Základní principy uspořádání světa (1). Dualismus.

15 komentářů

1. 

   Vďaka, Buran, za článok a teším sa na pokračovanie. S myšlienkami súhlasím, len si dovolím drobné vsuvky 🙂

   „Světlo nemůže existovat bez tmy, pravda nemůže existovat bez lži atd.“
   – je si viem dosť dobre predstaviť aj svet bez tmy. Svet farieb, v ktorom absentuje čierna.
   – viem si predstaviť aj svet bez lží… A ak by v tomto svete existovali ľudia s túžbou po poznaní a tvorení, tak ten svet by mohol byť krásny. Je rozdiel medzi nepravdou a lžou… V nepravde nie je úmysel. V lži úmysel je. Čiže stačilo by, aby vo svete neexistovala túžba a potreba klamať. A s nepravdami z neznalosti by si ľudia už poradili.

   Veď ani oscilácia nemusí byť nutne preklápaním z plusu do mínusu. Oscilácia sa môže odohrávať kompletne celá na plusovej osi. Takých kmitaní je veľa.

   „Dobro často vede ke zlu a zlo k dobru“
   – tu je dôležité to slovo „často“, alebo „občas“. Pretože tento jav sa nestáva vždy, ale niekedy k nemu naozaj dochádza. A vidno to najmä vtedy, ak dokážeme vnímať dlhodobejšie procesy, nielen tie krátkodobé.
   1. 

      Jsem si jistý, že existuje svět bez lži. Byl jsem tam. Při příchodu do tohoto světa jsem se málo napil z řeky zapomnění, Léthé tomu říkají. Proto mám asi takovou žízeň. V tomhle světě se nedá dualitě vyhnout. Říká se planeta učební, planeta vězeňská. Jenom opravdovej kretén by šel dobrovolně do takovýhle akce. Musel jsem udělat nějakou číčovinu, snad z toho nějak vybruslím. No, ehm, fakt je, že bruslit moc neumím a s plaváním taky žádná sláva. Zbývá potápění. 🙂
      1. 

         Micha, souhlasím s tebou. Též si dokáži představit svět bez lži a přetvářky. To by ovšem museli být lidé na mnohem vyšší etické úrovni. Lidstvo musí na sobě ještě v tomto směru velmi zapracovat, avšak vidím už první vlaštovku ( i když jak známo, ta jaro nedělá ).
         René
         1. 

            Nejde mi o to, co si kdo dokáže představit, jde mi o to jak to je. Jdi mezi cikány, jdi do lithiových dolů, jdi mezi kastu nedotknutelných v Indii a vyprávěj jim o mnohem vyšší etické úrovni. Pošlou tě do hajzlu, jsme na Zemi. Jsou i jiné světy.
            1. 

               Možná jsi byl ve světě bez lži , avšak patrně příliš krátce na to , aby ses zbavil vulgárního projevu..
               1. 

                  Krátce možná, dlouho nevím, je svět kde čas jak ho známe neexistuje. A já mluvim slušně, nikoho neurážím a všichní se máme rádi, krásná představa. 🙂
   2. 

      Author

      Díky za pozitivní doplnění. Úplně jsi mi navodil obraz pozitivní budoucnosti z knih Ivana Jefremova.
      Máš úplnou pravdu. Posunutí křivky kmitů do plusových hodnost je možné a je to náš společný cíl.
      Nejsem si ale jist, že to chápe statistická většina populace. Pro začátek by nám stačilo, kdyby se nám podařilo tento sjednocující pohled šířit a dostat ho zpět do vzdělávacího systému (do škol, kde už byl během socialismu v mnohem vyšší míře uplatňován a opět byl potlačen; výuku přírodních věd a skládání jednotného logického obrazu fungování světa nahradila „filosofie, náboženství, novodobé ideologie – např. nevědecký evironmentalismus apod). Nelogická nesmyslná ideologická dogmata (přítomná v jednotlivých náboženstvích, ideologiích) zatemňují a rozbíjí celkový obraz přírodní/boží logiky a jednoty. Přitom praxe je kritériem pravdy a vědeckosti/nevědeckosti názoru. Řízení na základě nesmyslného dogmatizmu vede k opakovaným krachům.
      Mnoho lidí na tyto hrábě opakovaně našlapuje. Jsou opravdu zakázané znalosti ukryté v tajných archivech? Řada informací je volně dostupná, avšak roztříštěná do dílčích poznatků, které nejsou uceleně prezentovány. Neexistuje především sjednocující teorie, není skládána mozaika celkového obrazu a souvislostí o fungování světa. Zato je předkládáno obří množství informačního bahna ve kterém se perly těžko hledají. Některé obory jako je například psychologie, možnosti lidského mozku, apod. jsou záměrně zamlčovány a nevyučují se ve škole (jde především o oblast zasahující do řízení/manipulování lidí/davu) apod. Některé znalosti, které byly za socialismu vyneseny na světlo boží, jsou znovu potichu zametány pod koberec. Místo seriózního výzkumu (ověřeného praxí) je znovu předkládána ezoterika.
      1. 

         Souhlas se vším, co jsi napsal. Marasmus, ve kterém se naše společnost nachází má prvotní příčinu v katastrofickém úpadku morálky ( etiky ) ,kdy se po r. 1989 převzal koncept z USA , kde peníze a jejich velké množství rozhodují naprosto o všem. Kdo jich má málo, jakoby ani nebyl a jeho slovo není vůbec bráno v potaz. Od toho roku se zde buduje naprosto vlčí a parazitický kapitalismus v jeho nejsurovější podobě. Pak se není čemu divit, že většina lidí se honí za hmotnými statky obdobně tomu, jak se starověcí Židé klaněli zlatému teleti. Historie má tu vlastnost, že se opakuje na poněkud jiné technologické úrovni , většinou v karikované podobě .Pokud se lidé nevrátí ke svým kořenům a nepochopí, co je skutečným smyslem našeho bytí na této planetě ,tak se žádné zlepšení nedostaví.
   3. 

      Za mě je dualita klam. Na Zemi funguje trojjedinost/trojjednota, ale ta je samozřejmě prezentována jako dualita.

      A už z podstaty toho, že jde vždy o dva extrémy, tak je jasné, že někde uprostřed je i nějaký rovnovážný bod. A tak si myslím, že nejde sinusoidovat/oscilovat jen v jednom extrému, ale jde jít cestou co nejmenší sinusoidy okolo optima, tj. fungovat tak, že je v podstatě jedno, na které straně toho kterého extrému právě jsem.

      Ale ke všemu tomu je potřeba chápat existenci rovnovážného/harmonického bodu. Rozvoj nastává vždy, když se dokáží ty dva extrémy spojit, zharmonizovat … leč nechápající lidstvo stále žije spíše v představě, že neustálým sklouzáváním do většího a většího extrému dojde k osvícení … :o) pravda, k radioaktivnímu možná ano :o)

      Za mě je to ale spíše taková ledová hora. To nahoře je ten optimální bod a dolů k extrémům se dá zcela lehce zklouznout. Z toho vyplývá, že bez určitého úsilí/akce/energie vkládané na udržení či dosažení harmonického bodu na vrcholu to nejde. Takže bez utrpení není vývoje :o)
      1. 

         Já myslím, že s tím utrpením to tak není, že tu jsou jiné věci, které by lidi dokázali pohánět. Jako to bylo například ve stalinském SSSR, kde se jim začínaly otevírat nové obzory, které se zase povedlo uzavřít jen umělým řídícím zásahem do vývoje společnosti. To utrpení je působeno zcela plánovitě a uměle. Zcela plánovitě jsou lidé připravováni o zdroje, aby mezi sebou o ně museli bojovat a dali se tak z nich vymačkat právě jen ty negativní vlastnosti. Jenže lidé mají díky Božímu záměru tendenci se z (pomocí řízení) uměle vyvolaného extrému vracet do toho rovnovážného bodu, a tady opět musí zafungovat umělý zásah a té tendenci, která směřuje z nějakého extrému do rovnovážného stavu, dát takový impulz, který by ji opět překlopil do druhého extrému. Lidem je to prezentováno třeba jako pravice a levice (řekněme zjednodušeně, že levice je vůle většiny a pravice vůle menšiny, přestože se to nyní například v USA snaží opět postavit na hlavu), aniž by si uvědomili, že když se to řízení společnosti překlopí do dalšího extrému, je rázem z levice opět pravice, tedy vůle menšiny. Dokud si tohle lidé nezačnou uvědomovat, tak je vždy dostanou. Oni se do krve budou hádat, kdo měl pravdu v padesátých letech, kdo v roce 1968, aniž by si uvědomovali, že se stále jednalo o boj té menšiny proti většině ve všech jeho mnohovrstevných projevech. Jakmile to začnou posuzovat z tohoto úhlu pohledu, tak mnozí z nich zjistí, že vlastně byli zneužiti. Jak se říká, každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a své zájmy a v míře své nevědomosti pro ty, kteří toho vědí a chápou více. Takže mnozí dnešní „pravičáci“ se domnívají, že tím, že si hájí své podnikání, dělají to nejlepší, jenže oni tak fakticky legalizují té menšině jejich parazitický způsob života. A o tom, jak musí o své živobytí takoví „pravičáci“ bojovat v uměle nastavených podmínkách svědčí například tento článek, kde je jedna a ta samá situace popsaná s rozdílem sta let (https://outsidermedia.cz/zelezna-pata-a-vnitrni-prediktor-sssr/). Hra s nenulovým součtem, někdo v ní může i vyhrát, tedy dle svého soudu, protože je na tom relativně lépe než jeho okolí, ale ve svém důsledku většina vždy prohraje. A co je nejhorší, prohrává i on sám, protože se honí od čerta k ďáblu, zatímco by mohl za jiných okolností s ostatními vzlétnout do vesmíru jako svého času Gagarin.
         1. 

            Bez utrpení není vývoje
            ——
            paní Ireno, bylo to myšleno trochu jinak … bylo to myšleno tak (a Vy jste to tam pak i psala(, že když nedělám nic = stagnuji, tak jsem v podstatě na začátku úpadku = sklouzávání do většího extrému a vzdalování se od harmonického středu.

            A proto, musím vykázat AKTIVNÍ (vnitřní) činnost a to je to UTRPENÍ … protože oproti tomu NIC nedělání musím vydat energii (je fuk zda to nazvu prací, úsilím, atd. je to prostě výdej vnitřní energie) … a samozřejmě, čím více jsem stagnoval a čím více jsem sklouzl k nějakému extrému, tím více té energie bude potřeba … ale pro toho, kdo osciluje velmi blízko harmonického bodu … a zde by bylo možná dobrou filozofickou otázkou, zda je možné v harmonickém bodě stagnovat :o) … tak pro toho je ten výdej energie v podstatě nepatrný a slovo utrpení ho již asi příliš dobře nevystihuje či nevystihuje tak přesně, jako u notně vyextremizovaného bodu, ve kterém se snažíme změnit směr sklouzávání na směr dostředivý.

            To co jste popsala bylo spíše utrpení zařizované zvnějšku, nějakou vnější silou, takže spíše možná tlak či nátlak … ale já tím výrokem myslel spíše ten vnitřní pohled … tu nutnost aktivního konání, aby sem se dostal blíže k harmonickému bodu, to vědomé vydávání energie (které máme každý dostatek a pokud ne, tak jen proto, že si nedovolíme jí mít ten dostatek …. z nejrůznějších vnitřních důvodů).
            1. 

               Vždy mi přijde líto, když poměrně kvalitní text obsahuje gramatické chyby. ( —aby sem se dostal blíže—) co to je ? snad— abych se dostal blíže …ne ?
            2. 

               Author

               „Činnost = utrpení“. Tady jsi se dostal k dost důležitému tématu. Pro část lidí je práce skutečně utrpením. Některé činnosti jsou z podstaty fyzicky nebo psychicky náročné, ale většinou se s únavou dostavuje i uspokojení z vykonané práce, tedy pokud je práce smysluplná a vědomě pochopená/podpořená/vnitřně přijatá. Za těchto okolností se práce může stát potěšením. Pak jsou ovšem i situace, kdy jsme k práci donuceni okolnostmi (jazyk životních okolností) nebo někým k otročení v jeho zájmu (pracovat na někoho). V tom případě lze oprávněně hovořit o utrpení.
               1. 

                  To je přesné. Stačí si zpětně promítnout, jak se člověk cítí, když dělá něco smysluplného, něco, co ho těší. Jak mu to jde od ruky, jak nevnímá žádnou únavu, naopak ho to energií nabíjí. To jsou ty úrovně, které pokud se nám povede na ně dosáhnout v určitém statistickém počtu, teprve odhalíme. Třeba v případě toho vědce Lysenka je to krásně vidět. Zcela jednoduché kroky, nápady vedly k dalekosáhlým výsledkům. Někde v nějakých těch svatých textech (bylo to někde v Základech sociologie) bylo řečeno, že Bůh přece nedopustí, aby lidé neměli co jíst, do čeho se oblékat… Jenže to je zapotřebí ho umět slyšet a chtít dobro především pro jiné, ne pro sebe. To proto se davo-„elitáři“ snaží naopak nás donutit k jednotvárné a nesmyslné činnosti, která nás ubíjí a ztrácíme potom linku na Boha v boji o přežití…
      2. 

         Author

         @VABIO vracím se k tvému prvnímu komentáři. V podstatě souhlasím (jinými slovy jsem to popsal v odstavci „Tam, kde chybí míra“). Rozkmitaný systém má tendenci k postupnému ustalování, pokud mu není dodávána dodatečná vnější energie k udržování oscilace (příkladem jsou kyvadlové hodiny s pružinou nebo závažím). Zároveň však v praxi/životě dochází k rozkmitávání do extrémů pod vlivem vnějších příčin/sil pocházejících z hierarchicky nadřazených vyšších systémů (například dopad meteoritu = kosmické vlivy na planetu nebo planetární síly – např zemětřesení na biosféru atd.). Rozkmitání se automaticky přenáší do všech hierarchicky nižších – podřízených systémů. Kromě těchto „náhodných“ (JŽO) vnějších zásahů, které vyvolávají posun oscilace (přeskočení na jinou/novou hladinu a to včetně nové míry rovnováhy), jsou tu i standardní vnější síly, které zajištují trvání „standardní oscilace“. Příkladem jsou např různé druhy kosmického záření dopadajícího na povrch planety nebo úplně banální sluneční záření a jeho výkyvy. Pokud vnější síly vyvolají posun oscilace (na ose Y – do kladných nebo záporných hodnot), v přírodě, řídící se HRN pravidly, postupně dojde k nastolení nové biologické/ekologické rovnováhy. Člověk však disponuje rozumem, svobodnou vůlí a intuicí, což mu umožňuje těmto vnějším zásahům čelit (omezovat jejich negativní působení nebo dokonce zjistit jejich podstatu a chopit se jejich řízení ve svůj prospěch). Pokud se mu to daří (praxe je kritérium pravdy) dochází k tomu co jsme viděli například ve stalinské epoše SSSR – velký pokrok v poznání a tím i dramatickému zlepšení reality života.