Otiskujeme příspěvek týmu Rostislava Čuby, syna nedávno zesnulého Františka Čuby. Jeho jméno je spojeno s historií JZD Slušovice (druhá polovina 80. let minulého století). Starší generace si tento ekonomicko-sociální projeket asi dá do souvislosti se starší tradicí “baťovanství” na střední Moravě. Genius locci – se dvakrát projevilo . Bez ohledu na rozdílnost názorů na historii JZD Slušovice zůstává tento projekt natrvalo v historii ČSSR a je jen dobré, že řada myšlenek i jejich nositelů zde žije a stále inspiruje. Tento příspěvek to jen potvrzuje

Potravinová soběstačnost a s tím související potravinová bezpečnost je
mnohavrstevný problém, který nelze odvozovat od současné spotřeby
potravin. Týká se každého člověka, každé sociální skupiny, která je
součástí regionu nebo státu.


Potraviny představují jednu z nejzákladnějších lidských potřeb. Filosoficky soběstačnost neboli nezávislost lidského společenství na okolí, popsali už ve starověkém Řecku. Z toho vyplývá, že tato problematika je jedna z nejstarších hybných sil lidstva. Je neustále se proměňující a reagující na všechny okolnosti měnícího se světa. V roce 1974 na Světové konferenci o potravinách v Římě poprvé úředně formulovali význam potravinové bezpečnosti jako: „Stav, kdy všichni lidé mají vždy fyzický a ekonomický přístup k bezpečným a výživným potravinám v množství dostatečném k uspokojení potřeb pro jejich aktivní zdravý život“.
Úroveň potravinové soběstačnosti a s tím související potravinové bezpečnosti by měla být posuzována v rámci komplexních ukazatelů charakterizujících:
• soběstačnost regionu
• ekonomickou dostupnost v regionu
• konzumní strukturu
• výživové standardy obyvatelstva
• zdravotní standardy pro stát nebo region jako celek.
Region musí být schopen přežít při uzavření hranic po jakoukoli dobu a musí odolat i případným sankcím (ekonomickým, zdravotním, vojenským atd).

Region

Evropská unie jako celek zvládla potravinovou soběstačnost, která byla vybudována na základech formulovaných v roce 1957. Ve svém počátku produkci potravin regulovala především dotacemi do zemědělství a tím vyřešila i dostupnost potravin širším sociálním skupinám. Dnes se ovšem dotace staly spíše politickým regulátorem a ztratily svůj význam na tvorbu cenově dostupných potravin. Do ceny potravin nesmí být vložena politická konkurence! Nikdo nesmí vyhrožovat širším skupinám obyvatelstva, že jim zhorší dostupnost potravin. Po odchodu Británie z Evropské unie se narušila křehká rovnováha této soběstačné struktury a následná pandemie nám znovu zvýraznila uzavřené regiony.
COVID-19 způsobuje bezprecedentní nejistoty v globálních dodavatelských řetězcích s potravinami a pokles disponibilních příjmů. To vyústí v nový tlak v zajišťování a pohybu potravin. V dnešním světě je nutné si uvědomit velikost regionu, ve kterém jsme schopni dosáhnout potřebných cílů. V Evropě jsme svědky různorodých potřeb obyvatelstva s různými standardy k životnímu rytmu ve velmi odlišné příjmové struktuře obyvatelstva. To vše spadá do nových proměnných měnícího se světa, které vyústí v nové formování budoucích regionů. Krize, která se valí Evropou nám v plné nahotě ukázala samostatně se chovající regiony, s různými přístupy k řešení. Evropská unie nebyla schopna sjednotit postup a stala se jen pasivním pozorovatelem s protichůdnými názory.
Náš region se ohraničil na úrovni státu “Česká Republika”.
Ekonomická dostupnost
Nejde o spotřebu nebo plné supermarkety, nejde o dostupnost všech potravin, ale o základní druhy potravin, které jsou pro správnou výživu člověka důležité. Jde o přesné pochopení sociálních skupin, jako například: lidé pracující v různých odvětvích, nepracující lidé, důchodci, studenti, děti nebo také lidé bez domova a jejich rozdílné možnosti s ohledem na skutečnou úroveň jejich příjmu.
Konzumní struktura
Struktura skutečné spotřeby potravin obvykle neodpovídá optimální spotřebě potravin z pohledu výživového a zdravotního. Lidé konzumují velmi rozdílné druhy potravin. Některé potraviny jsou méně důležité a tyto potraviny
by neměly být předmětem žádné regulace nebo dotace. Patří sem skupina potravin, bez kterých se obejdeme po nějakou nezbytnou dobu. Tyto potraviny nám dávají jen pocit vyšší životní úrovně a širšího sortimentu.
Podívejme se ale, co je zařazeno do potravin důležitých:
chléb, brambory, zelenina, lokální ovoce, cukr, maso hovězí, vepřové, kuřecí, ryby, mléko a mléčné výrobky, vejce, rostlinný olej, luštěniny.

