A vlastně všech funkčních státních celků budoucnosti?
Ty nefunkční zaniknou samy.
Vše podléhá cyklům, stále se střídají růsty a zániky. Jak vesmírů, tak i života každého tvora a to samé se týká států, říší, civilizací. Zatím co svých změn a i přátel okolo sebe si člověk během své životní půl-periody (mezi zrozením a smrtí) může všimnout, neboť vůči jeho měrnému etalonu všechny tyto změny probíhají rychleji … tak zkoumání delších dějů a jevů je již mnohem komplikovanější. Tehdy jsme odsouzeni jen porovnávat hromady prastarých zkreslených a chybných záznamů o střípcích z kdysi snad proběhlých událostí a z nich pak svým nedokonalým myšlením vyvozovat další chybné názory, jimiž se pak budeme řídit. Píši obecně – neboť takto to prostě je. Takových, kteří jsou schopni svým vědomím projít barierou času a zjistit objektivní skutečnost – těm se v lidské společnosti zásadně nevěří. Neboť pak člověk zjistí, že vlastně celý život si vytvářel „brýle iluzí“, kterými se ke své škodě řídil a toto poznání je pro něj velmi traumatizující.
Pokud se tedy spolu setkají již i jen dva lidé – a mají nějaký čas spolu koexistovat – nutně mezi nimi vzniká nutnost vyžadující dohody o mnoha běžných denních záležitostech. Což je vlastně vždy a všude přítomná „politika“ – coby forma jednání, upřesňování a prosazování svých zájmů v rámci konvencemi stanovených mezí, anebo dohodou jinak upřesněných. Platí to pro každého z nich a o politiku se nemusí zajímat pouze vědomý otrok. Pokud má pak dojít k trvalejšímu udržení dohod daného vztahu – tehdy se mezi zúčastněnými musí také vyprofilovat některá z forem řízení. Týká se to jak mileneckých párů, tak později i rodiny, rodu jako formy širší rodiny, obce, oblastí, kultur, národů, regionů, státních útvarů či impérií, civilizací, i celé pozemské populace.
Jak tedy a na jakých pravidlech založit uspořádání společnosti? Aby vnitřní zřízení bylo přirozené a vedlo ke stabilitě nutné pro udržení života a zároveň byl zachován i potenciál dynamiky budoucího rozvoje. Neboť co se nehýbe a neroste – to zaniká. A co příliš bouřlivě kvasí – to zanikne ještě dříve, s užitkem nevalným. A především, aby vývoj nevedl ke zbytečnému brzkému zániku, jak jsme také již vícekrát zažili.
Předem tvrdím, že demokracie tou formou není. Neboť ta je tou nejhorší formou řízení vedoucí vždy k chaosu a nakonec k rozpadu společnosti. Pokud totiž není podřízena kontrole a moci spravedlnosti řádově mnohem vyšší, tak umožňuje kdykoliv rozložit společnost nekontrolovatelným způsobem a získat nad ní vládu ve prospěch jakékoliv cizí moci (struktury). Jak jsme se o tom za posledních cca 100 let mohli již mnohokrát přesvědčit. Ty tzv. demokracie a tomu přizpůsobené uspořádání společnosti tedy vždy slouží k nastolení vlády (kratio) démonů nad otroky (současnými i budoucími – aktuálně prozatím klidných „uvědomělých ovčanů“).[1]
Co k tomu řeknou dějepisné zkušenosti?
Existující záznamy o říších za posledních cca 2000 let zpracoval John Bagot Glubb a překlad jeho knihy „Osudy říší – Jak zajistit naše přežití“ je ještě k sehnání (stručně k tomu ve videu „Padá civilizace! Něco si přej“). Jen nejdůležitější zásadní shrnutí: „životnost“ každé říše je přibližně asi 250 let, tj. asi tak 10 generací – než si ji okolní společenství rozeberou. Ten vývoj je tak přesně pravidelný, až je zákonitý. Průběh algoritmů byl popsán … ale nemusíme se jich držet.
Naskýtá se však otázka – opravdu ten vývoj musí probíhat tak, jak bylo analyzováno? Copak se opravdu nedokážeme z dějin poučit? Copak opravdu nikdy nepochopíme, co se nám dějiny snaží sdělit? Že namísto pádu do těchže nastražených pastí máme hledat jinou cestu svého rozvoje?
A neexistovalo tu na Zemi něco, co by nás mohlo inspirovat a nasměrovat na jinou cestu?
Přitom kromě bájeslovných zmínek o kdysi spravedlivé společnosti také všude existují prastaré jednotné a záhadné texty, rozházené po celém světě. Starší než lidstvo samo … přesněji starší než jak datuje a tvrdí „úřední vědecká demagogie“. Nápisy záhadné a starší než nejstarší „historická“ paměť. Při tom se ukazuje, že všechna písma světa možná vznikla právě z oněch prvotních základů, které nejsme schopni správně přečíst. A při tom zároveň všechny ty záhadné nápisy po jejich rozklíčování mluví jasnou řečí o tom, že se tu všude po světě dlouhodobě rozprostírala civilizace v podstatě harmonická, mírumilovná a jednolitá, která právě vytvořila to vše, co dnes obdivujeme. Jenže právě proto, že nebyla cvičena v dobývání a loupežení, proto v době předhistorické nakonec neodolala nájezdům tlup „civilizovaných teroristů lidojedů“ a po dlouhých bojích nakonec většinou všude vždy podlehla. Až tedy na poslední zbytky na světě – k jejichž definitivnímu ujařmení se opět spojil veškerý tzv. „civilizovaný“ svět. No a ten ostatní, dosud zotročený necivilizovaný, ten dnes rovněž povstává – právě podle příkladu svého posledního ještě existujícího vzdorujícího vzoru, aby konečně ve finále hry o uspořádání světa otočil falešně namíchané karty.
Ta dávná civilizace byla vysoce tvůrčí a přežila tisíce let po zániku Atlantidy a právě tím je satanistům nebezpečná. A jak vypadalo její společenské uspořádání – i to lze odhalit. Stačí jen hledat z mozaiky rozházené kaménky a studovat principy, na kterých ty společnosti stály. Přes všechna matoucí prohlašování „to nemůže být pravda, protože … se to prostě někomu nehodí“, pokusit se je aplikovat právě do budoucí doby. Včetně tehdy užívaných účinných kontrolních mechanismů. Podkladů je k nalezení dost a jsou na očích. Stačí jen otevřít ta sdělení, číst a popřemýšlet o tom, co nám to přes propasti času má sdělit. Dnes již ani není důležité, zda to bylo přesně tak, anebo trošku jinak, ale důležité je právě to jejich jádro a jak to bude v budoucnu vypadat.
VVP doma již začal.
A ostatní? On nemá potřebu je zachraňovat před nimi samotnými, zvláště když nechtějí.
Pro inspiraci ke čtení – zde jsou ty informace o nerozluštitelném písmu a o čem vypovídají.
A jaký že systém se tedy nyní rodí?
Nepochopený a v průběhu věků sice rodově deformovaný (nepotismem) a nechápavými anglosasy zkreslený, kteří jej popisovali po svém (zase něco posuzovali podle svého zkresleného vnímání), se v Indii to uspořádání či spíše dělení nazývá „varny“. Toto původní slovanské vnitřní společenské uspořádání však bylo vždy „o kategorii dosažené osobní úrovni“ mravní, vědění a o dovednostech, schopnostech a zodpovědnosti daného člověka. Podle těchto kritérií byl nakonec v pokročilejším věku každý jedinec zatříděn na takové místo ve struktuře společenství (pyramidě řízení), jaké byl schopen zodpovědně zvládat ve prospěch celého společenství (a byl vždy hlídán). A toto jeho postavení rostlo vždy ze zdola, z místa, kde přišel na svět (dnes se tomu říká „sociální výtah“). Z vnějšku (třeba od sousedů) byl na odpovědné místo do společenství přizván vždy pouze někdo, když v obci – kmeni … pro daný úkol či problém nebyl nikdo schopný jeho řešení. Např. Alexandr k Něvě, jindy Rurik a podobně.
Takže celé je to vlastně o systému samosprávy v rámci tzv. přirozeného práva a podle všude platných konů. Tedy nikdy ne o centrálním řízení kdejakého prdu, kdy všechnu smetanu vždy sebere centrum a dolů pak milostivě dává almužny. Toto již byl zvyk zanesený do světa právě oněmi parazity – teroristickými dobyvateli přinášející místním lidem dobrodiní výhradně „jejich vnější demokracie“, tedy fašismu[2], ať již byl nazýván jakkoliv.
Co však dosud zůstává ukryto (či nepovšimnuto) a bez čehož to nejde?
Aby jakákoliv společnost mohla po letech svého růstu překonat krize, které se v budoucnu vždy objeví jako „Boží zkouška“ celé společnosti i všech jejích jedinců, musí být formulován správný a jednotný cíl. Zaměřený na věčnost. Idea (stmelující nosná myšlenka), trvale platná pro všechny a bez ohledu na momentální vyznání. Tedy „maják svítící na nebi všech našich myšlenek“. A k tomu hluboké chápání skutečné kosmologie. Věrouka na tom postavená a plně se projevující v denní kultuře všeho lidu. A tu s sebou nese právě poměrně malá vrstva nejvíce vyspělých a moudrých, většinou nejstarších členů společnosti majících plně otevřenou intuici. Těch, co již vlastně ani nic nepotřebují a jejichž posledním životním úkolem na tomto světě po dosažení osobní životní moudrosti je společenská kontrola řízení společnosti, neboť jsou pamětí svého lidu a také mluvčími jeho svědomí. Což však neznamená, že by stáli mimo společnost a její denní život.
Nikdy to však nemůže být prostá materialistická představa – mít se dobře a zadarmo, žít jak parazit a životu a společnosti ničím nepřispívat. Tato jednoduchá a srozumitelná, čistě úzce materiální pravidla totiž vždy vedou do pekel.
Nevím, jak dlouhý bude ten přerod. Neboť setrvačnost lidského myšlení je značná a ještě větší je lenost (myslet). Nevím také, kolika chyb se lidé ve svém vývoji ještě dopustí a jak dlouho budou trvat všechny potřebné nápravy. Včetně léčení planety Země z ran, které jsme jí způsobili. Vím jen, či spíše to tak cítím, že tento směr je správný. I když jej stále ještě musíme hledat. A vím, že ti poslední bojovníci za lepší budoucnost světa již jsou na své cestě k úspěchu.
Půjdeme s nimi?
Pouze vnitřní kázeň každého a neohroženost v prosazování toho, co víme, že je správné – jedině to nás může dovést k otevření nové budoucnosti pro naše děti.
Cesta zpět však již není, v minulosti, za našimi zády je již jen peklo.
[1] Opravdu dosud nezotročených? Vždyť kromě okovů železných existují i okovy neviditelné … ekonomické a především ty nejhorší, takřka nesejmutelné – psychické.
[2] Fašismus … rozdělení lidí podle libovolného kritéria na „plnoprávné“ (vše dovolující si) × ostatní nesvéprávné (mluvící dobytek podrobený restrikcím, teroru a určený k vyhubení).
Jednou se rozlišují podle národnosti (dobyvatel × místní),
jindy se dělí podle urozenosti (vládce × poddaným),
anebo podle „funkce“ (otrok povýšený dozorem nad otroky × ostatní otroci),
pak případně podle majetku či náboženství,
nyní „sám sobě vyvolený“ × „všichni ostatní pro něj nepotřební jedlíci“.
