Nezlehčuji vývoj situace na Donbase. Titulkem článku chci u vnímavějšího čtenáře posunout jeho pohled od mediálně vnucovaného „televizního“ přenosu ukrajinských událostí k vidění jinému. Celistvému. Nepodlehnout osvědčené destruktivní TV technologii „Klip1 … reklama na čipsy … klip2 … reklama na jogurt..atd. Předchozí článek kolegy Pepy věnovaný metodě TV propagandy mi nahrál. Ukrajinský seriál zdaleka není jen válečným střetem. Má svoji vlastní a nejednoduchou tvář. Proto tento článek píši. Aby bylo jasné, odkud a proč se tento konflikt objevil, kdo ho živí a komu je především užitečný. Seriál „Ukrajina 2.0“ je napsán anglosaskými tvůrci plánu Barbarossa 2.0 podle mustru, který používali Britové vždy a všude, odkud „naoko“ jako kolonizátoří odcházeli. Jako reziduum své někdejší koloniální přítomnosti zanechali v „sousedství“ nově svobodného státu kukaččí anglické vejce. Kukačka časem vylíhlá plnila v tomto místě roli řídící agentury bývalé koloniální mocnosti a permanentně připraveného nepřítele pro svého souseda. Příklady? Indie a hned vedle anti-Indie (=Pakistán), lidová Čína a vedle hned dvě anti-Číny (= HongKong + Tajwan). Při troše fantazie sem lze zařadit i Kanadu (stále je to britské dominium !!) jako pojistku anti-USA, pokud se tyto nebudou (třeba v rámci trumpizmu) vyvíjet přátelsky směrem k Londýnu. No a postsovětská RF a vedle ní? Anti-Rusko v podobě Ukrajiny. Nechci tu popisovat vhodnost použití a spravování právě tohoto protiruského nástroje – to si může každý zdatnější čtenář najít exkurzem do historie. Jde mi o pochopení smyslu napsání a realizace tohoto Ukrajinského seriálu Londýnem jako hlavním tvůrcem a realizátorem promyšleného řídícího procesu, namířeného k uplatňování vnějšího řízení Ruska. Z historie víme, že Angličané nejsou příliš tvořiví a rádi opakují vyzkoušené postupy. A tento se jim zatím vždy zdařil.

Ukrajinský seriál nabral na významu hned po nástupu Vladimíra Putina do čela RF, když anglosaští „partňjoři“ přišli na to, co bude zač. Úhlavní přátelé Ruska museli jednat rychle a cíleně. Přes několik etap vnitřního rozvratu Ukrajiny už od devadesátek pracovala MI6 a CIA systematicky na přípravě a realizaci finálního Majdanu 2014, se vší pečlivostí. Cíl byl jasný – loutková vláda v Kyjevě pracující plně pod vnějším řízením Londýna a Washingtonu s cílem vytvoření ukrajinského Platzdarmu pro příští bratrovražednou válku Rusů proti Rusům. Převrat 2014 se povedl, ale jen zčásti. Záchrana původní Ukrajiny ve formě dvou malých územních enkláv na území Donbasu na hranici Ruska nebyla v plánu, ale stalo se. Pokus kyjevské junty metodou Blitzkriegu dobýt a zklikvidovat donbasské „povstalce“ převážně rusky mluvícího etnika skončil debaklem pučistů u Děbalceva a kapitulačními Minskými dohodami. Pro Západ – vehementně podporující pučisty – byl podpis dohody jedinou cestou fyzické záchrany junty. Minské dohody byly velkým diplomatickým úspěchem Putinova Ruska. Měly dovést příměří po prohraném útoku Kyjeva na Donbas až k obnovení původní předpřevratové legitimní státnosti Ukrajiny. Rusko bralo tento dostupný a dosažitelný výsledek jako maximum možného. Jeho zdrojové možnosti v roce 2015 více nedovolovaly. Řečí šachistů – remíza s nejistými vyhlídkami dalšího vývoje.

Tolik krátký popis prvních dílů Ukrajinského seriálu. Období 2015 – 2022 bylo z hlediska událostí na Ukrajině dost jednotvárné. Provokace ze strany oktrojované pučistické Ukrajiny prudce vzrostly po další citelné ztrátě – Krymu. Tady Spojené státy, které najisto počítaly se získáním sevastopolského přístavu jako „zlatého hřebu“ Plánu Anakonda (obkličování Ruska), prohrály velmi mnoho. Po tomto neúspěchu zbylo Anglosasům už jen jediné smysluplné využití „státu Ukrajina“. Připravit si ho jako bojového psa, který v potřebnou chvíli kousne a vyvolá vynucenou reakci Ruska. Tedy jako místo příští války nejprve ukrajinsko-ruské a posléze celoevropské. Od toho je tu přeci NATO.

Období 2015-2022 sice v regionálním pohledu na Ukrajině nic výrazného nepřineslo, ale je to období rychlého slábnutí Spojených států a na druhé straně zřetelné emancipace a suverenizace Ruska. Nejcitelněji se to projevilo na „zbrojním zázraku Ruska“. Během deseti let (2010 – 2020) zvládlo neuvěřitelný kvalitativní skok na 6. silové prioritě řízení a stalo se jednoznačně vojenským lídrem Světa. Právě v důsledku tohoto ruského skoku stojíme na prahu zásadních změn uspořádání Planety. A jak to v takto tektonických fázích světového vývoje bývá – nikomu se nechce ustupovat ze zabydlených pozic. Doby, kdy Spojené (nyní spíše Spocené) státy vyučovaly Svět pomocí letadlových lodí a bombardérů B-52 nenávratně skončily. Hrdina Johny Američan je sice opěvován ještě v některých písničkách, ale Amerika a v těsném závěsu za ní kdysi i Velká, nyní spíše malobritánie, prožívají postupný a i potupný odchod z čela světové scény. PaX America a PaX Brittanica dožívají a oba státy to nesou s velkým stresem a hysterií. Konec roku 2021 – Rusko klade na stůl dokument požadující razantní mocenský ústup kolektivního Západu pod hlavičkou nové architektury globální bezpečnosti. Pracovně mu říkám Ultimátum 17.12., i když jsem si vědom, že název nevystihuje plně obsah. A to je poslední karta, která probudila odložený zamražený Ukrajinský seriál „k životu“ a zejména Západ na něm postavil svoji taktiku postoje vůči Rusku. Ale jen taktiku, strategie mu zjevně chybí. Ruský legitimní požadavek vyjádřený v Ultimátu 17.12. zpracoval do narativu Ruské hrozby vůči Ukrajině a zapojil veškerý mediální průmysl, který z valné většiny přímo ovládá, k intenzivnímu šíření této skazky. Mediokracie je letos v dobré formě po dvouletém systematickém kovidovém lhaní, takže vytvořit mediální obraz krvelačného Putina, toužícího po ukrajinském území – žádný problém.

Jenže – Svět roku 2022 není už zdaleka Světem roku 2015. Změnilo se úplně vše. Nejde jen o poměření reálné vojenské síly hráčů,kteří proti sobě stojí. Ve hře jsou další společenské posuny zejména v západním Světě, které se promítly do kulis poslední fáze tzv. Ukrajinského seriálu. Uvádím jen ty relevantní :

Residents of the city on procession immortal regiment with portraits of relatives of those killed during the conflict in the Donbass. The inscription on the transponder: „The Immortal Heroes of the Donetsk People’s Republic“ in Russian

– západní ekonomický a společenský systém postavený na liberalizmu narazil na existenční a vývojovou bariéru. Společnost se rozpadá podle řady dělících hranic a neexistuje společenské „antibiotikum“, které by dokázalo tuto fundamentální socio-degradační systémovou „sepsi“ zastavit.

– liberální západní elity, udržující dědičnou moc ve většině zemí západní civilizace, se pokusily degradační proces zbrzdit a zrealizovat ve „zkráceném režimu“ dlouhodobě připravený globalistický model přechodu od postmoderní k transhumánní společnosti. Velký reset a jeho ouverturu – univerzální řídící nástroj – televizní nemoc COVID-19, nechci popisovat podrobně, všichni to dobře známe. Obojí se postupně rozpadá. Ale bolí to.

– rozpadá se i model řízení soudobé západní společnosti. Univerzalizovaný model státu – tří pilířů demokracie – je brutálně destruován. Zákonodárná a soudní moc je pomocí kovid-restriktivní agendy marginalizována a podřízena exekutivě. Ta se velmi rychle fašizuje. Státní moc je jen na papíře, většina politiků jsou loutkami nadnárodních a globalistických korporací – státy atrofují

– formují se tři skupiny mocenských elit (Západ), které bojují o dominanci především na 4. ekonomické prioritě řízení. Internacionální financisté (bankéři), průmyslové elity a zcela nový, velmi dravý adept moci – digitalisté ve svazku se sociálními sítěmi. To je na samostatný rozbor, zde je důležité jen to, že uvedený velmi tvrdý mezielitní boj determinuje naprostou nejednotnost exekutiv jednotlivých západních států, i jimi ovládaných postsocialistických satelitů.

Makeevka, Ukraine – May, 9, 2012: Veteran of World War II during the celebration of the anniversary of the victory over fascism

Přichází konec roku 2021. Západ dostává ruskou„ultimativní“ nabídku přehodnotit své současné možnosti (ekonomické i vojenské) a přizpůsobit je rychle se měnící realitě. Prakticky to znamená dobrovolný evoluční přechod od třicetiletého monopolárního Světa PaX Americana k vícepolárnímu uspořádání. Konsekventně od monopolárního dolarového měnového systému k několika světovým měnovým zónám. Nejde zdaleka „jen“ o požadavek Ruska být respektováno jako mocnost. Ve hře je daleko více – konceptuální střet o příští podobu života na Planetě. Nový světový řád – ale podle čí koncepce? Ruské anebo západní? Západ nedisponuje relevantním intelektuálním potenciálem a v důsledku kognitivní disonance nevyhodnocuje tuto nabídku jako přijatelnou. Následuje kolektivní „rauš“ (Státní department, Brusel, NATO) a s pocitem domnělé síly se v pomatených hlavách atlantických hlupáků rodí i poslední (zatím) díl Ukrajinského seriálu . Nazývá se „Ukrajinsko-ruská válka 2022“. A protože čas běží, kyjevským loutkám jsou uděleny příkazy k urychlenému přesunu síly na hranice „povstaleckých území“ a médiokracie zahajuje informační válku pod heslem RUSOVÉ JDOU. Staré, blbé, ale pořád ještě na TV mozečky mnoha postižených stačí.

A jsme v kritických dnech 15. – 22. února. Válka zatím nezačala, mnohé se ale ukazuje v jasnějších konturách a co je podstatné – ukazují se i skutečné důvody, proč Ukrajinský seriál v tomto díle vypadá tak, jak vypadá. Ale popořadě. Nejprve otázka: jde skutečně JEN o vojenský střet mezi Ruskem a Ukrajinou? Nebo se má světová veřejnost soustředit na Televizní válku podobnou Válce v zálivu a nedívat se jinam? A co ještě může běžet a nemá to být viděno? Cui bono?

Z Ukrajinského potenciálního bojiště Západ dlouhodobě žádný významný bonus nezíská, naopak, může ztratit velmi mnoho a může z toho být pro něj i fatální nevratný výsledek. Pro evropský segment ne-kolektivního Západu je horký kaštan Ukrajina naprosto nechtěný, pokud vezmeme jako reprezentanty Francii i Německo – tak je to evidentní. Jediná mocenská skupina, která zatím vývoj moderuje směrem ke konfliktu podle klasického proxy schematu – jsou anglosasové v podobě tandemu USA + malobritánie. Není od věci nepracovat v analytice s mediálně vnucovaným „kolektivním Západem“, ale s realitou stále zřetelnějši: ne-kolektivním Západem. A poměřovat PaX Americana řekněme před 10-15 lety a dnes. Ten poměrně rychle přechází z metastázované dřívější podoby všudypřítomného amerického četníka na stále více atrofující původní podobu atlantického hegemona PaX Brittanica. Neznamená to hned jeho kapitulaci, ale znamená to s ohledem na existenční paradigma „atlantických Židů“ (tedy anglosaských vyvolenců) kapitulaci v blízké době. Vracím se k důvodu ukrajinského dramatu a jeho Cui Bono. Zde je stručný výčet těch příčin, které si přímo vyžádaly a vyžadují odvést pozornost Světa na hodně výrazný a hlučný bod „Ukrajina-Donbas“ a nenechat ho dívat se jinam, kde to právě tahle anglosaská parta nepotřebuje.

USA – vedle 3. ideologické priority a na ní střetu amerického republikánského patriotizmu s internacionalistickým liberalizmem demokratů jde i o 4. ekonomickou prioritu a boj všech 3 výše identifikovaných mocenských elit o zmenšující se sousto vesměs uloupených světových zdrojů. Amerika se před očima Světa rozpadá a posledním smrtícím úderem bude propad na 4.prioritě, kde nastupuje konečná. Indikátorem je strukturální (ne monetární) průmyslová inflace okolo 25% (!!!), kterou nemají USA šanci odvrátit. Doporučuji velmi kvalitní systematické rozbory ruského „ekonomického politologa“ Michaila Chazina, který tento vývoj podrobně sleduje a analyzuje. Pozdržet to může ale malá “evropská“ válka a přes ní chvilkové válečně orientované přepnutí ekonomiky. Nepodaří se to? Pak ovšem Democratic party kráčí do historického krachu, první zvonění bude v listopadu při „polovičních“ volbách do zákonodárných sborů. A to už je slušný důvod i pro „demokratický“ Gosdepartment pro inscenaci posledního dílu Ukrajinského seriálu. Samozřejmě – zvláštním bonusem pro Američany by bylo toužebně očekávané vzájemné zabíjení Slovanů.

malobritánie – kromě velmi silných ekonomických problémů (podobných USA) čelí domácí politickoekonomické turbulenci která započala Brexitem a nevypadá, že může jakkoliv končit. Vláda je slabá a úspěšně snižuje vliv Britů na vše a všude. Reprezentuje to Boris Johnson, který si ve své hlouposti dokázal vyrobit během kovidového terorizování Britů naprosto zbytečný „papalášský“ skandál. Hodila by se mu válka „cizích proti cizím? Rozhodně a moc.

britská dominia Kanada, Austrálie a Nový Zéland – všechna 3 se přesunula z pozice „bašt demokracie“ na brutálně řízené plně fašistické exekutivy a všechny 3 prezentují jedno společné – krach britského modelu DEMOKRACIE a přechod k vládní (exekutivní) autokracii. I pro novodobý symbol světového fašizmu – Justina Trudeau – by taková malá lokální „slovanská válka“ byla vykoupením. Jinak je čeká Soumrak anglosaských bohů.

Právě včera večer 21. února přišel pravděpodobný Bod zvratu. Rusko bleskurychle uznalo obě republiky Donbasu za státní útvary a stejně bleskurychle realizovala svůj „Blitzkrieg“ – plnou vojenskou ochranu uznaných republik. Západ na dvě fáze evakuoval svůj personál nejprve do Lvova a posléze do Varšavy. Teď dopisuji článek a hlavou se mi honí několik možných dalších dílů Ukrajinského seriálu. Možná napíši i pokračování, mám tipy pro další vývoj. Ale už dneska mám dílčí závěr seriálu: Pokud by se Západ a dovolím si tipnout, že jen jeho anglosaská část, přeci jen pokusil o zažehnutí „místní“ války ve východní Evropě a domníval se, že ten masakr přečká za malou či Velkou atlantickou louží… Ne, ne, na to to nevypadá. Rusko si odbylo dobu „slušného zacházení“ s partňjory a odteď jim bude po zásluze, jak řekl nedávno Vladimír Putin: podle potřeby vyrážet zuby. A pokud bude jednou na severoamerickém kontinentu z donucení Ruskem „vybudován“ Stalinův průplav – SLZU NEURONÍM.

10 komentářů

  1. Chtěla bych se zeptat na jednu věc, možné trochu od tématu:
    U nás jsme se dozvěděli o Putinově projevu 21. 2. v 10 hod., v Moskvě už ale byla půlnoc z 21. na 22. 2. 2022!
    Tedy „akce“ začala prakticky 22. 2.

    22 – čísslo GP – mohl to být vzkaz? A pokud ano – jak ho číst?

    1. Author

      Může samozřejmě jít o souhru náhod, ale scénář jeví rysy velmi pečlivé přípravy. To, že zde stojí proti stranovikům tandem Putin-GP je jisté, jinak to ani nejde. Ukrajina dozrála a musela být „vyřešena“. Rusko musí vystupovat jako světový lídr střídající USA konzistentně, tedy na všech řídících prioritách. Silový suverén je dnes málo. Podstatný je posun postoje Ruska vůči kolektivnímu Západu. Od ůslušnost“,zdvořilosti a někdy zbytečné submisivitě, byť jen verbální a diplomatické. Šerchán dostal proxy-direkt právě prostřednictvím podřízené Ukrajiny a ksem hluboce přesvědčen, že příští a velmi brzký úder už nebude proxy, ale napřímo. Je to součást suverenizace a emancipace.

  2. Díky Juro, hezky jsi vyskládal ukrajinský obraz. Vidím to velmi podobně. Ukrajina strhává světovou pozornost – reflektory kamer, ale ve stínu se řeší hlavně 4.priorita v anglosaském světě, jehož elitám docházejí zdroje a nápady. Putin je opět zaskočil, sice jim zdánlivě přistrčil Evropu (příležitost k sankcím = možnost parazitovat na Evropě), jenže jen krátkodobě, už teď se lídři Německa a Francie, kteří nesou na rozdíl od Bruselského hnízda faktickou zodpovědnost, začínají před tou anglosaskou náručí ošívat. Ukrajinci také pochopili, a nebudou mít chuť hrdinně padnout za páníčka – snad kromě vylízaných nácků a žoldáků, kteří budou udržovat napětí na scéně. Nesmí to ale moc přehnat, aby se do Kyjeva nepřihnala opolčenská armáda s krytými zády. Takže nejspíš další poziční – statická „válečná“ fáze během které bude ukrajinská klika hezky vyhnívat zevnitř – to k otázce banderovské líhně. Budou PL elity tak hloupé, aby natáhly ruku směrem ke Lvovu?
    Putin zároveň jasně vymezil hranice – varoval západ a Ukrajinu, aby se nepokoušeli hrát si se sirkami = umožnit Ukrům přístup k jaderným zbraním. To je jasný domácí úkol pro Bidena, udržet domácí šílence a ukrajinskou banderovskou svoloč pod kontrolou, jinak nemůže být o žádných dalších jednání ani řeč. Myslím, že si uvědomují, že pokud se to nepovede, bude to zásadní problém hlavně pro ně.

  3. Výborný článek. Chtěl bych však poznamenat k těm relevantním společenským posunům, které je nutno změnit či odstranit…
    Nežijeme v demokracii, nýbrž v mediokracii. Je nutné stále uvědomovat zásadní podíl voličstva, které drží všechnu tu verbež u moci. Děje se tak za pomoci manipulace veřejnosti médii – to je nejmocnější zbraň, kterou elity vlastní a ovládají. Mimo jiné, právě pomocí manipulace veřejnosti médii se dostala k moci nejnovější vládní koalice v ČR…
    Dokud nebude funkce médií zásadně změněna, není naděje na zlepšení. Revoluční boj by měl být cílen především proti médiím!

Napsat komentář