohými instrukcemi, v jakých oblastech a jak by měly být národní vzdělávací systémy přeformátovány.
Historické i osobní životní zkušenosti ukazují, že mnohé z ruských vzdělávacích „reforem“ byly realizovány striktně v souladu s doporučeními Světové banky. Značná část z nich byla plně realizována v devadesátých letech 20. století a v prvních letech 21. století. Některé z nich stále probíhají, a to navzdory skutečnosti, že Rusko v únoru 2022 zahájilo speciální vojenskou operaci na Ukrajině a nachází se oficiálně v konfrontaci s kolektivním Západem. Tato okolnost vyvolává v ruské společnosti znepokojení a mnoho otázek. /A to znepokojení by měla vyvolávat i mimo Rusko, protože už to, že nás navzdory oficiální konfrontaci řídí v klíčových oblastech stejně, by mělo napovídat, že řízení probíhá ze zcela jiných úrovní, než jsou ty státní, a to i v oblastech, které by měly být stroze regulovány státem ve prospěch jeho občanů!!! A to naznačuje, že jsou sledovány zcela jiné cíle než jsou ty prezentované navenek a v mnohém kryté uměle vyvolávanými geopolitickými střety, které od nich mají jen odvádět pozornost!!!/
Významná část materiálů souhrnné analytické zprávy vychází z vědecké práce: „Systém vzdělávání člověka i společnosti jako hlavní nástroj vedení moderních hybridních válek v geopolitické aréně a univerzální klíč k překonání globální systémové krize civilizace,“ kterou vypracovali účastníci projektu „Potřebujeme jinou školu“ a v roce 2021 ji předložili Akademii geopolitických problémů.
V průběhu vědeckovýzkumné činnosti se podařilo odhalit hlavní příčinu krize ruského vzdělání: systém výchovy, rozvoje a výuky DĚTÍ byl v Rusku po dlouhou dobu podřízen vnějšímu řízení, které se své moci chopilo již v éře SSSR, dlouho před jeho zničením. Fakta a argumenty, které o tom svědčí, jsou rovněž uvedeny v této zprávě.
Vjačeslav Vasiljevič Obreža (bývalý pracovník KGB SSSR): „Krach Sovětského svazu a rozklad Ruska nebyly jen prostými důsledky objektivních tendencí v rozvoji socialistického systému, logiky uvádění do života sovětského projektu, porážky ve „studené válce“ se Západem nebo prováděných reforem. Byl to výsledek mnohostranné zkoordinované podryvné činnosti vnějších i vnitřních politických sil zaměřené na likvidaci sovětsko-ruské civilizace. Svými rozměry a ničivými možnostmi, způsoby, jakými je vedena, se jedná o válku nového pokolení za použití nejnovějších zbraní hromadného ničení. Válka je to netradiční, bez fronty a týlu, bez přímého válečného střetu armád a států, bez bezprostřední likvidace protivníkovy živé síly a technosféry, bez nastolení přímé vojenské okupace. Je to válka, která zevnitř na kusy roztrhá jakýkoliv stát i společnost jako složitý živý organismus, a to bez jediného výstřelu.
To znamená, že Stalinovo tvrzení,
že vzdělání je zbraň, není žádnou metaforou!
Bohužel drtivá většina Rusů /a nejen Rusů/ si tuto skutečnost stále ještě vůbec neuvědomuje, protože nejenže nevidí ve stávajícím vzdělávacím systému skutečné ohrožení pro své děti, ale ani si nedokážou dát dohromady příčinné vazby mezi stávajícím systémem výchovy, rozvoje a vzdělávání školáků a hlavními problémy ruského státu, například ve finančně-výrobním sektoru a v ekonomice jako takové, stejně jako v demografii, zdravotní péči, kultuře a dalších oblastech života společnosti.
Kořeny těchto a řady dalších významných problémů se přitom skrývají v procesech nastartovaných prostřednictvím takzvaných vzdělávacích/školských „reforem“ realizovaných v našem státě již po dobu mnoha desetiletí. Za zmínku stojí, že k vnějšímu převzetí řízení systému výchovy, rozvoje a výuky dětí v Rusku nedošlo před deseti, dvaceti, ba ani před třiceti lety. Z provedené analýzy vyplynulo, že k tomu došlo v SSSR asi před sedmdesáti lety (v roce 1954) bezprostředně po vraždě J. V. Stalina. Od té chvíle až do dnešního dne je ruská vzdělávací politika formována za hranicemi naší vlasti a není prováděna v zájmu ruského lidu. A to nejsou jen prázdná slova. Jedná se o závěry učiněné na základě komplexního a hloubkového studia tohoto problému a zkoumání „reforem“ vzdělávacího systému Ruska / SSSR, které probíhaly v období delším než sto let našich dějin.
Pro mnohé lidi žijící v běžném každodenním shonu, kteří jsou zvyklí plánovat v horizontu od jednoho týdne do nanejvýš několika let, je těžké si představit, že tu existují sociální skupiny plánující své strategické cíle na mnohá desetiletí, ba dokonce i staletí dopředu. Obzvláště těžké je tomu uvěřit pro ty, kteří nedokáží myslet v širších měřítkách, strategicky (v horizontu plánování na několik desetiletí dopředu) a s oporou na mezioborový přístup, který by jim umožnil pozorovat procesy, zpravidla vycházející daleko za rámec úzké profesionální kvalifikace, z pohledu různých oblastí znalostí / věd. Zde stojí za zmínku, že lidé u nás /nejen u nich/ byli po velmi dlouhou dobu zbavováni možnosti myslet samostatně, snít, vytyčovat si cíle, plánovat a hledat způsoby jejich realizace.
V současných podmínkách se mnohonásobně zvýšila aktuálnost ovlivňování společnosti prostřednictvím systému výchovy, rozvoje a výuky, protože přes vzdělání je možné účelově potlačit nebo rozvinout geneticky podmíněný potenciál jak jednotlivce, tak i jakékoli sociální skupiny (včetně provádění změn kvalitativních charakteristik obyvatel jakéhokoliv státu). Proto je životně důležité pochopit podstatu cizorodých vzdělávacích technologií zaváděných do našeho /nejen toho jejich/ vzdělávacího systému, a také podstatu důsledků, jaké přináší jejich použití, neboť se v naší společnosti nezřídka projevují v masové statistice až o desítky let později (a někdy i po době, kdy se stačí vystřídat několik generací). Takový efekt vyvolává populační změny. Jenže s ohledem na jejich rozložení v dlouhodobých časových intervalech není většina politiků, odborníků ani vědců (nemluvě o obyčejných lidech) schopna vysledovat příčinné vazby mezi dříve realizovanými školskými reformami a probíhajícími sociálními jevy.
Například v Rusku má mnoho negativních sociálních jevů, které vedou k depopulaci (degeneraci) obyvatelstva našeho státu, původ v raném dětství, existuje tu přímá závislost na podmínkách, ve kterých jsou dívky a chlapci vychováváni. Jenže drtivá většina Rusů, a to včetně vědců z oblasti lékařství, zdravotní péče a dalších institucí, si tyto procesy kvůli své úzké specializaci nespojuje s oblastí školství. Přitom právě tyto procesy přímo ovlivňují vznik a vývoj demografické krize v našem státě.
Například v Rusku má mnoho negativních sociálních jevů, které vedou k depopulaci (degeneraci) obyvatelstva našeho státu, původ v raném dětství, existuje tu přímá závislost na podmínkách, ve kterých jsou dívky a chlapci vychováváni. Jenže drtivá většina Rusů, a to včetně vědců z oblasti lékařství, zdravotní péče a dalších institucí, si tyto procesy kvůli své úzké specializaci nespojuje s oblastí školství. Přitom právě tyto procesy přímo ovlivňují vznik a vývoj demografické krize v našem státě /nejen v tom jejich/.
Demografická krize v Rusku je výsledkem
ŠKOLSKÝCH „reforem“ realizovaných dlouho
před vznikem tohoto jevu.
Toto tvrzení má hluboké vědecké odůvodnění, odkazy na něj
jsou v této analytické zprávě také uvedeny.
* * * * *
Zde prostě vyjmenujeme některé z výsledných projevů vzdělávací politiky, které se odrážejí ve vzniku následujících sociálních problémů vedoucích k vymírání našeho národa: poruchy reprodukčního systému u chlapců a dívek; nárůst počtu rozvodů; neschopnost a neochota mít děti mezi mladými lidmi v plodném věku; nárůst kriminality, drogové závislosti, alkoholismu a kouření tabáku; sebevraždy mezi dětmi a mládeží; celkový růst mnohých chronických patologií mezi dětskou a dospělou populací Ruska, mezi které patří: kardiovaskulární onemocnění, rakovina, poruchy držení těla a pohybového aparátu, krátkozrakost, neuropsychické poruchy. Všechny tyto problémy jsou výsledkem používání určitých vzdělávacích technologií /nejen/ v ruském vzdělávacím systému, které jsou v rozporu s přírodními zákony, na jejichž základě probíhá zdravý vývoj dětí.
Ta skutečnost, že kořeny výše uvedených problémů nejsou ani tak medicínského charakteru, ale že jde spíše o chyby pedagogické (tj. odvíjející se od zformované podoby vzdělávacího systému), byla přesvědčivě prokázána již v sovětské době pracovníky Vědeckovýzkumného ústavu lékařských problémů ruského Severu, v jeho Sibiřské pobočce Akademie lékařských věd SSSR pod vědeckým dohledem doktora lékařských věd, profesora V. F. Bazarného (od roku 1970 do osmdesátých let 20. století). Je to dáno konstrukcí a organizací výukového procesu, který je nastaven tak, aby byl v rozporu s přírodní podstatou zdravé výchovy, rozvoje a výuky chlapců a dívek. Podrobněji je to popsáno v příslušných kapitolách této souhrnné analytické zprávy.
V současné době umožňují vědecké poznatky o přírodních zákonitostech, na jejichž základě dochází k utváření fyzických, duševních a duchovních struktur člověka prostřednictvím určitých sociálně-vzdělávacích technologií, nejen ovlivňovat fyzické, duševní a intelektuální zdraví dětí, ale také měnit hormonální hladiny chlapců a dívek vychovávaných v mateřských školkách a školách.
Ve svých vědeckých pracích I. A. Aršavskij poukázal na přímou souvislost mezi sníženým svalovým tonusem a fyziologickou nezralostí dětí, opožděním jejich fyzického a duševního vývoje. Možnost znehybňovat děti ve výchovně-výukovém procesu je navíc již dlouho účinným způsobem, jak potlačit rozvoj jejich volních funkcí. Koneckonců, není žádnou náhodou, že se svěrací kazajky používají v psychiatrických klinikách pro zvláště divoké pacienty. Podobným způsobem je v současných mateřských školkách a školách možné dosáhnout stejného výsledku, až na to, že je tento proces více rozložený v čase a realizuje se jinými prostředky – prostřednictvím dlouhotrvajícího sezení při výuce, které děti znehybňuje a trvá i více než 8 hodin denně po dobu jedenácti let.
*Poznámka: I. A. Aršavskij byl uznávaný vědec, fyziolog, zakladatel fyziologie rozvoje dítěte. Od roku 1935 do roku 1978 vedl jedinou laboratoř vývojové fyziologie a patologie v Sovětském svazu ve Vědeckovýzkumném ústavu obecné patologie a patofyziologie Akademie lékařských věd SSSR.
Konkrétně I. A. Aršavskij psal, že: „Není-li potom včas kompenzována fyziologická nezralost dětí, počínaje již v kojeneckém věku, vede to do budoucna nezřídka k jejich psychické zaostalosti a duševní infantilitě, jejichž důsledkem jsou pak kriminalita mladistvých, prostituce, alkoholismus, drogová závislost, nemluvě o mentální retardaci.
Hlavními ukazateli fyziologické nezralosti jsou: 1. Snížený svalový tonus (svalová hypotonie); 2. Snížená imunobiologická rezistence. (…) Ano, fyziologická nezralost je bezesporu odchylka od normálního stavu novorozence. Jenže tuto nezralost nepovažujeme za NEMOC, neboť ji lze zcela odstranit (kompenzovat) /nebo také účelově vyvolávat a upevňovat/,v každém případě u mnoha a mnoha novorozenců, samozřejmě při správné a včasné diagnostice. K tomu je nutné především obnovit normální svalové napětí a normální pohybovou aktivitu.“
Starověcí filosofové na dva tisíce let přesměrovali pozornost davu v měřítku celého lidstva na to, aby se dospělí snažili převychovat dospělé v naději, že tak změní společnost k lepšímu. To je ale velice těžké, neboť všechny základní sociální modely chování lidí se formují v době do jejich pohlavního dospívání a velmi obtížně je lze následně měnit. Daleko jednodušší a správnější je věnovat se výchově člověka důstojného toho jména od raného dětství, na základě nejlepších znalostí o zákonitostech jeho vývoje. Jenže v životní praxi se ukazuje, že tyto znalosti jsou zatím širokým lidovým masám nedostupné.
Je dobře známo, že základy světonázoru si člověk začíná utvářet již v raném dětství a další proces jeho formování probíhá po celý jeho následující život. A k tomu, aby tento jeho světonázor nebyl ucelený, slouží různé technologie a patřičný vzdělávací systém, který mu znemožňuje získat adekvátní představu o vesmíru, společnosti a skutečných zákonitostech, na jejichž základě se rodí a vyvíjejí různé typy systémů. To je také ten důvod, proč obyčejní lidé, kteří získali své vzdělání v běžných (celostátních) školách, zpravidla nevidí vzájemné souvislosti mezi různými jevy, které pozorují ve svém každodenním životě. Vždyť znalosti, které by jim umožnily, aby samostatně dokázali poznávat sami sebe, společnost i okolní svět, by jim poskytly i schopnost rozlišení, takže by dál nepodléhali manipulacím, proto jsou před lidmi tou takzvanou „elitou“ pečlivě skrývány. Za zmínku stojí, že tato situace není typická jen pro Rusko, ale i pro lidi v jiných státech.
Všechny klíčové problémy v oblasti ruského vzdělání jsou pouze důsledkem celosvětových procesů spojených s transformací celé lidské společnosti žijící na planetě Zemi. Tyto procesy jsou realizovány již dlouhou dobu, a to jak v Rusku, tak i v ostatních státech světa, a souvisí s jevem globalizace. Podstata tohoto jevu bude probírána dále v textu této zprávy.
S ohledem na výše uvedené okolnosti jsou v této souhrnné analytické zprávě probírány hlavní směry, ve kterých probíhalo „reformování“ (likvidace) napřed sovětského a následně ruského vzdělávacího systému. Je v ní uveden v chronologickém pořadí seznam některých klíčových „reforem“, s jejichž pomocí se našim geopolitickým nepřátelům podařilo realizovat své plány. Obsahuje také odkazy na důležité dokumenty umožňující porozumět podstatě všeho toho, co se děje jak v ruském školství, tak i v celém světě. Po jejich přečtení si bude moci každý s oporou na volně dostupná fakta poskládat celkový obrázek o stávající situaci sám a vyvodit si z toho vlastní závěry.
RUSKO ZAŽÍVÁ DEMOGRAFICKOU KRIZI.
KAŽDOROČNÍ ÚBYTEK OBYVATELSTVA NAŠEHO STÁTU ČINÍ
OD 500 000 DO 1 000 000 LIDÍ.
Vyřešit tento problém se nepodaří mateřským kapitálem ani propagandou pobízející Rusy, aby měli více dětí, či jinými prostředky, dokud se pozornost předních demografů, pracovníků ve zdravotnictví našeho státu, také politiků a vůbec veškeré veřejnosti nesoustředí na to, odkud tento jev pramení. A tyto prameny demografické krize nalezneme v oblasti vzdělání.
Základní vědou bylo přesvědčivě prokázáno, že DESET NEJČASTĚJŠÍCH FOREM CHRONICKÝCH PATOLOGIÍ VEDOUCÍCH K NADMĚRNÉ NEMOCNOSTI A PŘEDČASNÉ ÚMRTNOSTI NAŠEHO NÁRODA MAJÍ SVŮJ PŮVOD V DĚTSKÝCH ŠKOLKÁCH A ŠKOLÁCH, kde byly vytvořeny podmínky odporující přirozeným zákonům vývoje dítěte. (…)
Role kognitivních válek se stala natolik velkou, že 21. června 2021 se v Bordeaux (Francie) z iniciativy inovačního centra ACT (Velitelství spojeneckých sil pro transformaci NATO – Norfolk, USA) a ENSC (Francouzský národní institut kognitivních věd – Národní vysoká škola kognitivních věd v Bordeaux INP France) konala první vědecká konference NATO o „Kognitivní válce“.
Na této akci představitelé z řad účastníků, jimiž byli akademičtí vědci, vojáci a speciálně pozvaní odborníci zastupující sektory průmyslu, IT (informačních technologií) a oblast inovačních technologií, přednesli své zprávy z nejvýznačnějších směrů.
Výsledkem práce dané konference se stal dokument, ze kterého uvedeme několik citací:
- „Kognitivní válka“ je konvergencí „kybernetické psychologie“, „neurověd proměněných ve zbraň“ a „kybernetického působení“ pro vyprovokování změny ve vnímání světa, a tudíž i v jeho racionální analýze, u vojáků, politiků, dalších činných aktérů a osob v rozhodovacích funkcích s cílem změnit jejich rozhodování nebo jednání;
- Pro Kognitivní válku je bojištěm lidský rozum. Taktických nebo strategických cílů je v ní dosahováno jinými prostředky. Tato metoda vedení války přímo využívá nové výdobytky v digitálních technologiích, které jsou používány jak na individuální, tak i na síťové úrovni, k manipulování psychologického, sociálního a informačního prostředí. Ovlivňuje se tak nejen to, co si lidé myslí, a to jak individuálně, tak i skupinově, má to také dopad na jejich kolektivní jednání a vzájemnou součinnost. Kognitivní válka realizovaná v plné míře má potenciál destabilizovat společnosti, vojenské organizace i rozkládat aliance;
- Kognitivní válka se vyvolává prostřednictvím slučování možností kyberneticko-informačního, psychologického a sociálního inženýrství. Pomocí informačních technologií se v kognitivní válce lidem v myslích vytváří zmatek, mylné představy a nejednoznačnost přemírou informací nebo dezinformací. Jejich pozornost se účelově zaměřuje na falešné cíle, různými způsoby je odváděna jejich pozornost jinam, jsou jim vštěpovány falešné narativy, radikalizují se jednotlivci a zvyšuje se sociální polarizace, aby se tak dosáhlo kognitivních efektů potřebných k dosažení krátkodobých a dlouhodobých cílů.
- „Hlavní cíl (kognitivní války) nespočívá v tom, aby sloužila jako doplněk ke strategii nebo aby se díky ní vyhrálo bez boje, její hlavní cíl spočívá ve vedení války proti tomu, co si nepřátelské společenství myslí, co má rádo nebo čemu věří, a to tak, že se mu mění jeho představy o realitě. Je to válka o způsob myšlení nepřítele, útok na jeho rozum, na to, jak vidí svět a rozvíjí své konceptuální myšlení. Žádoucím efektem je změna způsobu, jakým nepřítel nahlíží na svět, což má vliv na jeho duševní klid, sebejistotu, konkurenceschopnost a prosperitu.
Je tedy vůbec možné pochybovat o tom, že hlavním objektem, na který se zaměřují kognitivní války, jsou děti? A že klíčovým nástrojem pro to je oblast vzdělání? Ta odpověď je očividná.
Předcházející materiály ke knize: