Veřejným prostorem proběhla vzpomínka na kulaté výročí rozpadu našeho státu. Analýzy a studie, proč k tomu muselo dojít, jsou různé. Některé se blíží pochopení podstaty věci, jiné méně. Rozhodl jsem se, že také přidám svou trošku do mlýna. Přiměl mě k tomu především rozhovor Václava Klause pro Novinky.cz, který každému doporučuji přečíst. Vypůjčil jsem si z rozhovoru několik informací především o roli V. Klause v rozdělení Československa tak, jak ji on dosud vnímá, a přidávám své komentáře.

Rozbití Československa je obrovská škoda, avšak naše tehdejší neschopnost vědomě určovat vývoj svého státu nám nedala jinou možnost.

Václav Klaus byl více než kdo jiný obětí okolností. Sám byl a stále je proti rozdělení Československa. Dokonce se, jakožto předseda ODS, pokusil udržet stát jednotný tím, že ve volbách v roce 1992 napnul největší síly pro volby do Federálního shromáždění – tedy do společného zákonodárného sboru, nikoliv do samostatných národních rad obou republik. Jiné strany se hrnuly především právě do národních rad a osud vlasti jim byl lhostejný. Tím se dostáváme k tomu nejzávažnějšímu problému – strukturní rozdělení Československého státu zde bylo tehdy přítomno již více než 20 let!

Václav Klaus dobře věděl, že základem jakéhokoliv státu by měla být politická jednolitost a tu se pokoušel udržet tím, že ODS pod jeho vedením šla do voleb jak v ČR, tak v SR. Jinak ale v České republice a ve Slovenské republice kandidovaly různé politické strany s rozdílnými programy, což bylo už samo o sobě popřením společného soužití. V jednotném státě by se žádná politická strana neměla orientovat pouze na jeho část.

Označovat jako období rozdělování Československa roky 1989 až 1992 není správné, protože v těchto letech probíhala jen jeho aktivní fáze. Ta by nebyla možná bez přípravy realizované minimálně od roku 1968. V tomto roce byla vytvořena nová Ústava ČSSR, která po přijetí platila od 1.1. 1969 a federalizovala jednotný stát na dvě socialistické republiky. Bylo to dědictví Pražského jara, které neodvrátil ani příchod vojsk Varšavské smlouvy ani normalizace postavená na Poučení z krizového vývoje. Nikdo si nedovolil zasahovat nám do národnostních otázek a sami jsme si svou nevědomostí i naivitou naběhli. Výsledek se dostavil..

Kompetence národních rad a vlád obou republik nebyly zpočátku nijak zásadní. Důležitý však byl ideologický zásah. Najednou jsme byli dva státy v jednom a rozdělení začalo být myslitelné. I když zpočátku o tom nikdo takhle nemluvil. Po převratu se federace dostala i do oficiálního názvu státu a zároveň se plíživě začaly federální úřady a instituce odsouvat na vedlejší kolej. Obě republiky se ještě více vzdalovaly, postupně se oddělil i informační prostor. Dva nové státy však nikdy nezískaly všechny kompetence původního společného státu! Československo bylo suverénním státem, který zanikl. Obě nové republiky v praxi nebyly ničím jiným, než provinciemi, které nabyly státní subjektivity jen formálně.

Proč k tomu všemu došlo? Protože lidé, kteří stáli o zachování svého státu, neudělali nic! Václav Klaus v rozhovoru říká: „Miliony lidí jak v Čechách, tak na Slovensku si přály žít ve společném státě. Trpělivě jsem pořád vysvětloval, že toto přání je fráze samozřejmá, logická, ale pokud nebudou definovat, jaké charakteristiky má společný stát mít, tak to vůbec nemá smysl a je to prázdný výrok.“ Lidé nedokázali říci, jak má vypadat jejich stát a tak o něj přišli.

Československo ve skutečnosti potřebovalo změnu v státoprávním uspořádání, pokud se nemělo rozdělit. Federace totiž byla postavená zcela v rozporu s principy, jak by se měl budovat vícenárodnostní stát. Kdo rozhodl, že Československo tvoří právě dva národy? Kdo nám podsunul hru na hegemona a ušláplého?

Lidé, kteří chtějí budovat stát, musí tvořit jeden politický celek. Ten může (a v praxi musí) být tvořen vícero národnostmi. A u nás těch národností bylo minimálně pět (bez Maďarů a Romů/Cikánů). Kdybychom přiznali svůj stát nejen Čechům a Slovákům, ale také Moravanům, Slezanům a Rusínům a zachovali jej v unitární podobě, tak jsme nějaké rozdělování nemuseli vůbec řešit. Samozřejmě by byly potřeba také adekvátní politické kroky. Například by mělo být centrum státu posunuto blíže geografickému středu Československa. Měla být více podporována vlastenecká identita, nejen identita vybraných dvou národností.

Spravedlivý stát, s nímž se identifikují všichni lidé, nemá důvod se rozpadat. Proto je potřeba jednat se všemi lidmi s úctou a nedovolit nedorozumění (která jsou neustále záměrně provokována). Tak na to mysleme. A také nezapomeňme, že se o svůj stát musíme aktivně zasadit.

Když jsme to tehdy nedokázali, jsme nyní připraveni vzít vývoj svého státu do vlastních rukou?

Post Views: 1 769

32 komentářů

  1. Článek se mi líbil a nemám k němu co dodat. K té diskusi ohledně dělení ČR na Čechy a Moravu bych chtěl říci:
    Co je v jednu dobu pro jedno společenství destrukční, může být v jinou dobu pro jiné společenství konstruktivní a upevňující … aneb:
    Rozdělení ČR na Čechy a Moravu je nyní pro občany ČR v mnoha aspektech destruktivní, ale pro bývalou a budoucí ČSSR (např. ČSsvrchovanáR) byl a bude lepší formát 6+4+5 než 10+5 (mil. obyvatel).

  2. Dobrý den,
    je skutečně možné, že v komentech mám rozpory; nepíšu ale „studii“, snažím se dát právě jen ten koment. A tady narážím na možnosti takového příspěvku. Má být krátký, shrnující, k věci. (když už pomíjím, že píšu i v práci, když je zrovna volněji, takže ty „pauzy“ jsou možná vidět v oné neuhlazenosti textu a tu a tam i v hrubkách ve shodě podmětu a přísudku… ale polepším se, tenhle koment udělám nejprve ve wordu, a až pak překopíruju.
    Ale teď ne k formě, nýbrž k obsahu: já se svým vstupem snažil jednoduše zdůraznit, že máme nějakou minulost za sebou. A že tuto minulost je třeba ctít. Nikoli se jí zbavovat. Tím, že se vzdám minulosti, tím opouštím jednu z priorit řízení. K čemu to vede, viz dnešní dění na Ukrajině třeba v otázce zákazu pravoslaví moskevského patriarchátu. Nebo z jiné strany vidím ztrátu rodného jazyka Irů, kde všichni mluví anglicky. A u nás, ať dám příklad z poslední doby, třeba ke svatořečení 14 františkánů, kteří jsou vylíčeni jako mučedníci z roku 1611. Prostě tenkrát i do Prahy vtrhli Pasovští… žoldáci a hrdlořezové placeni pasovským biskupem Leopoldem (byl z rodu Habsburků) a tehdejší Pražané, nekatolíci, se žoldákům bránili. Ti ale už obsadili Hradčany i Malou Stranu (obě tyto části Prahy osídlené zřejmě ze značné části cizinci byli k dobyvatelům loajální a otevřely brány) a někteří z hrdlořezů pronikli přes most už i do Starého Města. Jenže tady se Staroměstští zvedli k odporu a podařilo se jim žoldáky z Pasova pozabíjet. Zbytek soldatesky se uchýlil k františkánům do kostela P. Marie Vítězné a františkáni je Pražanům odmítli vydat s odkazem na právo azylu. A tak rozhořčení Pražané vtrhli do kostela a pozabíjeli soldatesku i františkány. V roce 2012, v současných našich poměrech, došlo pak ke svatořečení těch zabitých františkánů. Krásné overtonovské okno. Ti, kteří tehdy bránili své rodiny před smrtí a znásilněním, ti jsou dnes násilníci, ochránci vrahů a hrdlořezů jsou svatí. Kdyby to římská církev v onom roce 2012 nechala být! Kdo dnes může vědět, jak to skutečně tenkrát bylo. Možná se provinili i ti Pražané, nicméně, ti bránili své domovy a byli v právu. Jenže církev svatá katolická učiní z františkánů světce a z pražské domobrany sběř. Což rozhodně není nestranné vidění světa. Srovnej třeba zde: https://www.ofm.cz/14-prazskych-mucedniku/
    Náš rozpor se týká Moravy a Moravanů. A já jen napsal, že viděno zemsky, Moravané byli a jsou. Protože existuje země Morava. A dodám, že ta měla dokonce nějaké své státní zřízení ještě dříve než Čechy samotné. Takže již jen pro klid „svědomí“ bych tuto součást identity neupíral. – na tomto se shodneme.
    A teď k těm etnografickým skupinám. Proč vyzdvihuji zemskou příslušnost nad folklorně-etnickou příslušnost? A proč má zemská příslušnost vyšší význam než etnografická skupina? – Na to je odpověď jednoduchá. Protože zkrátka „etnografická skupina“ vyskytující se na nějakém prostoru stojí (čili je pouhou podmnožinou) než celek. A celkem je země. Ještě, aby bylo jasné, zdůrazním pro jistotu, že „země“ je něco jiného než „stát“, ale o tom na ksb, kob, i přímo u Pjakina, bylo také řečeno již mnohé.
    Nicméně, dějiny, to je proces… pohyb, vývoj…. Proto se také některé etnografické skupiny (podmnožina) vyšvihly (nebo byly uměle vyšvihnuty) na vyšší úroveň. Buď se území etnografické skupiny staly samostatnou zemí, státem, nebo se z etnografické skupiny stal národ, který opět směřoval ke státu. Nebudu nyní nijak více hodnotit, zda ono „směřování ke státu“ je vždy ku prospěchu věci nebo nikoli, obecně a krátce napíšu, že si to nemyslím. Dle mého, NAŠTĚSTÍ se z Pražanů nebo z Chodů „národ“ neutvořil (nebyl utvořen), a ani prostor těchto etnografických skupin se nikdy nedostal na úroveň „země“. (A doplním dále, že „těchto sekundárně etnografických skupin“, aby bylo jasno. Protože Chodové nebyli původně žádnou speciální etnografickou skupinou, také se postupně „zformovali“, a právě tak Doudlebové. A na Moravě Laši, Hanáci, Brňáci…)
    Na území Moravy se nicméně z původní „etnografické“ skupiny (usazení Slované) národ Moravanů posléze zformoval a vstoupil do historie. Byl to ale „národ“ ve středověkém chápání smyslu toho slova, nikoli národ 19. století. Čili, středověký národ v podstatě odpovídal zemi (a vy v souladu s tím píšete, že Moravan je pro Vás člověk žijící na Moravě. Takto zemsky také vnímali příslušníka národa právě ve středověku; jen s tím obrovským rozdílem, že ještě bohužel uplatnili i další síto, a sice síto urozenosti. Moravanem tedy kdysi býval jen člověk osobně svobodný – šlechtic, a nikoli „kmán“, bydlící v prostoru země zvané Morava).
    Novodobý národ se na území Moravy naopak nevytvořil. Zkrátka, ten Palacký psal opravdu „Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě.“
    A teď, co s tím vším dnes, co si z toho vzít? Mohu se vykašlat na dějiny, mohu skutečně přistoupit k problematice chronologie, dějin, minulosti, národní hrdosti atd., jako „pořád dokolečka, rozděl a panuj“, a jít od toho pryč. S tím, že nejlépe je tedy našince vůbec neseznamovat s jeho minulostí. Protože naprosto neinformován se bude přece snáze ovládat. Takové pokusy se dějí: proto ono ohlupování ve školách, odbourávání celých kapitol z učebnic, důraz na soudobé dějiny bez znalostí starších dob (kaleidoskop namísto mozaiky). Pak se také skutečně nebudu muset vyrovnávat s problematikou vztahů Moravy a „Moravanů“ v kontextu Česka … Ale tohle podle mě ta správná cesta není. Ostatně, takto se již snaží rozpustit i samo Česko a Čechy v amébním evropanství.
    Anebo mohu jít jiným směrem. Mohu klást důraz právě na pochopení dějinných vztahů, vědět, že Morava tu vždy byla a neupírat „Moravanům“ jejich moravanství, které se ovšem projeví v progresivním a nikoli destruktivním světle. Zkrátka, ve výsledku tu bude ono správné povědomí, že český národ žije v Čechách a na Moravě. K tomu se dobral už Palacký, a ještě dříve i Komenský. Tak proč ne my? Překopíruju nyní to, co řekl Komenský…
    A čtěte to prosím s oním vědomím, že středověký národ byl v podstatě geografickou (ale také stavovskou) kategorií. Pak teprve vyzní zcela jasně, že i Komenský zná jeden jediný národ. A naopak, etnografické skupiny jdou naštěstí zcela mimo jeho zorný úhel. Jen znovu dodám: Palacký i Komenský se dobrali „progresivního“ a dle mého správného nazírání na vztah Čech a Moravy (Čechů). Tak proč bychom se podobného názoru nedobrali i my, kteří máme vícero zkušeností… a v neposlední řadě i koncepci obecné bezpečnosti; a řadu touto koncepcí rozpracovaných témat, včetně té o státu.
    Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím. Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český! A pro tuto naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých zdědil: Napřed milost k pravdě Boží čisté, kterouž nám před jinými národy prvé službou Mistra Jana Husa našeho ukazovati začal Pán. Druhé, poroučím tobě horlivou žádost k vyrozumívání vždy plnějšímu a jasnějšímu té pravdy Boží, abys znajíc Hospodina hojněji jej poznávati se snažovala. A poněvadž Pán náš Písma svatá zpytovati poručil, odkazuji tobě za dědictví knihu Boží, Bibli svatou. Třetí, poroučím obzvláště také milost (lásku) k církevnímu řádu a milostné té kázni, kteráž mezi dítkami Božími býti má a musí. Čtvrté, odevzdávám horlivost k sloužení Pánu Bohu a k sloužení jemu jedním ramenem. Páté, odevzdávám tobě také a synům tvým snažnost v pulérování (tříbení), vyčišťování a vzdělání milého našeho a milostného otcovského jazyka. Šesté, odkazuji tobě mládeže lepší, pilnější a zdárnější cvičení, nežli bývalo. Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské („šestero odkazů“).

    1. Takže po mnoha slovech, cituji: „Zkrátka, ve výsledku tu bude ono správné povědomí, že český národ žije v Čechách a na Moravě.“

      Jsme se snad dobrali k jádru věci, že je tu jednotný národ český a žádní Moravané ve smyslu národa odlišného od českého neexistují.

      Žijeme v davo-„elitářské“ společnosti, a ta vždy využije jakýchkoliv rozdílů, ať už skutečných či vymyšlených pro své cíle Rozděl a panuj, a to by si měli uvědomovat především studenti Koncepce! To znamená neposilovat nic, co by se dalo takto využít, (protože stále většina lidí tvoří nemyslící dav). Bohužel to zatím nevidím. Před očima máme ohromné důsledky, jaké to přináší na Ukrajině. A co se týká toho brněnského hantecu, tak to mnozí mohou brát jako velkou srandu, ale končí to tím, že z letadla je liták a lidem v jedné oblasti tvrdí, že jsou odlišní od stejných lidí v druhé oblasti, a že když se osamostatní, rozuměj dál roztříští své již tak dosti slabé síly, začnou si žít. (O Slezanech už raději pomlčím)

    2. Už se v tom nebudu raději dál hnípat. Jsem šťastný, že jsme se nakonec shodli, že v Čechách i na Moravě žije jeden národ. Mám totiž rozsáhlou rodinu a mnoho mých přímých příbuzných žije na obou územích.
      Uvedu ještě jednu vlastní zkušenost: U nás na severu v pohraničí žije velmi mnoho lidí, kteří jsou potomky generace, která sem přišla za prací do opuštěných továren po odsunu Němců. Tehdy mezi nimi bylo opravdu velké množství Slováků. Oni stále mají velkou část příbuzenstva na Slovensku. Zkuste jim někdo vysvětlit přínos rozdělení Československa.

      1. jen ještě jeden postřeh: autoři ústavy nového ČR si byli problematiky možných budoucích „třenic“ mezi zástupci českého národa v Čechách a na Moravě vědomi. ústava totiž jistě úmyslně netrvá na zemském rozdělení ČR, ale opakovaně zdůrazňuje rozdělení na kraje jako správní a administrativní celky. A všechny české kraje sousedící s Moravou navíc úmyslně nerespektují starou zemskou hranici. Dačicko je součástí Jihočeského kraje, vznikl dokonce nový kraj Vysočina a mladí se již definují jako „ti z Vysočiny“, Pardubický kraj hraničí s Olomouckým… A jako pojistka před ztrátou Slezska je tu společný kraj Moravskoslezský. Byť mne osobně toto „nerespektování“ tradic hnětlo, uznávám, že podobné členění bylo a je takovou „pojistkou“ před dalším možným cupováním státu.

          1. dobrý den,
            asi nejsem mudrlant… nevím, kam přesně cílíte. Vůbec nevidím rozpor v tom, co jsem tu kupříkladu psal já, shrnula paní Irena, nebo Buran. Pokud se někdo narodí v Biskoupkách u Brna jako Nezval, tak se logicky cítí být Moravanem (zemské pojetí), pokud pak žije a zemře v Praze, pak asi nemá takový člověk problém identifikovat se s češtvím či čechoslováctvím (takže se cítí být příslušníkem českého národa). Mimochodem, Vítězslav Nezval napsal mimo jiné i Zpěv míru. … „Aby se Paříž, Praha, Řím, větrem jenž od Bikini věje, neproměnili na Pompeje a New York nevzlít k pohořím… Aby se český zahradník, jenž sází stromky v Polabí, rozhlédl k zvonicím a aby poslouchal, šťasten, ptačí křik, zpívám zpěv míru.! – už jen vybranými místy – Prahou a Polabím – se Nezval přece ohlašuje jako příslušník českého národa.
            … a když si čtu Zpěv míru nyní právě v dnešních kulisách… až mě mrazí a hlava se točí, z toho, jak „vidoucí do budoucna“ mohou být skuteční básníci.

  3. Z článku vyplýva trochu iný postoj Klausa, ako nám to bolo doposiaľ tvrdené : Klaus – federácia alebo rozchod, Mečiar – konfederácia. Každopádne pri pokuse o záchranu spoločného štátu sa malo pristúpiť k „Československo ve skutečnosti potřebovalo změnu v státoprávním uspořádání, pokud se nemělo rozdělit…“. Mne doposiaľ vŕtalo v hlave, či v kontexte trieštenia Východného bloku (Sojuz, Juhoslávia) s cieľom jeho ovládnutia, nebolo rozdelenie ČSFR v nejakom scenári. A až pri prečítaní tohto článku som si uvedomil, že z pohľadu KSB mohli byť míny položené už skôr a ani Klaus a ani Mečiar nepochybne nekonali v záujme síl z pozadia, ktoré nás „mali neskôr“ ovládnuť do dnešného stavu 2 kolónií. Osobne neľutujem rozdelenia, je to určite menej problémové z hľadiska spolužitia ako v spoločnom štáte (ak by napr. na čele spoločného štátu boli nejaký Fiala či Čaputová alebo spoločne s ich liberálnym a doslova podvratným okolím), banujem akurát za značkou Made in Czechoslovakia a za tým, že nás bolo 15 miliónov a mali sme silnejší vplyv a hlas.

    1. Celá diskuse níže, ale i Tvůj komentář, je pro mně důkazem, že ani studenti KSB nemají v této zásadní a z hlediska koncepce dost jednoznačné otázce stále jasno.
      Ano, na rozdělení bylo založeno trockisty v KSČ řízenými z nepřátelského zahraničí. článek velice správně poukazuje na metodologii rozdělení – rozdělení politického spektra na dvě republiky (federalizace). Protože platí, že: „Lidé, kteří chtějí budovat jednotný stát musí tvořit jeden politický celek.“
      Ano, pokud se opět chceme stát suverénními národy, potřebujeme mimo jiné vytvořit silnější celek, který bude mít mnohem vyšší zdrojovou stabilitu a kompetence (15 mil v ČSSR fungovalo výborně). Pokud ne, zůstaneme koloniemi nebo nás přičlení v podřadném postavení do jiných celku, kde se nás pokusí opět germanizovat resp. maďarizovat. Pokusy o to právě probíhají.

  4. dobrý den; vidím opět zajímavý komentář k historii Československa. tak se pokusím připojit (uvidím, jestli se mi podaří „dát koment na sklo“ už jsem jeden psal, a asi se to nepovedlo; zkušenosti mám stále mizivé). Takže napodruhé. Co se Moravy a Moravanů dotýče – já bych neupíral a nebál se užívat těchto termínů. (Morava jak vidím zatím problém nečiní, horší je to s termínem Moravan). Problém je zřejmě v tom, že si každý představujeme pod tímto termínem něco jiného. Chybí nám společný slovník.
    Vždyť přece každý příslušník historické země Moravy byl Moravanem. Viděno tedy postaru zemsky. Proto také staré archivní prameny evidují Moravany a Čechy zvlášť. Třeba už v roce 822 se objevují ve franských pramenech jak Moravané, tak Češi. A vládcem Moravy byl přece později markrabí a nikoli český král. Zkrátka, Moravanům bych jejich zemskou příslušnost v žádném případě neupíral! A tato zemská příslušnost je ovšem rozhodně mnohem více než nějaká etno-charakteristika Chodů, Doudlebanů, nebo dnes Pražanů.
    Oprostím-li se ovšem od zemsko-patriotického vidění, kdy Moravanem byl kromě v moravských diealektech češtiny mluvících Moravanů i jidiš mluvící Žid a také německy mluvící (často potomek poněmčených „česky“ hovořích Moravanů), pak viděno národnostně jsou „Moravané“ větví českého národa. I Palacký přece psal „Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě.“
    Ovšemže to mohlo být naopak, „šly-li“ by dějiny jinak. Nemá cenu ovšem spekulovat, že kdyby se Velká Morava nerozpadla, jazyk mluvčích by byl nejspíše dnes znám jako „moravština“ a nikoli jako čeština a Palacký by tedy psal něco podobného jako „Dějiny národu moravského v Moravě a v Čechách.“ Snad mi zde na fóru budete rozumět.

    a shrnu-li pak: oživení zemsky patriotického vědomí jistě neškodí, spíše to posílí (druhá a třetí priorita řízení). Jen je zapotřebí naše dějiny nefalšovat. A tady vzniká riziko, že se toho chopí škodič.
    avšak umělé rozdělení jednotného českého národa na Čechy a Moravy za pomoci etnického klíče, to dopustit, by bylo hrubou chybou.

    1. V uvedené době ale existovaly i tyto kmeny:

      Patří mezi ně např. Čechové, Lučané, Pšované, Charváti či Lemuzi. Měly se utvářet a žít v rámci slovanského osídlení Čech od 6. do 10. století, kdy měly být sjednoceny Přemyslovci v český národ.

      1. problematika tzv. „kmenů“ je další dost složitá věc. Zkusím krátce shrnout to, co historická věda řeší už více než jedno století. 1. názor jedna – v české kotlině bylo vícero kmenů, jejichž sjednocením vznikl „Čech“. Tuto problematiku asi nejlépe a nejsouhrnněji již počátkem padesátých let 20. století rozepsal historik Rudolf Turek – odkaz na něj tady https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Turek. Jeho mapku českých „kmenů“ v knize Čechy na úsvitu dějin ostatně opublikovávají ještě dnes. Názor 2. vyrukoval s tím nakonec v krystalické formě Dušan Třeštík, který negoval výše uvedenou představu naprosto opačným sdělením, že totiž v Čechách byl vždy jeden jediný „kmen“, rozuměj „národ“ Čechů a že nějaké to rozdělení na Pšovany, Doudlebany, apod., že to je špatné chápání pramenů. To co Turek a spol. považoval za autentické etnosy (kmeny), to byly jen správní sídelní jednotky. A tak se podle Doudleb nazývali přilehlí Čechové posléze jako Doudlebané, a podle Pšova zase postupně jako Pšované. A mezitím tu byl mix starých kmenových názvů, které známe i odjinud (Srbové, Charváti), což se tu všechno sekundárně „použilo“ a „využilo“. Ale že zkrátka v české kotlině byl jen jediný národ Čechů, který také znají franští letopisci. Ti píší o svých bojích s Čechy (Bohemi), nikoli se Pšovany, Lučany, atd. Tyhle názvy rozlišují jen interní české prameny (rozuměj latinsky psané české prameny).
        nu a v poslední době tu máme zajímavý názor, takový průnik, který nakonec ozvučil Jan Cinert. A sice, že v Čechách nebyli skutečně žádné pidikmeny, které by bylo nutno nejprve slučovat pod vládou Přemyslovců a Prahy; ale že tu zkrátka Slované, kteří sem přišli, rozuměj Slované ještě bez „národní příslušnosti“, souběžně vytvořili několik správních středisek, podle nichž se začali nazývat. A nejsilnější takové správní středisko „Pražsko“, pod vedením rodu, který vstoupí do dějin jako Přemyslovci, posléze jednotlivá správní střediska, ve kterých ovšem vládli již po generace jejich „knížata“ postupně ohněm, mečem i sňatkovou politikou nakonec ovládli. Bořivoj se kupříkladu ujal sňatkem s Ludmilou Pšovska (Mělnicka), jeho syn Vratislav se sňatkem s Drahomírou prodral do jižních Čech, neboť Stodorany nebyli někde na severu v zemi Polabských Slovanů, jak si dneska myslíme, ale hradiště Stodory se rozkládalo poblíž Týna nad Vltavou (dnes Litoradlice)… Doudleby si Přemyslovci sami založili poté, co starší na jihu Čech stojící hradiště „Volyňanů“ vylikvidovali Maďaři v letech cca. 905 – 910. A takovou paměťovou vzpomínkou na ono „sjednocování“ pod Přemyslovci je pak lucká válka popsaná Kosmou. Ani tady proti sobě neválčí dvě země, dva národy, jen dva představitelé dvou českých „provincií“ a ve výsledku i toto území Litoměřicka připadne „Pražsku“.
        Zkrátka, ať nezabřédám do podrobností příliš. shrnu: je velký rozdíl mezi Pšovany, Zličany, Doudlebany, apod. a Moravany. Kvalitativní (i kvantitativní).

    2. Děkuji za zajímavý historický výklad. Bohužel však, historii vždy píšou vítězové (na objednávku rukami různých „moudrých“ historiků). Sám jsi předložil krásnou ukázku rozličných výkladů. A výklady jsou vždy tendenční. Lidé se nejsou schopni shodnout ani na výkladu toho co mají před očima aktuálně, natož na tom co se odehrálo před tisíci lety…
      Mám prostě pocit, že v tvých jednotlivých komentářích jsou rozpory (míchání hrušek s jabkama) a k potřebnému sjednocení nepřispíváš. Má to být záměr?
      Vypíchnu konkrétní sdělení:
      „Zkrátka, Moravanům bych jejich zemskou příslušnost v žádném případě neupíral! A tato zemská příslušnost je ovšem rozhodně mnohem více než nějaká etno-charakteristika Chodů, Doudlebanů, nebo dnes Pražanů.“
      Zemskou příslušnost jsem nikomu neupíral. Moravák/Moravan je pro mě člověk žijící na Moravě. Srovnával jsem etnografické skupiny – Valachy např. s Chody, ne Pražáky s Moraváky. Proč vyzdvihuješ zemskou příslušnost nad folklorně-etnickou příslušnost? Čím chceš dokládat, že má zemská příslušnost nějaký vyšší význam? Historií, kterou se žongluje podle záměrů řídícího subjektu? Nebo etnicko-folklorními odlišnostmi?
      V jiném komentáři uvádíš: „umělé rozdělení jednotného českého národa na Čechy a Moravy za pomoci etnického klíče, to dopustit, by bylo hrubou chybou.“ S tím souhlasím. Ale je to v rozporu s tím tvým vysokým významem zemské příslušnosti.
      Mnohem důležitější je spolužití, snášenlivost a tolerance etnických skupin. Chápání, že 1 + 1 je víc než 2 (synergie). Bez sjednocení nikam nedojdeme. Známe ty války dolňáků s horňákam a kam to vede.
      Pořád dokolečka rozděl a panuj.

  5. dobrý den, opět zajímavé téma o Československu. A o příslušnosti Moravy. Zkusím vyjádřit i svůj názor. takže především: chybí nám, diskutérům „jednotný jazyk“. mluvíme o „etnografické skupině“, o „národnosti“, a tak. tenhle problém jsme měli vždy, málokdo uměl například při prvním sčítání v ČSR roku 1921 na otázku po národnosti odpovědět. Proto často sčítací komisař sám uváděl „podle svého“, jak se mu ti lidé jevili. Ale to je na jiný rozbor. Každopádně ten problém máme i my, diskutéři. A přitom lze přece i za pomoci dávno známých pojmů hovořit o tom, že Morava je historická země a ten, kdo zde na území Moravy žil, byl zemským Moravanem. Vládcem tohoto středověkého státu byl pak někdo s označením Markrabí, nikoli král (ten byl v Čechách). Ergo, Morava nejsou Čechy: Všeobecný souhlas alespoň v tomto první bodě?

  6. Článek výborný, ta následná debata ohledně Moravanů míří na místo, kde si sám nejsem jaký postoj by měl být správný… Zkusím svůj postoj:

    Je třeba si uvědomit, že civilizace, ale i národy tvoří příběhy. Mnohdy stačí v příběhu o 3 bratřích jen jednoho vynechat, či ho přejmenovat.

    Verze příběhu Kyjevská Rus (Šček – šel na jih, Lech – na západ a Rus – zůstal na místě)
    Verze příběhu dnešní Ukrajina (Šček – šel na jih, Lech – na západ, Kyj – zůstal na místě) … tj. Rus neexistoval
    Verze příběhu staré pověsti České (Lech na sever, Čech zůstal, Rus neexistoval).

    Němci jsou geneticky z 40% germáni z 30 slované 20% kelti
    Češi jsou geneticky z 30% germáni z 40 % slované 15% kelti
    apod.
    U tzv. Moravanů to bude podobné … lišit se to bude v řádu procent (samozřejmě se to liší).

    Jenže je velmi pravděpodobné, že kelti, slované, germáni byli původně jeden kmen lovců a sběračů…. jen v jinou dobu a v jiných místech (příměsy jiných kultur) a jiným způsobem přecházeli nejprve k pastevectví a poté zemědělství. To je kulturně oddělilo – dnes po tisíciletích i geneticky oddělilo.

    Hádat se o název naší či okolní populace, který odvozujeme tu od mystického praotce (Šček=Čech) vládnoucího „elitářského“ rodu později nazvaného Přemyslovci nebo od geografického názvu jedné z řek, na které vládl jiný „elitářský“ rod Mojmírovců … tak to mi přijde mimo mísu. V dějepise je zmínka, že svého času knížecí rod Čechů vymřel po meči, tak jeden z Mojmírovců (myslím Svatopluk) ustavil pomocí sňatkové politiky svého vnuka na Český knížecí stolec. Sám je ve Znojemské rotundě vyobrazen, jak oře posvátnou brázdu, takže může být předobrazem pro bájného Přemysla Oráče z katolické verze Kosmovy kroniky. …. každopádně tady jde o „elitáře“ a o to, jestli ten hlavní „elitář“ sedí v Praze nebo někde ve Starém Hradišti.
    Jako lidi jsme si podobní, byť regionální rozdíly existují.

  7. Oceňuji a děkuji za článek! Kromě výborného postřehu – analýzy postupného (fázového) rozpadu ČSSR dává zároveň i návod jak lze postupovat při jeho znovusjednocení. Uvedu příklad: Komunistická strana existovala a konala (řídila v době ČSSR – kdy bylo dosaženo největšího vzepětí a rozvoje ve prospěch obyvatelstva) jednotně v obou částech republiky. Rozdělený politický a kulturní život je nutné sloučit v jednolitý celek. Co by se stalo, kdyby například slovenský SMER SD (který je asi nejblíže KSB) začal působit i v ČR?

    Dovolím si pouze připomínku (názor ke dvěma částem textu: „Bylo to dědictví Pražského jara, které neodvrátil ani příchod vojsk Varšavské smlouvy ani normalizace postavená na Poučení z krizového vývoje. Nikdo si nedovolil zasahovat nám do národnostních otázek a sami jsme si svou nevědomostí i naivitou naběhli. Výsledek se dostavil.“ – za mě to nebyla neznalost, ale záměr řízený prostřednictvím 5-té kolony v KS (trockisté).

    „Kdybychom přiznali svůj stát nejen Čechům a Slovákům, ale také Moravanům, Slezanům a Rusínům a zachovali jej v unitární podobě, tak jsme nějaké rozdělování nemuseli vůbec řešit.“ – v podmínkách ČSR nedává drobení státnosti na pidi státečky žádný smysl, naopak to znamená další vytváření zbytečně nákladných struktur, které lze zneužít k nacionalizaci lokální politiky a narušování potřebné jednoty. Současné krajské/župní uspořádání považuji ze úplně postačující. Kulturní svébytnost a spravedlivé postavení jednotlivých etnik (v našem případě spíše folkórně etnografické skupiny) musí být součástí ústavy, prakticky realizováno a střeženo.

    1. Author

      Ano, federalizace byl záměr řízený trockisty. Problém je v tom, že mu skuteční komunisté nedokázali zabránit. Ten ústavní zákon byl přijat 27. října 1968, tedy v době, kdy již měli mít komunisté navrch – byť to zpětné převzetí kontroly bylo složité a táhlo se až do roku 1969.

      Co se týče té kulturní svébytnosti, v tom jsme zajedno. Nechci vytvářet jakékoliv strukturní dělení státu podle národnostního složení – to je právě špatně. Unitárním státem myslím jednotný stát bez vnitřních hranic s jednou vládou, jedním rozpočtem atd…

      Největší problém byl v tom, že se Slováci cítili jako „ti menší“, přitom to bylo jen proto, že se Morava a Čechy počítaly dohromady a kvůli poloze hlavního města.

      1. Morava tedy není Česko, mám tomu tak rozumět? Od kdy? Od chvíle, kdy tu začali být uměle vytvářeni Moraváci či snad Moravané? Slováci se vždy budou cítit jako „menší“, bude-li na tom založena propaganda, která jim to bude vtloukat do hlavy, a poloha hlavního města na tom nic nezmění. Stejně jako se nic nezměnilo teď, když mají hlavní město Bratislavu. Pomohli si asi tak stejně jako „Ukrajinci“, kteří teď mají podle svého přání hlavní město Kyjev. Doufala jsem, že kdo zná Koncepci je už poněkud dál a vystříhá se toho, aby stoupal na ty samé hrábě, které mu byly šikovně podloženy pod nohu. A prosím neargumentujte nějakou útlocitností k lidem, kteří to „cítí jinak“. Je nutné to vysvětlovat, vysvětlovat a ne to naopak propagovat a utvrzovat je v tom!

        2. Ještě dovětek pro Irena ze dne 2.1.t.r. Píšeš tady cosi o Kyjevě a Ukrajincích. Uvědomuješ si vůbec, že Kyjevská Rus byl zárodek Ruska ? Slyšela jsi vůbec kdy něco o Tartárii,Chazarské říši a knížeti Svjatoslavovi.? Možná trocha studia historie by Ti mohla pomoci.Oháníš se tady znalostí KSB, ale nejsem si jistý,zda jsi ji správně pochopila a uchopila ve své argumentaci.

  8. Na začátku článek výborný, až k těm Moravanům a Slezanům. Cožpak to jsou národy, od kdy? Krucinál? Článek poukazuje na způsoby rozdělování lidí pomocí prostředků, kterým nepřikládají dost váhy v době, kdy na ně kývnou a zdá se jim, že „chtějí jen to nejlepší, a potom to dopadne jako vždyciky!“a neuvědomují si budoucí následky. A potom to na konci rozsekne s Moravany a Slezany, které nám vnutili okamžitě po osmdesátém devátém!

    1. Author

      Dobře, ale tímhle přístupem bylo právě rozbito Československo, když se řeklo, že všichni na západ od Karpat jsou Češi. Slováci se pak cítili jako menší a odstrčení, mohl u nich ten pocit být pěstován.

      Klíčem k úspěchu není křečovitá snaha o unifikaci, ale mnohonárodnostní stát.

      1. Podobně asi argumentovali, když začali formovat Ukrajince! Kde to jako skončí? Lidé musí začít myslet hlavou. Právě teď mají před očima výstražný příklad Ukrajinců, který se jim dá omlacovat o hlavu. Kristepane jaká unifikace v národě, kterého je 10 miliónů?! Etnografické odlišnosti nikdo nikomu nebere, ale neodvíjí se od Moravy jako nějakého celku, ale od konkrétních oblastí/či dokonce obcí. Nebo snad mají na „Moravě“ všude jednotné kroje? Tady se spíš jedná o křečovitou snahu nečinit si zbytečné problémy a kráčet v trendu, který byl šikovně nastaven. Ona ta cesta do pekla je přece tak široká a pohodlná…

        Ještě dodám, že stejně útlocitní byli i fašisti, proto to Böhmen and Mähren. Oni věděli, co zakládají a proč! Stejně jako když komunistickou stranu hned po sametové revoluci donutili změnit název na Komunistickou stran Čech a Moravy. To by nám mělo být největší výstrahou!

        1. Author

          Nemáš pravdu, Moravané jsou tady stejně dlouho jako Češi, ne-li déle. Kultura našeho národa je ve skutečnosti postavena na odkazu jak českém, tak moravském. Jsme jeden mnohonárodnostní politický národ. A součástí tohoto mnohonárodnostního společenství se měli stát i Slováci, a také by se jí stali, kdyby k tomu byly lepší podmínky v našem státě.

          Popírat druhé národnosti ze strachu před rozkolem je nejrychlejší způsob, jak rozkolu dosáhnout.

          1. Opravdu je tu nějaká národnost jako Moravani? Podle mého jde pouze u etnografické skupiny nikoliv národnost. Lidé žijící na historickém území označovaném jako Morava se totiž dál dělí na Hanáky, Horáky, Valachy, Lachy, moravští Slováci… Zapomněl jsem na někoho? Podobně je to v Čechách – Vlaši, Chodové,… Pokud se přestěhuji například na Valašsko, stane se ze mě pod určité době Valach (přijmu zvyky, nářečí, pochopím náturu). Pokud se odstěhuji do Prahy stane ze mě po určité době Pražák. Pražáky za samostatný národ (národnost) z nějakého důvodu zatím nikdo nepovažuje a ani se nepokouší pražskou otázku vytahovat.
            Jsou to opravdu jen hrábě pro nechápající.

            1. Author

              Ano, souhlasím. Asi jsem se vyjádřil špatně.
              Ono je to složitější, nejsme oddělené národnosti v pravém slova smyslu. Jde spíš o to, že jsme jeden národ ve dvou zemích a se dvěma jmény. A vznikli jsme tak přirozeným procesem, kdy jsme více než 1000 let prostě žili spolu.

          2. Proboha, takže jsi jim na to naskočil a ještě to hájíš. Já chápu, u nás je to přece něco jiného než na Ukrajině, v Kazachstánu a tak dále a tak podobně. Takže i my si tu začneme pěstovat svidomé Moravany… Tak teď už jen vymyslet tu moravštinu, aby se co nejvíce začala lišit od češtiny. Mohla by se obrátit za zkušenostmi k Ukrajincům a třeba převzít některé jejich novotvary 🙂 Navrhuji místo letadlo říkat liták.

          3. Naprosto správně.Moravané jsou zde o něco déle než Češi ( z hlediska trvání historie lidstva je to jen nepodstaný časový úsek-myslím tím ten časový rozdíl,kdy vznikla nejdříve Velká Morava a potom země Koruny České).Martin to vystihl naprosto přesně.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..