Výživové standardy

Denní energetická optimální odhadovaná hodnota by se měla pohybovat na úrovni 2 400 – 2 700 kcal pro zdravé muže, 2 200 – 2 400 pro zdravé ženy, 2 000 – 2 200 kcal pro důchodce a děti. Vše nad tyto hodnoty by se mělo řadit do neregulované, nedotované nadspotřeby.
Nadspotřeba proti doporučení u obilovin, cukru, vajec a živočišných tuků vede k nadváze a obezitě obyvatel.
Naopak bychom se měli zaměřit na zvýšení spotřeby u ryb, konzumního mléka, rostlinných tuků a ovoce, kde máme spotřebu nižší než je optimální.

Rozdělení potravinové pyramidy podle doporučené dávky, skutečné spotřeby a výroby v ČR na osobu (r. 2018):

Zdravotní standardy

Definování množství živin a zabezpečení správného výživového rozložení potravinového koše chrání každého člověka od zdravotních komplikací. Naopak špatné vyvážení zatíží zdravotní stav občana a zdravotnictví nejen finančně. Co uspoříme na potravinách, zaplatíme následně ve zdravotnictví.
Nadváhou trpí podle WHO v České republice 61,7% osob starších 20 let a obezitou 27,8%.
Teorie a praxe
Pochopení komplexnosti všech zmíněných faktorů a nastavení pravidel není starost zemědělců nebo potravinářů, ale státu. Stát je dokonce povinný se starat o své obyvatelstvo a formulovat jasně a zřetelně pravidla zasahující všechny sociální skupiny. Dnes musíme bohužel konstatovat, že stát nerozumí tomu, co je potravinová soběstačnost, ani co je potravinová bezpečnost!
Jsme svědky řešení soběstačnosti tím, že zákonem nařídíme podíl prodávaných českých potravin v obchodech (55% nebo až 85%). Je to stejné ochranné opatření jako clo a Česká republika se tímto zařazuje vedle USA a Británie, kteří začali svoji přeměnu z globalizované ekonomiky na lokalizovanou. Stejné nápady se začnou objevovat i v dalších zemích EU, a to bude znamenat konec soběstačné struktury v Evropské unii. Lokalizovaná nebo soběstačná ekonomika, ale neznamená hermetické uzavření hranic!
Například:
Česká republika vyprodukuje dostatečné množství mléka, které je potřeba k dosažení soběstačnosti.
Míra soběstačnosti v Evropě se může pohybovat v rozmezí 230 – 290 kg / osobu.
Česká republika podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO 2017) vyprodukovala 290 kg / osobu.
Část produkce vyvezla do zahraničí, ale stejné množství bylo dovezeno ze zahraničí. Nejedná se tudíž o narušení rovnováhy, ale o rozšíření sortimentu. Když dojde k situaci omezení v regionu, pořád máme dostatek suroviny, jen se sníží sortiment. Nejde o podíl v obchodě, ale o udržitelnost stáda, které nám tuto surovinu poskytuje, protože jedna kráva dá za rok jedno tele, a ne všechny jsou jalovičky, to znamená, že obnova nebo vybudování nového stáda
trvá roky! Jsme zvyklí dívat se na minulost kriticky. V Evropě se přístup k řešení ekonomické dostupnosti potravin lišil. Evropské společenství zvolilo formu dotací, která se dnes přeměnila na vydírání regionů, státu a podniků. Tento mechanizmus založený na potřebách konce padesátých let svou užitečnost již vyčerpal.
Dotace v různých zemích dnes vedou spíš k ovládnutí trhu, než k přizpůsobení ceny sociálním skupinám
v daných regionech. Konečný spotřebitel nerozumí tomu, o co jde. Nerozumí této funkci a myslí si, že je to mechanizmus k obohacení zemědělců nebo zemědělských podnikatelů.
Ve východním bloku byla použita jiná metoda, a to organizováni závodního stravování, školních jídelen atd. Zvýhodněná cena a vyvážený nutriční koš sice dal do jisté míry zabrat moderní gastronomii, ale dosáhl na širší sociální skupiny a dal jim příležitost k vyvážené stravě.

Dnes u nás existují torza obou systémů. Máme dotované potraviny, máme stravenky, částečně zvýhodněné závodní stravování, které dnes již nemyslí na seniory a ze školních stravovacích standartů jsou dnes torza a gastronomická hrůza, kterou děti odmítají jíst.
Přitom myšlenka dotovaných stravenek je zajímavá, ale NE v rukou podniků. Řešit by to měl především stát. Zrušení zemědělských dotací, které nevyhnutelně přijde po zhroucení evropských rozpočtů, nás přinutí hledat nová řešení.

Nové řešení

Nacházíme se v situaci velkých celosvětových změn. Mnohé mechanismy přestávají fungovat, struktura příjmů a výdajů se začala měnit. Zavedou se nové uhlíkové daně, které budou státy potřebovat pro placení úroků z nových obřích dluhů (přesto nebudou stačit na splácení samotného dluhu). Zejména potraviny budou zatíženy touto daní z uhlíkové stopy a zastaví se pohyb na velké vzdálenosti. Zabrání se nadměrnému plýtvání potravinami, na které si západní společnost zvykla.
Budeme se muset přizpůsobit i my.
Ochrana svého obyvatelstva a formulování pravidel a předpisů je základní úlohou státu. Zodpovědný stát by se měl snažit o nezávislost a soběstačnost pouze v sektorech potravinářských a energetických. Nezávislý stát, to je takový stát, jehož potravinová a energetická soběstačnost má na vnějších faktorech nezávislé jádro. Musí zároveň usilovat, aby v těchto odvětvích byl na světové špičce.
Izolace po určitou dobu se pro něj nesmí stát katastrofou.
Katastrofa hrozí těm zemědělcům a potravinářům, kteří si nedokážou představit svět bez dotací. Právě staré vyčerpané pojetí dotací, jak je známe dnes, křiví trh, podporují dřinu a staré neefektivní postupy. Brzdí rozvoj v zemědělství a leží v cestě inovacím. Na druhou stranu máme u nás zemědělské a potravinářské podniky, které patří mezi nejlepší v Evropě.
Svůj přístup a inovace zavádí dlouhodobě. Tyto podniky jsou dnes již schopny vyrovnat se s konkurenční světovou cenou i bez dotace. Máme slušnou základnu a znalosti našich zemědělců, kteří i v minulosti dokázali vyrábět zdravé a čerstvé potraviny. Máme slušnou základnu ve službách a tradici ve výrobě hotových výrobků, jídel a zdravých
potravin. Kombinace těchto sektorů by nám mohla umožnit zvládnout soběstačnost a bezpečnost v souladu
se všemi zmíněnými faktory.
Je třeba vynechat všechny zprostředkovatele a nastavit přímé vztahy mezi státem a občanem. Stanovit pravidla “stát —> občan” pro základní nutriční koš důležitých potravin s tím, že bude toto množství potravin dotováno různým sociálním skupinám na základě jejich skutečných příjmů ve formě “stravenek” nebo v “naturální” dávce v přesném množství a ceně.
Světoví lídři se nyní připravují na revoluční změny, které nám dovolí takový mechanizmus realizovat v provedení přímého vztahu mezi státem a občanem bez jakýchkoliv mezičlánků (např. úřadů, bank, podnikatelů apod.). Spojené státy, Čína nebo dalších 40% centrálních bank včetně ECB začaly intenzivně pracovat na zavedení digitální měny od roku 2021. Přechod na digitální měnu dramaticky posílí postavení státu nebo regionu ve světě peněz. Banky pro provádění transakcí s oficiální digitální měnou budou zbytečné. Účty pro držitele digitální měny budou otevřeny v centrální bance a transakce mezi držiteli účtů v digitální měně budou rychlejší než dříve.
Možnost zpronevěry peněz bude vyloučena.
Obrovská infrastruktura, jako finanční úřad, různé úřady, ale také soukromé banky, se stane zbytečná. Všechno bude nahrazeno funkcionalitou digitální měny. Jinými slovy měna založená na “blockchain” dovolí rozdělit trh na vázaný trh a nevázaný trh. Při platbě proběhne celý řetězec dalších plateb v jedné vteřině. V mikroplatbách budou zaplaceny všechny daně, které patří státu, s přesností osmi desetinných míst a následně ve stejném okamžiku budou připsány všechny dotace konečnému uživateli.
Celý řetězec událostí bude proveden na začátku a zapsán do takzvané účetní knihy s názvem blockchain, proto nebude potřeba vést účetnictví, to znamená nebudou potřeba ani finanční úřady nebo banky jako zprostředkovatelé plateb.
Tato technologie dnes již existuje. Různé aplikace provedou každého občana automatickou evidenci, např. kolik a na jaké potraviny má nárok za dotovanou nízkou cenu a rozliší nadstandard za cenu tržní. Přitom bude lhostejné, kde a jak si potraviny vyzvedne, zda v obchodě, restauraci nebo v jiném stravovacím zařízení nebo taky i v jiném regionu, pokud tam bude uznána digitální měna našeho regionu.
Podpoří se tím služby ve stravovacích zařízeních, sociální skupiny s nízkými příjmy nebo bez příjmu (senioři, děti atd.) nebudou odsuzováni k nouzi a budou sdílet potravinovou vyváženost. Ta povede k lepšímu zdravotnímu stavu obyvatel a tím k NE malým úsporám ve zdravotnictví, ale taky v celém státním aparátu.
Nouze některých sociálních skupin je již dnes alarmující.
Spojené státy zvládly potravinovou soběstačnost a jsou světovými exportéry potravin, ale zcela selhali v potravinové bezpečnosti. Na konci roku 2019 žilo více než 40 milionů Američanů pod hranicí chudoby a vyvážený potravinový koš je pro ně nedosažitelný. Nevyváženost stravy postihuje tuto sociální skupinu nemocností a hladem, to vše je zbavuje naděje v lepší budoucnost. Přitom jiné americké sociální skupiny znehodnotí 30 až 40 procent ze svého jídla, které končí v koši. Jedná se o největší plýtvání potravinami na světě, což pro představu činí dva roční rozpočty České republiky (2019), které vyjádřeno v penězích končí na skládce!
A to jsme se ještě nedostali do přicházející ekonomické krize.
Můžeme hovořit o demokracii, můžeme hovořit o svobodě, ale pokud nezvládneme potravinovou soběstačnost a s tím související potravinovou bezpečnost, tak vlastně nemáme NIC!

Heslo na závěr:
Potravinová bezpečnost je stav, kdy všichni lidé v dané zemi mají fyzický, sociální a ekonomický přístup ke kvantitativní výživě, která vyhovuje jejich potřebám a je nezbytná pro aktivní a zdravý život
.


Rostislav Čuba
Ing. Petr Blahynka
Zvláštní poděkování doc. Hurtovi.

5 komentářů

  1. Je to dobrý článek a já jsem ráda, že se odborníci zamýšlejí nad tím, jak lidem usnadnit život, jak jim zajistit potravinovou bezpečnost. Je ale také nutné, aby ti stejní odborníci více přemýšleli o řízení a nástrojích využívaných k řízení lidí, tj. lidských společenství, států atd. fakticky supersystémů různé úrovně. V článku se uvádí, co EU udělala špatně, ale už se tam neřeší proč. A to je chyba. Každý to totiž považuje za chybu, za hloupost lidí u řízení, ale co se na to podívat z toho pohledu, že co je pro jednoho chybou řízení, je pro druhého cílem jeho řízení?

    Autoři tam jásají nad tím, jak odpadne obrovská infrastruktura, fakticky mezistruktura mezi oběhem peněz a občany, která zbytečně odčerpává zdroje. To je pravda, ale fakticky se tak vybuduje tvrdě řízený systém, ze kterého nebude úniku. A jsme zase u koncepce, tedy světonázoru, na jehož základě jsou vytyčovány cíle. A já se obávám, že ta současná koncepce pro obyčejné lidi s takovými nástroji v rukou nevěstí nic dobrého. Je to jako s tím nožem, můžete s ním člověka zabít nebo si s ním ukrojit chleba, dělat užitečnou práci. A my musíme myslet na to, aby všechny ty nástroje byly ku prospěchu většiny, protože zatím jen slouží k jejímu snadnějšímu ovládání. Čím více lidí si to uvědomí, tím nesnadněji se jim ty nástroje budou používat k našemu neprospěchu.

    Tady je užitečné si přečíst tento článek, kde jsou fakticky popisovány příklady uplatňovaného řízení v neprospěch většiny v rozmezí sta let, je to úryvek z knihy Jacka Londona Železná pata a z knihy vnitřního prediktoru SSSR, i když se fakticky jedná o citaci článku z francouzských novin, myslím, že jsou velice vypovídající, pokud ty informace vyhodnotíte z hlediska ŘÍZENÍ a toho, co je pro jednoho chybou a pro druhého cílem:
    https://outsidermedia.cz/zelezna-pata-a-vnitrni-prediktor-sssr/

    Protože se obávám, že naši zemědělští odborníci dopadnou jako ti, které popisuje Ruckoj ve svém rozhovoru, kteří vypracovali skvělý plán, jenž však nebyl realizován, přestože by přinesl prospěch většině, viz předchozí článek:
    https://kob-forum.eu/2021/06/12/byl-to-podraz-nova-fakta-k-rozpadu-sssr/

  2. Author

    Většina i dobře promyšlených plánů končí na 4.prioritě.
    Chybí jim Lidský rozměr, světonázorová “střecha” Člověk jako tvůrce,realizátor a zejména jeho cíl. Časté úskalí : Plán ovládne člověka namísto toho aby ČLOVĚK vládl plánem.
    Článek je výborným východiskem k diskusi ne o nutnosti a užitečnosti tvrdého boje za navrácení ztracené a uloupené potravinové soběstačnosti . To je asi každému myslícímu člověku jasné. Ale po jaké trajektorii půjdeme – abychom nedošli na další Národní třídu – to už tak jasné není.

    1. Článek smysluplný, užitečný, neboť utvářet informační pole jest nám třeba dnes a denně. I když samozřejmě našla by se tam různá ale. Ostatně jako ve všem.
      K potravinové politice dneška, k jejím výsledkům a důsledkům si dovolím podotknout:
      Cílem i úskalím, jako vždy, je výchova.
      Jak je to dnes a tady, v té naší zemi?
      Člověk je vychováván tak, aby se stal pasivním konzumentem a současně aby skutečně neřešil, zda je to tak a nejinak správně. Propaganda a vše kolem, včetně školní výuky říká, že co bylo dřív, bylo špatně, co je dnes, je to pravé. Jakýkoliv protinázor je špatný.
      Čili, generace vychovávaná v tomto duchu, je náležitě poučena a naučena, potravinová soběstačnost je pro ni pojem, když ne škodlivý, tedy alespoň nevýznamný. Proč by jeden jedl mrkev zdejší, když může jíst hromadu mrkve cizokrajné, navíc lacinější. Cizokrajná mrkev vždy bude, myslí si. Prostě, vodněkaď ji někdo vždy doveze a navíc bude v akci. Tak je dnešní člověk usilovně vychováván, tak myslí, tak to říká a je přesvědčen o své chytrosti.
      Stav je to neveselý.
      František Čuba byl usilovně démonizován a jeho model byl zatracen, vše kolem něho a Slušovic najednou čpělo ohněm a sírou, jež linula se z novin a televize.
      (nevím proč, ale když se nad tím zamyslím-nad tou démozací-vybaví se mi televizní obrazovka z které na mě tenkrát zíral a promlouval Pithart, obtloustlý a umaštěný…že by znamení té doby?)
      Takže, jsem toho názoru, aby mohl vzniknout realizovatelný projekt, který jistojistě dokážeme v naší zemi vytvořit, je třeba, zejména k jeho přijetí a podpoře, zapracovat na výchově lidu vezdejšího. Neboť jen jejich podpora, citelná podpora, může reálně přispět k tomu, že věci žádoucí se dají do pohybu a povedou ke kýženým výsledkům.
      Apropos, nebylo by od věci hlasovat o potravinové soběstačnosti v referendu, tím svrchovaně demokratickým způsobem. Proto je třeba lidi seznamovat a svým způsobem vychovávat k přímé demokracii, aby se referenda a ostatní prvky přímé demokracie co nejvíc vštípily, jako opravdový nástroj vlády lidu.
      Zkrátka a dobře, vše je to o výchově.

  3. Author

    František Čuba je spojen s projektem JZD Slušovic. Kdyby nebyl FČ , byl by někdo jiný .Slušovice byly projekt v kraji, kde už jednou lokální ekonomika projevila svoji nejen ekonomickou, ale i sociální sílu.Zlínsko, Byl kontroverzní ve své době, protože ve velkém předstihu testoval lokální ekonomiku. V době nastupující globalizace.
    Za dob Tomáše Bati vypadala československá společnost jinak, než za doby kolektivu FČ. A jinak vypadá i dnes. A lokální ekonomika klepe na dveře…

  4. Řekl bych, že především potraviny, jejich skladba/vhodnost je daleko větší a podstatnější téma než bezpečnost, která je pouze cihlou postavnou na tomto základu. Je to obrovské a přeevším obrovsky pokroucené/překroucené/zprofanované/atd. téma.

    Ale otázka je jasná k čemu je nám potravinová bezpečnost, když se bude skládat z věcí, které člověku škodí?

    Třeba tento článek o tucích … https://www.elihealth.cz/pufa-omega-3/ … velice poučné čtení, leč zboří asi drtivé většině spoustu stravovacích zvyků. A takových zjištění by mohlo přijít ještě spousta, co se jídla zdraví týče.

    Je to stejné jako s čímkoliv jiným, čím větší je to zásah do “životních jistot” do “každodennosti” tím těžší/složitější je akceptace té inFORMACE a asi ještě mnohem těžší/složitější je to zavést do své každodenní (nejen stravovací) reality.

    Je zcela nepodstatné, bavíme-li se o složení jídla, fungování vlády či cokoliv jiného. Jakmile je náš aktuální pohled daleko od reality/skutečnosti/pravdy, která se k němu snaží proniknout, tím lehčeji ji každý z nás odkopne/zahodí s jednoduchou myšlenkou “TO JE BLBOST” či jinou podobnou.

    Proto platí, že bez utrpení není vývoje. Protože je příliš lehké lidi podvést, ale je téměř nemožné je přesvědčit, že byly podvedeni (bez toho utrpení).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *