Konceptuální záměna obrazů

Lidé vyrůstají v současném paradigmatu vnímání světa a společnosti, učí se, dospívají, studují podle jeho not. Málokdo však prohlédne skrze tuto matoucí oponu a pochopí, že mnohé věci jsou z hlediska našich společných zájmů zcela nesmyslné a život společnosti ničící. Přesto je většina lidí, zejména řídící kádrů, schopna tyto nesmyslnosti respektovat a stále nás hnát vstříc civilizačnímu nebytí. Oni – všichni různí ekonomové, politici, analytici i všelijací vůdci – kvůli svému vzdělání a dosavadnímu osobnostnímu (a mravnímu) rozvoji nemohou jinak.
Životní skutečnost je jiná, než složitě vykonstruované představy plynoucí z dnešního politicko-ekonomicko-sociálního vzdělání. A často je mnohem jednodušší. Stačí jen mít smysl pro realitu, vnímat společnost jako celek a používat elementární logiku.
Ten, kdo se ve svých cílech o tuto prostou životní skutečnost opře, bude v dosažení těchto cílů mnohem úspěšnější. A těm, kterým zůstaly na očích liberální klapky, budou jeho úspěchy připadat jako zázrak. Pokusím se to demonstrovat na jednoduchém a názorném příkladu.
Představuji hrubý obrys pohledu konformního liberála naproti pohledu systémem nezdeformovaného přemýšlivého Člověka na některé důležité společenské skutečnosti:

Práce
Liberál: Práce slouží k tomu, aby lidé vydělávali peníze (a těmi roztáčeli ekonomiku). Společnost musí usilovat o to, aby byla dostatečná zaměstnanost, tzn. aby nejlépe každý zdravý a věkem odpovídající člověk mohl pracovat…

Člověk: Nesouhlasím. Práce slouží k tomu, aby vytvářela hodnoty. Vytvořené hodnoty zajišťují život lidí i společnosti jako celku. Práce, která nevytváří hodnoty, vytváří zbytečnosti, nebo dokonce škodí – je přítěží a žene nás do pekel.
Když ve společnosti ubývá potřeba práce, je to požehnání! Lidé nemusí pro uspokojení svých potřeb tolik pracovat. Zbyde jim spousta volného času a příležitost k seberozvoji.
Namísto toho hlupáci a záškodníci nechají pracovat část lidí stejně dlouho a stejně tvrdě, ostatní pracovat nenechají a seberou jim zdroj obživy. Říká se tomu nezaměstnanost.

Vláda a řízení
Liberál: Jediné přípustné společenské zřízení je demokracie! Demokracie je vláda lidu, lidem, pro lid. Stát řídí občané v demokratických volbách. Veškerou moc mají v rukou lidé.

Člověk: Lidé musí řídit především to, čemu rozumí. Je snad každý občan politikem a erudovaným sociálním analytikem?! Díky Bohu ne, kdo by pak pekl chleba, že.
Nech člověka hlasovat o tom, čím se nezabývá, a stane se loutkou neschopnou reálného politicko-společenského vlivu.
Občané mají rozhodovat tam, kde ví, o čem mluví. Dělníci mají znát strategii svého podniku a mají se podílet na jejím určování. Firmy a organizace mají vše důležité konzultovat s lidmi – včetně řadových pracujících. Společná dohoda a nalezení nejlepšího řešení přináší obrovský užitek. Takový, který v liberálním řízení není možný. To je skutečná demokracie.

Zákony a pravidla
Liberál: Zákon je pravidlo, které vytvořil a vydal zákonný orgán státu. Zákony jsou neporušitelné, jakékoliv jejich překročení musí být stíháno policií a potrestáno soudem. Zákon nabývá platnosti (pokud není uvedeno jinak) ihned po vydání a je závazný pro všechny občany, státní instituce a lidi pohybující se na území státu.

Člověk: Zákon je celospolečenská dohoda. Společnost ctí zákony, protože uznává jejich potřebnost pro udržení řádu. Máme to štěstí, že orgány, které vydávají zákony nebo jiná pravidla, jsou legitimní a nikdo jejich pravomoci hlouběji nezpochybňuje. V opačném případě bychom se pohybovali na hraně nestability, destrukce a anarchie.
Zákony a nařízení mají tím vyšší váhu, čím vyšší v nich lidé vidí důležitost a smysluplnost. Zákony jsou vymahatelné díky své legitimitě před soudním systémem – a díky legitimitě soudního systému před společností (hlavně před silovými složkami).
Vydávej zákony, ke kterým systém řízení projeví odpor – to je nejrychlejší cesta ke ztrátě legitimity.
Vydávej zákony, které odpovídají ideologii řídících kádrů i občanů – ty budou dodržovány (i vymáhány) do puntíku.

Ničení pojmů

To bylo krátké pojednání o rozdílu šablonovitého myšlení dle současné ideologie a Lidského čistého pohledu, který jde k podstatě věci. Byly zde porovnány dvojice pohledů na objektivně existující společenské jevy. Věřím, že každý ze čtenářů dokáže najít mnoho dalších podobných příkladů.

V další části se přesuneme k poněkud závažnějším problémům. – K překrucování pojmů a jejich naplňování novým, nesmyslným, matoucím, někdy až schizofrenickým obsahem. Tedy k zaměňování obrazů za jednotlivými slovy – vedoucím k neschopnosti člověka jednat ve vlastním zájmu a podporovat správné procesy. A naopak nutící člověka, národ a společnost k sebevražednému chování.

Stát
Liberál: „Stát je základní územní mocenská jednotka, instituce (či organizace) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti (státu).“ – to říká přímo Wikipedie. Stát vládne lidu, vybírá daně, vydává zákony. Stát často v minulosti zneužíval svou moc, proto je demokracii jeho moc omezena. Stát nesmí ovládat média ani ekonomiku. Čím větší je ve společnosti vliv nestátních organizací, tím kvalitnější je demokracie.

Člověk: S tímhle pohledem zcela nesouhlasím. Stát je společenství lidí žijících na určitém území a společně rozvíjejících svůj životní prostor. Národ se organizuje do státu, aby dokázal chránit své zájmy a svou kulturní identitu. Organizační struktury společného státu dokážou zabezpečit kompetence, které by si občané nebyli schopni zajistit v dostatečné kvalitě nebo vůbec.
Stát jsme my, občané. My společně tvoříme stát. Součástí našeho státu je veškeré jeho území, všichni lidé, všechny firmy i organizace.
Je vskutku hloupé zaměňovat pojmy stát a státní moc. Pak nám totiž může být vnuceno, že média nemusí (ba dokonce nesmí) hájit zájmy našeho společenství – státu. Ekonomika (hospodářství), říkáš, také nemusí fungovat v zájmu tvého společenství?! – stát přece nemá právo zneužívat ji pro sebe?! – Jak sebezničující myšlení!
Tak se vzpamatuj, stát není tvůj nepřítel, na kterého si musíš dávat pozor. Stát jsi ty, společně s ostatními občany.

Ideologie
Liberál: Ideologie je nemoc společnosti. Je škodlivá, manipuluje lidmi, kteří jsou kvůli ní schopni dopouštět se i zločinů proti lidskosti. Ideologie vytváří fanatismus a nenávist. Je zneužívána autoritářskými režimy ke jejich propagandě.
Máme štěstí, že můžeme žít v pluralitní společnosti bez ideologií. Nepřípustnost jakékoliv ideologie v naší zemi je vyjádřena i v Listině základních práv a svobod.

Člověk: To je obrovské neporozumění danému jevu. Ideologie je všudypřítomná. Každý člověk má nějakou ideologii a společnost je vždy formována vládnoucí ideologií. Ideologie vytváří základní paradigma, skrze které se díváme na společnost, politiku, ekonomiku atd.. Jednotlivá náboženství jsou svým způsobem také ideologie, jdou však ve formování osobní kultury myšlení a hodnot hlouběji (vyšší priority řízení).
Ideologie je jednak nástrojem řízení, ale také nástrojem sjednocení a koordinace společnosti. Ideologie není nic negativního. Vždy záleží na tom, jak je využívána a jaké vyjadřuje myšlenky. Ideologie může být v základu pravdivá a propagující ušlechtilé a spravedlivé cíle – a také cesty, jak jich dosáhnout. Nebo může být falešná, propagující chybný a od reality odtržený pohled na svět. Falešná ideologie navenek vystavuje jedny cíle, ale ve skutečnosti pracuje na jiných cílech. Vytváří společenský řád, který samotné společnosti škodí a prospívá jen úzké skupině parazitů – tvůrcům a šiřitelům této ideologie.
Liberální ideologie, ve které žije většina dnešní společnosti (v Evropě a obecně na Západě), tvrdí, že v liberální a demokratické společnosti žádná ideologie neexistuje. Pojmu ideologie dává pejorativní význam a říká, že ona ideologií není. Snaží se navodit dojem, že je něco víc než jiné ideologie, že je absolutně pravdivým, spravedlivým a objektivním pohledem na svět.
Také se svou “bezideologičnost” snaží dokazovat politickým a myšlenkovým pluralismem. „Máme demokracii, nikdo nemusí vyznávat jednu nařízenou ideologii, myšlení a politická činnost je svobodná.” Veškerá pluralita a svoboda však končí, když má být zpochybněna právě liberální ideologie a z ní plynoucí falešné teorie – dělba moci, nezávislost médií na našem státu, volný trh. Pak nastupuje článek 9 naší liberální Ústavy: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“

Liberalismus je ideologie jako každá jiná, s tím rozdílem, že se tváří, že ideologií není. Liberalismus je jedna z nejškodlivějších ideologií – z mravního, společenského, státotvorného, ekonomického i ekologického hlediska. Potřebujete důkaz k mému tvrzení? Stačí sledovat denní zrychlující se rozklad společnosti v hlavních baštách liberalizmu: Velké Británii a Spojených (dnes spíše Rozdělených) státech.

Potřebujeme jinou, pravdivou ideologii, která bude pracovat v našem společném zájmu.

Závěr

Liberální myšlení je umělý pohled na svět. Tváří se, že vychází podstaty věci, ale ve skutečnosti vychází jen dílčího poznání, které vztahuje na celek. Věci vnímá z pohledu jednotlivce a z pohledu motivace k peněžnímu a hmotnému zisku. Kvůli tomu není liberalismus schopen v dlouhodobém měřítku rozvíjet společnost. Nedokáže analyzovat problémy a nacházet jednoduchá ale nešablonovitá řešení.
Abychom dokázali znovu začít hájit své národní zájmy a vůbec zájmy společnosti, musíme se na každou věc podívat znovu od základu a hledat podstatu daného jevu.
Příště se hlouběji zaměříme problémy hospodářství v liberalismu, které je ničeno falešnou ekonomickou teorií a podmaněním reálného sektoru spekulací a lichvou.

1 komentář

  1. Originálně zpracováno, Martine. Dialog dvou Světů. První odstavec Závěru je výborným shrnutím dialogu.
    Konceptuální moc “rodí” ideologii jako výkonný (operativní) nástroj svého společenského prosazení . Proto potřebujeme společenskou smlouvu ,ve které se dohodneme na Koncepci státnosti a ta bude sekundárně zdrojem odpovídající ideologie. Bohužel, mnoho i moudrých lidí to vidí naopak a proto vždy nakonec skončí u tej Pyramidy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *