Z cyklu Slovníček pojmů.

Sněmovna dnes odhlasovala zákon odporující českému pravopisu i národním tradicím a ženám schválila možnost přijmout podobu příjmení dosud rezervovanou mužům (a výjimečně ženám při dodržení zvláštních podmínek -sňatek s cizincem, trvalý pobyt v cizině atp).

V zájmu úvodního odlehčení bych rád upozornil na to, že se jedná o zákon genderově nevyvážený! Jednoduše proto, že od okamžiku vstupu tohoto zákona v platnost si bude …třeba Vendulka (wikipedie jméno choti předsedy parlamentu tají) smět upravit příjmení na Vondráček, ale chudákovi diskriminovanému taťkovi zůstává příjmení Vondráčková nadále odepřeno. A to je v časech manželství homosexuálů a desítek pohlaví rozhodně škoda. Přitom je to taková drobnost!

Ale vážně, co přináší tento zásah do pravidel českého pravopisu a národních tradic a kde se ty vzaly? V dobách, kdy svět ještě dával smysl a rodina bývala základem státu, byť tehdy se ještě jednalo o mocnářství, byly role muže a ženy poměrně přesně definovány. A to zejména na straně povinností a odpovědnosti. Rodinu navenek reprezentoval muž, za rodinu také nesl veškerou odpovědnost a žena se mu oddávala s tím, že se připojuje k jeho životnímu plánu, spoléhá na něj a postará se o jeho domov a potomstvo. Na znamení této oddanosti přijímala jméno v podobě, ze které bylo patrné, komu nadále patří. (Do té doby byla tatínkova.)

V této souvislosti nelze zapomenou na gramatiku. V rámci obrozenectví, i v dalších dekádách, prodělala čeština významný přerod. Její gramatika byla zkomplikována, takže se stala ryze technickým jazykem. (I) náš jazyk se podílel na našem přeformátování ze zemědělských nevolníků na pozdější prvorepublikové techniky. Komplikovaná gramatika se vším tím skloňováním, časováním, vzory, výjimkami i zvratným zájmenem „se“, jehož nesprávné umístění bezpečně odhalí cizince. I pravidla pro příčestí minulé, jehož výkladem v zahraničí si zaděláte na podezření, že si z nich děláte blázny. I to -ová. To vše nás formovalo a připravovalo pro hospodářský růst a společenský rozkvět.

To bylo tehdy. Dnes už máme růst a rozkvět bezpečně za sebou. Problémem dnešní rodiny je nerespektování manželských rolí a neodpovědnost z nich vyplývající. Pro muže je místo prosazení a obhájení svého pohodlnější ustupování v zájmu zdánlivého klidu a zrovnoprávněná žena manipulací umně lavíruje mezi vynucováním si svého a předstíráním své křehkosti. Rodina se vyvíjí směrem k situačnímu partnerství a do doby, než se rozpadne, ji řídí žena. Proto se naskýtá logická otázka: Hraje-li žena v manželství mužskou roli, proč by tedy u všech všudy nemohla mít mužskou podobu příjmení? Podle čeho jiného byste chtěli v desítkách pohlaví rozeznat chlapa?

A uvedené platí i naopak. Máte-li před svatbou a vaše vyvolená se přihrnula s požadavkem na mužské příjmení, potom vězte, že vám milosrdný osud nabízí poslední varování: hrnete se do podpantofláckého svazku.

Tak vidíte. I na takovém hloupém zákoně lze nalézt něco dobrého. 😉

13 komentářů

  1. Co z toho vyplývá? České a slovenské ženy a dívky se zřejmě hodlají stát Polkami…
    Pokud jde o feministky – není to náhodou opačně? Chtějí-li prosazovat svá práva, proč by měly prosazovat nosit příjmení s mužskou koncovkouí?

  2. Bratia Česi, vitajte v klube. Na Slovensku si túto hovadinu presadili Maďari a na cudzincov orientované tiež-Slovenky. Následne sa to šíri ako nákazlivá choroba. Je až šokujúce, koľko méédiáálnych sliepok na Slovensku nepoužíva -ová. Osobne by som to nepovolil, nahlodáva to kultúru a “vyhradenosť” národa. A ono presne o to ide. Aby namiesto rôznych národných štátov vznikol jednoduchšie riaditeľný mix.

  3. Ireno, Maria Zacharov a já snad skočím z mostu.:)

  4. To -ová nebo -á, či -a nebo -ů je trnem v oku především feministkám a je to jejich vítězstvím, říkám to na rovinu – bohužel. V těch zemích, kde to historicky jazykově nebylo, ať to klidně není. Rovněž nejsem pro diskriminaci – ALE TO ZDŮRAZŇUJI – ani jednoho z obou pohlaví (jiná neuznávám)! Jinak se jen nahrazuje úplně stejně jako v současném euroatlantickém prostoru v čele s USA jedna forma nespravedlnosti druhou. A to nikdy k dobrým výsledkům nevede.

    „Civilizované společnosti mající nejpřísnější omezení sexuální svobody vytvářely tu nejkvalitnější vysoce rozvitou kulturu. Po celou historii lidstva není ani jeden příklad toho,
    ==
    jak se společenství pozvedlo do úrovně racionalistické kultury bez toho, aby se ženy rodily a vychovávaly v přísně určených pravidlech věrnosti jednomu muži.
    ==
    Dále není ani jeden příklad takového společenství, které by si uchovalo svůj stav vysoce rozvinutého stupně kultury po tom, jak méně přísná sexuální pravidla zaměnila mnohem více omezující,“ poukazuje Sorokin.

    https://outsidermedia.cz/polemika-pitirima-a-sorokina-myty-o-sexualni-revoluci/

    Hodně lidí si plete formy feminismu a jeho “větve”. Zkuste si zadat “jen” česky do vyhledávače toto slovo a budete mít dole nabídky vyhledávání jak radikální, militantní i liberální atd. . Podle mne to nakonec skončí podobně jako s vírou v Alláha. Dualistické náboženství, tj. že se jedna a táž činnost dá naprosto správně vykládat vzájemně si protiřečícími hledisky (násilí – nenásilí a podobně) povede vždy nakonec k militantnímu výsledku. Proto se feminismus stal také jednou z hlavních příčin dlouhodobých i současných problému v USA, tak jak se tam dnes “revolucionuje” o sto šest. A troufám si říci s plným vědomím, že tohle je stále jenom začátek.
    Velice mnoho žen chápe feminismus jako čistě boj o lepší postavení ženy ve společnosti, ale netuší že jsou a hlavně ještě budou zneužity k čistě politickým cílům. Ať se na mne někdo zlobí nebo ne, je mi to fuk, já si myslím, že hlavním a v podstatě jediným úkolem ženy je dítě a jeho výchova a hlavně jeho ochrana. To ostatní by pro ni mělo být vždy na druhém místě. Hodně žen, které si zvolily raději kariéru zatrpknou především proto, že neměly děti a často pak na ně bývá pozdě.
    A přesto znám ženy (osobně tři), které především daly přednost dětem a až pak, za pomoci manžela, se dokázaly naplno prosadit i v zaměstnání. To totiž byly a vlastně ještě jsou vždy Ženy s velkým Žet. Takové by měly přednášet o tom, jak být úspěšnou ženou a splnit to, co je pro ženu nejdůležitější. K tomu je třeba být osobností morálně, citově na výši. A ruku na srdce, když se podíváte na mladé ženy, myslím tady u nás, kolik z nich se aspoň snaží být ženou? Ba i často ani nedbají ani na svou postavu (zrovna dnes cestou z práce jsem si toho všiml a přemýšlel jsem o té “baculatosti” mladých dívek). Ale každá z nich se velice často vyjadřuje ve směru k mužům z hlediska pohledu feminismu, jen o svých právech, ale málokdy o povinnostech. Mimochodem jednou z největších urážek žen v minulosti bylo jí říci, že je bezdětná vyschlá … koza.
    O feminismu by se dalo psát dlouho, tedy kolem něho, ale není to zde teď mým cílem.
    Jinak o politickém Islámu mnohem více zde:
    https://www.cspii.org
    Je to tu i česky. A zkuste si najít videa na youtube s českými titulky (pokud neumíte angl.) s Dr. Billem Warnerem. Velice poučné. Mimochodem Bill Warner je příkladem skutečného poctivého vědce, kterého je radost poslouchat. Všechno má podloženo fakty a daty. Dají se tam koupit knihy pro vzdělávání, ale, no neměl bych, ale některé se dají najít i na Ulož.to v elektronické podobě. Každopádně jsou velice poučné.

  5. A ještě taková perlička k tomu -ová. Když se převádí jména slovanská, například Zacharova, tak donedávna platilo, že to musí být buď Zacharovová, což je vlastně -ová na druhou nebo sice Zacharova, ale s krátkým a. Zacharová to být nesmělo 🙂

  6. Naštěstí většina žen miluje své slovanské “-ová”, vím to z diskuzí v práci i v rodině a okolí. Bohužel, část mladé generace dívek je totálně mimo a tuhle nyní již posvěcenou úchylku v příjmení považují za srandu a něco co by se mělo vyzkoušet, protože to přece zní tak “západně”. Je to jako s volením Bukanýrů z legrace a z trucu, aby to naštvalo ty staré a nemoderní. Čeká nás náročná práce, aby se vrátila k normálu a vlastenectví mladá česká generace.

  7. Úprk ode jmen je vždy příznakem nebezpečné destrukce doby – odmítnutí národní identity.
    Nejprve se židovská jména měnila za německá. Po 2. sv. válce
    se německá jména měnila za česká. V současnosti se mění česká jména za anglická a dívky, které se stydí za příslušnost ke svému národu si mění svá příjmení na nepřechylovatelná. (Česká křestní jména se dávno dávají jen vyjímečně.) Když to bylo podle našich lidí výhodné, zdůvodnění si vždycky našli. Žijí zde vskutku pozoruhodní lidé, ale národ již dávno netvoří.

  8. Taková hovadina! Co na to jazykáři? Jak by se potom měla správně skloňovat např. paní Novák? A když se bude jmenovat Liška, tak se má skloňovat stejně jako liška (obecné podstatné jméno pro označení druhu zvířete)? A co paní Hajný? Já přechylovat vždycky budu, protože jsem tak omezený a jazykově si s tím nevím rady. Pevně ale věřím, že většina lidí má stále dost soudnosti a nebude tohoto využívat.

    1. Já především nerozumím těm militantním aktivistkám, které za tím vším budou.
      Už dávno jsou rovnoprávné, ale to jim nestačí. Rovnoprávnost zaměňují za totožnost a protože totožné nikdy nebudou, chtějí tu “diskriminaci” odstranit upravením příjmení?
      Nedošlo jim, jak jsou směšné a naopak dávají za pravdu těm vtípkům typu “Ženy nevědí, co chtějí, ale nepřestanou otravovat, dokud to nedostanou”?
      A pak se cítí uražené a podceňované? Vlastní vinou.

      1. Author

        Tato právní úprava nepochází od aktivistek a pokud ji nějaká snad prosazovala, nemělo by nás to mýlit. Jedná se o nástroj programu sloužícího k tomu, co jsem již popsal. Jde o dlouhodobější a komplexní cíl vyššího řízení, zatímco nějaké aktivistky mohou mít cíl jen nějaký svůj, dílčí.

      2. To samozřejmě. Ale ony se aktivně podílejí na té patologické situaci ve společnosti – genderismus, antirasismus, pozitivní diskriminace, kvóty za zastoupení žen ….. To všechno už tu je.
        Za co budou bojovat dál? Jaký další nesmysl ještě přijde?
        A společnost těm nápadům ustupuje, protože politická “korektnost” jí nedovolí se vzepřít.

  9. Ono to s tím rozdělením rolí je poněkud ošidné. Nevím, jestli jste viděli seriál Sňatky z rozumu (navazuje Zlá krev), který je mimochodem moc dobrý, tak tam byli takové tři “přeslice”, tj. manželka sedící doma a připravující papáníčko pro “tatínka” dvou dcer – všechny jím zvané pohrdavě “přeslice”. Neboť to byl on, kdo se “staral” o rodinu. Tak takto si to já opravdu nepředstavuji. Na druhou stranu také nehájím, když ze sebe ženy dělají takříkajíc “chlapa”. Musí mít příležitost starat se o rodinu, ale nejen to! A nebýt přitom úplně závislé – je to o spolupráci, o spolupodílení se na životě rodiny. A řešení, nebo přístup k těmto věcem musí být dialektický 🙂 Je třeba hledat takovou cestu, která by uspokojila obě strany a nedávala té jedné do ruky přílišnou moc nad tou druhou… To je takové prozatímní řešení za současné situace, v současném davo-“elitářském” stavu společnosti, neboť všechny tyto problémy by fakticky vyřešilo, kdybychom se stali těmi opravdovými lidmi. Protože v takovém případě potom jednoho těší dělat radost a pomáhat tomu druhému a není nutné soutěžit, kdo přitom vezme vrch ani se jen paraziticky vézt (ať už jde o finanční zabezpečení, nebo neplacenou a nedoceněnou a přitom každodenní a úmornou práci v domácnosti), což druhou stranu časem udolá… Takže jen radím za současné situace neupadat do krajností.

    1. Máte pravdu, ty role se také mění s časem. Jinak jsou nastavené role, když jsou doma tři předškolní děti a jiné je to, když děti odrostou a vyletí z hnízda.

Comments are closed.