O čem je kreslený film Simpsonovi od Nestora

Někomu by se mohlo zdát, že to vlastně není až tak důležité, vždyť je to jen taková legrace, pro ty tu mám Přílohu číslo 8 ze Základů sociologie díl šestý, kterou sem zkopíruji, ale doporučila bych Vám přečíst si i tu následující, číslo 9 LGBT společenství a internacismus, která s tím přímo souvisí. Celá práce je k dispozici na tomto odkazu:

http://leva-net.webnode.cz/products/zaklady-sociologie-6/

Politická technologie Overtonova Okna

«“Overtonovo okno“ je politická teorie (kapitola: „technologie řízení společenskými masami“), která popisuje posun „okna“ znázorněného rámečkem podél úsečky opisující míru přijetí nějaké ideje lidmi. Tato úsečka začíná tím, že je pro ně přijetí dané ideje zcela nepředstavitelné a končí jejím absolutním přijetím řízenou společností. Daná technologie je používána s cílem uplatňování kontroly nad společenským chováním. V souladu s touto teorií je politická životaschopnost jakékoliv ideje závislá především na tom, zda zapadá do „okna“ než na tom, čemu dává přednost konkrétní politik.^[1] V každém konkrétním okamžiku do sebe „okno“ pobírá oblast politických idejí, které je možné považovat za přijatelné v průběžném stavu veřejného mínění, kterých se politik názorově může držet bez nebezpečí, že bude obviněn z přílišného radikalismu nebo extremismu. Přičemž posun okna, při kterém začínají být možné ty či ony politické kroky, neprobíhá při názorovém posunu ve vztahu k daným idejím mezi politiky, ale až tehdy, kdy se změní náhled na ně ve společnosti, která potom pro tyto politiky hlasuje.

Tato teorie byla nazvána na počest svého autora Josepha Overtona (1960 – 2003)^[2], bývalého viceprezidenta Mackinacského centra pro veřejnou politiku^[3]» (Wikipedie).

Jak funguje tato technologie, je možné dohledat na internetu.

«TECHNOLOGIE LEGALIZACE ČEHOKOLIV. Overtonovo okno

Nejedná se přímo o vymývání mozků, tyto technologie jsou rafinovanější. Jejich efektivita spočívá v jejich postupném a systematickém používání, takže společnost, která se má stát jejich obětí, vůbec nezpozoruje samotnou skutečnost svého ovlivňování.

Níže na příkladu rozeberu, jak společnost krok za krokem začne nejprve diskutovat o něčem nepřijatelném, potom to začne považovat za příhodné, a nakonec se smíří s novým zákonem, který zakotvuje a brání něco, co bylo dříve nepředstavitelné.

Vezmeme si pro příklad něco zcela nepředstavitelného. Například kanibalismus, tedy ideu legalizovat právo občanů na vzájemné pojídání. Je to dostatečně drsný příklad?

Všem je zcela zřejmé, že přímo nyní (rok 2014) není možné přijít s propagací kanibalismu, neboť společnost se tomu tvrdě vzepře. To znamená, že problém legalizace kanibalismu se nachází v nulovém stádiu „okna možností“. Toto stádium se v souladu s Overtonovou teorií nazývá „Nepředstavitelné“. Vymodelujeme nyní, jak tato nepředstavitelná věc postupně projde všemi stádii „okna možností“ a bude uskutečněna.

TECHNOLOGIE

Ještě jednou zopakuji, že Overton popsal TECHNOLOGII umožňující legalizovat absolutně jakoukoliv ideu.

Povšimněme si! To, s čím přišel, není koncepce ani formulace nějakých jeho myšlenek, on prostě popsal fungující technologii. Tedy posloupnost kroků, které nevyhnutelně vedou k žádoucímu výsledku. Jako zbraň určená k likvidaci lidských společenství může být taková technologie efektivnější než jaderná bomba.

JAK TROUFALÉ!

Téma kanibalismu je zatím ještě vnímáno s odporem jako něco ve společnosti zcela nepřijatelného. Mluvit o tomto tématu v tisku je nepřípustné a tím spíše pak ve slušné společnosti. Zatím se jedná o nepředstavitelný, absurdní, zapovězený jev. Takže prvním krokem „Overtonova okna“ je převést téma kanibalismu z oblasti něčeho nepředstavitelného do oblasti něčeho radikálního.

Máme tu přece svobodu slova.

Tak proč bychom nemohli o kanibalismu diskutovat?

Vědci by přece měli mít možnost mluvit úplně o všem, pro vědce nemůže být žádné téma zapovězené, ti musí studovat všechno. A když je tomu tak, zorganizujeme etnologické symposium na téma „Exotické obřady kmenů Polynésie. Probereme na něm dějiny tohoto předmětu, uvedeme ho do vědeckého oběhu a získáme tak faktické autoritativní výroky o kanibalismu.

Vidíte to? Ukazuje se, že o lidožroutství je možné mluvit věcně a zároveň zůstat v mezích vědecké serióznosti.

„Overtonovo okno“ se již posunulo. To znamená, že už bylo vytyčeno přehodnocení postojů, a tím pádem byl také zajištěn přechod od nesmiřitelně negativního vztahu společnosti ke vztahu, který je o něco pozitivnější.

Současně s touto pseudovědeckou diskusí se musí nezbytně objevit nějaké „Společenství radikálních kanibalů“. A i kdyby bylo zastoupeno pouze na internetu, bude těmto radikálním kanibalům dozajista udělena pozornost a budou je citovat všechny nezbytné hromadné sdělovací prostředky.

Zaprvé tak zazní další faktické výroky a zadruhé jsou takové skandální stvůry v tomto speciálním vývojovém procesu potřebné pro vytvoření obrazu radikálního strašáka. To budou ti „špatní kanibalové“ tvořící protiváhu k dalšímu strašáku, kterým jsou „fašisté vyzývající k upalování těch, co nejsou jako oni“. Ale k těm strašákům se dostaneme o něco dále. Pro začátek stačí zveřejňovat, co si myslí o pojídání lidského masa britští vědci a jacísi radikální vymaštěnci, kteří jsou jako z jiného světa.

Výsledek prvního posunu „Overtonova okna“: o nepřijatelném tématu se začalo diskutovat, tabu přestalo být posvátné, byl narušen jednoznačný pohled na problém a vytvořeny „různé odstíny šedé“.

A PROČ BY NE?

V dalším kroku se „okno“ posouvá dále tak, že začíná být téma kanibalismu z radikální oblasti převáděno do oblasti něčeho možného.

V tomto stádiu pokračujeme citovat „vědce“. Přece se nemůžeme obracet zády ke znalostem? O kanibalismu. Každý, kdo o tom odmítne diskutovat, musí být ocejchován jako pokrytec a licoměrník.

Při tom odsuzování pokrytectví je nezbytně nutné vymyslet kanibalismu nějaký elegantní název. Aby ti všemožní fašisté nesměli lidi, co mají odlišný názor, nálepkovat slovem začínajícím na písmeno „Ká“.

Pozor! To vytvoření eufemismu je velice důležitý okamžik. Pro legalizaci nepředstavitelné ideje je nutné zaměnit její pravý název.

Kanibalismus prostě přestal existovat.

Teď se to nazývá například antropofagie. Ale i tento termín bude brzy znovu nahrazen jiným, neboť bude také zařazen mezi urážlivá označení.

Cílem vymýšlení nových názvů je vzdálit podstatu problému od jeho označení, odtrhnout formu slova od jeho obsahu, připravit své ideologické protivníky o jazyk. Z kanibalismu je najednou antropofagie a potom antropofilie, podobně jako když zločinec mění příjmení a doklady totožnosti.

Paralelně s tou hrou názvů probíhá vytvoření opěrného precedentu – historického, mytologického, aktuálního nebo prostě vymyšleného, ale hlavně legitimizovaného. Bude nalezen nebo vymyšlen jako „důkaz“ toho, že antropofilie může být v podstatě uzákoněná.

„Pamatujete na tu legendu o obětavé matce, která dala svým dětem umírajícím žízní napít vlastní krve?“

„A případy antických bohů, kteří pojídali kdekoho? A Římané na tom neviděli nic tak zvláštního!“

„Nu a co křesťané, kteří jsou nám bližší, ti neměli s antropofilií už vůbec žádný problém! Vždyť ti dosud rituálně pijí krev a jedí tělo svého boha. A vy přece křesťanskou církev z ničeho neviníte? Neříkáte jim: Co to k čertu provádíte?!“

Hlavním úkolem bakchanálií této etapy je alespoň částečně vymanit pojídání lidí z trestního stíhání. Alespoň jednou, alespoň v nějakém historickém okamžiku.

TAK TO MÁ BÝT

Poté, kdy je k dispozici legitimizující precedent, je možné posunout „Overtonovo okno“ z oblasti možného do oblasti racionálního.

To je třetí etapa, při které je dokončováno rozmělňování jediného problému.

„Touha jíst lidi je v nás geneticky založená, je to lidská přirozenost.“

„Někdy je nutné sníst člověka, existují přece nepředvídatelné okolnosti.“

„Jsou lidé, kteří si přejí být snědeni.“

„Antropofily vyprovokovali!“

„Zakázané ovoce chutná nejvíce.“

„Svobodný člověk má právo se rozhodnout, co bude jíst.“

„Nezatajujte ty informace, ať se každý rozhodne, zda je antropofil nebo antropofob“.

„A může nás antropofilie vůbec poškodit? To přece nebylo nikdy prokázáno.“

Ve společenském vědomí je uměle vytvářeno „bojové pole“ o daný problém. Na jeho okrajových křídlech jsou rozmísťováni strašáci – speciálně se objeví radikální přívrženci i radikální odpůrci lidožroutství.

Reálné protivníky, tj. normální lidi, kteří nechtějí zůstat lhostejní k problému odtabuizování lidožroutství, se snaží odsouvat na jednu hromadu se strašáky a dělat z nich radikální nenávistníky. Rolí těchto strašáků je aktivně vytvářet obraz bláznivých psychopatů, agresivních, fašizujících nenávistníků antropofilie, kteří vyzývají k tomu, aby byli upalování za živa lidožrouti, židi, komunisti i negři. Přítomnost v médiích je zajišťována všem vyjmenovaným kromě reálných protivníků legalizace.

Při takovémto rozvrstvení sil sami takzvaní „antropofilové“ zůstávají jakoby uprostřed mezi strašáky „v oblasti zdravého rozumu“, odkud pateticky, s do očí bijící „soudností a lidskostí“ odsuzují „fašisty všeho druhu“.

„Vědci“ a novináři na této etapě dokazují, že lidstvo se po dobu celých svých dějin čas od času vzájemně pojídalo, a že je to normální. Takže nyní je možné antropofilii převést z oblasti „je to racionální“ do kategorie „je to populární“ a Overtonovo okno se posouvá dál.

V TOM DOBRÉM SMYSLU

Pro zpopularizování tématu kanibalismu je nutné podpořit ho populárním obsahem a spojovat ho s historickými a mytologickými osobnostmi, a pokud možno také se současnými mediálními osobnostmi.

Antropofilie tak masově proniká do zpráv a talk show. Lidé jsou pojídáni v široce distribuovaných filmech, v textech písní a videoklipech.

Jedna z popularizačních metod se nazývá: „Rozhlédněte se kolem sebe!“

„Cožpak jste nevěděl, že ten proslulý skladatel, byl ten… No, antropofil?“

„A jeden velice známý polský scénárista byl po celý svůj život antropofilem. Dokonce ho kvůli tomu pronásledovali.“

„A kolik jich strčili do blázinců! Kolik miliónů jich kvůli tomu skončilo ve vyhnanství, přišlo o občanství! … Mimochodem, jak se vám líbí ten nový klip Lady Gaga – Eat me, baby!“

V této etapě se ze zpracovávaného tématu stává TOP záležitost, která se již samovolně reprodukuje v masmédiích, šoubyznysu a politice.

Další efektivní metoda: podstata problému je aktivně omílána na úrovni těch, co operují s informacemi (novináři, moderátoři televizních pořadů, veřejní činitelé a tak dále), přičemž odborníci jsou z těchto diskusí eliminováni.

Potom v okamžiku, kdy už to všechny znudí a probírání problému začne skomírat, přijde speciálně vybraný odborník a prohlásí: „Pánové, vždyť ve skutečnosti je to všechno úplně jinak. A ten problém nespočívá v tomhle, ale v tamtom. A je nutné dělat to a to.“ A přidá tomu tak v daném okamžiku zcela určité směřování, jehož tendenčnost je určena posunem „okna“.

Pro ospravedlnění příznivců legalizace bude využito polidštění zločinců prostřednictvím vytváření jejich pozitivního obrazu díky charakteristikám nesouvisejícím se zločinem.

„Vždyť to jsou tvůrčí lidé. No tak snědl ženu a co?“

„Oni upřímně své oběti milují. Jíst znamená milovat!“

„Antropofilové mají zvýšené IQ a ve všem ostatním se drží přísné morálky.“

„Antropofilové jsou sami oběťmi, to život je k tomu donutil.“

„Byli tak prostě vychováni.“

A tak dále…

Podobné fígle jsou solí populárních talk show.

„Budeme vám vyprávět tragický příběh lásky! On ji chtěl sníst! A ona jen chtěla být snědena! Kdo jsme, abychom je soudili? Možná to byla láska? Co jste zač, abyste se stavěli lásce do cesty?!“

TO MY ZDE VLÁDNEME

K páté etapě posunu „Overtonova okna“ se přechází, když je téma rozehřáté do té míry, že je možné ho převést z kategorie „populární“ do oblasti aktuální politiky.

Zde začíná příprava zákonodárné základny. Lobbistické skupiny u moci se konsolidují a začínají vycházet ze stínu. Zveřejňují se sociologické průzkumy údajně potvrzující vysoké procento přívrženců legalizace kanibalismu. Politici začínají vypouštět zkušební balónky veřejných výroků na téma zákonodárného zakotvení tohoto tématu. Do veřejného povědomí je uváděno nové dogma: „Zákaz pojídání lidí je zakázán“.

To je firemní know-how liberalismu: tolerance jako zákaz tabu, zákaz napravování pro společnost zhoubných odchylek a jejich předcházení.

V průběhu poslední etapy posunu „okna“ z kategorie „populární“ do „aktuální politiky“ je společnost již zlomená. Její nejvitálnější část se ještě bude nějakým způsobem vzpírat zákonodárnému ukotvení věcí donedávně ještě nepředstavitelných, ale celkově už je společnost zlomená a na svou porážku rezignovala.

Zákony jsou přijaty, došlo ke změně (likvidaci) norem lidské existence, a dále se svými dozvuky toto téma nevyhnutelně odrazí na školách a školkách. To znamená, že následující pokolení vyroste bez jakékoliv šance na přežití. Takto to proběhlo s legalizací pederastie (nyní požadují, aby se jim říkalo geyové). A dnes před našima očima Evropa legalizuje incest a dětskou eutanázii­.» ^[4]

Záludnost této technologie spočívá v tom, že se opírá o přirozené zákonitosti rozvoje a degradace chápání světa společností a její kultury. Jinak řečeno, proces generace idejí a jejich nabývání postavení normy v chápání společnosti může také probíhat přirozeným způsobem, a přitom v plné shodě s etapami popsanými v technologii „Overtonova okna“ ^[5].

Tento proces ale může být i řízený pomocí toho, co v Dostatečně všeobecné teorii řízení dostalo název „slabé manévry“ a „autosynchronizace“, přičemž z hlediska davu to bude vypadat jako jeho přirozený průběh. Takto byla v průběhu „studené války“ do života uvedena direktiva Rady národní bezpečnosti USA – Naše cíle ve vztahu k Rusku 20/1 ze dne 18.08.1948, v důsledku čehož se zhroutil SSSR. A v postsovětské době je tato technologie uplatňována vůči Ukrajině, kterou proměňuje v antiruský stát.

Homosexualismus byl v buržoazně-liberálních kulturách povýšen na životní normu také za pomoci politické technologie „Overtonova okna“. Jen si to připomeňte:

• Oscar Wilde (anglický spisovatel, 1854 – 1900) byl v roce 1895 odsouzen na dva roky vězení a nápravných prací na základě obvinění z homosexuality (které mu navíc nebylo ani dokázáno a zakládalo se pouze na výkladu jeho děl a výroků). Takový vztah k homosexualitě byl v té epoše normou.
• V roce 1959 se na televizních obrazovkách objevila hudební komedie Jen dívky smějí hrát jazz aneb Někdo to rád horké (angl. Some Like It Hot), která získala po celém světě velkou popularitu. V závěrečné scéně filmu milionář učiní nabídku k sňatku muži převlečenému za ženu a je po delším vymlouvání odmítnut posledním argumentem, proč to není možné: „Vždyť já jsem chlap!“ Na což milionář odpoví: „To nevadí, nikdo není dokonalý“ (angl. Nobody’s perfect!). Takto došlo k vyzdvihnutí homosexualismu na úroveň něčeho nevinného a pro společnost zcela neškodného: „Chi chi, cha cha, nikdo není dokonalý…“.
• Další výzvou pro společnost se stalo pořádání průvodů gayů. První se konal v roce 1970 a podle informací Wikipedie jsou nyní pořádány již v padesáti státech světa.
• Potom byly zrušeny tresty za homosexualitu.
• Následovala legalizace sňatků „osob stejného pohlaví“ a přiznání práva adoptovat děti těmto „manželům“.

A to všechno jen kvůli tomu, aby kontrolu nad politickou oblastí života společností mohla převzít mafie homosexuálů a bisexuálů. O tom viz Příloha č. 9.

---

[1] Joseph Lehman. A Brief Explanation of the Overton Window. Mackinac Center for Public Policy.

[2] NNDB «intelligence aggregator» Web site, «Joseph P. Overton».

[3] Joseph Overton biography and article index. Mackinac.

[4] http://spooo.ru/post/article/48708.

[5] Viz práce vnitřního prediktoru SSSR: Jazyk náš: jako objektivní danost i jako kultura řeči. Téma vzniku „pojmů rozdělujících jedince“, a jak se v průběhu času transformují v něco, co se „rozumí samo sebou“.

Video s titulky zde:

Ulož to (pokud máte někdo problémy dostat se tam přes odkaz, zkuste si dát vyhledávání podle názvu: O čem je kreslený film Simpsonovi od Nestora_Titulky_CZ)

https://uloz.to/tamhle/J6YHfrJChaVm#!ZGIyAQR2ZGIvLmx0MGLkZmMzBTDmZT1JLJu3BJEgZxqQnQWuAt==

RuTube

https://rutube.ru/video/d35c33cd8c126683d031d17b02c5a19a/

VKontaktu

https://vk.com/video351663392_456239225