VKontaktu:

https://vk.com/video351663392_456239512

Přepis titulků:
Náš televizní divák z Kalifornie Igor by si velice přál, abyste vysvětlil, čím se ve třicátých až sedmdesátých letech uvázání rolníků ke kolchozům, ze kterých nemohli odjíždět, neboť neměli občanky, s jejich pracovní povinností lišilo od nevolnictví?

Ó Bože?! Ten člověk má bohužel hlavu plnou liberálních klišé, které kolovaly mezi lidmi jako memy už v době gorbačovské přestavby a stále nedají spát lidem mdlého rozumu, a to nejen mladších, ale i starších pokolení. Začněme tím, že s vydáváním dokladů totožnosti/občanek se v SSSR začalo teprve ve třicátých letech a nejednalo se jen o rolníky, ale především o městské obyvatelstvo různých sociálních vrstev. A celý ten proces trval několik desítek let! Takže co to má společného? U nás prostě potom přišli s tím kolujícím klišé, že rolníkům speciálně nevydávali občanky, aby nemohli opustit své vesnice a odjet do měst. A kdo tam tedy získával vzdělání? Z koho se to stávali inženýři, konstruktéři, učitelé, lékaři, vojenští velitelé a tak dále? Nebyli to snad právě ti rolníci? Vždyť naše země byla rolnická! Já připomenu, že když se bolševici dostali k moci, tak na začátku dvacátých let jsme tu měli 80% procent rolnického obyvatelstva a možná dokonce i více, protože v podmínkách ekonomické krize a hladu vyvolaného i občanskou válkou, se značná část bývalých průmyslových dělníků a městského obyvatelstva vrátila do svých míst trvalého pobytu na vesnicích, ze kterých kdysi odjeli oni sami nebo jejich rodiče. A potom se ve třicátých letech počet sovětského vesnického obyvatelstva podstatně snížil, přinejmenším o 20%, a to výslovně kvůli tomu, že desítky miliónů bývalých rolníků odjely do měst a rozšířily řady průmyslového proletariátu, rozšířily řady studující mládeže a tak dále… To je absolutně lživé přesvědčení, že rolníkům schválně nevydávali občanky, aby je tak upoutali k půdě (určitému místu). To je absolutní hovadina! Navíc ten kolega, který položil tuto otázku, nemá ani ponětí o tom, jak vypadal režim nevolnického práva. Problém je v tom, že samotné upoutání k půdě ještě není režimem nevolnického práva. Až když rolníky připsali konkrétnímu zeměpánovi, když se stali závislými přímo na jeho osobě a už nešlo jen o omezení jejich pohybu, potom se dá mluvit o režimu nevolnického práva. V Rusku se skutečný režim nevolnického práva začal formovat až ve druhé polovině 17. století. To byl ten proslulý souborný zákoník cara Alexeje I. Michajloviče (Tišajšeho). Přičemž své nejodpornější črty nevolnické právo, za kterého se dříve svobodní vesničtí obyvatelé proměnili v majetek statkáře, který s nimi mohl nakládat absolutně dle své libovůle: prodat je, prohrát v kartách, poslat do vyhnanství na Sibiř, na galeje, nechat je odvést do armády a tak dále, tyto črty získávalo etapově v 18. století. Začalo to ještě v epoše Petra I., a to mimochodem i zavedením daně z hlavy… To nejhorší nevolnictví vyvrcholilo právě v tom Zlatém věku ruské šlechty. Znovu zdůrazňují v tom Zlatém věku RUSKÉ ŠLECHTY! U nás obvykle to RUSKÉ ŠLECHTY vynechávají a tvrdí, že epocha Kateřiny II. Veliké byla v ruských dějinách zlatým věkem. Přestaňte lidi vodit za nos! Šlo o Zlatý věk RUSKÉ ŠLECHTY! A skutečně, napřed to byl Manifest o svobodě šlechty, který v únoru 1762 vydal ještě její manžel Petr III. a ona jej potom potvrdila, a potom ta proslulá Šlechtická charta z roku 1785, kterou šlechta přešla ze služebného stavu, tohle zdůrazňuji, v urozený stav, změnili se v parazity. Najednou vlastnili všechno a státu nebyli ničím povinováni. Když se jim zachtělo, šli sloužit carovi do státní služby, a když se jim nechtělo, tak nešli. V každém případě však měli plná práva nad lidmi, kteří se stali jejich osobním majetkem, nad svými nevolníky. Řekněte mi, komu patřili například sovětští kolchozníci? Kdo byl majitelem těchto sovětských kolchozníků? Komu patřili? Snad Stalinovi, Molotovovi, předsedovi kolchozu? Tajemníkovi okresního výboru strany nebo co? Už jen z této úrovně pojmů vyplývá absolutní lživost této konstrukce vymyšlené liberály. Teď co se týká té pracovní doby. Bylo zcela správné, že se rolníků, teď mám na mysli ty z kolchozů, pro ty ze sovchozů to neplatilo, neboť je třeba si uvědomovat zásadní rozdíl mezi sovchozy a kolchozy. Sovchozy, sovětská hospodářství, to byly zemědělské státní podniky, to slovo státní zdůrazňuji, kde pracovali najatí zaměstnanci, kteří dostávali výplatu stejně jako zaměstnanci průmyslových podniků, zatímco kolchozní rolníci byli členy družstva, výrobního družstva, tedy toho, čemu se u nás říká kolektivní hospodářství nebo kolchoz. Byli vlastníky toho podílu půdy, který vložili do kolchozu a na základě tohoto podílu a odpracované doby dostávali na základě výsledků své roční práce, to roční opět zdůrazňuji, příslušnou odměnu s ohledem na tu odpracovanou dobu. To bylo absolutně rozumné řešení, protože to rolníky stimulovalo k práci v kolchozu a vedlo je to k odpovědnosti za to, co vyprodukovali svou prací. Jak pracovali, tak se potom měli. Co je na tom špatného? Jakmile ty pracovníky kolchozů převedli stejně jako ty ze sovchozů na měsíční výplatu, na měsíční pevnou mzdu nezávislou na výsledcích jejich práce, začali jsme mít problémy s kolchozní produkcí. Tehdy naši doktoři, kandidáti věd a studenti a tak dále, vojáci, začali jezdit sklízet kolchozní pole, protože sami rolníci dostávali svou výplatu a pracovali si raději na svém hospodářství, starali se o svá prasata a kravičky a výsledky kolchozu jim byly vřele ukradené. To byla ta největší chyba! A kdy? Za Nikity Sergejeviče Chruščova! Nebýt toho, tak vás ujišťuji, že bychom žádné problémy s kolchozní výrobou neměli, stejně jako se zásobováním trhu dobrou a kvalitní zemědělskou produkcí. Stalin to všechno věděl, věděl, s kým má co do činění. A Nikita Sergejevič Chruščov celou tu stalinskou zemědělskou politiku obrátil vzhůru nohama!!! Začal likvidací MTS, Strojních a traktorových stanic. To byly fakticky, jak to říci, tmelící struktury veškeré té zemědělské výroby. Ty podepisovaly s kolchozy příslušné smlouvy na obdělání půdy a tak dále. A Chruščov potom tyto Strojní a traktorové stanice rozpustil a donutil kolchozy tu techniku nakupovat. Některé ji nakoupily na dluh, protože neměly vlastní prostředky. Ty kolchozy byly přece různé. Já připomenu, že ve výsledku kolektivizace bylo založeno více než 240 tisíc kolchozů. Za Chruščova začal mimochodem i proces sdružování těchto kolchozů, což fakticky tu zemědělskou výrobu podlomilo. Jedna věc je, když kolchoz zahrnuje dvě, tři či čtyři vesnice a jeho ústředí je v dosahu všeho okolního obyvatelstva. Tyto kolchozy se daly dobře řídit. A druhá věc je, když ty kolchozy začaly sdružovat. Jen si to představte, když se skládali ze 100 až 120 vesnic, obcí, okruhů a tak dále… Mnozí obyvatelé tak často neměli možnost dobrat se do ústředí, které se nacházelo desítky kilometrů od jejich bydliště. Jaká potom asi byla úroveň řízení takových kolchozů? Takže dříve, než budete šířit podobné liberální hovadiny, napřed si pozjišťujte fakta. Musíte vědět, jak ve skutečnosti ta kolchozní výroba právě vypadala. To přece nebyl statický, ale dynamický proces, který se nějak vyvíjel. V mnohém to přece záviselo na politice, jakou uplatňovalo nejvyšší státní a stranické vedení, neboť Stalinova kolchozní politika se zásadně lišila od kolchozní politiky Chruščova, stejně jako kolchozní politika Chruščova od kolchozní politiky Brežněva a tak dále. Potom porozumíte tomu, proč za Stalina bylo zboží nadbytek a prodejní pulty se doslova prohýbaly pod prvotřídní, vysoce kvalitní produkcí, včetně šunky, jeseterů, bílého i černého kaviáru a tak dále. Navíc byly za něj snižovány, každoročně byly snižovány maloobchodní ceny, a to včetně zemědělské produkce. Vždyť proč ty kolchozní trhy, to slovo zdůrazňuji, KOLCHOZNÍ! To byly trhy, kde kolchozy prodávaly přebytky své produkce za družstevní ceny, až poté, kdy splnily povinné dodávky do státního fondu. A na těchto trzích byla mimochodem za Stalina a při nástupu Chruščova často cena nižší než ve státních obchodech. Mnozí obyvatelé měst tedy nenakupovali ve státních obchodech, ale výslovně na těchto kolchozních trzích. A když Chruščov provedl tu svou tupou peněžní reformu v roce 1961… Už stokrát jsem mluvil o tom, jaké byly reálné příčiny jejího provedení. Vůbec to nesouviselo s žádnou krizí finančního systému, on prostě potřeboval změnit kurz dolaru k rublu, aby zvýšil výnosnost těžby ropy a jejího prodeje do zahraničí, změnit poměr obsahu zlata k rublu. To proto ji Nikita Sergejevič provedl! A jaký byl výsledek? Když se ve státním obchodu snížily ceny podle denominace, tedy desetkrát, stejně se snížily výplaty, stipendia, důchody a tak dále, tak na kolchozních trzích ty ceny klesly jen asi čtyři až pětkrát. Proto ty kolchozní trhy začaly být dražší než ve státním obchodě a došlo k tomu z objektivních příčin. Bylo to provedeno uměle, chápete to? A to potom vedlo ke vzniku té korupce v sovětském obchodě, která se v mnohém stala základem pro ten zbožní, a především potravinový deficit, který vyvolával největší nespokojenost sovětských občanů, především už v dobách Brežněva. Co dělali šéfové státních obchodů? Dodávali značnou část zbožní produkce na kolchozní trhy, té, kterou měli prodávat na svých pultech. Jenže to nedělali! A proč? Protože shrábli ten cenový rozdíl. Když byla dříve cena masa na kolchozním trhu levnější než ve státních obchodech, nemělo smysl tam přesunovat zboží ze státních obchodů. Ale když na těch kolchozních trzích začala být cena masa dva až dvaapůlkrát vyšší, tak najednou začalo být výhodné lifrovat to z toho obchodu na trh, shrábnout marži, a přitom plnit plán státních prodejů. Je tak těžké porozumět logice toho, co způsobil Chruščov těmito svými čachry?! A to v celé ekonomice státu, především však ve finanční oblasti! Dále, jen si vzpomeňte na tu nechvalně proslulou Chruščovovu epopej v živočišné výrobě, na to naplňování jeho hesla Dohnat a předehnat USA ve výrobě masa a mléka v přepočtu na obyvatele. Tehdy šel v celém státě ve velkém na jatka hovězí dobytek a společně s ním i prasata. Já už jsem to číslo také uváděl stokrát! Stavy hovězího dobytka a prasat byly obnoveny až někdy v roce 1975. To znamená, že na to padlo více než deset let! Za tu dobu se navíc počet obyvatel SSSR zvýšil o 25 miliónů, tedy o 25 miliónů hladových krků, které bylo nutné nakrmit přinejmenším třikrát denně. Odtud pramenily všechny ty problémy, včetně spotřebního potravinového trhu. Tohle všechno je třeba vědět a hodnotit to komplexně, místo toho, abyste šířili další liberální hovadiny, že rolníci byli připoutáni k jednomu místu a čím se tedy liší kolektivní hospodářství od nevolnictví a tak dále. Mnozí sovětští rolníci se sovětské vládě klaněli až k zemi, protože to byla právě ona, kdo poprvé za mnohé stovky let zbavil rolníky té těžké zemědělské roboty. Zkusil si někdo z vás orat s koněm? Zkusil někdo z vás kosit obilí kosou nebo srpem? To byla velice těžká práce, která rolníky tělesně vyčerpávala, podlamovali si touto rolnickou dřinou své zdraví. A najednou poprvé dostalo mnohamiliónové ruské rolnictvo do rukou traktory a kombajny. Ti byli štěstím bez sebe a mnozí z nich odjeli do měst na studium, kde získávali pracovní odbornosti, stávali se z nich učitelé, lékaři, vědci a tak dále. A tady nám stále vnucují, jak ti proklatí bolševici likvidovali ruské rolnictvo. Ano, bylo mezi ním určité procento kulaků. Ti vlastnili mlýny. Ten, kdo na vesnici vlastnil mlýn, se fakticky stával hlavním kreditorem. Všechny měl ve své hrsti/kulaku. Řekněme, že jsem střední rolník a sklidil jsem slušnou úrodu, kterou mám uskladněnu ve své stodole, kde pomalu hnije. Abych to s tím obilím nějak vyřešil, musím ho semlít, udělat z něj mouku, přece se nebudu cpát zrním, a tak mi nezbyde než jít s prosíkem k tomu kulakovi. Abych například zoral svůj pozemek, ty své dva tři hektary, potřebuji koníka, jenže žádnou svou kobylu nemám. Nemám ji jak uživit. Kam opět půjdu s prosíkem? Zase k tomu kulakovi, vydřiduchovi, který měl takto celou vesnici v hrsti, to proto je na vesnici tak nenáviděli. Když Stalin začal s politikou kolektivizace a likvidací kulaků jako třídy, tak 85% sovětské vesnice tuto politiku vřele podpořilo. Samozřejmě, že se nelíbila kulakům a jejich pohůnkům, kterých bylo těch 10-15%. Chápete to? O to jde! Takže nešiřte ty liberální hovadiny, že kolchozní rolnictvo bylo zotročeno stejně jako v době Kateřiny II. To je úplná pitomost. Ten, kdo z vesnice chtěl odjet, ten také odjel. Šel se učit na učňák, střední odbornou technickou školu nebo studovat vysokou, nebo šel rovnou pracovat, třeba do těch stanic. Někteří rolníci začali pracovat v těch strojních a traktorových stanicích a stali se z nich dělníci. A je třeba si uvědomit ještě jednu důležitou věc, vždyť ti kolchozníci kromě společné kolektivní výroby, podílu na ní a všem ostatním, měli svá vlastní hospodářství, záhumenky, jejichž průměrný rozměr byl od 15 do 50 setin (100 m2), půl hektaru půdy. Víte, kolik tam toho můžete vypěstovat? Nakrmíte sebe a ještě prodáte přebytky spotřebnímu družstvu: brambory, mrkev, řepu a tak dále. Ale mnozí kolchozníci se raději věnovali svému hospodářstvíčku, aby si tam na těch svých 15 – 30 setinách vypěstovali okurčičky, rajčátka a tak dále, a když kvůli tomu nepracovali na kolchozním, když si neodpracovávali svůj minimální pracovní podíl, tak nic nedostali a někteří z nich skončili i ve vězení za příživnictví, protože jsme tu měli společnost pracujících rolníků, a každý musel povinně přiložit ruku k dílu. Na příživníky tu byla velká přísnost a já mám za to, že to bylo správné, když někdo vedl protispolečenský amorální způsob života, když svůj život promrhával, aniž by pracoval ve prospěch státu a společnosti. Takže tak. Ještě jednou říkám zdravě myslícím lidem, aby nevěřili všem těm liberálním hovadinám, že lidé na sovětské vesnici žili jako za Kateřiny II. nebo za Petra I., že byli sklíčení, ušlápnutí a téměř v postavení nevolníků. To ani náhodou!!!

Soubor s titulky:

https://vk.com/wall351663392_8637

1 komentář

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.