Otiskujeme další z aktuálních překladů kolegy @Tauruse, převzatý z ruského zdroje

https://ria.ru/20210614/polsha-1736857284.html

Dávám k pozornosti analýzu Vladimíra Kornilova, komentátora často přítomného v pořadech V. Solovjova na hlavním ruském televizním kanálu. Komentuje rozhořívající se právní spor mezi Polskem a EU.

SSSR si nás vážil více: Evropa Polsko ponižuje

Proces odchodu Polska z Evropské unie může začít už zítra. Ne, zatím ještě ne ten oficiální nebo rychlý. Ale ten výraz „legální Polexit“ je v polských médiích již na denním pořádku.

Fakta: v úterý 14.června proběhne zasedání polského Ústavního soudu, který má v úmyslu posoudit 129stránkový dokument předsedy vlády Mateusze Morawieckého. Premiér požaduje stanovisko, čí rozhodnutí mají v zemi přednost – evropského soudu nebo polských soudních orgánů? Žádost byla předložena 29. března, ale soud, který čelil tvrdé reakci Evropanů, s verdiktem váhal. Věc se začala projednávat v dubnu a jednání soudu bylo naplánováno na 13. května. Pod různými záminkami bylo opět odloženo až na 15. června. Dnes v 11:00 místního času, začne tedy ve Varšavě proces, který by se mohl stát mezníkem ve vztazích mezi Evropskou unií a Polskem.

Brusel minulý týden významně zvýšil sázky s ohledem na tyto soudní spory: evropský komisař pro spravedlnost Didier Reynders poslal dopis polskému ministrovi pro evropské záležitosti Konradovi Szymanskému, v němž požaduje, aby byla Morawieckiho žádost z tribunálu ÚS stažena. Pokud by Brusel chtěl nějak ponížit Poláky, těžko mohl přijít s něčím lepším. Dopis komisaře byl vnímán jako urážka polských úřadů a ultimátum. Takto polská média interpretují frázi z dopisu: „ Evropská komise si vyhrazuje právo přijmout příslušná opatření.“

Reynders dal Varšavě jeden měsíc na odpověď. Reakce zástupců polských orgánů však byla okamžitá. Morawiecky svolal tiskovou konferenci a na ní kategoricky odmítl stáhnout svou žádost. Premiér uvedl, že to udělal proto, aby „navíc znovu potvrdil nadřazenost našeho právního zákona, naší ústavy, což je nejvyšší právní akt v našem právním systému, nad evropským právem“.

A to se polský premiér snažil ještě volit vhodná slova. Jeho kolegové byli kategoričtější a vyslali na adresu Reynderse celou řadu útočných tirád. Polský ministr spravedlnosti a zároveň generální prokurátor země Zbigniew Zöbro obvinil evropského komisaře z absence „dobrého vychování a ​​kultury“. „Pan Reynders zjevně nepromoval na tak dobré škole, aby ho tam naučili základním principům kultury v oblasti politiky, ale také kultuře mezilidské komunikace,“ uvedl ministr.

Zöbro navíc vyjádřil názor, že Sovětský svaz prokazoval Polsku a jeho právnímu systému větší úctu než současná Evropská unie. Ministr obvinil EU z projevů „arogance a koloniálního pohledu na Polsko“, a vyslovil frázi, kterou mnozí vnímali jako pobuřující: „Nemohu si vzpomenout na jediného tajemníka z Moskvy, který by napsal dopis Wojciechovi Jaruzelskému nebo jeho předchůdcům, v němž by požadoval odvolání nějaké žaloby u polského soudu. I v té době se zachovávalo zdání, že Poláci samostatně rozhodují v rámci skutečného socialismu a neřídí se pokyny a nařízení moskevských úředníků.“ Až donedávna byla taková srovnání v zemi, kde byla oficiálně zakázána glorifikace komunistického systému, nemyslitelná.

Přičemž nešlo o žádné náhodné vyjádření – Zobro několikrát v různých rozhovorech zopakoval srovnání současné Evropské unie s bývalým SSSR. Řekl například: „Neokoloniální myšlení bruselských elit se projevuje velice zřetelně. Žádosti sovětských soudruhů byly formulovány také formou rady.“

Jestliže si již současní polští ministři dovolí pronášet takové do očí bijící urážky vůči Evropské unii, můžete si představit, co se asi děje ve sloupcích rozličných pravicových a nacionalistických komentátorů v různých polských médiích. Ukázkovou je v tomto smyslu poznámka slavného polského analytika a spisovatele Miloše Manasterského. Přímo naznačuje, že by nebylo od věci odebrat Reyndersovi dva polské řády udělené mu před šesti lety, a také obviňuje bruselskou elitu z „neokoloniálních aspirací“ vůči Polsku.

Manastersky náhle pochopil skutečnou roli svého státu v EU: “Když se Polsko v květnu 2004 stalo členem Evropské unie, celá země se radovala. Těch několik skeptiků, kteří varovali, že jsme ještě nedosáhli ráje, byli vnímáni jako šílenci. Bylo nám řečeno, že evropští vůdci, kteří s úsměvem přivítali Polsko v elitním klubu, jsou vůči nám vedeni solidaritou a altruismem. Nikdo neřekl, že do tohoto klubu vstupujeme pouze jako síly určené pro úklid a podávání nápojů.“ Ano, varšavským analytikům trvalo dlouho, než pochopili skutečné cíle a záměry evropských elit s Poláky.

Je třeba dodat, že dosud žádný ze zástupců polského politického mainstreamu nevznesl otázku odchodu z Evropské unie. Polexit drtivá většina Poláků nepodporuje. Proto politici sami nazývají tuto myšlenku „absolutní absurditou“. V roce 2018 však Donald Tusk, bývalý polský premiér a poté šéf Evropské rady, upozornil na nebezpečí „náhodného ocitnutí se“ mimo EU. Mnozí polští analytici věří, že otázka odchodu z Evropské unie vstoupí do politické agendy země ihned poté, co Polsko přejde z kategorie hlavního spotřebitele evropských fondů k přispěvatelům. A taková vyhlídka se po odchodu Británie z EU zdá být docela reálná. Poté se „prozření“ Poláků ohledně „altruismu evropských elit“ prudce zrychlí.

Napětí, které v posledních letech panovalo mezi Bruselem a Varšavou kvůli pokusům polských orgánů získat plnou kontrolu nad domácím soudním systémem, již dávno přerostlo v otevřenou právní válku. Pokud Ústavní soud rozhodne o nadřazenosti základního práva Polska nad evropskými zákony (a existuje jen málo pochybností o takovém verdiktu, vzhledem k postavení soudců, kteří jsou více než loajální současné vládě), mohlo by se to skutečně stát určitým bodem, kdy návrat už nebude možný. Poté Evropská komise asi přejde k přísným sankcím vůči Polsku.
Polský publicista Jacek Karnowski věří, že současná právní konfrontace je mezníkem ve vztazích mezi jeho zemí a Evropskou unií. “Tlak na Varšavu roste,” píše. “Začínají používat nástroje, které si dosud bylo těžké představit. V sázce je naše suverenita.”

A výše zmíněný Manasterský vůbec vyhrožuje Evropě, že se Polsko bude bránit pokusu o svou přeměnu na kolonii s poukazem na historické analogie. “S Poláky to není tak snadné,” píše. “Každý, kdo se nám v minulosti pokoušel vládnout, se o tom mohl přesvědčit. Vypořádali jsme se s mnohem dramatičtějšími situacemi. Tím spíše to zvládneme nyní, přesvědčíme-li se, že belgická čokoláda není o nic lepší, než polská, nemluvě o hranolkách s majonézou.“

Rozněcováním takových protievropských emocí jasně připravují veřejnost na vleklý konflikt s Bruselem. Podle francouzského specialisty na evropské právo, profesora Laurenta Pescha, může současné zhoršení právního konfliktu nakonec „vytlačit Polsko z EU“. Domnívá se, že „…pokud Polsko zruší rozhodnutí Evropského soudu, dojde na přímý konflikt nejen se soudem, ale také se smlouvami v rámci EU. EU nebude měnit své smlouvy a ze svého pohledu na to bude muset odpovědět na to finančními sankcemi. Polská vláda bude mít dvě možnosti: zaplatit nebo opustit Evropskou unii. Blížíme se k okamžiku, kdy nebude možné vést dialog, a začne otevřený konflikt.”

Obě strany jsou nyní přesvědčeny, že jejich soupeř blafuje. Varšava zjevně provokuje Brusel k zahájení sankčního řízení a pohrůžkám, že vůči Polsku uplatní článek 50 Smlouvy o Evropské unii, který stanoví vystoupení nebo vyloučení státu. Evropská komise je přesvědčena, že Varšava nebude souhlasit s prudkým zhoršením konfliktu, aby nedošlo k Polexitu. Ale čím více se tento spor hrotí, čím větší jsou emoce, tím méně zbývá možností pro „nekrvavé“ východisko z této právní krize.

Polákům stále přísněji a otevřeněji dávají najevo: když jste souhlasili se vstupem do Evropské unie, tak jste se „dobrovolně a s písní na rtech“ vzdali své suverenity a proto nedělejte teď překvapený obličej a přesně plňte nařízení evropských komisařů tak, jako jste dříve plnili „rady” komisařů z Moskvy. Nu což, je to dobrá lekce pro ty země, které si stále myslí, že evropská integrace je „cestou do ráje“.

Tolik Taurův překlad komentátora Kornilova. Dovolím si k překladu ještě krátký dovětek. Dává totiž do širší souvislosti tuto polsko-bruselskou „potyčku“.

Před pár dny byla v Londýně během návštěvy J. Bidena Londýnem a Washingtonem stvrzena nová Atlantická charta. Je to začátek perestrojky/přestavby Evropy. Jejím hlavním znakem bude vytvoření „protiváhy“ zmíněnému neoatlantizmu v kontinentální Evropě – konkrétně na ose Berlín-Paříž. V obou klíčových zemích proběhnou vrcholné volby a v obou se očekává střídání lídrů. Nejen personální, ale navýsost i programové. Samozřejmě, že si Londýn (Washington) chce udržet svoji polskou „kukačku“ v unijním hnízdě a pracovat s ní jako dosud – ve svých zájmech. A Polsko, jako už po několikáté ve své historii, vstupuje do role nástroje řízeného nikoliv skutečnými polskými patrioty, ale kompradory atlantistů. V jejich bytostném zájmu je tedy jakékoliv oslabení kontinentální Evropy, včetně rozkladu EÚ, zejména její staré části.

Noční můrou těchto „nových“ atlantistů je postupné formování euroasijského ekonomického a politického prostoru. Od Lisabonu po Vladivostok.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *