Tímto příspěvkem otevíráme rubriku právních analýz k aktuálním i dlouhodobě probíhajícím procesům dotýkajících se života každého z nás jako občana i národa jako celku. Publikovali jsme zde řadu příspěvků (Martin, ježek pichlavý), které se této tematice věnovali. Vždy ale laicky a z pozice občana obecně vnímajícího právní stav společnosti, jejímž je členem. Tyto příspěvky budeme publikovat i nadále, ale legislativně-právní tematiku rozšiřujeme

i o analýzy profesionálního právníka. Zatím to budou příspěvky Mgr. Ivany Nové, mladé právničky, která působila v několika právních oborech a dnes pracuje v advokacii a spolupracuje jako právník na Lince svobody.

První téma příspěvků je velmi aktuální – svoboda projevu občana a její souvislost s probíhajícím konfliktem na Ukrajině. Dál už Ivana a její 3 analýzy

Zamyšlení nad současným nouzovým stavem

Předně je třeba uvést na pravou míru prohlášení ministra vnitra a jiných ústavních činitelů, že vyhlášení nouzového stavu se nedotkne občanů ČR, resp. se jich dotkne minimálně, kdy takové prohlášení je nepravdivé. Nouzový stav je vyhlašován primárně z důvodu živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. S tímto hypotetickým ohrožením těchto hodnot je spojeno omezení některých základních práv a svobod. Současně s vyhlášením nouzového stavu musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s Listinou základních práv a svobod omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají. Vláda takové vymezení aktuálně uvádí v odůvodnění usnesení o vyhlášení nouzového stavu. Vyhlášení nouzového stavu se tedy vždy dotkne některých základních práv a svobod, která jsou přiznaná občanům ČR. Vyhlášení nouzového stavu se dotýká vždy občanů ČR, a to zásahem do jejich ústavně zaručených práv a svobod.Vláda má povinnost taxativně uvést, jaká práva a svobody a v jakém rozsahu se omezují a jaké povinnosti se ukládají. Toto v aktuálním odůvodnění vláda vymezuje tak, že určuje, který základní práva a svobody ZEJMÉNA omezuje, přičemž na konci věty dodává ATD. Toto je absolutně nepřípustné a porušuje to povinnosti dané vládě zákonem č. 110/1998 Sb., konkrétně čl. 6 odst. 1. Vláda musí již při psaní odůvodnění vědět, jakých práv a svobod občanů ČR se nouzový stav dotkne a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají.

Mimořádná opatření, která budou vydávána na základě nouzového stavu musí již mít jasně daný rámec, a nikoliv postupovat při jejich tvorbě pouze podle krizového zákona a rozšiřovat rámec omezení základních práv a svobod a také nad rámec stanovení povinností.

Jediným odůvodněním vyhlášení nouzového stavu je migrace. S migrací je spojená vysoká náročnost oblasti správních agend. Toto je samozřejmě nezpochybnitelné. Nelze však odůvodňovat vyhlášení nouzového stavu tím, že bude větší administrativní náročnost veřejného sektoru. Na to má veřejný sektor opatření mimo ústavní rovinu. Není možné, aby se institutem nouzového stavu nahrazovala jiná činnost výkonné moci.

K migraci…odůvodnění hovoří ve svém posledním odstavci o osobách bez státní příslušnosti. Opět není možné zneužit nouzového stavu na řešení migrační problematiky.

Jak bylo od počátku ozbrojeného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem vidět, zvedla se v ČR vlna takové solidarity, že řešení ubytovacích kapacit, hmotného zabezpečení a jiných otázek souvisejících s příchodem občanů Ukrajiny na naše území, opět není absolutně žádoucí řešit tímto ústavním institutem, jakým nouzový stav je.

V České republice nenastala zatím žádná krizová situace v důsledku příchodu ukrajinských občanů.

Svoboda projevu v současné době

Dne 26. února 2022 bylo na stránkách Nejvyššího státního zastupitelství uveřejněno prohlášení JUDr. Igora Stříže, který zastává funkci nejvyššího státního zástupce.

Obsahem tohoto prohlášení bylo upozornění na omezení svobody projevu, cituji:

Nejvyšší státní zastupitelství považuje za nezbytné informovat občany, že aktuální situace spojená s útokem Ruské federace na Ukrajinu může mít dopady i do oblasti jejich svobody projevu.  

Svoboda projevu je v ústavněprávní rovině zakotvena v článku 17 Listiny základních práv a svobod. Každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný. Ale i svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity.  

Pokud by někdo veřejně (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřoval souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptoval je či podporoval) nebo v této souvislosti vyjadřoval podporu nebo vychvaloval čelné představitele Ruské federace, mohl by za jistých podmínek čelit i trestněprávní odpovědnosti za trestný čin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, případně za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku.

Nejvyšší státní zastupitelství apeluje na všechny osoby, aby se v této tíživé době neuchylovaly k veřejným projevům, které by překračovaly stanovená ústavní a zákonná omezení.“

V reakci na toto prohlášení si kladu zásadní otázku, na kolik je nejvyšší státní zástupce kompetentní, aby takto veřejně extenzivně vykládal zákon a zároveň zasahoval do ústavně zaručené svobody projevu?

Svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace jsou základním politickým právem každého. Toto právo může být omezeno pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

V demokratickém a právním státě, kterým bezesporu Česká republika je, není naprosto legitimní, aby orgány moci výkonné zasahovaly do výkladu ústavních zákonů, resp. aby naprosto nekompetentní orgány nad rámec zákona pouhým prohlášením omezovaly základní lidská práva a svobody. K omezení základních práv a svobod může dojít pouze zákonem.

Takový zákon však zatím nebyl přijat.

Ani v případě nouzového stavu, kdy jsou účinná některá ustanovení krizového zákona, konkrétně se jedná o § 5, nemůže dojít k omezení svobody projevu a práva vyhledávat a šířit informace. Za nouzového stavu lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit právo na nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí, vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku, svobodu pohybu a pobytu, právo pokojně se shromažďovat, právo provozovat podnikatelskou činnost a právo na stávku, a nikoliv právo na svobodu projevu.

Svoboda projevu může být omezena, je-li v konfliktu s ostatními právy. Za jeden z nejvýznamnějších problémů souvisejících s ochranou základních práv je považováno nalezení rovnováhy mezi těmito právy a veřejnými zájmy společnosti. Vstupuje sem princip proporcionality, který takovou kolizi řeší. Je vždy však důležité definovat veřejný zájem, který by měl být zásahem do základních práv a svobod chráněn. Není možné však definovat takový veřejný zájem tendenčně a účelově. Pokud by v demokratickém a právním státě docházelo k tendenčnímu a účelovému výkladu zákona, pak je to v demokratickém právním státě prolomením právní jistoty a legitimního očekávání.

Aplikuji-li uvedené na předmětnou situaci, kdy bylo nejvyšším státním zástupcem upozorněno, pakliže bude někdo realizovat svobodu projevu tím, že bude veřejně (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřovat souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptovat je či podporovat) nebo v této souvislosti vyjadřovat podporu nebo vychvalovat čelné představitele Ruské federace, mohl by za jistých podmínek čelit i trestněprávní odpovědnosti za trestný čin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, případně za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, pak uvádím následující.

Skutkovou podstatu trestného činu podle § 365 trestního zákoníku může naplnit ten, kdo veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele. A dále ten, kdo v úmyslu projevit souhlas s trestným činem

a)pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest, nebo
b)na takovou odměnu nebo odškodnění pořádá sbírku.

Skutkovou podstatu trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku naplní ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru.

Genocidiem přitom je „úmyslné a systematické zničení, celé nebo části, etnické, rasové, náboženské nebo národnostní skupiny.“1 Genocidu definuje Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia OSN.  Podle citované úmluvy se genocidou rozumí kterýkoliv z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;

c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;

d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;

e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné

Shora uvedené trestné činy byly do trestního zákoníku zakomponovány z určitých důvodů a jejich místo v trestním zákoníku je naprosto žádoucí. Pokud by se někdo skutečně dopouštěl popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia, pak je zde zákonná opora pro omezení svobody projevu.

Aby tedy vůbec mohlo dojít k naplnění skutkových podstat shora uvedených trestných činů, pak by veřejné (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřování souhlasů s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptování či podporování těchto) nebo v této souvislosti vyjadřování podpory nebo vychvalování čelních představitelů Ruské federace muselo být objektivně uznáno za genocidu.

Jde skutečně v ozbrojeném konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskou federací o genocidu? Je na místě toto označovat genocidou?

Je v demokratickém a právním státě možné zakázat opačný názor než takový, který je z politických důvodů žádoucí?

Odpovědi na tyto otázky ponechám na každém.

Co do demokratického a právního státu nepatří, jsou jakékoliv projevy extremismu a fundamentalismu. Extremismus a fundamentalismus je projevem absolutní netolerance. V případě takových projevů, a to ve všech rovinách, je na místě hrozit trestním stíháním. je třeba však extremismus a fundamentalismus vidět na obou březích, a nikoliv zavírat oči pouze u jednoho projevu a druhý označovat za správný.

Jak v současné době projevovat svoje názory a sympatie ?

  1. Apeluji na to, abyste se zdrželi extremistických výroků. Zde odkazuji na stránky ministerstva vnitra, kde jsou definovány prvky extremismu jeho projev https://www.mvcr.cz/clanek/co-je-extremismus.aspx. Zde doporučuji skutečně přečíst, co je to extremismus.
  2. Pokud chcete mít jistotu, že se nedostanete do problému, pak uveďte svůj názor slovem „hypoteticky“, popř. „čistě hypoteticky“. Jako příklad mohu uvést: „Čistě hypoteticky můžeme v současné době považovat jednání některých ústavních činitelů a směřování České republiky za extremistické,“
  3. Také je vhodné v případě vyjádření Vašeho názoru, kdy projevujete sympatie druhé straně zdůraznit, že rozhodně nesouhlasíte s genocidou a neschvalujete žádný trestný čin.
  4. Je těžké stanovit hranici mezi tím, co ještě není trestné a tím, co už je považováno za trestné. Pokud stát došel do stadia, že nařídil svým občanů, že mohou podporovat pouze jednu stranu konfliktu, pak ztrácíte právní jistotu a legitimní očekávání, která jsou jedněmi z atributů právního státu. Mgr.Ivana Nová , www.aksoh.cz

1  Funk, T. Marcus. Victims‘ Rights and Advocacy at the International Criminal Court. Oxford, England: Oxford University Press, 2010. ISBN 0199737479.

20 komentářů

  1. Po přečtení tohoto článku jsem získal dojem, že by stálo za to vypracovat žalobu na hromadné sdělovací prostředky, představitele orgánů činných v trestním řízení a vysoké činitele vlády (ministry zahraničí) za to, že zamlčováním a krytím léta podporovali genocidu na Ukrajině a takto se spolupodíleli na vyvolání války.

      1. Osobně si myslím, že toto je v tuto chvíli záležitost nejvyšší důležitosti a to z několika důvodů:
        1) Je třeba vyslat signál potentátům, že nejsou beztrestní (ve skutečnosti toto je měkký signál, až je někde lapí dav rozvášněný tím, že lidé nebudou schopni platit složenky ani jídlo, bude to vypadat jinak – a k tomu to směřuje).
        2) Potřebovali bychom také, aby nás ve světě začali brát, že zde je dost i takových, co na pohádku o Boširovovi a Petrovovi neskočili, ale zatím tady nebyli slyšet, protože je potentáti utloukají. Je pravda, že dnes těch „nespřátelených“ mocně přibylo (Pánbůh zaplať), ale cejch pořád máme.
        3) Zatím pozoruji, že přes obrovskou masáž, velká část lidu zůstává realistická. A takováto zpráva by je utvrdila a dál narušila tlak demagogie. Tím by se také zvýšil tlak na prosazení mravnosti (v tomto prostředí, zatím trvale budujícím nemravnost.
        4) A ještě připomenu to, že by to byl projev určité hrdosti a to také potřebujeme jako sůl. Vždyť my se staráme jen o to, na co bude akce v Lídlu. (A příští měsíce budou horší).

  2. Nejsem právník. Ale tahle samotná ochutnávka mi stačí k tomu, abych viděl, jaký jsou naše zákony prostomyslný guláš.
    Vítězem v kategorii „největší ubohost“ je samozřejmě sousloví „komunistické genocidium“ stojící vedle nacismu. Hlavně že se musí tvářit učeně mudrlantsky a používat latinský tvar slova…

    Tady nepomůže dodržování principu právního státu, to je prostě špatně od A do Z. Ty zákony jsou zcela mimo realitu, tak se s nimi reálné spravedlnosti ani dosáhnout nedá.

    Zvůle cizo-poslušných klan-korp. skupin dnes již plně zastoupených ve vládě také nezná hranic. U speciální vojenské operace se ohánějí tím svým genocidiem a skutečnou genocidu, která součástí státní politiky Ukrajiny, popírají. Co k tomu říct?

    Snad jen to, že nebude následovat Haag, ale nový „Norimberk“. Ten se bude tentokrát konat v Kyjevě a nebude se zdaleka týkat jen Ukrajiny. A na lavici budou sedět ti, co se dnes pasují do role soudců.

  3. Ať je to po právní stránce jak chce, každý musí vidět, že je to opředevším VYHROŽOVÁNÍ.
    Vyzkoušeli si to na Covidu, a těch míožností se žádnám vláda nevzdá.

    Jinak bych nesouhlasím se slovy:
    „V demokratickém a právním státě, kterým bezesporu Česká republika je….“,
    když každý musí vidět, že ČR právním státem BEZESPORU není. Je to jen fráze bez obsahu a jistě by se jí i v odborném textu dalo vyhnout bez újmy na jeho kvalitě.

    1. Článek byl psán jako okamžitá reakce na to, co se děje se zbytky práv a svobod zotročených občanů v rámci systému. Pakliže se pohybujeme v systému, potom de iure právní a demokratický stát máme, a to z toho důvodu, že to je zakotveno v Listině a Ústavě atd. De facto i v rámci systému začínáme pochybovat a Listina i Ústava nám jsou na dvě věci, když se děje, co se děje. Článek byl vytvořen do systému, pro pochopení lidem, kteří zatím nerozumí paralelní rovině přirozeného práva, které čím dál více proniká do systému (viz Fuellmich a jiné akce a procesy). Možná pronikání do systému je příliš odvážné pojmenování, protože za mne systém zanikne nebo někam sublimuje. Demokratický a právní stát je v rovině přirozeného práva absolutně zbytečný pojem a mimo systém ho mohu považovat za prázdné ustanovení. Nemohu než souhlasit s Vaším názorem. Je snažší a bližší mému postoji vyjadřovat se v mezích práva přirozeného.

      1. „Právní stát“ znamená, že je dovolené vše, co není zákonem zakázané. Pokud se nad tím zamyslíte, je to naprostá blbost a nejde jenom o covidíka, nebo podporu válečné mašinérie. To je „svoboda“ dětí – směřující pouze k jejich vnitřnímu rozvratu. To je i tzv. svoboda slova – opět jen ideologický žvást – jak nás o tom teď znovu přesvědčili. Prostě svoboda slova znamená, že si nasadíme klapky na oči (mozek) a určitou část obzoru nebudeme brát na zřetel – a to je nesmírně nebezpečné. Proto „právní stát“ VŽDY znamená, že část úvah prostě vyloučím bez ohledu na to, jestli jsou důležité, nebo ne. Proto se VŽDY dostanu do „konkurenční“ nevýhody a nakonec nutně musím prohrát – toto je neživotaschopné uspořádání. Proto je lepší se na celý „právní stát“ vybodnout a vrátit se k mravnosti jako všeobecnému regulátoru chování. To je jediný osvědčený a přirozený mechanizmus.

        1. Za právní stát se nejspíš dá schovat cokoliv. Je to gumová definice. Já jenom nahlas přemýšlel, jaké vysvětlení by Rychetský asi tak vložil do svého ústavního dílka. Nejpíš prázdné floskule, anebo odkaz na západní demo(n)kracie či demokratury. Nejspíš by tam nenapsal: „Lidé, buďte mravní, a podrobte se diktatuře svého svědomí.“

          1. Rychecký (a celá ta sebranka) sám právě takové klapky na očích má a proto při tom psaní ho ani nenapadlo, že by je někdo neměl, nebo je měl jinak nasazené. Pro něho je takový pohled nesprávný a nepřirozený a tak to řeší prostým zákazem, kterým sice přímo popírá „svobodu slova“, ale on to tak nevnímá, protože „to je nesprávné“, Podle něj je to vada v myšlení. Ve skutečnosti již toto ukazuje na to, že „svoboda slova“ (a stejně tak i „právní stát“) je vadný pojem směřující ke katastrofě – při jeho uplatnění se ztrácí schopnost předvídání. „Svoboda slova“ a „právní stát“ tak jsou čistě ideologické pojmy, nahrazující úsudek (selský rozum) ideologickými schématy.
            Kdo může, vzpomeňte na dobu socializmu: každý si myslel, co chtěl, ale z huby blbosti nevypouštěl. Toto byl prakticky oficiální kánon. Při setkání se známým mu přece neřekneme, jak nedobře vypadá, ale snažíme se ho povzbudit, zlepšit mu náladu – on přece sám nejlépe ví, že je to s ním pod psa, ale když my mu neřekneme, získá naději, že je to třeba o chloupek lepší. Musíme si být vědomi, že „cenzura“ (filtr mezi mozkem a hubou) je prostě nutná dokonce i pro přežití společnosti. S tím přímo souvisí i pojem svátosti – ten bychom měli pečlivě oprášit.
            Toto jsme měli znát „tenkrát“.

  4. Pro náš stát začíná být signifikantní vyjadřování se k závažným otázkám osobami, které k tomu nejsou kompetentní, ba naopak z titulu své funkce by se zásadně vyjadřovat mediálně neměly. Sdělení nejvyššího státního zástupce citované v článku by bylo hypoteticky vhodné posoudit v kontextu celé řady dalších paragrafů, které nám trestní zákoník nabízí. Namátkou bych ráda upozornila na:
    §352 či § 353 – jde o vyhrožování skupině osob způsobením škody značného rozsahu, či újmou na zdraví či jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu….
    No u mne zmiňovaný výrok zcela nehypoteticky důvodnou obavu vzbudil.
    Hypoteticky, zcela hypoteticky bych navrhla panu státnímu zástupci věnovat se i dalším §§ TZ, jako např.§ 355 – hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob – zcela hypoteticky bych se mohla domnívat, že se v našem státě mnoho lidí dopouští popsaného trestného činu za němého přihlížení orgánů činných v trestním řízení.
    Ještě zajímavější je § 356 TZ – podněcování k nenávisti vůči skupině osob, nebo k omezování jejich práv a svobod – čistě hypoteticky bych se zde mohla domnívat, že zde existuje mnoho osob, včetně těch, které zastávají vysoké státní funkce, ale také mnoho občanů, které by mohly mít s tímto paragrafem problém. Ale jak říkám, mezi lidi nechodím, nic o tom nevím a jde čistě o mou hypotézu, kterou by se mohl pan státní zástupce zabývat.
    Když už jsme na tomto místě zákoníku, tak bych dala do pozornosti také § 357 TZ – šíření poplašné zprávy: „Kdo úmyslně způsobí vážené znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, … No zde bych byla velmi ráda, kdyby se pan státní zástupce touto otázkou zaobíral, protože zcela hypoteticky je tento § naplňován médii a dalšími osobami, neboť důkazů o fejkových zprávách v meinstreamu je neurékom a tyto nepravdivé zprávy způsobují o občanů stres, deprese, hysterii, agresi a vedou k dalším patologickým krokům těchto osob, které by nečinily, kdyby jim byla sdělovacími prostředky sdělována pravda.
    A velmi zajímavé jsou také všechny §§ od 400 dále, neboť zde máme hypotetickou genocidu na Donbassu, probíhající již 8 let, prováděnou vládou, které naše česká vláda zcela hypoteticky posílá další zbraně na pokračování v hypotetické genocidě?
    Ukončím tento stresující exkurz do trestního zákoníku a zcela lidsky považuji vyjádření nejvyššího státního zástupce za cela neomluvitelný a nepřístojný akt zastrašování obyvatelstva.

    1. Pro náš stát je signifikantní, že v právu za poslední dva roky není logika. Káži vodu, piji víno. Bez jakékoliv hypotézy…konkrétně nejvyšší státní zástupce naplnil rekordní počet skutkových podstat trestných činů, ale není orgán, který by to řešil.

Napsat komentář