Otevřený dopis prezidentu republiky ve věci požadavků Lichtenštejnů

Po přečtení zprávy, že se Petr Pavel, toho času p-rezident ČR, během svého pobytu v New Yorku setkal s lichtenštejnským dědickým princem Aloisem, který je prý připraven hledat vyřešení majetkového sporu i mimosoudní cestou ( Lichtenštejnsko zažalovalo  ČR u Evropského soudu pro lidská práva kvůli majetku zkonfiskovanému na základě Benešových dekretů ), jsem napsala Petru Pavlovi na kontaktní adresu Hradu mail. Jelikož se mi příčilo napsat oslovení Vážený pane prezidente, zvolila jsem jednoduchý pozdrav:

—–

Dobrý den pane prezidente,

s velkou nelibostí jsem si přečetla článek, že jste jednal s lichtenštejnským princem ve věci jejich požadavků na majetek zabavený v rámci Benešových dekretů.

https://www.forum24.cz/prezident-mluvil-s-lichtenstejnskym-princem-je-cas-aby-cesko-vratilo-ukradene-majetky?

Nevím, v jakém duchu jste dal princovi odpověď, ale jistě jste si vědom následujícího, co zaznělo i v článku z  21. 5. 2014 :

„Na základě Benešových dekretů se konfiskoval nejen majetek Němců a Maďarů, ale i zrádců a nepřátel republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti, tedy i občanům neutrálních států, pokud nepřátelství projevovali za krize v roce 1938 a za války.

Nejde tedy jen o to, že Lichtenštejnové se při sčítání v roce 1930 přihlásili k německé národnosti.

Otec dnešního knížete František Josef nabídl totiž Sudetoněmecké straně po nacistickém anšlusu Rakouska v roce 1938, že na panstvích ležících na německém jazykovém území budou propuštěni čeští úředníci a zaměstnanci, nebudou podporovány organizace pracující pro české zájmy, zboží bude objednáváno jen u německých a árijských firem a přeruší se styky s firmami i osobami, jež nejsou německé nebo árijské. Správa panství byla převedena z Olomouce do Vídně.

Je nesmysl, aby se za konfiskaci dávala náhrada, jelikož konfiskace je trestněprávní opatření. – prof. Václav Pavlíček, expert na ústavní právo

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-lichtenstejni-znovu-zadaji-majetek-v-cesku-229256

Prezident Zeman na dotaz, jak se stavět k požadavkům Lichtenštejnska odpověděl, že:

„Chce-li Lichtenštejnsko přátelské vztahy s Českou republikou, mělo by se svých majetkových nároků vzdát.“ 

https://www.parlamentnilisty.cz/profily/Ing-Milos-Zeman-1195/otazka/Zaloba-Lichtenstejnska-144978

Doufám, že i Vaše odpověď byla při jednání s lichtenštejnským princem totožná.

V jiném případě by se jednalo o kolaborantství.

S pozdravem

---

V článku z 21. 5. 2014 se rovněž píše:

Profesor Václav Pavlíček z Právnické fakulty Univerzity Karlovy, jeden ze špičkových českých expertů na ústavní právo, k novému pokusu Lichtenštejnů Právu řekl: „Je nesmysl, aby se za konfiskaci dávala náhrada, jelikož konfiskace je trestněprávní opatření.“

K návrhu knížete neřešit záležitost soudně, ale na politické úrovni, poznamenal, že „stejnou argumentaci použil profesor Ermacora v posudku pro bavorskou vládu v době jednání o česko-německé smlouvě. Přiznal tehdy, že mezinárodně právně nelze nároky odsunutých Němců prosadit, a že je proto třeba politický tlak. Takže Lichtenštejni postupují podle této rady. A navíc – když je něco zkonfiskováno, byl by to dar, který by se dával cizímu státu nebo jeho panovnickému rodu.“

Připomněl, že počátkem 90. let nechal kníže v Německu zabavit obraz nizozemského barokního malíře Pietera van Laera Velká vápenka, v roce 1991 zapůjčený z ČR na mezinárodní výstavu v Kolíně nad Rýnem. Šest let se táhl spor, než Spolkový ústavní soud v Karlsruhe v lednu 1998 definitivně rozhodl, že dílo se musí vrátit do Valtic, a kníže musel uhradit české soudní výlohy 1,5 miliónu korun.

——

Historickými údaji vztahujícími se k rodu Lichtenštejnů v době I. ČSR i protektorátu se ve svém článku zabýval i Jiří Jaroš Nickelli. Zároveň vyvrací nepravdy uvedené ve výše odkazovaném článku na webu forum24.

—-

Kdybychom šli ještě dál do historie a zajímali se, jak rod Lichtenštejnů přišel k rozsáhlému majetku na našem území, zjistili bychom, že značnou část majetku rod získal díky konfiskacím majetku českých pánů po bitvě na Bílé hoře (8. 11. 1620).

Rozsah konfiskací byl nevídaný. Dvě třetiny domácí půdy padlo do cizích rukou. Karel Lichtenštejn byl    po bitvě na Bílé hoře, po  nezdařeném boji českých stavů  proti bezohlednému útlaku  ze strany habsburského katolického panovníka Ferdinanda II., pověřen násilnou správou šlechtického majetku v Čechách. Na Moravě získal tuto funkci kardinál František  Dietrichstein. Oba správcové se slavnostně  zúčastnili nelidsky kruté popravy vůdců povstání na Staroměstském náměstí, 27 stavovských předáků z řad české šlechty a měšťanů.

Dne 21.června 1621 se na Staroměstském náměstí konala krvavá přehlídka tehdejší moci – okázalá poprava 27 českých pánů, která učinila konec snahám o změnu vlády nad českými zeměmi. Zároveň touto brutální akcí začala dlouholetá náboženská a politická nesvoboda, spustila se jedna z největších změn majetkových poměrů v našich dějinách a ze země odešlo do emigrace obrovské množství lidí. 

Sám Lichtenštejn získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto  získaných panství  byl  mnohonásobně větší než  vlastní území  rodného Lichtenštejnska.  

V tzv. Pobělohorské konfiskaci majetku si přišly na své další cizí rody: Buquoyové, Trauttmansdorfové, Ditrichštejnové, Gallasové, Piccolominiové, Colloredové, Nosticové, Thun-Hohensteinové, Metternichové…

Na konfiskacích se obohatily i církevní instituce (pražské arcibiskupství, olomoucké biskupství), kláštery a řády (jezuité).

---

Navracení majetku šlechtě a církevním řádům není jen o majetku, je to o protlačování nadnárodního řízení ( šlechta a církevní řády jsou nástrojem globálního řízení ). Je to o likvidaci české státnosti a českého národa.

P.S. Odpověď analytika Valerije Pjakina z 24.8. 2020 na dotaz ohledně pokusu Lichtenštejnska dostat zpět pozemky, které mu byly zkonfiskovány v Československu v roce 1945 na základě výsledků 2. světové války:

.“..Samozřejmě, že to není náhoda. …Zdálo by se, že ta kauza je směšná. Ale nic směšného v tom není. Pokud chápeme ty procesy, ke kterým dochází v Evropě, tak vše zapadne na své místo. Takže, co se to v té Evropě děje? V Evropě dochází k formování mezinárodního subjektu pod názvem Intermarium/Mezimoří.

….V plánu je vybudování Mezimoří, což fakticky není nic jiného než vybudování nového Rakouska-Uherska.

…Oč usilovali Češi v roce 1968? Přesně o to, aby byly zlikvidovány podmínky tvrdě vybojované v husitských válkách, kdy si díky těmto husitským válkám Češi vybojovali právo zachovat se jako národ. V důsledku těch válek byly všechny nejbližší subjekty oslabeny. Česko se nedokázalo stát národním státem, ale ani subjekty, které ho obklopovaly, nedokázaly zcela potlačit českou národní suverenitu. Proto se také Česko, jako jeden ze subjektů, stalo součástí Rakouska-Uherska, se svými právy a tak dále.

V roce 1968 šlo přesně o to, o likvidaci Česka jako národního subjektu. Oni to nechápali a se svým nepochopením se plynule dopracovali k tomu, aby to bylo realizováno. Zbořili památník maršálu Koněvovi a postavili jiný vlasovcům. Tak co čekají? Co čekáte? Vy jste se vzdali toho deštníku, který Rusko jako ochranu poskytuje všem projektově-zkonstruovaným státům a čekáte, že na vaši národní kulturu, vaši národní suverenitu bude někdo brát ohled? Zatímco v rámci ruského světa na to brát ohled musí, musí vás respektovat, tak v rámci globálního tavicího kotle je to vše likvidováno.

Takže když u vás došlo na tyto kroky, tak jste se posunuli k tomu, aby jakési Lichtenštejnsko vzneslo svá práva na vlastnictví části českého území, na kterém se nachází unikátní historické objekty. Ale ty věci přece neprobíhaly najednou. Tak proč to spojuji? Je to jednoduché. Kdy bylo oznámeno, že Koněvovův památník bude zbořen? V září minulého roku, v roce 2019. A co se tenkrát hned projevilo? Že subjekt nemůže pracovat tak, jak je zapotřebí, že není způsobilý, takže je ho třeba začlenit. A hned tu máme Lichtenštejnsko s jeho žalobou o navrácení majetku.

V únoru ta žaloba byla zamítnuta a nyní se fakticky jedná o odvolání proti únorovému rozhodnutí soudu. To znamená, že ten proces běží. A o jaký jde proces? Nedokáže-li český stát řídit vlastní objekt, tak se do toho zapojí nadnárodní subjekt v podobě Lichtenštejnska. Vždyť co je to těch 160 km2 mezi Švýcarskem a Rakouskem? Stejně se stane součástí území Mezimoří. Ale díky tomuto vnějšímu korektorovi, bude možné Česko dostat do toho stavu, ve kterém se bude jako subjekt podílet na formování Mezimoří. Visegrádská čtyřka musí pracovat správně.

Těmito kroky, tím zbořením Koněvova památníku a postavením památníku vlasovcům bylo dáno najevo, že státní řízení není schopné kvalitně pracovat na vytvoření skupiny na obnovu Mezimoří, to je Visegrádská čtyřka a Lublinská unie, že to nedokáže. Je tedy potřebný vnější korektor, a tak se hned objevil, okamžitě. Napřed ticho po pěšině, a potom najednou bác a vše se rozběhlo. Okamžitě to jde strmě vzhůru.

Takže za co bojovali, na to i doplatili. Chtěli se osvobodit od Ruska, tak se osvobodili. Teď už Čechům zbývá jen osvobodit se od české kultury, protože to je přesně to, oč začali usilovat už v roce 1968. Takže takto vypadá ta situace.“